220 milionů má jít vydavatelům za Open Access poplatky. Vědci se bouří a vyzývají MŠMT ke změně pravidel

„Navrhujeme, aby  Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) pro plnění indikátorů počtu publikací v projektech OP JAK uznávalo i publikovaní cestou tzv. Green Open Access (archivaci) pod méně nákladnými licencemi (CC-BY-NC-ND), než je okamžité zveřejnění pod CC-BY licencí,“ píše se ve výzvě, ke které se připojilo 16 řešitelů z 26, kteří získali projekt z výzvy Špičkový výzkum operačního programu Jan Amos Komenský, a dva statutární zástupci dotčených institucí.

Vědci upozorňují, že současná pravidla MŠMT vedou k vyvádění neúměrného množství veřejných peněz do soukromých subjektů: „Dále navrhujeme, aby MŠMT neprosazovalo nutnosti licence CC-BY pro vědecké časopisy do dalších výzev z národních či strukturálních fondů, protože tím v současných podmínkách pouze vyvádí prostředky určené na vědecký výzkum v ČR do zisků mezinárodních nakladatelství bez jakéhokoli reálného přínosu pro společnost. Už z pouhého srovnání stipendia doktoranda a výše poplatku za CC-BY licenci je zřejmé, že tento model není v podmínkách České republiky udržitelný.“

Výzvu inicioval Roman Sobotka z Mikrobiologického ústavu AV ČR, řešitel projektu Photomachines spolu se Zdeňkem Hanzálkem z CIIRC ČVUT, řešitelem projektu Roboprox, a dalšími vědkyněmi a vědci.

MŠMT má v tuto chvíli jednoznačný postoj, redakci napsalo: „Pochybení v takovýchto případech nastalo jednoznačně na straně žadatele/příjemce při plánování a sestavování rozpočtu projektu.“

Dále na dotaz redakce, zda plánuje změnu pravidel, MŠMT odpovědělo: „MŠMT aktuálně zpracovává analýzu oblastí, které mohou být pro příjemce při plnění jejich závazků vnímány jako problematické. Výsledky této analýzy by měly být k dispozici na konci října a mohou zavdat příčinu k dílčím úpravám nastavení.“ (celé odpovědi MŠMT a naše dotazy naleznete pod článkem, pozn. red.)

Není Open Access jako Open Access

Otevřený přístup k vědeckým článkům neboli Open Access (OA), se stal moderním trendem, zdůvodněným snahou, aby lidé po celém světě měli přístup k výsledkům vědeckého poznání placeného z veřejných peněz.

Tento trend je však zároveň velmi nákladný, protože nakladatelství si za otevřený přístup k článkům účtují poplatky (Article Processing Charges, APC), které dosahují desítek tisíc, dokonce až 100 000 Kč za jeden článek, pokud publikace vyjde v tzv. Gold OA režimu, což znamená, že je ihned volně přístupná s velmi otevřenou licencí pro její další reprodukce (tzv. licence CC-BY).

Levnější přístup představuje tzv. Green OA. Co je jeho podstatou? Je to přístup, kdy publikace vyjde v klasickém vědeckém časopise, ale zároveň je její kopie uložena do nějakého důvěryhodného otevřeného repozitáře. Jedním z nejznámějších repozitářů je ArXiv repository, který zřídila americká univerzita Cornell University, dále repozitář infrastruktury CERN financovaný Evropskou komisí Zenodo. Existují ale také různé oborové repozitáře, jako biologický repozitář preprintů BioaRxiv a další, a vznikají i české repozitáře jako Národní repozitář.

Vydavatelé časopisů si však k možnostem zpřístupnění publikace v repozitáři kladou různé podmínky. Někteří umožní uložení tzv. preprintu, tedy rukopisu před recenzním řízením, jiní umožní uložení finální verze po recenzním řízení, ale bez grafické úpravy vydavatele (tzv. accepted manuscript), a nakonec malá část nakladatelů umožňuje uložení verze i s grafickou úpravou vydavatele, aniž by za to chtěli vysoký poplatek. Uložení této verze, jež je totožná s verzí v časopise, je možné právě v případě licence CC-BY, kdežto uložení publikace bez grafické úpravy vydavatele je možné s licencí CC-BY-NC či CC-BY-NC-ND.

Dále si vydavatelé kladou i podmínky ohledně toho, kdy může být publikace v repozitáři zveřejněna. Někteří to umožňují po 6 měsících, jiní po 12 či 24 měsících. Pokud autor článku chce mít možnost uložit publikaci do repozitáře hned, tedy bez tzv. embarga, musí za to zaplatit zpravidla ten nejvyšší publikační poplatek v řádu desítek až stovky tisíc. 

A právě MŠMT dle Metodického výkladu Otevřená věda nyní požaduje, aby publikace byly ihned volně dostupné ve verzi, v jaké vyšly v časopise, tedy s licencí CC-BY. Výjimku mají pouze, pokud doloží, že vydavatel licenci CC-BY neumožňuje, a to v žádném případě, ani za poplatek. Podobně se to týká i příspěvků v konferenčních sbornících. 

V dříve zveřejněném dokumentu MŠMT nazvaném Příručka postupů otevřené vědy v OP JAK byl tento požadavek formulován mírněji, a to sice jako doporučení: „Dále se doporučuje rovnou publikovat výsledky výzkumu (zvolit zajištění okamžitého otevřeného přístupu) pod veřejnou licencí Creative Commons11 Attribution International (CC-BY 4.0), která umožňuje všem zájemcům přístup, vytěžování, využití, šíření a reprodukování díla (výsledku výzkumu), dat a dalších souvisejících děl.“

Na dotaz redakce, proč je v jednom dokumentu okamžitý otevřený přístup formulován jako doporučení a v druhém jako povinnost, MŠMT odpovědělo: „Pro příjemce je určen závazný set dokumentů, kterými se musí řídit. Ty tvoří nedílnou přílohu rozhodnutí o poskytnutí dotace. Jedná se především o samotnou výzvu a dále obecnou a specifickou část pravidel pro žadatele a příjemce. V nich je jasně stanovena povinnost licence CC-BY. Příručka pro otevřenou vědu je oproti tomu spíše edukativním a demonstrativním dokumentem, který slouží k lepšímu pochopení principů otevřené vědy, a z tohoto důvodu není a ani nemůže být součástí závazné dokumentace.“

Prestižní výzva, která vědce zavalila papíry

Když byla v červenci 2022 vyhlášena výzva Špičkový výzkum z Operačního programu Jan Amos Komenský, bylo pro instituce otázkou prestiže, kdo do ní podá projekt. Instituce měly dokonce omezen počet žádostí dle počtu jejich výzkumných výsledků za rok 2021: Univerzita Karlova směla podat 5 žádostí, Masarykova univerzita 4, mnoho desítek výzkumných institucí si nemohlo podat žádost žádnou.

Nakonec bylo do výzvy podáno 75 žádostí, 26 projektů získalo podporu. 

Žádosti podávala konsorcia několika partnerů z různých institucí, instituce je připravovaly několik měsíců za pomoci soukromých firem, neboť samotný proces byl natolik složitý, že to přesahovalo možnosti interních zaměstnanců. K žádosti totiž muselo být doloženo mnoho dokumentů: stostránková studie proveditelnosti v angličtině, Ganttův diagram, životopisy členů řešitelského týmu (který čítal mnohdy 150 a více výzkumníků), životopisy členů mezinárodního poradního orgánu, kalkulačka mobilit a mnoho dalších formálních dokumentů.

Celý proces podání žádosti – nastudování si dokumentů, organizačních schůzek vědců a manažerů a sepisování žádosti – představoval na každý projekt stovky či tisíce člověkohodin. (autorka tohoto článku se v pozici projektové manažerky také podílela na přípravě dvou žádostí o podporu, pozn. red.) 

Vědci museli rovnou v žádosti o podporu uvést, kolik publikací z pětiletého projektu vznikne. Tato čísla pak byla zakotvena jako závazné indikátory ve smlouvě o podpoře, v tzv. Právním aktu. Nenaplnění předem slíbených výsledků se trestá podle vzorce stanoveného ministerstvem: y = 90 - n; zároveň platí, že pokud n < 40, pak y = 50, a pokud n > 90, pak y = 0 (pozn. red.: n – průměrné % naplnění indikátorů výstupu nebo výsledku, y – dílčí odvod za nenaplnění indikátorů výsledku)

Co tento vzoreček při přeložení do lidské řeči znamená? Pokud slíbené výsledky nenaplníte alespoň z 90 %, budete platit pokutu neboli „odvod za porušení rozpočtové kázně“. A tento postih  může dosáhnout až 50 % z celkové částky dotace, tedy až neuvěřitelných 237 milionů korun v případě půlmiliardového projektu (projekty měly pětiprocentní spolufinancování z institucí).

220 milionů pro vydavatelství

„Žadatelé si měli nastudovat pravidla. Mohli si sami zvolit, kolik publikací vykážou,“ upozornila Hana Michová z MŠMT na akci Veřejné slyšení: Jak dát smysl otevřené vědě?, kterou pořádal 12. 9. 2025 v prostorách Akademie věd jeden z projektů podpořených ve výzvě OP JAK Špičkový výzkum, projekt Amulet, který je koordinován Ústavem Jaroslava Heyrovského Akademie věd ČR. V sále to v tu chvíli zašumělo nesouhlasem a protiargumenty, že pravidla se několikrát na poslední chvíli měnila, byla nejednoznačná a příliš složitá a dlouhá (Obecná pravidla mají více než 260 stran, Specifická pravidla pro tuto výzvu mají téměř 100 stran, pozn. red.).

Ještě víc ovšem publikum rozezlilo, když Michová řekla: „Já chápu, že každý chcete mít vysoké impakt faktory, vysoký kvartil, na druhou stranu zde existují i levnější alternativy, kde můžete publikovat.“ A dodala: „Pokud vám peníze na poplatky nestačí, můžete si je tam převést žádostí o změnu z jiných kapitol. Kapitola služby mohla tvořit až 50 % rozpočtu.“

V sále se v tu chvíli zvedl protest přítomných: „To opravdu reálně chcete? Opravdu MŠMT chce, abychom utráceli stamiliony na poplatcích za Open Access a z veřejných peněz tak platili zisky soukromých vydavatelství v situaci, kdy řešíme, jestli dáme tisícovku navíc doktorandům? Nebo chcete, abychom publikovali v horších časopisech?“ namítl jí Zdeněk Hanzálek z CIIRC ČVUT, hlavní řešitel projektu Roboprox.

Na dotaz redakce, kolik peněz tedy reálně půjde na poplatky vydavatelstvím za Open Access, MŠMT odpovědělo: „V projektech výzvy Špičkový výzkum (26 projektů v realizaci) se plánuje využít dohromady více než 220 mil. Kč na výdaje přímo související s publikační činností. Vedle toho je v projektech možné využít tokeny díky zapojení institucí příjemců do CzechELib nebo publikaci v diamond open access časopisech či jiných časopisech bez vysokých publikačních nákladů.“

Michová na veřejném slyšení upozornila na fakt, že v ČR chybí jednotné stanovisko poskytovatelů k Open Access, a že tedy MŠMT převzalo politiku Evropské komise v programu Horizont Evropa. 

V roce 2021 byly Evropskou komisí (EK) a Evropskou výzkumnou radou (ERC) přijaty zpřísněné požadavky na publikování, které vychází z iniciativy cOAlition-S a jejího „Plánu S“. Základním požadavkem je, aby všechny publikace byly nejpozději v den publikování zpřístupněny veřejně formou Open Access (OA) s licencí CC-BY. 

Podle přítomného chemika Michala Hocka, který působil jako hodnotitel ERC a nyní je ve Vědecké radě Grantové agentury ČR, však Evropská komise na dodržování tohoto ustanovení netrvá, vědce za jeho nedodržení nepenalizuje a uznává i publikace, které vyšly pod jinou licencí či byly uloženy do repozitáře později než k datu vydání v časpise. 

Zdeněk Hanzálek dodal, že na evropské úrovni je nyní přehodnocován přístup k Open Access, jak dokládá Zpráva Rady Evropské unie, která upozorňuje v bodech 5–7 na str. 5:

„Rada Evropské unie BERE NA VĚDOMÍ, že současný systém vědeckého publikování je provozován různými organizacemi orientovanými na zisk i neziskovými organizacemi, a S OBAVAMI KONSTATUJE, že rostoucí náklady na přístup k vědeckým publikacím prostřednictvím pay wallů a nákladů na vědecké publikování způsobují nerovnosti a stávají se neudržitelnými pro veřejné poskytovatele výzkumného financování a instituce odpovědné za využívání veřejných prostředků, čímž snižují dostupné finance na samotný výzkum.“

Na problém rostoucích nákladů na vědecké publikování upozornila také Asociace evropských univerzit (European University Association, EUA), která začátkem června 2025 vydala dokument s názvem Reclaiming academic ownership of the scholarly communication system: Challenges and opportunities for universities.

EUA upozorňuje, že se ukazuje, že převládající model „placení za publikování“ („pay to publish“) je nezamýšleným důsledkem tlaku na open access a nevede k udržitelné a spravedlivé vědecké komunikaci. Obsah přístupný v režimu open access mnohdy také není dobře využitelný, nakladatelé, kteří podle EUA tvoří publikační oligopol, omezují strojovou čitelnost textů a dat, což brání využití plného potenciálu OA, mimo jiné také pro strojové učení. Podle EUA nic nevyřešely ani transformační dohody, které byly uzavřeny mezi institucemi a velkými nakladatelstvími, které měly postupně převést tradiční model placeného přístupu k vědeckým časopisům na otevřený přístup a placení paušálů za publikování a přístup (read-and-publish). Naopak jejich pozici upevnily a nakladatelstvím se nyní platí dvojmo: jak publikační poplatky, tak poplatky za čtení publikací, které nevyšly v režimu open access.

Přečtěte si také

Evropské univerzity žádají návrat vědecké komunikace do rukou akademiků

Dnešní systém vědeckého publikování se vzdálil svému původnímu účelu, jímž je podporovat šíření, sdílení a uchovávání vědeckých poznatků. Problémem jsou především příliš vysoké a stále rostoucí náklady, nedostatečná otevřenost, jazyková homogenita, nízká technická interoperabilita a příliš silný vliv komerčních aktérů.

Je důležitější podstata a kvalita, nebo komunikace? 

Zdeněk Hanzálek dále při prezentaci na veřejném slyšení k Open Science, jehož záznam je na webu, představil konkrétní problémy, s jakými se potýká jejich projekt Roboprox: z 90 zaslaných publikací jim MŠMT zatím uznalo pouze 7 publikací. V tuto chvíli jsou takřka v polovině projektu a na konci června 2028 by měli vykázat 500 publikací.

Neudělal tedy Zdeněk Hanzálek s kolegy chybu při plánování projektu a „nepřestřelil” počet publikací? Zdeněk Hanzálek si myslí, že nikoliv: do projektu je zapojeno 180 výzkumníků, průměrně by tedy každý z nich měl v průběhu pěti let publikovat 2–3 publikace.

MŠMT k tomu však říká, že chyba byla jednoznačně na straně žadatelů – příjemců: „MŠMT nestanovovalo žádné povinné počty publikací, neboť si bylo dobře vědomo, že vědní oblast i samotný projekt je zcela unikátní. Projekty byly hodnoceny nezávislými odborníky, kteří posoudili relevanci výstupů a výsledků navržených řešiteli. Přístup jednotlivých příjemců k plánovaným počtům publikací se velmi liší, stejně tak jako rozpočtování výdajů souvisejících s publikační činností. Do problému se dostává příjemce, který se zavázal k plnění velmi ambiciózního počtu publikací a zároveň kriticky podhodnotil publikační náklady. Pro představu uvádíme, že rozdíl mezi projektem s nejnižším a nejvyšším závazným počtem publikací je téměř 450, a to při srovnatelném celkovém rozpočtu projektu.“

Výzvu ke změně pravidel však podepsali i výzkumníci, kteří se nepotýkají s nedostatkem peněz na APC poplatky. Samotný iniciátor výzvy Roman Sobotka říká, že jejich projekt není nesplněním počtu publikací ohrožen: „V našem projektu jsme neslibovali příliš publikací, takže by nám prostředky měly stačit. Ale i tak se bavíme o více než 10 milionech Kč, které by mohly být využity účelněji.“

A právě účelnost nákladů a jejich výše je problém i dle Hanzálka: „V České republice vychází průměrně 20 000 vědeckých publikací za rok. Pokud by za každou z nich měl být zaplacen publikační poplatek 100 000 Kč, tak to vychází na 2 miliardy Kč ročně, což je takřka polovina rozpočtu Grantové agentury ČR.“ (v roce 2023 byl rozpočet GA ČR 4,5 mld. Kč, pozn. red.)

Vědci na Veřejném slyšení vyjádřili také obavu, že MŠMT sleduje víc papíry než kvalitu výzkumu, a to ve chvíli, kdy Hana Michková argumentovala, že vše je jen o komunikaci a pokud vědci doloží písemné dohody, dokazující, že v rámci svých kolaborací nemohou publikovat pod licencí CC-BY, MŠMT to může na základě doloženého dokumentu uznat. Přítomný vědec zapojený do kolaborace s CERN jí oponoval: „Teď myslím přesně ilustrujeme ten rozdílný přístup (CERN a MŠMT). Jde o to, jestli jsou to kvalitní výsledky a kvalitní věda? Anebo jestli máme správně nastavená komunikační pravidla v rámci kolaborace a s MŠMT? Naše věda jistě velmi kvalitní bude, protože to je to, co CERN sleduje velmi zásadně: každý krok se oponuje. Ale na papírech se tam asi tolik nebazíruje.“ 

CzechElib pomůže některým, ale ne všem

V některých zemích se do jednání s vydavateli vědecké literatury zapojily přímo vlády a uzavřely s nimi smlouvy, Česká republika však takové smlouvy na vládní úrovni uzavřené nemá. Nicméně je to kompenzováno skrz národní centrum CzechELib Národní technické knihovny. K tomuto projektu se mohou výzkumné instituce připojit a získají tak slevu na APC či jejich úplné odpuštění u určitého počtu publikací (jejich množství je určeno počtem tzv. tokenů). Ovšem ani smlouvy tohoto centra nepokrývají všechny časopisy a vydavatelství (např. Elsevier), což je podle Hanzálka problém.

Přečtěte si také

Čeští vědci mohou publikovat otevřeným způsobem bez dalších poplatků

Otevřený způsob publikování vědeckých výstupů se stává stále častější praxí. Mnozí jeho kritici ale upozorňují, že tzv. „open access” může být finančně velmi nákladný. Čeští vědci však mají možnost publikovat otevřeně a bez dalších poplatků.

Jakým způsobem by nastalý problém řešil iniciátor výzvy Roman Sobotka? „Vítal bych jakékoli řešení, které redukuje výdaje za OA. Snížení indikátorů není moc systémové, ale spíše záchranné lano pro projekty OP JAK, kterým byly seškrtány publikační náklady. Umožnění Green OA pod licencí CC-BY-NC-ND není všespásné (u řady časopisů by bylo nutné dál hradit Gold OA), ale byl by to určitě dobrý kompromis. Záleží hodně na ochotě MŠMT hledat řešení. Umím si představit zastropování maximálního poplatku za CC-BY. Pokud by poplatek za CC-BY překročil určitou hranici oproti další nejvíce otevřené licenci, tak by CC-BY nebyla vyžadována.“ 

Jak celý spor mezi vědci a MŠMT nakonec dopadne, se ukáže pravděpodobně koncem tohoto roku, až MŠMT na konci října dokončí svou avizovanou analýzu.

Otázky redakce na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a nezkrácené odpovědi:

V dokumentech pro žadatele/řešitele jsou na různých místech různá pravidla týkající se Open Access. V dokumentu Příručka postupů otevřené vědy v OP JAK se píše: „Dále se doporučuje rovnou publikovat výsledky výzkumu (zvolit zajištění okamžitého otevřeného přístupu) pod veřejnou licencí Creative Commons Attribution International (CC-BY 4.0)," 

Avšak v Metodickém výkladu Otevřená věda je postup popsaný přísněji, není to formulováno jako „dále se doporučuje", nýbrž licence CC-BY je stanovena jako povinnost, pokud řešitel neprokáže, že vydavatel neumožňuje licenci CC BY. Případně je možnost uložení do repozitáře „finální vydavatelské verze nebo konečné verze recenzovaného rukopisu přijatého ke zveřejnění" také s licencí CC-BY, toto však vydavatelé zpravidla neumožňují, pokud si autor nezaplatí Gold OA.

Předpokládáte tedy, že instituce budou tento Gold OA hradit? Nebo mohou řešitelé projektů vykázat publikace publikované v režimu Green OA s licencí CC-BY-NC, CC-BY-NC-ND a budou jim uznány?

Tzv. zelenou cestu pravidla OP JAK umožňují, avšak za podmínky uložení publikace do důvěryhodného repozitáře s okamžitým přístupem k publikaci (bez zbytečného odkladu, bez embarga). V principu je nutné, aby byla publikace opatřena licencí CC-BY. Důvodem je největší otevřenost a možnost opakovaného využití výzkumných výsledků vzniklých z veřejných zdrojů. Tento postup vychází z Národní strategie otevřeného přístupu ČR k vědeckým informacím na léta 2017–2020 a stal se pro VaV mezinárodním standardem.

Při udělování licencí je nezbytné řešit otázku převodu majetkových, resp. licenčních, práv – pokud si autoři ponechají majetková práva v dostatečném rozsahu, mohou určitou verzi publikace (obvykle Author Accepted Manuscript/Postprint) v repozitáři licencovat pod CC BY, aniž by porušili podmínky vydavatelů. Většina velkých vydavatelů umožňuje sice levnější licenci, ovšem více restriktivní a s povinným převodem licenčních práv (např. Vámi zmiňované CC-BY-NC-ND). V takovém případě autoři ztrácejí kontrolu nad publikací, jelikož vydavatel ji může dále modifikovat či data přeprodávat třetím stranám. Takovýto postup, jakkoliv právně možný, by však byl v rozporu s principy a pravidly OP JAK.

K Vámi uváděné zdánlivé nejednotnosti dokumentace OP JAK uvádíme následující: Pro příjemce je určen závazný set dokumentů, kterými se musí řídit. Ty tvoří nedílnou přílohu rozhodnutí o poskytnutí dotace. Jedná se především o samotnou výzvu a dále obecnou a specifickou část pravidel pro žadatele a příjemce. V nich je jasně stanovena povinnost licence CC-BY. Příručka pro otevřenou vědu je oproti tomu spíše edukativním a demonstrativním dokumentem, který slouží k lepšímu pochopení principů otevřené vědy, a z tohoto důvodu není a ani nemůže být součástí závazné dokumentace. Příručka explicitně uvádí, že závazná pravidla pro projekty konkrétní výzvy stanovují její specifická pravidla.

Viz též printscreen Příručky pro otevřenou vědu – část Úvod – strana 4: 

Viz též printscreen Pravidel pro žadatele a příjemce výzvy Špičkový výzkum – specifická část – kapitola 5.7, strana 21:

Dále lze upozornit, že mezi Příručkou a Pravidly není rozpor. Zmíněná formulace je vytržena z kontextu. Příručka hovoří o doporučení publikovat práci pod licencí CC-BY přímo u vydavatele. Jako další možnost pak uvádí, že ji lze pod licencí CC-BY uložit do důvěryhodného repozitáře jako postprint, např. pokud není publikování pod licencí CC-BY přímo u vydavatele z nějakého důvodu možné nebo vhodné.

Viz též printscreen aktuální verze Příručky pro otevřenou vědu – kapitola 7.4, strana 15:

2. Zaznamenali jste, že instituce mají s tímto ustanovením pravidel problém a chtějí ho změnit? Jak na to reagujete? 

Ano, zaznamenali jsme, že někteří příjemci vnímají tuto povinnost, která je v pravidlech nastavena od samého začátku, problematicky. Lze se domnívat, že se tak děje z nepochopení či neznalosti nebo z důvodu špatně sestaveného rozpočtu projektu, kdy mohlo dojít k podcenění objemu financí na APC poplatky, které je v případě mnoha prestižních časopisů nutné uhradit. APC poplatky jsou způsobilým výdajem projektu a absolutní většina příjemců se s Pravidly včas seznámila a promítla je do návrhu svých rozpočtů.

Projektoví administrátoři s řešiteli projektů pravidelně komunikují a jsou připraveni hledat možná řešení. Mezi ně patří zejména využití tokenů, které mají instituce k dispozici díky svému zapojení do CzechELib, možnost změny rozpočtu projektu či publikace v časopisech, jejichž vydavatelství tak vysoké poplatky nevyžadují. Nicméně pochybení v takovýchto případech nastalo jednoznačně na straně žadatele/příjemce při plánování a sestavování rozpočtu projektu.

Množství publikací, ke kterým se příjemce zavázal (a tedy se k nim váží povinnosti naplňování principů otevřené vědy), byl plně v jeho gesci. MŠMT nestanovovalo žádné povinné počty publikací, neboť si bylo dobře vědomo, že vědní oblast i samotný projekt je zcela unikátní. Projekty byly hodnoceny nezávislými odborníky, kteří posoudili relevanci výstupů a výsledků navržených řešiteli. Přístup jednotlivých příjemců k plánovaným počtům publikací se velmi liší, stejně tak jako rozpočtování výdajů související s publikační činností. Do problému se dostává příjemce, který se zavázal k plnění velmi ambiciózního počtu publikací a zároveň kriticky podhodnotil publikační náklady. Pro představu uvádíme, že rozdíl mezi projektem s nejnižším a nejvyšším závazným počtem publikací je téměř 450, a to při srovnatelném celkovém rozpočtu projektu. 

3. Budete pravidla nějak upravovat, aby nebyly instituce limitované tím, že na publikace už nebudou mít v rozpočtech peníze a bude tak ohroženo splnění indikátorů, které si nastavily? Pokud ano, jakým způsobem? (např. povolením snížení indikátorů na publikace nebo povolení Green OA apod.?)  

MŠMT aktuálně zpracovává analýzu oblastí, které mohou být pro příjemce při plnění jejich závazků vnímány jako problematické. Výsledky této analýzy by měly být k dispozici na konci října a mohou zavdat příčinu k dílčím úpravám nastavení. MŠMT je však povinno dbát rovného přístupu, a proto nemůže systémově kompenzovat individuální pochybení autorů projektových žádostí, ani souhlasit s účelovou změnou závazných ukazatelů, na jejichž základě byly projektové žádosti hodnoceny a za jejichž nesplnění hrozí příjemcům finanční postih.

Nadále se však MŠMT bude snažit principy otevřené vědy osvětlovat, explikovat je a dále organizovat odborné akce k danému tématu či zveřejňovat podpůrné materiály, aby usnadnilo příjemcům adaptaci na paradigmatickou proměnu výzkumného ekosystému.

Cílem je sladit politiku s podmínkami, které jsou nastavovány na evropské úrovni, zejména v rámcových programech EK pro výzkum, vývoj a inovace. Tato harmonizace pravidel usnadňuje mezinárodní spolupráci, podporuje adaptaci českého výzkumného prostředí na evropské standardy, a tím i zvyšuje konkurenceschopnost a potenciální účast českých výzkumných týmů do evropských projektů a programů. Tím spíše, že do budoucna nelze očekávat obdobně masivní financování ze strukturálních fondů a tlak na získávání prostředků z jiných (soutěžních) zdrojů. Proto je klíčové, aby byly instituce v ČR připraveny plnohodnotně se zapojit do těchto výzev, kde je otevřená věda již běžným standardem.

4. Jaké finanční částky doposud instituce zapojené do řešení projektů z výzvy Špičkový výzkum za tyto publikační poplatky (APC) zaplatily? A kolik mají v rozpočtech v souhrnu na tyto poplatky naplánováno peněz?  

Aktuálně jsou projekty výzvy Špičkový výzkum v úvodních částech své realizace, většina projektů má před sebou ještě více než dva roky realizace. Signifikantní množství vykázaných publikací tak očekáváme až v druhé polovině jejich realizace. Nicméně už nyní se snažíme situaci konstruktivně řešit, jak dokládá výše avizovaná analýza, aby mohli příjemci dostát svým závazkům.

V projektech výzvy Špičkový výzkum (26 projektů v realizaci) se plánuje využít dohromady více než 220 mil. Kč na výdaje přímo související s publikační činností. Vedle toho je v projektech možné využít tokeny díky zapojení institucí příjemců do CzechELib nebo publikovat publikaci v diamond open access časopisech či jiných časopisech bez vysokých publikačních nákladů.

3. 10. 2025 Úprava: V článku byl změněn odkaz na Národní repozitář a odstraněna zmínka o OpenAIRE, který není repozitář, ale pouze agregátor metadat z celé Evropy ačástečně mimo ni. Nelze do něj ukládat soubory.