Vyhledat

iocb tech

hlavní partner portálu

Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Vickey Nandal – first day in Prague city | Foto: Soniya Takshak
Vickey Nandal – first day in Prague city | Foto: Soniya Takshak

Program Marie Skłodowska-Curie Actions už třicet let podporuje mobilitu a kariérní rozvoj výzkumnic a výzkumníků. Rekordní zájem ale srazil úspěšnost žádostí pod deset procent. Co program vědcům skutečně dává a co následuje po skončení podpory? Zkušenosti školitelů i podpořených výzkumníků ukazují jeho sílu i limity českého akademického prostředí.

Když Vickey Nandal na podzim 2024 přicestoval z Japonska do Prahy jako držitel postdoktorského grantu Marie Skłodowska-Curie Actions (MSCA), přinesl do skupiny Karla Tesaře zkušenosti s umělou inteligencí, strojovým učením a vývojem slitin. Na Fyzikálním ústavu Akademie věd ČR je začal využívat při návrhu biodegradabilních hořčíkových slitin pro medicínské implantáty. „MSCA mi dalo něco, čeho si každý výzkumník hluboce cení – svobodu rozvíjet ambiciózní myšlenku v mezinárodním prostředí,“ říká Nandal.

Karel Tesař vidí stejnou zkušenost z druhé strany. U MSCA postdoktoranda, který získal prestižní grant a odpovídající podmínky, považuje za důležité, aby přenos znalostí fungoval oběma směry. Výzkumník se má něco nového naučit od hostitelského týmu, zároveň ale přinést zkušenosti a know-how, které tým posunou dál. V případě Nandala se tak propojily zkušenosti s umělou inteligencí a vývojem slitin s výzkumem vstřebatelných implantátů.

Třicet let programu, rekordní konkurence

Program vznikl v roce 1996 jako Marie Curie Actions a od roku 2014 nese dnešní název. V programu Horizont Evropa má pro období 2021 až 2027 rozpočet 6,6 miliardy eur. Postdoktorské granty (Postdoctoral Fellowships) jsou jen jedním z jeho nástrojů, právě na nich je ale nejlépe vidět rostoucí zájem a tedy konkurence.

Ve výzvě v roce 2024 bylo podáno 10 360 návrhů a financování získalo 1 696 projektů; úspěšnost činila 16,6 procenta. O rok později již přišlo rekordních 17 066 návrhů. Z nich bylo 16 836 způsobilých k hodnocení a podporu získalo 1 610 projektů. Úspěšnost tak klesla na 9,6 procenta. Počet žádostí během jediného roku vzrostl o 64,6 procenta, počet financovaných projektů se přitom prakticky nezměnil.

České instituce byly ve výzvě 2025 uvedeny jako hostitelé u 437 návrhů. Z hlavní soutěže MSCA Postdoctoral Fellowships uspělo 33 projektů. V předchozích čtyřech výzvách v letech 2021 až 2024 hostily české instituce celkem 78 těchto grantů a 62 z nich řešili zahraniční výzkumníci. Ve výzvě 2025 získalo Česko vedle 33 projektů z hlavní soutěže ještě dalších 11 stipendií Evropského výzkumného prostoru (ERA Fellowships) pro vysoce hodnocené návrhy směřující do takzvaných wideningových zemí. Celkem tak bylo podpořeno 44 projektů spojených s českými hostitelskými institucemi.

MSCA3

Co zůstane po příjezdu vědce

V jednom se oslovení vědci a školitelé výrazně shodují: přínos programu hodnotí jednoznačně pozitivně. Liší se spíš v tom, co pro ně bylo nejdůležitější – nové metody, mezinárodní kontakty, samostatnost nebo kariérní sebevědomí.

Georgios Tolias z Fakulty elektrotechnické ČVUT oceňuje, že zahraniční postdoktorandi přinášejí nejen odborné znalosti, ale také vědecké, manažerské a komunikační návyky z předchozích institucí. U Nadezhdy Bulgakové z Fyzikálního ústavu AV ČR zůstaly v týmu po jednom z projektů kvantové numerické simulace, po jiném technologie přípravy hybridních nanomateriálů. Výzkumník může odejít, jeho know-how ale na pracovišti zůstává.

Program může změnit i samotného vědce. Eva Šlesingerová z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity absolvovala individuální grant ARTENGINE na Goetheho univerzitě ve Frankfurtu. Zkušenost jí podle jejích slov pomohla „akademicky dospět“. Umožnila jí mezinárodní výzkum, workshopy i vznik knihy a přinesla větší jistotu pro další kariéru. „MSCA působí opravdu jako certifikát, který vás pustí dál do dveří, které předtím byly zavřené. O některých po pravdě ani předem nevíte, že tam jsou,“ popisuje.

Samostatnost ale nevzniká bez kvalitního zázemí hostitelského pracoviště. Gianvito Scaringi z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy doporučuje začít s přípravou žádosti téměř rok před uzávěrkou. Při dnešní konkurenci musí projekt dobře spojit zkušenosti žadatele se silnými stránkami hostitelského týmu. Stejně důležitá je podle oslovených školitelů kvalitní projektová a administrativní podpora.

Evropský plat v českém systému

V českém prostředí patří k nejviditelnějším rozdílům finanční podmínky. Oslovení školitelé potvrzují, že odměňování výzkumníků podpořených MSCA může být výrazně vyšší než u běžných postdoktorandských pozic. Zároveň ale nepozorují, že by rozdíl v odměňování narušoval vztahy v týmu.

Nejvýrazněji tento paradox popisuje Tesař: „Trochu úsměvná realita je, že můj MSCA postdoktorand má nezanedbatelně vyšší plat než já jako jeho školitel.“ Za problém ale nepovažuje evropský program, spíš české podmínky. Pokud by ve svém projektu Junior Star nastavil všem postdoktorandům odměny na úrovni MSCA, musel by podle něj zmenšit tým a na další výdaje by téměř nic nezbylo. S tímto problémem se však potýkají i jiné země s nižší mzdovou hladinou, jako je například Polsko, jak jsme upozorňovali v článku o odchodech vědců do zahraničí. 

Bulgakova upozorňuje na podobný problém: práce a výsledky výzkumníků mohou být srovnatelné, jejich mzdy však nikoli. Evropská příspěvková sazba je vždy uváděna jako hrubá částka, výsledná čistá částka se liší dle výše zdanění a odvodů v jednotlivých zemích. 

Zkušenosti ze zahraničí zároveň ukazují, že finanční výhoda není všude stejná, velice závisí na cenové a mzdové hladině cílové země. Daniel Bím během globálního postdoktorského grantu (Global Fellowship) působil na Kalifornském technologickém institutu v jedné z dražších oblastí Spojených států, kde evropská příspěvková sazba nevytvářela  lepší podmínky než u ostatních výzkumníků na obdobné pozici. Šlesingerová byla v Německu finančně přibližně na stejné úrovni jako místní doktorandi a postdoktorandi; za výraznou výhodu MSCA grantu považovala především prostředky na cestování a pořádání workshopů.

MSCA2

Projekt skončil. Co dál?

Po skončení podpory nastává zvláštní situace. Výzkumník, kterému evropský program umožnil vést vlastní projekt a získat značnou samostatnost, má udělat další kariérní krok právě ve chvíli, kdy toto financování končí.

Scaringi upozorňuje, že přechod na běžnou postdoktorandskou pozici může znamenat dvojí krok zpět – nižší mzdu i menší vědeckou samostatnost. Tesař proto navrhuje překlenovací financování mezi koncem projektu a výsledkem další grantové soutěže. Nandal přichází s podobnou myšlenkou. Dvouletou podporu považuje za krátkou a navrhuje tříletý model, v němž by třetí rok sloužil také k přípravě dalšího financování a budování vlastní skupiny. Prodloužení na dva a půl až tři roky navrhuje i Bulgakova.

Bímova zkušenost ukazuje, jak důležitá může být přechodová fáze. Za největší přínos svého globálního grantu nepovažuje samotné dva roky v Kalifornii, ale následný návratový rok na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. „Ve vědě má člověk jen málo příležitostí se zastavit, promyslet si projekty i své další směřování,“ říká. Čas využil mimo jiné k přípravě projektu, s nímž později uspěl v soutěži Junior Star.

Nejnovější data Evropské komise ukazují, že vysoká zaměstnanost ještě nemusí znamenat jistotu stabilní kariéry se smlouvou na dobu neurčitou. Dva roky po skončení podpory bylo zaměstnáno nebo samostatně výdělečně činných 87 procent respondentů, jen 44 procent zaměstnaných však mělo smlouvu na dobu neurčitou. Mezi těmi, kteří zůstali ve vědě a akademickém prostředí, to bylo 33 procent.

Na tento problém reaguje pilotní iniciativa programu Zvolte Evropu pro vědu (Choose Europe for Science), která má postdoktorandům zaručit delší kariérní perspektivu. Instituce se zavazují k tomu, že přijaté pracovníky zaměstnají i po skončení financování z programu. Evropská komise ji popisuje jako nástroj, který má institucím pomoci nabídnout podpořeným vědcům atraktivnější možnosti i po skončení projektu. 

Když ani excelence nestačí

Nejvýraznější výhrady respondentů nesměřují k samotnému programu, ale k dnešní konkurenci a způsobu, jak mezi množstvím velmi dobře hodnocených návrhů rozhodovat. Ve výzvě v roce 2025 získalo 9 847 nefinancovaných návrhů Pečeť excelence (Seal of Excellence), tedy označení pro projekty s hodnocením alespoň 85 procent, na které už nezbyly prostředky.

Tolias upozorňuje, že drobná negativní připomínka hodnotitelů může při současném vysokém zájmu v důsledku přísných bodových hranic stát výborný projekt celý grant. Bím uvádí, že v jeho chemické kategorii globálních grantů byla v roce 2025 hranice financování 97,6 procenta. Bulgakova se rovněž setkala s projekty hodnocenými kolem 97 procent, které podporu nezískaly. Při tak těsném bodovém rozmezí podle Bíma získávají větší význam i malé rozdíly mezi posudky.

Scaringi by za rozumnou považoval úspěšnost kolem 20 až 30 procent a tomu odpovídající výrazné zvýšení rozpočtu. „Výzkum v Evropě je velmi živý a zaslouží si podstatně větší podporu,“ říká. Podobně argumentuje Coimbra Group spolu s dalšími evropskými univerzitními a výzkumnými asociacemi. Požadují zachovat otevřený, oborově neutrální a výzkumníky řízený charakter MSCA a převis řešit především vyšším financováním.

MSCA1

Evropská komise v odpovědi pro Vědavýzkum.cz problém převisu připouští. Bezprecedentní zájem podle ní ukazuje, že Evropa je pro výzkumníky atraktivní, současně ale vede k poklesu úspěšnosti a nechává bez podpory řadu kvalitních návrhů. Komise proto navrhla vyšší rozpočet pro část budoucího evropského rozpočtu, do níž MSCA spadá. Současně chce zachovat přístup zdola nahoru (bottom-up), výběr založený na excelenci, mobilitu a důraz na kariérní rozvoj. Konečná podoba rozpočtu po roce 2027 ale zatím není dohodnuta. 

V Česku část práce vložené do kvalitních, ale neúspěšných návrhů zachytily národní programy navazující na MSCA, jako je program MSCA Fellowships CZ financovaný z operačního programu Jan Amos Komenský. Scaringi je jejich osobním příkladem: po neúspěchu v evropské soutěži získal české financování, které mu umožnilo zůstat a pokračovat ve vědecké kariéře v Česku. Otázkou je, co bude s tímto programem po skončení programového období v roce 2028, zda bude opět financován z návazného operačního programu či z národních zdrojů. 

Jak tedy výzkumníci hodnotí přínos programu pro svou kariéru? Zatímco pro Bíma nebylo MSCA zásadním kariérním zlomem, Šlesingerová ho naopak označuje za jednu z nejlepších věcí, které ji v kariéře potkaly, a Nandal díky němu otevřel nový výzkumný směr. V jednom se všichni shodují: smysl programu nezpochybňují.

Třicet let MSCA tak ukazuje, že Evropa umí talent přitáhnout, propojit s novým prostředím a dát mu prostor k růstu. Další výzva je těžší: vytvořit podmínky, aby úspěšný grant nebyl jen výjimečnou epizodou, ale skutečným krokem k dlouhodobé vědecké kariéře.

 

  • Autor článku: ano
  • Zdroj: VědaVýzkum.cz
Kategorie: Analýzy