Vyhledat

iocb tech

hlavní partner portálu

Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Návrat do pracovního režimu po rodičovské či pečovatelské pauze býval v české vědě spíše osobním bojem samotných vědkyň a vědců. Situace se začala výrazněji měnit až v posledních letech díky návratovým grantům financovaným z Operačního programu Jan Amos Komenský, novému schématu Grantové agentury ČR a dalším iniciativám vysokých škol či Akademie věd ČR. Jde však o začátek systémové změny nebo pouze o dočasnou podporu závislou na evropských zdrojích?

Kariérní pauza jako slepé místo české vědní politiky

V české debatě o vědní politice se zpravidla hovoří o financování výzkumu, kvalitě publikací, mezinárodní konkurenceschopnosti nebo odlivu talentů do zahraničí. Mnohem méně pozornosti však bylo až donedávna věnováno lidem, kteří vědeckou kariéru na určitou dobu přeruší kvůli péči o děti, blízké osoby nebo například dlouhodobé nemoci.

Právě na tuto skupinu se zaměřila studie Národního kontaktního centra – gender a věda při Sociologickém ústavu Akademie věd ČR s názvem Podpora osob s kariérní pauzou: Analýza stavu managementu kariérních pauz v českém systému VaVaI. Autorky Zuzana Andreska a Marcela Linková v ní docházejí k závěru, že české instituce teprve začínají vytvářet ucelené mechanismy podpory návratu po kariérní přestávce.

Výzkumná kariéra je založena na kontinuitě. Obory se rychle vyvíjejí, vznikají nové metodiky, technologie i mezinárodní spolupráce. Zatímco výzkumné týmy pokračují ve své činnosti, lidé na kariérní pauze často ztrácejí kontakt s každodenním děním v oboru. Návrat proto neznamená pouze návrat do zaměstnání, ale také obnovování odborných sítí, publikační činnosti a grantových zkušeností.

Téma má zároveň výrazný genderový rozměr. Podle údajů citovaných ve studii tvoří ženy v českém výzkumu pouze 28,1 % výzkumných pracovníků, což představuje nejnižší podíl mezi členskými státy Evropské unie. Jako možné vysvětlení se tak nabízí nedostatečná podpora vědkyň, které se rozhodnou v souvislosti s péčí o děti svou kariéru dočasně přerušit.

Slavka1

Rok 2025 jako zlom

Ještě před několika lety existovaly v České republice pouze jednotlivé iniciativy zaměřené na podporu návratu po rodičovské nebo jiné pečovatelské pauze. Patří mezi ně například Pamětní grant Martiny Roeselové nebo některé interní univerzitní programy.

Zásadní změnu přinesla výzva Návraty v Operačním programu Jan Amos Komenský (OP JAK), která byla vyhlášena v listopadu 2024. V následujícím roce bylo díky ní podpořeno 29 projektů v celkové hodnotě přes 1,5 miliardy korun. Program je určen výzkumným organizacím, které následně vytvářejí vlastní systémy podpory návratu zaměstnanců a zaměstnankyň po kariérní přestávce.

Ve stejném období spustila Grantová agentura ČR (GA ČR) vlastní návratové granty zaměřené na jednotlivé výzkumnice a výzkumníky. Přidala se i Akademie věd ČR (AV ČR), která zařadila podporu návratů mezi nástroje programu Akademie budoucnosti. Během krátké doby tak vzniklo několik nových nástrojů s cílem řešit problém, jenž byl ještě donedávna na okraji zájmu české vědní politiky.

Od 1. 9. 2026 byla také zavedena nová státní sociální dávka Podpora studujícího rodiče, tzv. hlídačkovné. Jedná se o pravidelnou měsíční podporu studentů magisterských a doktorských programů v prezenčním studiu, přičemž v roce 2026 dosahuje 7 467 Kč. Tato dávka přispívá na náklady spojené se zajištěním péče o dítě v době, kdy se rodič věnuje studiu. OP JAK však upozorňuje, že pokud hlavní řešitel grantu Návraty pobírá tuto dávku v kalendářním měsíci, za který zároveň vykazuje jednotkovou aktivitu ‚Příspěvek na péči o dítě či osobu blízkou‘, bude to považováno za dvojí financování.

Slavka2

Kdo má na návratovou podporu nárok?

Cílová skupina návratových grantů je poměrně úzce vymezena. Současné programy jsou zaměřeny na osoby, které přerušily kariéru kvůli péči o dítě nebo jinou blízkou osobu. Podle garanta programu Akademie budoucnosti Petra Baldriana je tento důraz záměrný. „U těchto osob totiž existuje největší riziko, že je jako talenty ztratíme,“ vysvětluje. Nevylučuje přitom, že by se program mohl v budoucnu rozšířit i na další skupiny. „Do budoucna nemůžeme úpravu programu, která by rozšiřovala současné nastavení schématu, vyloučit, ale pokud by k tomu mělo dojít, bude to až po vyhodnocení přínosu současné formy podpory.“

Návratové programy tak v současnosti necílí například na vědce a vědkyně, kteří akademickou kariéru dobrovolně přerušili kvůli práci v průmyslu. Baldrian však upozorňuje, že jednotlivá pracoviště mohou podporovat talentované pracovníky bez ohledu na jejich kariérní historii. „Věřím, že se tak i často děje,“ dodává.

Podobně nejsou ani návratové granty GA ČR určeny pro osoby vracející se po odchodu do soukromého sektoru. Podle vyjádření agentury jsou pro zkušené výzkumníky v těchto případech určeny především standardní grantové soutěže, zejména Standardní projekty a EXPRO.

Návratové granty: víc než jen finanční podpora

Debata o návratových grantech bývá často vedena především v rovině financí. Význam těchto programů je však podstatně širší.

Podle analýzy NKC představují návratové granty pro řadu lidí první příležitost znovu nastartovat vlastní výzkumnou agendu po období, kdy byla profesní kariéra upozaděna ve prospěch péče. Nejde pouze o financování výzkumu, ale také o možnost obnovit profesní sebevědomí, navázat kontakty a postupně získat větší míru samostatnosti. Významnou roli hrají také příspěvky na péči o děti nebo jiné závislé osoby, mentoring či podpora profesního rozvoje.

Jedním z průkopníků podpory návratu po rodičovské je Masarykova univerzita, která od roku 2020 provozovala program MUNI Career Restart. Po spuštění programu OP JAK Návraty však byl příjem nových žádostí dočasně pozastaven a univerzita nyní využívá rozsáhlejší podporu financovanou z evropského programu. Dosavadní zkušenosti účastnic Career Restartu přesto nabízejí cenný pohled na praktické fungování podobných opatření.

Jak návratové granty hodnotí samotné příjemkyně

Jolana Lipková z Masarykovy univerzity se do laboratoře vracela po několikaleté rodičovské pauze, během níž pracovala pouze nárazově na dohody a postupně obnovovala kontakt s laboratoří. Právě program MUNI Career Restart jí podle jejích slov umožnil rozběhnout výzkumné směry, kterým se věnuje dodnes. Jako jednu z hlavních výhod zmiňuje možnost financovat laboratorní materiál: „Jiné menší granty totiž na materiál často nic nepřispívají, což je problematické. Já jsem potřebovala na laboratorní materiál a chemikálie v té době co nejvíce,“ vysvětluje.

Část prostředků využila také na mimoškolní aktivity svých dětí, protože experimenty vyžadovaly její přítomnost v laboratoři i v pozdních odpoledních hodinách. Klíčový přínos však vidí v možnosti rozjet vlastní výzkum. „Díky Career Restartu jsem mohla pracovat na řadě pilotních experimentů, kterým se nyní věnuji,“ dodává. Zároveň upozorňuje, že bez možnosti financovat vlastní výzkumné aktivity je návrat po rodičovské velmi obtížný.

Podobnou zkušenost má i její kolegyně z Masarykovy univerzity Monika Kratochvílová, která se do pozice výzkumnice vracela po necelých dvou letech. Oceňuje především skutečnost, že program umožnil financovat pracovní úvazek a zachovat vazbu na fungující výzkumný tým. Za správně nastavenou považuje podmínku začlenění do existující výzkumné skupiny. „Bez podpory zavedeného týmu je velmi obtížné navázat na probíhající výzkum nebo začít budovat vlastní smysluplnou výzkumnou činnost.“

Současně ale upozorňuje na možné limity podobných schémat. „Grant sice zajistí mzdové prostředky, ale negarantuje možnost realizovat vlastní výzkumný projekt,“ popisuje. Ve svém případě měla po dobu dvou let financovaný pracovní úvazek, nikoliv však vlastní projektové prostředky. To podle ní komplikuje budování samostatné vědecké dráhy i získávání dalších grantů. „Přestože je financování pracovního místa důležité, samo o sobě nemusí vytvořit podmínky pro vybudování dostatečné vědecké nezávislosti a získání navazujících grantů.“

Grant jí zároveň pomohl financovat školkovné, dětskou skupinu nebo školní družinu, na které vynakládala přibližně deset tisíc korun měsíčně. Bez této podpory by byl podle jejích slov návrat sice stále možný, ale zároveň výrazně složitější. „Pravděpodobně bych musela mít ještě další zaměstnání, abych pokryla rodinné výdaje, a vědu bych mohla dělat jen jako koníček.“

Soutěž jako pomoc i bariéra

Vedle pozitivních dopadů upozorňují autorky studie NKC také na limity současného nastavení. Návratové granty jsou založeny na soutěžním principu, který je vědeckému prostředí vlastní. Autorky ale zároveň varují, že může vytvářet překážky právě pro část osob, jimž má být podpora určena. Příprava grantové žádosti vyžaduje čas, zkušenosti, orientaci v grantovém systému i určitou míru institucionální podpory. Tyto zdroje však mohou být během rodičovské nebo jiné pečovatelské pauzy omezené.

Zkušenost Moniky Kratochvílové navíc ukazuje, že samotné financování pracovního místa nemusí automaticky vést k vybudování vědecké nezávislosti. Studie NKC proto upozorňuje, že grantové schéma by mělo být doplněno širším souborem opatření, například mentoringem, podporou péče, snížením výukové zátěže nebo cílenou pomocí při přípravě grantových žádostí.

Autorky studie dále upozorňují, že návratové granty nelze zaměňovat za plošně dostupný systém podpory. Instituce sice mohou vykazovat existenci návratového programu, ve skutečnosti však podporu získá pouze část oprávněných osob. Tento problém je patrný zejména u grantů GA ČR. V první soutěži bylo hodnoceno 128 projektů a podpořeno pouze 19 z nich. Přestože jde o významný krok vpřed, většina uchazečů zůstala bez podpory. Kritici proto podotýkají, že grantová soutěž může být vhodným nástrojem pro financování ambiciózních výzkumných projektů, nikoliv však jako jediná forma podpory návratu po kariérní pauze.

Vlastní model Akademie věd

Vedle OP JAK a GA ČR vznikají také další formy podpory. Akademie věd ČR od roku 2026 spustila v rámci výše zmíněného programu Akademie budoucnosti Podprogram E zaměřený na podporu návratu vědeckých pracovníků z kariérní přestávky. Program umožňuje financovat osobní náklady zaměstnanců, kteří přerušili vědeckou činnost například z důvodu mateřské, rodičovské nebo péče o závislou osobu. Na rozdíl od grantových soutěží GA ČR jde ale o institucionálně alokovanou podporu. Jednotlivá pracoviště tak získávají finanční prostředky a sama si rozhodují, jak je mezi různé nástroje programu rozdělí. Samotný program Akademie budoucnosti je plánován jako dlouhodobější iniciativa s postupnou implementací jednotlivých podprogramů. Zatím však není k dispozici souhrnný přehled, kolik prostředků bylo konkrétně na návraty využito a kolik osob bylo tímto způsobem podpořeno.

Co bude po skončení OP JAK?

Podle oslovených respondentů představuje jednu z největších nejistot současného systému otázka jeho dlouhodobé udržitelnosti. Redakce se obrátila na několik vysokých škol zapojených do programu OP JAK Návraty s dotazem, jak chtějí podporu osob s kariérní pauzou financovat po skončení evropského projektu.

Alena Tříšková z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (VŠCHT) v odpovědi zmiňuje vlastní fond institucionální podpory: „Máme představu, jakým způsobem VŠCHT zajistí pokračování programu Návraty. Běží u nás program institucionální podpory Fond Dagmar Procházkové a máme v úmyslu ho rozšířit o podkategorii návratové granty. Každý rok by byla vypsána veřejná soutěž na tříletý projekt, patrně by byl podpořen pouze jeden projekt, maximálně dva, pokud se podaří navýšit zdroje,” nastiňuje možné budoucí řešení.

Zároveň ale popisuje rozšíření vlastního fondu jako alternativní řešení v případě, že grant Návraty v rámci OP JAK nebude pokračovat. „Pokud by bylo možné program OP JAK prodloužit s dalšími finančními zdroji, samozřejmě bychom to uvítali. U nás proběhla zatím první veřejná soutěž, bylo v ní 13 přihlášených projektů, podpořeny byly 4, žadatelky právě začínají projekty realizovat. V říjnu bude vypsaná druhá výzva a podpoříme maximálně 4 projekty. Bohužel u nás zatím nebyl diskutován plošný systém podpory, a ani v nejbližší době nebude. Další podpora je v kompetenci fakult a využití dalších programových možností (např. GA ČR) s tímto zaměřením,” doplňuje.  

Tomáš Hejduk, prorektor pro vědu a tvůrčí činnost z Univerzity Pardubice reaguje: „Zatím plán nemáme, tedy kromě toho, že plánujeme tento program řešit – zatím sbíráme zkušenosti právě díky programu OP JAK Návraty a v jeho průběhu budeme vymýšlet i to, jak postupovat dále. Probíráme to i s jinými univerzitami. Do první výzvy se nám přihlásilo méně uchazeček, než kolik jsme byli schopni podpořit, čili kompetitivnost v tomto smyslu chyběla. Ale otázku návratů je třeba řešit a nějaká forma podpory by u těchto osob měla existovat.”

Západočeská univerzita v Plzni (ZČU) spojuje další kroky s přípravou nového Plánu genderové rovnosti. „Podpora osob na kariérní přestávce je pro ZČU důležitá, program Návraty jsme uvítali. Kroky, které budou následovat po ukončení daného programu, budou součástí plánovaného reauditu k Plánu rovných příležitostí 2028–2030 (GEP). Příprava nového GEPu, a tedy i diskuse nad konkrétním způsobem podpory, je plánována na první polovinu roku 2027.“ shrnuje Petr Šimon, ombudsman a koordinátor sociálního bezpečí na ZČU.

Vysoká škola ekonomická v Praze (VŠE) deklaruje zájem zachovat podpůrné aktivity, zároveň však upozorňuje na dlouhodobé podfinancování vysokých škol a omezené zdroje.

„Pokud jde o podporu výzkumných aktivit, předpokládáme, že v budoucích interních grantových schématech budeme hledat mechanismy, které by osoby vracející se po kariérní přestávce zohledňovaly, například formou určitého zvýhodnění v rámci soutěží, a toto z podstaty i nadále bude kompetitivní, nikoliv plošné. Po ukončení projektu plánujeme zachovat aktivity zejména v oblastech zaměřených na práci s osobami na kariérní přestávce ve smyslu rozvoje, networkingu, školení, peer-to-peer aktivit. Současně je však třeba zohlednit finanční možnosti univerzity, takže nelze garantovat systém podpory v rozsahu současného programu OP JAK Návraty. Aktuální druhé kolo v rámci stávajícího projektu plánujeme více otevřít směrem i mimo VŠE, vyhlášení budeme publikovat zde,” odpovídá Jiří Hájek, vedoucí projektové kanceláře VŠE Praha.

Způsob řešení otázky návratů na Českém vysokém učení technickém v Praze (ČVUT) představuje i Petr Ripka, tamní prorektor pro kvalitu a lidské zdroje: „V současné době připravujeme Příkaz rektora o podpoře pro pečující osoby. Zavádíme možnost podporu poskytovat ze Sociálního fondu. Ta nebude plošná ani nároková, ale její poskytnutí bude vázáno na rozhodnutí komise, která bude posuzovat potřebnost a závažnost každého případu s ohledem na dostupné finanční prostředky. Tato forma podpory ale nebude vázaná na výzkumný projekt, takže bude dostupná pro všechny kategorie pracovnic a pracovníků,” shrnuje.

Mění se kultura institucí?

Odpovědi tak mají jeden společný rys – význam podpory výzkumníků vracejících se po kariérní pauze žádný z respondentů nezpochybňuje. Ti však současně upozorňují, že zachování podpory v rozsahu umožněném programem OP JAK bude bez externího financování obtížné. Společným jmenovatelem je tak nejistota ohledně budoucích zdrojů financování.

Význam návratových grantů navíc nespočívá pouze v samotných finančních prostředcích. Je možné, že jejich největším přínosem bude nakonec změna institucionální kultury. Analýza NKC ukazuje, že české instituce začínají vedle grantů zavádět také mentoring, flexibilní pracovní režimy, pravidla kontaktu během kariérní pauzy nebo služby péče o děti. Podpora se mezi jednotlivými institucemi výrazně liší a často závisí na místních podmínkách či přístupu vedení, přesto ale lze pozorovat posun od jednotlivých izolovaných opatření k systematičtějšímu přístupu k managementu kariérních pauz.

Problém jsme pojmenovali. Teď ho ještě vyřešit

Ještě před několika lety byla podpora návratu po rodičovské nebo jiné pečovatelské pauze spíše okrajovým tématem. Dnes existují návratové granty GA ČR, program OP JAK Návraty, nová iniciativa Akademie věd ČR i jiná institucionální opatření. To samo o sobě představuje významný posun.

Současně však dostupná data i zkušenosti samotných příjemkyň ukazují, že návratové granty nejsou samospásným řešením. Pomáhají překlenout kritické období návratu, ale samy o sobě nemusí zajistit dlouhodobou vědeckou nezávislost ani navazující financování. To, jak bude podpora osob s kariérní pauzou vypadat po skončení současného programového období evropských fondů, v tuto chvíli zůstává otevřenou otázkou. Právě úspěšnost převádění dosavadních zkušeností do dlouhodobé personální a výzkumné politiky institucí rozhodne o tom, zda se návratové granty stanou součástí trvalé změny českého výzkumného prostředí, nebo nikoliv.

 

  • Autor článku: ano
  • Zdroj: VědaVýzkum.cz
Kategorie: Analýzy