Čeští přírodovědci bodují v globálním žebříčku Research.com pro rok 2026, zatímco zástupci tuzemských humanitních oborů v první tisícovce zcela chybí. Před slepou vírou v tato čísla však varují i ti čeští výzkumníci, pro které dopadlo hodnocení nejlépe. Proč je mechanické počítání citací podle nich zavádějící a v čem takzvaný D-Index selhává?
Platforma Research.com v květnu zveřejnila svůj seznam nejlépe hodnocených vědců světa aktualizovaný o rok 2026. Vědce řadí dle 26 různých výzkumných oborů, přičemž v žebříčcích nechybí ani jména desítek českých zástupců. Výzkumníci jsou seřazeni na základě tzv. D-Indexu, tedy veličiny vycházející z počtu citací, počtu publikací za posledních pět let a průměrného počtu citací na článek v daném oboru. Research.com deklaruje, že právě oborové zaměření hodnocení je hlavním rozdílem D-Indexu oproti široce používanému H-Indexu, který sleduje celkový počet vědeckých citací bez ohledu na oborové zaměření.
Jak si vedli čeští vědci?
V top tisícovce ve svých oborových žebříčcích se umístilo celkem 36 českých vědců napříč 11 obory. „Nejplodnějším“ oborem byla v tomto ohledu Rostlinná biologie a agronomie, zde se v první tisícovce umístilo hned sedm výzkumníků z českých institucí. Nejúspěšnějším z nich se stal s více než 43 tisíci citacemi a 500 publikacemi rostlinný genetik Jaroslav Doležel z Ústavu experimentální botaniky AV ČR, mimo jiné držitel ocenění Česká hlava. V rámci žebříčku D-Indexu mu náleží 167. pozice na světě napříč celým oborem. V první světové třístovce se v oboru umístili i Miroslav Strnad z Univerzity Palackého v Olomouci a Michal Chytrý z Masarykovy univerzity.
Vědci působící na půdě českých institucí si vedli dobře také v oboru Věda o zvířatech a veterinářství, v tamní top 1 000 se jich umístilo celkem šest, z nichž nejvíce citací získal loni zesnulý Zdeněk Hubálek, který působil v Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Před svým odchodem se stihl i díky 340 publikacím zapsat do žebříčku, ve kterém mu náleží 343. pozice.
Vůbec nejcitovanějším českým vědcem napříč obory se v rámci žebříčku stal Petr Pyšek z Botanického ústavu AV ČR, jenž podle platformy nasbíral bezmála 100 tisíc citací. Botanik, který byl za svou vědeckou činnost v roce 2018 oceněn Cenou Neuron, se v hodnocení na základě D-Indexu v oboru Ekologie a Evoluce umístil 29. na světě. Jak z hlediska počtu citací, tak i oborového umístění se tak Pyšek stal nejúspěšnějším českým vědcem napříč jednotlivými obory.
Vědci s nejvyšším D-Indexem ve svém oboru v Česku
Robustní, ale nepřesný dataset?
Dva čeští vědci, Jaroslav Doležel (Rostlinná biologie a agronomie; Genetika) a Martin Pumera (Chemie; Materiálová věda), se stali nejcitovanějšími českými vědci hned ve dvou různých vědních disciplínách. A právě zde vyvstává první úskalí zdánlivě propracovaného způsobu hodnocení: řazení vědců do různých disciplín, které Research.com komunikuje jako hlavní přednost žebříčku, je často nejasné a vyvolává řadu otázek. Platforma totiž žádným způsobem nevysvětluje, podle jakého klíče citace a publikace rozřazuje. Vědní odvětví se logicky často překrývají, a není tak například jasné, kde končí obor Chemie a kde začíná obor Materiálové vědy. Ačkoliv tvorba podobných žebříčků logicky vyžaduje jistou míru subjektivity, Research.com rezignuje na jakékoliv její objasnění.
Na problém upozorňuje i Jiří Šponer z Biofyzikálního ústavu AV ČR v Brně, jenž byl v žebříčku zařazen na první místo mezi českými vědci v oboru Molekulární biologie. „Byl jsem vyhodnocen v kategorii ‘Molekulární biologie’, což je zvláštní, protože samozřejmě molekulární biolog nejsem. Děláme především teoretické modelování, tedy počítačové simulace RNA a DNA na výkonných počítačových klastrech. Takže převážná většina práce patří do oboru biomolekulární biofyziky a fyzikální chemie. Takže těm skutečným molekulárním biologům se omlouvám,“ říká Šponer. „Samozřejmě mě hodnocení potěšilo, ale beru to s rezervou. Velký dík patří i mnoha spolupracovníkům a spolupracujícím laboratořím,“ dodává.
Research.com ve své metodice u jednotlivých žebříčků pouze vysvětluje, že data ke srovnání vědců sbírá a agreguje z obsáhlých bibliometrických databází, např. OpenAlex či CrossRef, dále pak z významných databází pro dané výzkumné obory. Žebříček vychází z dat nasbíraných k lednu 2026, zohledněn má být celkový počet publikací vydaných za posledních pět let, celkový počet citací a průměrný počet citací na jednu publikaci. Stručný popis metodologie dále u zmíněných metrik například nijak nespecifikuje, jaký je poměr jejich váhy pro výslednou hodnotu indexu, a tedy podle jakého konkrétního vzorce jsou čísla vypočtena.
Platforma také klade důraz na obsáhlost svých žebříčků, kdy každý z 26 oborů disponuje vlastním seznamem o 2 000 vědcích. Agregovaná data navíc vychází z databází, které pracují s ještě daleko vyšším počtem výzkumníků za daný obor. Právě robustnost žebříčků ale může být zdrojem problémů při rozřazování vědců do příslušných kategorií.
Přečtěte si také
Když média obletěla zpráva, že se českým vědcům podařilo zobrazit chromozom v přirozeném stavu, často se sdělení redukovalo na úspěch brněnského pracoviště AV ČR, které vyvinulo inovativní zobrazovací metodu A-ESEM. S návrhem využít ji pro studium chromozomů ale přišel Jaroslav Doležel z Olomouce, který se studiu chromozomů věnuje celý svůj profesní život.
Dominance přírodních věd
Z dat Research.com by se také mohlo zdát, že v České republice existuje propastný rozdíl mezi jednotlivými vědními obory. Z 36 českých vědců, kteří se ve svém oboru umístili v top 1 000, výrazná většina působí na půdě přírodních věd, a to celkem 28. Několik českých vědců také uspělo na půdě lékařských oborů a technických věd. Velmi špatně naopak data vychází pro české prostředí společenských a humanitních věd – zde se žádný český vědec neumístil v oborovém top 1 000.
Skutečnost, že v seznamech chybí čeští zástupci humanitních věd, nicméně může mít i jiná vysvětlení, než pouhou nižší konkurenceschopnost sociálněvědních oborů v Česku. Srovnávání různých vědních oborů dle počtu bibliometrických záznamů je totiž podle mnohých odborníků nesprávné a zavádějící.
Archeolog a egyptolog Miroslav Bárta například upozorňuje, že v humanitních oborech jsou relevantní různé formy výstupů: „Problém univerzálního vědeckého hodnocení je, že ve společenskovědních oborech kromě článků jsou stejně významné monografické výstupy a tzv. sborníky. Za ty samozřejmě v Česku nedostanete prakticky žádné body, zatímco na Yale nebo Harvardu jsou takové výstupy naprosto v pořádku a stejně důležité. Je zřejmé, že společenskovědní obory by na tom mohly být mnohem lépe, ale zároveň je tu i řada světových vědců z těchto oborů.“
Mezioborové srovnání výsledků bere s rezervou i politolog Michal Smetana z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mimo jiné držitel prestižního ERC grantu. „Ta hlavní metrika (H-Index v kontextu daného oboru) má samozřejmě určitou vypovídací hodnotu, ale sama o sobě rozhodně nezachycuje ‘kvalitu’ výzkumníka nebo výzkumnice; jsou nositelé Nobelovy ceny, kteří navždy změnili tvář svého oboru, a do tohoto žebříčku by se nikdy nedostali. H-Index nebyl nikdy zamýšlen jako komplexní posuzování kvality a i sám jeho autor upozorňoval na jeho limity a varoval před jeho zjednodušujícím používáním,” popisuje Smetana a dodává: „To samozřejmě neznamená, že by v oblasti sociálních a humanitních věd v ČR bylo vše v pořádku; naopak, rád se budu kdykoliv bavit o jejich dlouhodobém podfinancování ze strany státu i o problémech na úrovni špatného vedení.“
Přečtěte si také
Fyzikální chemik Martin Hof působí od roku 1997 v Heyrovského ústavu AV ČR, od roku 2017 jej vede. V rozhovoru zmiňuje výzvy, kterým v posledních letech ústav čelí a rozebírá nešvary české vědy. Nastiňuje odkaz J. Heyrovského a popisuje i svou vlastní cestu z rodného Německa do České republiky, kde se v 90. letech usadil.
Citace: objektivní hodnocení práce vědce?
Svou odpovědí Smetana nastiňuje další problém žebříčků: přílišnou fixaci D-Indexu na celkový počet citací. Ačkoliv Research.com nespecifikuje, jakou váhu mají pro výsledný index jednotlivé metriky, ze samotných žebříčků je zřejmé, že právě celkový počet citací hraje zásadní roli. Například pořadí českých vědců v žebříčcích zpravidla koreluje i s pořadím, které by jim v českém srovnání náleželo při zohlednění pouze této metriky a ignorování ostatních. Web svůj žebříček přitom označuje jako seznam „nejlepších vědců světa”, nikoliv „nejcitovanějších vědců světa”.
Na kvalitativní význam žebříčku má střídmý pohled i Jiří Šponer, ač pro něj srovnání vychází příznivě: „Význam citovanosti prací se podle mě buď nekriticky přeceňuje, nebo naopak neoprávněně bagatelizuje. Pravda je tak někde uprostřed. Samozřejmě je známo, že do úvahy je potřeba brát i vědní disciplínu a vždy vyloučit autocitace. Rozhodně dávám citacím větší váhu než samotným impakt faktorům časopisů (i když i ty mají svoji váhu) nebo konferenčním přednáškám,“ vysvětluje svou opatrnost k hodnocení.
Na možné mezery žebříčku, který do velké míry vychází z objemu citovaných článků, poukazuje i Jaroslav Doležel: „Velmi dobře si uvědomuji, že podobné žebříčky je třeba vždy brát s velkou rezervou, a to i když se jedná o porovnávání v rámci konkrétního vědního oboru – například na základě tzv. D-Indexu, který používá platforma Research.com. Na rozdíl od mnoha sportovních odvětví se totiž skutečný význam či společenský dopad vědecké práce nedá jednoduše kvantifikovat,“ tvrdí.
„Pokud se do mechanického hodnocení pustíme bezhlavě, může to napáchat velké škody. V českém prostředí jsme to v minulosti zažili v podobě tzv. „kafemlejnku“, v globálním měřítku pak dnes čelíme epidemii dravého placeného open access publikování. Samotný počet citací proto nevnímám jako stoprocentně objektivní měřítko kvality vědce,“ dodává.
Vědecká elita, která v top 1 000 chybí
Do oborového top 1 000 se také neprobojovali někteří čeští vědci, kteří jsou přitom na mezinárodní úrovni považováni za naprostou špičku ve svém oboru. Například v oboru Fyziky se takřka všem známý Tomáš Jungwirth z Fyzikálního ústavu AV ČR sice dostal na druhé místo za Dagmar Adamovou z Ústavu jaderné fyziky AV ČR, v globálním srovnání se však umístil až na 1 972. místě.
Jungwirth je přitom ve světě fyziky považován za prakticky to nejlepší, co obor nabízí – díky objevu, na kterém se podílel, patří k zakladatelům spintroniky, celého nového oboru. Je také vůbec prvním Čechem, který hned dvakrát získal prestižní Advanced ERC Grant od Evropské výzkumné rady (2011 a 2023). Díky svým objevům je také laureátem Národní ceny vlády Česká hlava a Ceny Neuron a mnozí doufají, že jednou by snad mohl získat i Nobelovu cenu.
Ani on žebříčku nepřikládá příliš vysoký význam: „Nechci říct, že scientometrie je k ničemu, ale nefandím přímým převodům na žebříčky (nebo financování). Např. Clarivate Highly Cited Researcher má propracovanější přístup, který zároveň nedělá žebříčky, ale jen identifikuje celou (byť úzkou) skupinu vědců s nějak doloženým mimořádným ohlasem. I toto hodnocení je ale třeba brát jen jako určitý parciální indikátor.” (O žebříku Clarivate Highly Cited pravidelně informujeme).
Přečtěte si také
Sedm českých vědců se letos zařadilo mezi Highly Cited Researchers 2025, tedy 1 % nejcitovanějších vědců na světě podle společnosti Clarivate. Jsou jimi Tomáš Jungwirth, Petr Baldrian, Tomáš Čajka, Ondřej Novák, Dmitry M. Chudakov, Petr Neužil a Vivek Y. Reddy.
Další úskalí metodiky
Tímto ale výčet problémů D-Indexu nekončí – podobně jako H-Index totiž například nevytyčuje časový rámec, kdy musí citace použité pro sběr dat vyjít. Žebříček H-Indexu se totiž každým rokem pouze aktualizuje, vychází ale z publikací za pětileté období a z celkového objemu oborových citací. Hodnocení je tak výsledkem kvantitativních součtů, žebříček ale nezohledňuje, zda má četnost citací či objem publikační činnosti vzestupnou či sestupnou tendenci.
Byť je tedy žebříček prezentován jako hodnocení za rok 2026 – doslovný název je „Nejlepší vědci světa podle oboru 2026” – tento rok může hrát pro pořadí v žebříčku paradoxně zcela mizivou roli. Systém totiž logicky nahrává starším vědcům a vědkyním, kteří se publikační činnosti věnují déle. Pokud má v tomto ohledu některý vědec dostatečný náskok, v žebříčku může být teoreticky označen za „nejlepšího vědce světa 2026”, ač by v kalendářním roce nevydal jediný článek a nezískal jedinou citaci.
Na to koneckonců upozorňuje i Jiří Matas z ČVUT, jenž v žebříčku obdržel nejvyšší umístění mezi českými vědci v oboru Počítačová věda a celosvětově se vešel do první třístovky. „Určitě to vypovídá o dopadu výsledků daného vědce na jeho obor,“ říká o významu hodnoticí metodiky. „D-Index není přímo úměrný počtu citací, ale udává zhruba řečeno počet významných článků, je to kvantitativní kritérium, které roste monotónně v čase. Čím více toho napíšete, jinak řečeno čím jste starší, tím větší D-Index můžete mít. Někteří mladší čeští vědci v mém oboru jsou na tom lépe, než já v jejich věku.”
Vycházející hvězda
Jedinou formou, kterou Research.com zohledňuje věk hodnocených vědců, je speciální kategorie Rising Stars in Science. V té se umísťují pouze vědci, jejichž první akademická publikace je nanejvýš 12 let stará. Do výběru, který zahrnuje tisíc vycházejících vědců, se dostal jako jediný Čech i Josef Maroušek z Fakulty zemědělské a technologické Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V žebříčku skončil na 234. pozici.
Na dotaz, která jeho vědecká práce podle něj k hodnocení nejvýznamněji přispěla, odpovídá: „Ohlas vzbudily některé mé úvahy ohledně biouhlu, ale to má spojitost s tím, že biouhel byl v minulé dekádě trendem. Já bych upozornil spíše na poslední poznatky ohledně regenerace fosforu a dusíku, které mohou představovat zajímavé podnikatelské příležitosti.”
„V poslední době se věnuji zejména vývoji agrochemického preparátu DelpaN pro společnost BioAktiv CZ, kde nezávislé testy prokázaly minimalizaci ztrát dusíku, respektive omezení tvorby skleníkových plynů při hnojení dusíkem,” dodává.
- Autor článku: ano
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
