Česká republika, stejně jako nové členské země EU, ve své účasti v rámcových programech dohání starší členské státy. Tempo konvergence ČR je srovnatelné s celkovým tempem nových členů. Nicméně v mnoha dalších socioekonomických ukazatelích ČR stagnuje.
Oproti novým členským zemím EU se České republice staré členské země ve sledovaných ukazatelích velmi pozvolna vzdalují. Naopak nové členské země EU jako celek udržují ve sledovaných socioekonomických ukazatelích svoji pozici nebo malými krůčky dotahují rozdíl mezi nimi a starými členskými zeměmi EU.
Nejhůře si ČR ve srovnání s ostatními novými členskými zeměmi vede v konvergenci ve výdajích na výzkum a vývoj (vyjádřených v paritě kupní síly), ukazatelích souvisejících s lidskými zdroji (počet výzkumných pracovníků, osoby s vysokoškolským vzděláním, osoby zaměstnané ve vědě a technologiích) a zaměstnaností (zejm. osoby zaměstnané v high-tech a medium high-tech odvětvích zpracovatelského průmyslu a částečně i ve finančních službách).
Z dodatečného srovnání vybraných socioekonomických ukazatelů tedy vyplývá, že současná konvergence ČR v samotné účasti v rámcových programech může dosáhnout na své limity. To jinými slovy znamená, že prostor pro další prohlubování konvergence ČR v účasti v rámcových programech může být bez zrychlení strukturálních změn omezený.
Jako varování může do jisté míry sloužit i vývoj pozice ČR v žebříčku Evropské komise European Innovation Scoreboard, který agreguje tři desítky indikátorů za výzkumné/inovační ekosystémy jednotlivých zemí a regionů. V něm se v roce 2025 ČR propadla až na 19. místo (z 27 členských zemí EU) na pozici třetí nejhorší země v kategorii mírných inovátorů. (Ve světě vysokoškolského známkování lze kategorii mírných inovátorů přirovnat k trojkařům). Pro srovnání – v roce 2019 ČR dosáhla v tomto žebříčku 14. místa a v rámci kategorie mírných inovátorů byla 2. nejlepší. Čtrnácté místo a třetí nejlepší příčku v kategorii mírných inovátorů si ČR průběžně udržovala i v letech 2021 až 2023.
Tyto výsledky ohledně rámcových programů vyvolávají celou řadu otázek, které souvisejí s tím, zdali jsou zlepšující se výsledky ČR v účasti v těchto programech systematickým procesem, nebo výsledkem práce úzkého jádra agilních a špičkových výzkumných týmů a jednotlivců.
Daniel Frank z Technologického centra Praha k tématu konvergence vydal podrobnou analýzu Konvergence zemí EU-13 v rámcových programech EU: trendy, rozdíly a limity. Hlavním zjištěním analýzy je, že „země EU-13 v programu Horizont Evropa prokazatelně posilují a jejich konvergence k zemím EU-14 je reálná.“
Platnost Frankových závěrů o konvergenci ČR i nových členských zemí EU (tedy EU-13) v rámcových programech plně podporuje i tato navazující analýza, pro kterou byl použit stejný matematicko-statistický aparát, jehož cílem bylo srovnat pozici ČR a nových členských zemí EU ve strukturálních a agregátních ukazatelích souvisejících s inovační a výzkumnou výkonností. Tedy v hrubém domácím produktu, ročních výdajích na výzkum a vývoj, počtu výzkumných pracovníků a osob s vysokoškolským vzděláním a zaměstnanosti ve znalostně náročných odvětvích.
Předložená analýza nezpochybňuje pozorovanou konvergenci ČR v účasti v rámcovém programu, ale varuje, že bez dalších strukturálních změn může být prostor pro tento proces (i pro další hospodářský růst země) omezený.
Autor: Vladimír Vojtěch a Daniel Frank, s redakční úpravou Vladislavy Vojtíškové
Zdroj: Horizont Evropa
- Autor článku: ne
- Zdroj: Technologické centrum Praha
