Na podzim 2025 budou volit nového rektora či rektorku hned tři významné pražské univerzity: Univerzita Karlova, České vysoké učení technické v Praze a Česká zemědělská univerzita v Praze. Jak volba rektora na univerzitách probíhá? V čem se na jednotlivých univerzitách liší a kdo má šanci zvítězit?
Málokdy budí rektorské volby takovou mediální pozornost jako v tomto roce. Po poměrně poklidné jarní volbě rektora na Univerzitě Palackého v Olomouci, v níž zvítězil poslanec a právník Michael Kohajda, a podobně nekontroverzní volbě na VŠB-Technické univerzitě Ostrava, v níž uspěl Igor Ivan, se na podzim 2025 sešly volby hned na třech významných pražských školách: na Univerzitě Karlově (UK), na Českém vysokém učení technickém v Praze (ČVUT) a na České zemědělské univerzitě v Praze (ČZU). A minimálně první dvě volby provází velký mediální zájem.
Když se univerzita dostane na titulní stránky, ač o to nestojí
Mediální zájem je pochopitelný. Na ČVUT musel předčasně skončit rektor Vojtěch Petráček, kterého odvolal prezident na návrh Akademického senátu ČVUT kvůli údajně vysokým výdajům na právní a poradenské služby a bránění v kontrolní činnosti. Vojtěch Petráček pak přispěl ke svému „zviditelnění“ ještě tím, že kvůli svému odvolání podal na prezidenta Petra Pavla žalobu, Hrad zaslal soudu návrh na zamítnutí této žaloby.
Samotné ČVUT se potýká s několika problémy – především s nejasností, zda státu dluží či nedluží miliardu korun, kterou mu stát v roce 2016 poskytl na výstavbu výzkumného centra turbovrtulových motorů ve spolupráci s americkou firmou GE Aviation. Kvůli tomuto sporu byly ČVUT zamítnuty dotace z projektu TWIST Ministerstva průmyslu a obchodu, neboť škola nemohla doložit bezdlužnost. Trápí ji ale také katastrofální stav vysokoškolských kolejí Strahov, které bojují se štěnicemi a špatným technickým stavem.
Univerzita Karlova zase bojuje o dotaci z Národního plánu obnovy na dostavbu Biocentra Albertov, jehož dostavba se odkládá za horizont roku 2026, kdy už mělo být centrum podle původního plánu dávno zkolaudované. Chvíli to vypadalo, že 0,9 miliardy získá namísto Univerzity Karlovy konkurenční brněnská Masarykova univerzita, pak se situace po vyjádření Ministerstva financí, které s převodem dotace nesouhlasilo, zkomplikovala, a MŠMT nakonec zahájilo správní řízení o odebrání dotace Univerzitě Karlově (UK) na stavbu Biocentra Albertov a kampusu Mephared 2 v Hradci Králové. Rektorka Milena Králíčková se k situaci vyjádřila na webu školy: „Pevně věříme, že kroky MŠMT nezapříčiní ztrátu evropských prostředků, neboť i nadále platí, že UK je připravena splnit svou část současné podoby milníku komponenty 3.2.4." Univerzita Karlova získala z Národního plánu obnovy dotaci ve výši 7 mld. Kč.
A do toho všeho ještě univerzitu trápí spory na Katolické teologické fakultě...
Volba rektora? Proces pro zasvěcené
Jak vůbec rektorská volba probíhá? Kdo se do ní může přihlásit? A co v ní hraje roli? Podle paragrafu 10 Zákona o vysokých školách stojí v čele vysoké školy rektor, který jedná a rozhoduje ve věcech školy po dobu čtyřletého funkčního období. Svou funkci smí vykonávat nejvýše dvě po sobě bezprostředně jdoucí funkční období. Rektora jmenuje a odvolává na návrh akademického senátu veřejné vysoké školy prezident republiky. Ve staré verzi zákona bylo psáno, že rektora senát vybírá „z řad profesorů a docentů“, v současné verzi však zákon ponechává akademickým senátům v této věci volnost. Přesto je představa, že by se rektorem stal někdo, kdo není profesorem či docentem, pro mnohé utopie. Stejně tak někdo, kdo nepochází z českého akademického prostředí. Pro některé akademické senátory, kterých jsme se dotazovali, je dokonce nepředstavitelné, že by se rektorem stal někdo, kdo nepochází z dané vysoké školy.
Samotné univerzity nejdou kandidátům „zvenku“ příliš naproti a proces přihlášení do volby upřesňují různými podmínkami ve svých Statutech, které zpravidla stanovují, že kandidáty smí navrhnout pouze nominující zevnitř univerzity (kdo přesně to smí být, uvádíme níže, protože každá škola má podmínky jiné).
Pro vnějšího pozorovatele působí kuriózně i některé drobnosti, jako třeba podmínky doručení návrhů kandidátů do volby, které se na každé škole liší: na Univerzitě Karlově je třeba návrh doručit na sekretariát Akademického senátu v písemné formě s označením „k rukám předsedy AS UK“, na ČZU musí být návrhy v „zalepené obálce, kterou (člen akademické obce) vhodí do zapečetěné volební urny umístěné na Právním odboru v šestém patře rektorátu v kanceláři č. 601.“
Podstata procesu volby je však na všech školách stejná: hlasování akademických senátorů je tajné a kandidát na rektora musí získat nadpoloviční většinu hlasů všech členů univerzitního akademického senátu. Proces volby se však liší v detailech: na ČVUT je v každém kole volby vyřazen kandidát, který dostal nejméně hlasů. Na Univerzitě Karlově do druhého kola (pokud někdo nevyhraje hned v prvním kole nadpoloviční většinou) postupují dva kandidáti, kteří v prvním kole získali nejvyšší počet hlasů. Pouze v případě rovnosti hlasů postupuje kandidátů více, o kandidátech se následně hlasuje jednotlivě. Nezíská-li nikdo z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů všech členů akademického senátu, volba končí a do měsíce se vypisuje nová. Na ČZU také postupují do dalšího kola volby dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů, volba se ovšem může opakovat třikrát a ještě jednou po čtvrté po týdnu od třetího kola. Teprve poté je vyhlášena volba nová.
Výběr rektora tak lze spíš, než ke standardnímu výběrovému řízení na manažera, přirovnat k volbě starosty zastupitelstvem. Ostatně i název „akademická obec“ napovídá, že univerzita se v České republice považuje spíše za obec než za firmu, a předpisy, které se k ní vztahují, zrcadlí předpisy, které se vztahují ke skutečným obcím. Například akademický senát je jako zastupitelstvo obce hlavním orgánem, který schvaluje rozpočet a střednědobý výhled vysoké školy předložený rektorem, a kontroluje využívání finančních prostředků vysoké školy. Rektor tedy potřebuje mít senátory v zásadních věcech na své straně. Zatímco však v obci mají někteří zastupitelé i placenou exekutivní funkci – jsou například uvolněnými místostarosty či členy městské rady a i sám starosta je členem zastupitelstva – tak senátor nemůže být prorektorem či rektorem. Univerzitní vedení tak nemá přímé zastoupení ve vrcholném orgánu akademické obce.
To je rozdíl oproti zahraničí, kde mají školy více společných prvků s firemním prostředím a akademické senáty v nich hrají menší roli. V Německu a Rakousku mají spíš poradní funkci, v anglosaském prostředí je řízení univerzit vyloženě manažerské a v čele univerzity stojí zpravidla správní rada, ve které obvykle zasedají také externí členové z praxe.
Kdo chce vést Univerzitu Karlovu
Na Univerzitě Karlově smí podle Statutu UK podávat návrhy na kandidáta akademický senát fakulty, člen akademického senátu univerzity či nejméně 100 členů obce univerzity.
Lhůta pro podání návrhů je stanovena až na 1. října, přičemž samotná volba proběhne 31. října 2025. Teoreticky se tak do volby ještě mohou přihlásit další kandidáti než ti, kteří již o volbu veřejně projevili zájem.
Na rektora kandiduje bývalý děkan Přírodovědecké fakulty Jiří Zima, který je zatím jako jediný z kandidátů oficiálně uveden na webu univerzity (k 19. 9. 2025, doplnění: 22. 9. 2025 byly na webu doplněny materiály dalších dvou kandidátů: Františka Zahálky a Ladislava Krištoufka), kde má zveřejněn svůj životopis a volební teze. Kandidaturu však veřejně ohlásila také současná rektorka Milena Králíčková, současný prorektor UK pro vědeckou a tvůrčí činnost Ladislav Krištoufek a dále František Zahálka z Fakulty tělesné výchovy a sportu, od jehož kandidatury se však distancovala i jeho vlastní fakulta a její vedení. Jako zatím poslední vyjádřil své ambice kandidovat i další kandidát, geolog Martin Mihaljevič z Přírodovědecké fakulty, který na této fakultě působil jako proděkan.
Zatím není jisté, jakým způsobem se kandidáti vyjma Jiřího Zimy nechají nominovat – zda získají 100 podpisů členů akademické obce či podpisy členů univerzitního senátu.
Než kandiduru ohlásili Ladislav Krištoufek a Martin Mihaljevič, byl za favorita dle akademických senátorů považován Jiří Zima, který získal kromě své domovské Přírodovědecké fakulty nominaci i od Právnické fakulty, Pedagogické fakulty, 1. lékařské fakulty a Filozofické fakulty, ale podporu mu vyjádřili i představitelé Matematicko-fyzikální fakulty. Milena Králíčková ovšem také nebyla bez šance, zvlášť poté, co byla v červnu 2025 znovu zvolena předsedkyní České konference rektorů, a to 29 hlasy z 32 možných.
Nicméně vstup Ladislava Krištoufka a Martina Mihaljeviče do volby činí šance kandidátů méně jednoznačnými. Jeden z akademických senátorů k tomu říká: „Hlavní devizou Jiřího Zimy bylo, že není rektorka Králíčková. Někteří si slibovali, že univerzitu budou směřovat hlavně děkani. Vstupem Martina Mihaljeviče do volby odpadne možnost soustředit veškerou kritiku za Centrum Albertov na rektorku Králíčkovou, protože Jiří Zima byl v rozšířeném kolegiu rektorky, což mu Mihaljevič může vytýkat. Doufám, že témata volby se také více posunou k vizím než k otázkám, která fakulta získá větší vliv.“
A dále dodává: „Předpokládám, že volba je nyní tak pestrá, že v druhém kole již ke zvolení dojde a nebude muset být vypisována nová volba.“
Martin Mihaljevič dosud nebyl děkanem ani prorektorem, ze kterých se na Univerzitě Karlově rektor zpravidla vybírá. To může představovat nevýhodu, neboť se doposud neúčastnil různých jednání. Tento handicap se však snaží vynahradit tím, že se pilně schází s akademickými senátory.
Na dotaz, zda by se rektorem Univerzity Karlovy mohl stát i někdo, kdo vůbec z univerzity nepochází, říká akademický senátor Jakub Čech: „Já si to představit dovedu, bylo by to za mě velmi vítané, ale obávám se, že v tomto názoru jsem v rámci orgánů Univerzity Karlovy v menšině. Zmenšil by se tím vliv osobních vztahů, různých obchodů, zájmů děkanů fakult, či naopak křivd a animozit. Všechny tyto skutečnosti u interních kandidátů do volby vstupují. Jako rektora bych si dokázal představit někoho, kdo už nějakou českou větší vysokou školu jako rektor vedl, či se na jejím řízení podílel. Nemyslím si ovšem, že by bylo hodně takových vhodných osobností. Obávám se ale, že UK na to není připravena, a je otázka, zda při stávajícím systému volby někdy bude.“
Jiný akademický senátor to rezolutně odmítá: „Rozhodně ne. Univerzita Karlova je spíš taková federace fakult se spoustou předpisů a vlastních systémů. To musí řídit někdo z bývalých děkanů či prorektorů, protože než by se externí člověk zorientoval, byly by čtyři roky funkčního období pryč.“
Akademický senátor Josef Stráský si externí osobnost v pozici rektora představit dovede: „Prospěšné by to bylo zejména v omezenějších osobních vazbách a napojení na mocenské struktury, které někdy omezují výkon funkce rektora. Tvrději řečeno: rektor by během výkonu funkce nemusel brát tolik ohledu na vděk těm, kteří mu pomohli vyhrát volby. Univerzita by mohla získat novou dynamiku, zejména při svém otevírání do zahraničí a v modernizaci výuky. Tvrdost možného externího rektora by v tomto mohla být značným impulsem pro dříve nepředstavitelné posuny."
Jakub Čech by změnil i systém volby akademických senátorů, kteří podle něj nedostatečně reprezentují akademickou obec: „Celá univerzita by měla být jedním volebním obvodem, resp. dvěma, pro akademiky a pro studenty. Dosavadní parita fakult vede k tomu, že v senátech působí lidé, které tam zvolily jednotky členů akademické obce, a nikoho nereprezentují; případně byli jedinými kandidáty na té dané fakultě (tzv. „jednotná kandidátka“). Nízká legitimita senátu je tedy problém, zároveň ze stávajícího systému vyvěrá pocit, že členové senátu univerzity mají na prvním místě hájit zájem fakulty, která je tam zvolila. To je rovněž špatně, a nepřispívá to k dobrému rozhodování. Tyto problémy samozřejmě mají vliv na volbu rektora.“
A jaké hlavní úkoly podle Jakuba Čecha leží před dalším rektorem či rektorkou? „Z mého pohledu to jsou zejména tyto výzvy: zajištění férového odměňování na univerzitě s respektem k zákoníku práce; vyřešení problémů na Katolické teologické fakultě UK i problematických vztahů s církvemi obecně; hospodárné a efektivní nakládání s budovami Univerzity Karlovy – není normální, aby jedna fakulta měla poloprázdné budovy a druhá si musela draze platit komerční nájmy," říká Jakub Čech. Dodává také, co je podle něj důležité pro studenty: „Za klíčovou považuji výstavbu a opravu kolejí, zavedení elektronických diplomů, přípravu výstavby centrální knihovny, dostupnost univerzitní infrastruktury pro všechny studenty, funkčnost studijního informačního systému, přezkoumatelnost zkoušek.“
Důležité je pro Jakuba Čecha i to, jak rektor bude vybírat svůj tým prorektorů a jak se nechá ovlivňovat vedením fakult: „Nevím, proč se neposouváme k tomu, že prorektor nemusí být funkcionář, ale manažer. Od rektora očekávám ochotu chránit zájem univerzity i proti zájmům fakult a jejich děkanů, i když to nebude vždy příjemné.“
V tomo se s ním shoduje i senátor Josef Stráský. Co on považuje za hlavní úkoly které čekají dalšího rektora či rektorku? „Dokončení plánovaných či již započatých stavebních akcí, zvládnutí novely o doktorandském příjmu, „spravedlivé" dělení peněz na fakulty (včetně diskuse o hodnocení vědy a KENech), otevření univerzity zahraničí včetně zahraničních vědců a zahraničního financování, aktivní vyjednávání o financování veřejného vysokého školství ze státního rozpočtu, digitalizace agend, efektivní rektorát, revize možnosti centralizace administrativních činností (malých) fakult na rektorát, posuzování ekonomické náročnosti reakreditovaných studijních programů atd. Důležité je však se pro mě ptát: Jak... Všichni umí říct, CO chtějí udělat, ale JAK."
Kdo se chce o post rektora ucházet na ČVUT, je jasné již od května
Na ČVUT předkládají kandidáty na rektora dle Jednacího řádu akademického senátu přímo akademické senáty fakult (samostatně či společně) či skupina alespoň 50 členů akademické obce ČVUT.
Možnost nominovat kandidáty byla uzavřena již na konci května a víme tedy, že na rektora kandidují: prorektor Radek Holý, děkan Fakulty elektrotechnické Petr Páta a výzkumník v oblasti umělé inteligence Michal Pěchouček.
Akademický senátor Pavel Ripka z Fakulty elektrotechnické k tomu říká: „Současný systém nevylučuje kandidáty mimo ČVUT, jedná se v podstatě o dvoukolový systém: na jaře kandidáti usilují o nominace akademických senátů fakult a na podzim pak o zvolení akademickým senátem ČVUT. Jeden ze současných kandidátů má významnou manažerskou zkušenost z průmyslové sféry i mezinárodní akademickou zkušenost, ale není to čistokrevný kandidát zvenku.“ Tímto kandidátem myslí Michala Pěchoučka, který působil pět let jako technický ředitel v Avastu.
Dovede si Pavel Ripka představit, že by univerzitu vedl někdo „zvenčí“? „Představit si to dovedu. Uchazeč zvenčí má méně informací, na druhé straně může přinést netradiční řešení. Abychom snížili handicap případného kandidáta zvenčí, máme letos jiný harmonogram volby: proces je mnohem delší a zahrnuje i předání informačního balíčku kandidátům.”
Studentský akademický senátor z Fakulty architektury Václav Holuša si zase myslí, že „vnější perspektiva určitě může být prospěšná, ale nemyslím si, že je to recept na úspěch. Změny trvají, vyžadují hodně energie, naslouchání a hledání společné cesty. Znalost prostředí v tomto určitě pomáhá a takovou znalost v různé míře mají všichni kandidáti.“
Kandidáti dostávali v průběhu léta různé „domácí úkoly“ a dotazy, které měli vypracovat a zodpovědět. Na webu jsou zveřejněné jako dokumenty nazvané „Vypracovaná témata“. Kandidáti ještě dostanou písemné dotazy, na které mají do konce září odpovědět, jejich odpovědi budou 1. 10. zveřejněny. Poté proběhnou oficiální představení kandidátů a jejich odpovědí spojené s veřejnou diskusí a samotná volba se uskuteční 22. 10. 2025.
Co považuje Pavel Ripka za hlavní úkoly nového rektora? „Kromě vyřešení několika současných konkrétních palčivých problémů by se měl rektor zaměřit na zvyšování kvality, aby si ČVUT nejen udržela pozici nejlepší technické univerzity v ČR, ale i vylepšila své mezinárodní postavení. Důležité je, aby nový rektor důstojně reprezentoval školu navenek a strhl ji pro svou vizi. Přál bych si, aby uměl vybrat skvělé spolupracovníky a dal jim důvěru a prostor k samostatné práci.“
Kdo se chce o post rektora ucházet na ČZU
Na ČZU může předkládat návrhy kandidátů na funkci rektora kdokoli z univerzity („každý člen či skupina členů Akademické obce ČZU,“ podle čl. 3 Jednacího řádu akademického senátu).
Lhůta pro podávání návrhů byla stanovena na 29. 9. 2025, a to formou vhození zalepené obálky do zapečetěné volební urny, jak jsme zmínili výše. Může se tak stát, že v této urně budou vhozena jména kandidátů, kteří však s kandidaturou nebudou souhlasit. Teprve do 13. 10. se musí kandidáti vyjádřit, zda opravdu chtějí či nechtějí kandidovat.
O některých kandidátech se spekuluje, například o Michalovi Lošťákovi, který je prorektorem pro mezinárodní vztahy a 1. prorektorem, či o Jiřím Remešovi, který je prorektorem pro pedagogickou činnost, ale kandidáti oficiálně známí jako na ČVUT zatím nejsou. Svou kandidaturu ani neoznamují na sítích jako zájemci na Univerzitě Karlově. Jejich jména tak budeme patrně znát až 14. 10. 2025, kdy budou oficiálně vyhlášeni. Samotná volba rektora ČZU pak proběhne 23. 10. 2025.
23. 10. 2025 Doplnění: Do článku byla doplněna poznámka o neslučitelnosti členství v akademickém senátu a vedoucích funkcích univerzity (rektor, prorektor...)
- Autor článku: ano
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
