Evropská komise varuje: české firmy ztrácí zájem o inovace

Evropská komise v létě vydala dva klíčové dokumenty, které nastiňují stav inovačního sektoru v Česku. Řeč je o Country reports, tedy zprávě Komise s doporučeními pro členské státy, a o European Innovation Scoreboard, žebříčku, jenž srovnává výkonnost členských zemí v oblasti výzkumu a inovací.

Komise: vyřešte legislativní nedostatky

Z každoroční výroční zprávy Country Reports, kterou Evropská komise letos zveřejnila v červnu, vyplývá, že Česko bylo v posledním roce v inovacích podprůměrné. Podle indexu inovační výkonnosti se totiž ČR pohybuje na zhruba 80 % průměrné výkonnosti států EU. Český inovační sektor má navíc podle indexu nejen nižší výkonnost než současný unijní průměr, ale i než průměr z předcovidového roku 2018.

Zpráva v části věnující se doporučením pro Českou republiku uznává, že od poslední výroční zprávy „Česko zavedlo nové veřejné iniciativy na zlepšení podmínek financování inovativních firem prostřednictvím Národní rozvojové banky (NRB).”

Komise dále poukazuje na nedávno přijatou legislativu k podpoře inovací a podnikání: „Byla přijata některá opatření na podporu inovací a podnikání, včetně reforem pravidel pro akciové opce pro zaměstnance, daňových odpočtů z výzkumu a vývoje a zákona o výzkumu, vývoji a inovacích (VaVaI), jehož cílem je posílit ekosystém výzkumu a vývoje,“ uvádí dokument. V souvislosti se zákonem o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu (VaVaI) z roku 2025 (zákon č. 328/2025 Sb.) však upozorňuje na jeho možné nedostatky: „Zákon však neřeší širší nesrovnalosti a koordinaci v oblasti správy a řízení,“ podotýká Komise.

Zpráva se také věnuje startupům – podle Komise je v Česku 167 začínajících podniků na milion obyvatel, což je méně než průměr EU, který činí 201, a propastně méně ve srovnání s evropským premiantem Estonskem (843).

Zmíněný index inovační výkonnosti také poukazuje na silné regionální rozdíly českého inovačního prostředí. Napříč regiony si nepřekvapivě vede nejlépe Praha, která svou výkonností dokonce poráží celounijní průměr. Naopak na chvostu žebříčku českých regionů stojí Severozápad, který má v inovacích oproti Praze výkonnost jen asi poloviční a výrazně zaostává i za unijním průměrem.

Problém české „podprůměrnosti“ ale netkví čistě jen v objemu peněz putujících do inovačního sektoru. Podle Komise ztrácíme i v efektivitě hospodaření s těmito prostředky: „Slabé vazby mezi podniky a akademickou sférou a vysoký stupeň fragmentace veřejného výzkumného systému brzdí efektivitu výdajů na výzkum – země EU s podobnými veřejnými výdaji na výzkum a vývoj často dosahují lepších výsledků ve výzkumu.”

Evropské inovační hodnocení: Česko míří dolů

Zmíněný index inovační výkonnosti, se kterým Country reports Evropské komise v dané části pracuje, vychází z dokumentu Evropské komise s názvem European Innovation Scoreboard (česky Evropské inovační hodnocení). Tento žebříček měří inovační výkonnost států Evropské unie, které srovnává v 12 hlavních kategoriích a dalších 32 podkategoriích. Na základě uděleného skóre v každé z oblastí vzniká výsledný index. Ten ukazuje jak absolutní pořadí mezi jednotlivými členskými státy, tak i relativní pořadí vůči průměrnému skóre. Státy, které dosáhnou v určitém kritériu vyšší než průměrné skóre, tak mají hodnotu převyšující 100 %, podprůměrné skóre má naopak méně než 100 %.

Letošní verze hodnocení vyšla v červenci a řadí Českou republiku stejně jako v loňském roce na 19. pozici z 27 států Evropské unie a ukazuje tak, že na poli inovací na většinu unijních kolegů stále ztrácíme. Česko je zařazeno do skupiny „mírných inovátorů”, kategorie členských zemí s lehce podprůměrnou inovační výkonností (v rozmezí 70 % a 100 % průměru EU).

Byť se Česko v kategorii „mírných inovátorů“ umisťuje několik let v řadě, meziročně se v posledních letech zhoršuje. Zatímco v roce 2024 dosáhlo 89,7 % průměru inovační výkonnosti EU, v loňském roce kleslo na 80,6 % a letos ještě hlouběji na pouhých 79,1 % unijního průměru. Žebříček Evropské komise tak ukazuje dvojí příběh – zatímco ve srovnání s předcovidovým rokem 2019 se Česko ve výrazné většině inovačních ukazatelů zlepšilo, ve srovnání s loňským rokem už situace tak růžová není. Popsanou situaci odráží i výsledný inovační index, který se oproti roku 2019 zlepšil o 12,6 %, meziročně ale podruhé v řadě klesl.

Trendy: klesá zájem firem, zlepšuje se digitalizace

Co stojí za propadem České republiky v inovačním žebříčku v posledních dvou letech? Příčinou je podle Evropské komise kombinace řady faktorů. Největší zhoršení Česko zaznamenalo v inovačních kategoriích „prodej a zaměstnanost“ a „investice firem”. Propad v první kategorii podle žebříčku souvisí především s nízkou zaměstnaností v inovativních podnicích, v důsledku čehož Česko v prodeji a zaměstnanosti kleslo o více než 20 %.

V případě investic firem do inovací bylo Česko meziročně ještě méně úspěšné – v této kategorii se zhoršilo dokonce více než o třetinu, což představuje nejstrmější meziroční propad v celé Unii. Možnou odpověď na otázku, proč k takto výraznému zhoršení dochází, přitom nabízí samotný dokument Country reports od Evropské komise, respektive jeho pasáž věnující se inovacím v České republice – podle ní se totiž české firmy musí vypořádávat se silnými administrativními překážkami:

„Administrativní překážky nadále zatěžují české podniky, částečně kvůli tomu, že země zavádí přísnější národní pravidla, než vyžadují směrnice EU (tzv. „gold-plating“), zejména ve stavebnictví. 71 % podniků považuje regulaci za překážku investic, přičemž většina povinností vychází z vnitrostátních právních předpisů. Podniky čelí více než 1 800 povinnostem vyplývajícím ze 171 právních aktů,“ tvrdí dokument.

S žádostí o komentář ke kritice administrativních podmínek Evropskou komisí jsme se obrátili na Ministerstvo pro místní rozvoj, které má regulaci stavebního procesu ve své gesci. Ministerstvo v odpovědi píše: „Stavební právo je z velké části upravováno na národní úrovni a pouze některé jeho aspekty vycházejí z právních předpisů Evropské unie, typicky se jedná o transpozice evropských směrnic. Nelze proto obecně konstatovat, že by česká právní úprava systematicky zaváděla přísnější požadavky, než vyžaduje evropské právo.“  To ovšem neznamená, že je tvrzení o přísných národních pravidlech neplatné, pouze to dokládá, že situaci si komplikují Češi sami. 

Za zmínku ovšem stojí, že zmíněný prudký propad investic firem do inovací se týkal oblastí mimo výzkum a vývoj, objem firemních investic do inovací na poli výzkumu a vývoje meziročně pouze stagnoval. Investice do inovací jsou navíc kategorií, ve které si Česko v evropském kontextu stojí stále dobře – z 27 států EU mělo 12. nejlepší skóre, což je paradoxně nejlepší český výsledek napříč měřenými kategoriemi. V kontextu meziročního propadu ale vyvstává otázka, jak dlouho bude ještě Česko schopné v kategorii konkurovat i inovačním lídrům.

Nejvýraznější meziroční zlepšení Česko naopak zaznamenalo v kategorii „investic do informačních technologií”, tuzemské skóre se posunulo přibližně o 16 %. Česku se meziročně dařilo i na poli produktivity zdrojů a práce (+13,1 %), digitalizace (+9,8 %) nebo lidských zdrojů (+10,5 %). Právě na úrovni digitalizace Česká republika zaznamenala nejvýraznější zlepšení od předcovidového období, skóre v této kategorii se od roku 2019 zlepšilo o více než 70 %. I ve zmíněných kategoriích je Česko v rámci EU stále podprůměrné, meziroční růst nicméně pomáhá ztrátu dohánět.

Vysoké emise i mezinárodní zájem o doktorské studium

Extrémně nízké celkové skóre Česká republika letos zaznamenala ve výdajích na rizikový kapitál – výsledek v kategorii odpovídal jen 12,6 % průměrného výkonu EU. Česko si nevedlo dobře ani v produktivitě práce (46,6 % průměru) a v pracovní mobilitě v oblasti lidských zdrojů (47,9 % průměru). V dostupnosti vysokorychlostního připojení k internetu sice ČR obdržela o trochu lepší skóre (53,5 % průměru EU), ve srovnání se zeměmi EU jde však o 26. nejnižší výsledek, tedy nejhorší české umístění co do pořadí napříč měřenými kategoriemi. Mezi třemi nejhoršími členy EU bylo Česko i v produktivitě vůči spálenému CO2, na stejný objem práce tedy vyprodukovalo 3. nejvyšší objem emisí skleníkového plynu.

Detailní výsledky žebříčku také ukazují, že Česko je naopak silné v objemu vědeckých publikací, které ve spolupráci připravily veřejný i soukromý sektor (135,1 % průměru EU). Podobně dobře si ČR vede i v podílu zahraničních studentů v doktorském studiu (126,8 % průměru) a ve spolupráci inovativních malých a středních podniků s ostatními (122,7 % průměru). Z hlediska celkového pořadí mezi státy EU se Česko umístilo nejlépe v kategorii středních a high-tech produktů. S výkonností odpovídající 110,6 % průměru EU bylo 4. nejlépe hodnocenou zemí evropského společenství.

Inovační lídr Visegrádu

ČR se jako „mírný inovátor“ řadí po bok Itálie, Španělska, Portugalska, Kypru, Slovinska, Litvy, Řecka a Maďarska. Tyto země tedy zaznamenaly inovační výkonnost v rozmezí 70–100 % průměru EU. Celkem šest unijních zemí nedosáhlo ani na 70 % průměrné inovační výkonnosti a žebříček je tak zařadil do kategorie „rozvíjejících se inovátorů”, jmenovitě se jedná o sousedící Polsko a Slovensko, dále Chorvatsko, Lotyšsko, Bulharsko a Rumunsko. Vůbec nejslabším inovátorem se v EU stalo Rumunsko, jehož výkonnost dosáhla pouze 41,8 % unijního průměru.

Naopak nejsilnějším inovátorem je Švédsko s výkonností rovnající se 139 % průměru EU. Spolu s Dánskem (134,7 %) a Nizozemskem (127,4 %) tak tvoří trojici evropských „inovačních lídrů”, jejichž výkonnost přesahuje 125 % průměru EU. Zbývajících devět států Unie spadá do kategorie „silných inovátorů“ s výkonností v rozmezí 100–125 % průměru, jmenovitě Finsko, Belgie, Irsko, Lucembursko, Rakousko, Německo, Francie, Estonsko a Malta.

Žebříček potvrzuje technologický náskok zemí západní Evropy před unijními partnery z regionů střední a východní Evropy. Ukazuje ale také, že Česko si na regionální poměry vede nadprůměrně dobře i přes sestupný trend posledních dvou let a letošní umístění ve spodní třetině zemí EU (19. místo z 27).

V regionu střední Evropy je Česko nadprůměrné, v okruhu zemí Visegrádské čtyřky (V4) pak svou inovační výkonností přímo „září”. Maďarsko oproti loňskému roku povýšilo na „mírného inovátora” se 72,1 %, ale stále na Česko 7 procentních bodů ztrácí. Slovensko (62,3 %) a Polsko (65,2 %) jsou v žebříčku „rozvíjejícími se inovátory“ a na Česko tak ztrácejí ještě výrazněji. ČR se tak zatím drží v čele středoevropského regionu, pro zlepšení pozice v rámci celé Evropy ale nezbývá než zvrátit trend posledních dvou let.