Nadané děti často zůstávají bez povšimnutí. Jak je identifikovat a rozvíjet jejich potenciál?

Vzdělávací systém, který přehlíží

Kolik nadaných u nás máme? Podle oficiálních statistik nadaných žáků jen asi 0,3 %, podle odborné literatury přibližně 10 až 15 % dětí vykazuje nadprůměrné schopnosti a zhruba 2 až 3 % lze označit za mimořádně nadané, jak vyplývá z výzkumu Aleny Bičákové a Miroslavy Federičové z Ekonomického ústavu AV ČR. Většina nadaných dětí tak zjevně není vzdělávacím systémem podchycená. Nadané dítě zachycené statistikou má přitom nárok účastnit se různých podpůrných programů. Tak proč jich máme oficiálně tak málo? 

Aby dítě bylo označeno jako nadané nebo mimořádně nadané, musí podstoupit sérii testů v pedagogicko-psychologické poradně. Posouzení nadání tak silně závisí na skutečnosti, zda jsou rodiče dítěte ochotni s ním od poradny jít. Zásadní roli tedy hraje rodinné zázemí – dítě spíše projeví své nadání, pokud žije v podporujícím a podnětném prostředí a má naplněné všechny základní potřeby.

Libor Bezděk, vedoucí Domu dětí a mládeže Praha (DDM Praha), na květnové online konferenci na téma „Podpora nadání ve střediscích volného času (SVČ) a domech dětí a mládeže (DDM)” upozorňoval na stav těchto pedagogicko-psychologických poraden. „Děti, o kterých jsme přesvědčeni, že jsou mimořádně nadané, do poraden neposíláme. Víme totiž, že poradny jsou zahlcené dětmi se speciálními potřebami. Pak je ovšem nemůžeme vykázat jako mimořádně nadané.”

Identifikování nadaných žáků a jejich následná podpora má přitom pro společnost dalekosáhlé pozitivní dopady. Podle zahraničních ekonomů pohánějí hospodářský růst především inovace a nové technologie. Odborné studie přitom v této souvislosti ukazují, že u nadaných jedinců je proti zbytku populace až pětinásobně vyšší pravděpodobnost, že získají patent. „Celkově vzato se dá říct, že nejnadanějších pět procent populace přispívá k hospodářskému růstu nepoměrně více než kdokoli jiný,“ říká Alena Bičáková.

Řešení plošným testováním?

Jak tedy vyřešit složitou situaci, kdy nadání dětí nebývá prokázáno pro neochotu rodičů či obavu institucí, že proces prokazování mimořádného nadání dětem se speciálními potřebami paradoxně uškodí? Podle vědkyní Aleny Bičákové a Miroslavy Federičové by východiskem mohlo být přistoupení k plošnému testování nadaných dětí. Zároveň se ale domnívají, že potřebné jsou změny i v systému, jakým vzdělávací prostředí s dětmi identifikovanými jako nadané pracuje.

„Dokážu si i představit, že jen samotné odhalení talentu může mít bez nějaké další podpory dokonce negativní vliv. Být pouze označeno za nadané může dítě ve třídě totiž jen stigmatizovat, samo o sobě mu to nijak nepomůže rozvinout své schopnosti. Následovat by měla aktivní dlouhodobá podpora, tedy nestačí jen poskytnout dítěti materiály ke studiu či ho přihlásit do výběrových soutěží a olympiád. Je potřeba s ním aktivně pracovat. Tuto podporu však nemůže poskytnout ani rodič, ani učitel, pokud nejsou vyškoleni na to, jak pracovat s nadanými dětmi,” říká Alena Bičáková.

Jedním ze způsobů, jak plošně testovat nadání dětí, nabízí testy Invenio+ vytvořené spin-off firmou Masarykovy univerzity. Tyto testy na základě moderní teorie inteligence Cattel-Horn-Carrol (CHC) hodnotí: 

• logicko-matematickou oblast – tzv. fluidní inteligenci včetně kvantitativního usuzování
• vizuálně-prostorovou oblast – vizuální zpracování a prostorové schopnosti
• verbálně-jazykovou oblast – krystalická inteligence a verbální dovednosti. 

Tyto testy hodnotí pozitivně například Eva Salačová, speciální pedagožka ze ZŠ Trojská, kde pomocí této metody proběhlo testování několika tříd žáků. Salačová přitom podotýká, že nadání se v případě některých žáků nepotvrdilo, zároveň ale škola zjistila nadání i u dětí, které by se jinak do poraden nedostaly a nezískaly by tak potřebnou podporu. „Máme u nás chlapce s dvojí výjimečností, který má poruchu pozornosti a zároveň vyniká v logickém myšlení (podle testů Invenio), které by učitel sám neodhalil. Nyní ho v tomto směru můžeme podpořit.”

Někteří jsou však identifikaci nadaných skeptičtější a peníze by radši než do identifikace dávali přímo na práci s dětmi, jako třeba i sám zmocněnec Jakub Rybář: „Potřebujeme se posunout od otázky, kdo je nadaný, k otázce, jak rozvíjíme potenciál každého dítěte. Samotná identifikace je pouze začátek cesty. Smyslem vzdělávacího systému není vytvářet seznam nadaných žáků, ale budovat prostředí, ve kterém mohou děti objevovat své silné stránky a systematicky je rozvíjet.“

Stejně tak i někteří učitelé jsou k plošnému testování skeptičtí. Ondřej Nejedlý, finalista soutěže Global teacher prize 2025 a učitel na ZŠ Kunratice, k němu říká: „Podle mě může být dvousečné v tom, že když se v testech ukáže, že dítě na něco nemá vlohy, tak ho rodiče přihlásí na všechna možná doučování, aby dohnalo to, co mu nejde.“

Jak pracovat s nadanými dětmi 

Otázkou nicméně zůstává, jakou podporu jsou nadaným dětem školy schopné dát. Dle výzkumu Tomáše Protivínského z CERGE-EI se v současnosti praktikují různé přístupy k pomoci nadaným dětem, a to od integrace v běžných třídách a školách až po naprostou separaci ve specializovaných programech a výběrových školách. Jako střední cesta se nabízí inkluzivní výuka založená na diferenciaci učiva a nároků podle schopností žáků. Ta je ale pro učitele nejnáročnější.

Dalším možným přístupem je například akcelerace, neboli urychlení studia. Při výběru opatření je ovšem nutné brát ohled nejen na podporu nadaných dětí, ale také na možný dopad daného opatření na ostatní žáky. Při úplné separaci nadaných dětí zase hrozí nárůst nerovnosti vzdělávacího systému. Jedno z opatření, které může nadaným pomáhat a zároveň nezvyšovat nerovnosti, je takzvané vytahování nadaných žáků z jejich kmenových tříd do společných skupin, ale jen na některé předměty.

Přečtěte si také

Podporuje MŠMT dostatečně děti se zájmem o vědu? Kritici tvrdí, že ne. Problémem jsou podmínky dotace

Dotace na podporu práce s nadanými dětmi od MŠMT letos nově zavedly povinnost formálně dokládat nadání každého dítěte. Podle organizátorů to výrazně komplikuje práci a omezuje přístup dětí z chudších rodin k mimoškolním aktivitám. „Sice slyšíme, jak je třeba děti a studenty nadchnout pro vědu, ale pak to MŠMT stále více komplikuje,” ozývá se z výzkumných organizací, které pořádají různé badatelské kroužky a jiné aktivity. 

Zdeňka Chocholoušková, garantka podpory nadání Národního pedagogického institutu (NPI), podotýká, že pro rozvoj talentu žáků je zcela zásadní kvalita učitele, který by měl dokázat žáky podpořit a motivovat. „Důležité je nastavit učební aktivity tak, aby rozvíjely kreativitu. Ne 50 stejných příkladů navíc, ale skutečně gradované úlohy,“ zdůrazňuje.

Právě NPI ČR už od roku 2022 pomáhá mateřským, základním i středním školám prostřednictvím krajských koordinátorů podpory nadání nastavit systém podpory tak, aby se nadaní žáci cítili být součástí třídních kolektivů a zároveň byli motivováni rozvíjet svůj potenciál v rámci výuky. Rovněž nabízí školám informace na webových stránkách Zapojme všechny nebo i zapojení do Krajských sítí podpory nadání. Vedle toho pořádá kulaté stoly zaměřené na sdílení dobré praxe v podpoře nadání.

Od července 2026 ale byla v NPI ČR ukončena činnost Krajských koordinátorů podpory nadání. K tomuto kroku dospělo samo vedení NPI, učinilo tak nicméně s odvoláním na podobu rozpočtu, který pro institut zajišťuje MŠMT. „V současnosti se soustředím na aktivity, které můžeme v rámci nastavených kapacit realizovat do konce roku, a na zachování odborné podpory v této oblasti,“ nastiňuje situaci Zdeňka Chocholoušková. 

Nevyužitý potenciál

Zmíněný výzkum Tomáše Protivínského také ukazuje, že většina opatření na podporu nadaných má pozitivní vliv především na talentované žáky ze socioekonomicky znevýhodněného prostředí. U těch je největší riziko, že jejich potenciál zůstane jinak nevyužit. „Některé děti jsou nadané, ale i když to samy o sobě vědí a předmět jim jde, tak nemají motivaci se v něm zlepšovat a jít napřed před svými vrstevníky, nechtějí být středem pozornosti. Udělají si své minimum a víc nechtějí,“ komentuje Helena Herelová, učitelka na ZŠ Montessori v Praze 12.

Někteří z oslovených učitelů přičítají neochotu dětí zapojit se do programů tomu, že někdy mají příliš nabitý program a cítí se přetížené. „U nás na škole jsme měli situace, kdy dítě, které mu v profi testech vyjde, že by bylo typologicky vhodné na nějakou profesi, tak řekne: ‚Já vím, že jsem v tom dobrý, ale dělat to nechci, hrozně mě to nebaví, a proto nechodím do rozvojovky,‘“ popisuje vlastní zkušenost Ondřej Nejedlý. Zmíněnou „rozvojovkou“ myslí aktivitu, kam mohou nadané děti jednou za dva týdny dobrovolně docházet a rozvíjet se v tom, co je zajímá.

Limity v podpoře nadaných dětí

Většina oslovených učitelů a speciálních pedagogů se shoduje v jednom bodu – velmi rádi by podpořili nadané děti ve své třídě, ale bohužel na to nedokáží najít prostor. V rámci inkluzivního systému jsou totiž ve třídách společně nadané děti s dětmi, které vyžadují menší či vyšší míru podpory od pedagogů, případně mají i jazykovou bariéru.

Vyhláška 27/2016 Sb., která speciální přístup pedagogů ke studentům upravuje, sice vymezuje jak vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, tak i vzdělávání žáků s nadáním. Protože však v praxi učitelé vynakládají své úsilí nejprve směrem k žákům s různými poruchami učení, na nadané děti ve výsledku nezbývá čas. Podle Evy Salačové je dalším problémem i nedostatek vhodných výukových materiálů pro práci s nadanými dětmi.

Eva Matějková, finalistka soutěže Global Teacher Prize 2025 ze ZŠ Trnka, zdůrazňuje při práci s heterogenním kolektivem potřebu reagovat na potřeby všech žáků. „Při práci s dětmi pro mě nejsou hlavním měřítkem jejich známky na vysvědčení. Důležitější je průběžně sledovat, jak se učí, poskytovat jim zpětnou vazbu a podle jejich potřeb je podporovat přímo ve výuce. Výuka na základní škole by měla být inkluzivní. Snažím se od začátku reagovat na potřeby všech dětí, nadaných i těch, které potřebují větší míru podpory. Nechci stavět podporu jedné skupiny dětí proti potřebám jiné.“

Matějková zároveň upozorňuje na význam sociálního zázemí dítěte. „V českém školství mají výraznou výhodu děti, které mají silnou podporu doma. Rozhodně podporuji rozvoj nadání dětí. Především se snažím, aby i v běžné výuce dostávaly úlohy odpovídající jejich možnostem a mohly jít v tématu do větší hloubky. Vedle toho jim umožňujeme expertní hodiny a podporujeme je v týmových odborných soutěžích. Současně ale platí, že nadané dítě z málo podnětného prostředí má výrazně menší šanci svůj potenciál rozvinout. Stejně tak dítě s větší potřebou podpory z nepodnětného prostředí potřebuje školu, která mu pomůže uspět a může pro něj fungovat jako sociální výtah. Proto je pro mě při nastavování podpory důležité zohledňovat nejen nadání, ale také podmínky, které dítě pro své učení má.“

Střediska volného času a DDM jako přístavy pro nadané děti

Významnými aktéry pomoci talentovaným dětem k rozvoji jejich nadání jsou Střediska volného času (SVČ) a Domy dětí a mládeže (DDM). Ty ale musí řešit i složité a mnohdy nelogické administrativní požadavky. Tuto situaci komentoval na zmíněné konferenci k podpoře nadaných dětí ze strany DDM i Libor Bezděk: „Dostáváme konstantní podporu na dítě bez ohledu na to, kolik hodin týdně na zájmový kroužek chodí. Kvůli financím se tedy cílí na to, aby na kroužky chodilo co nejvíce dětí jen na jednu hodinu. To je ale krok proti podpoře nadaných dětí – těm hodina týdně nestačí.”

Význam DDM v podpoře nadaných dětí přitom zdůrazňovali mnozí účastníci konference. Tomáš Blumenstein, místopředseda Mensa Česko a zakladatel organizace Svět vzdělání, dokonce navrhl, aby byl založen klub nadaných dětí v rámci každého DDM. Tyto kluby by dle jeho vize sloužily jako útočiště pro nadané děti v případě, že se této funkce nezastane škola.

Jedním z řečníků na konferenci byl i Jakub Rybář, zmocněnec MŠMT pro popularizaci a rozvoj talentů. Za svůj cíl ve funkci označil vybudování podpory kognitivního talentu v Česku v technických a přírodovědných oborech na takové úrovni, na jaké jsou v současnosti podporovány sport a umění: „Stejně jako podporujeme sportovní a umělecké talenty od útlého věku, měli bychom systematicky rozvíjet i talenty technické, přírodovědné a badatelské. Zájem o vědu vzniká ve stejném věku jako zájem o sport či hudbu.”

Všudypřítomný aspekt financí

S vizí Jakuba Rybáře se ztotožňuje i Jiří Rudolf, který 13 let vede Technický klub mládeže (TKM) – středisko technických zájmových činností, které je jako jediné v ČR akreditované MŠMT. Středisko nicméně dlouhodobě naráží na nestabilní financování aktivit. Ty měl TKM v minulých letech částečně pokryté díky dotačnímu programu MŠMT na podporu práce s nadanými dětmi, letos ale naráží na administrativní překážky. „V roce 2026 jsme již žádost nepodávali a to především z důvodů nastavení pravidel, která jsou mírně řečeno ‚nerozumná’ a vytvořená od stolu bez jakékoliv znalosti problematiky v terénu. Ze stejných důvodů jsme se nehlásili ani v dodatečné výzvě,” říká. 

„Kritéria, podle kterých se definuje nadaný žák, vyžadují další administrativní zátěž nejen pro žadatele, ale i pedagogy a ředitele škol. Administrativní zátěž je to i pro předkladatele žádostí, především u malých organizací, které se dlouhodobě věnují rozvoji a podpoře talentovaných dětí. Pokud se podíváte na strukturu příjemců konkrétně této dotace, tak dlouhodobě vede podpora univerzit a vysokých škol. Nechci tím nijak snižovat kvalitu jejich aktivit, ale takto se o to méně prostředků dostane menším organizacím, které dělají celoroční činnost a podporu,” dodává Jiří Rudolf.

Alena Bičáková z Ekonomického ústavu AV ČR, která upozorňuje na pozitivní dopad rozvoje nadaných dětí na ekonomický růst země, se ve svém postoji soustředí na důležitost finanční podpory programů. „Samozřejmě by byl ideál, kdyby potřebnou míru podpory získávaly všechny děti bez ohledu na míru jejich nadání. Navíc pro podporu nadaných je důležitá kvalita celého vzdělanostního systému. Nicméně zdroje jsou omezené, nadaní přispívají ekonomice více než ostatní a v současném systému se většině z nich žádné podpory k rozvoji jejich talentu nedostává.”

To pak podle ní způsobuje u nadaných dětí demotivaci, což se pro zemi ve výsledku projeví nevyužitým ekonomickým potenciálem. „Mnozí z nich jsou v zaměstnání, ve kterém své schopnosti nemohou využít, nešťastní. Pokud se podaří využít jejich potenciál, ekonomika poroste a bude snazší zaplatit kvalitní učitele a nastavit vhodný systém i pro ostatní. Jeho součástí pak může být třeba právě plošné testování na školách nejen inteligence, ale i různých jiných schopností. Výsledky pak pomohou děti lépe nasměrovat.”

Respondenti se tak shodují na zcela zásadní věci – identifikace nadání je pouze prvním krokem k rozvoji talentu dětí. Skutečnou výzvou zůstává vytvořit a financovat systém, který dokáže nadané děti dlouhodobě rozvíjet bez ohledu na jejich rodinné zázemí či místo bydliště. Právě v tom podle oslovených odborníků spočívá největší úkol českého vzdělávacího systému.

Foto: Unsplash, Akademie věd ČR, Heyrovského ústav AV ČR