Vysokoškoláci mají malou podporu, nepřímo jsou podporováni skrz daně rodičů. Vede to k nerovnostem

Hlavní slabinou českého systému finanční podpory vysokoškolských studentů je extrémně nízká úroveň přímé finanční podpory a velmi plošná nepřímá podpora přes rodiče, která necílí na ty, kdo ji nejvíce potřebují. Nepřímá podpora je poskytována převážně prostřednictvím daňových úlev rodičům. Přímá podpora je poskytována přímo studentům, na rozdíl od nepřímých podpor skrze rodiče nebo slevy. Intenzitou, tedy podílem přímé veřejné finanční podpory na celkových veřejných výdajích na terciární vzdělávání, je Česko hned po Řecku druhé na úrovni pouhých 1,5 %, zatímco průměr zemí EU27 na úrovni 13,8 % je násobně vyšší (Graf 2, uvedený výše). Většina forem podpory navíc končí skokově, například při dosažení 26 let věku, přestože mnoho studentů dnes studuje i déle. 

Slabá a špatně cílená podpora studentů vede k tomu, že šance na vysokoškolské vzdělání jsou v Česku silně podmíněny vysokoškolským vzděláním rodičů a jejich ochotou potomka při studiu finančně a jinak podporovat. Slabý systém navíc přispívá k vyššímu podílu výdělečné činnosti při studiu, delší době studia a častému nedokončování, což je nákladné jak pro studenty, tak pro stát a daňové poplatníky. Česká republika tím zároveň přichází o vzácné talenty, které by mohly přispívat k rozvoji společnosti i ekonomiky.

Nízká přímá podpora studentů souvisí s nízkou intenzitou celkových výdajů České republiky na terciární vzdělávání – veřejných a soukromých bez výdajů na výzkum a vývoj (VaV). Ta je na úrovni 0,76 % HDP, přitom průměr zemí OECD je 1,03 % (Graf 1). Příčinou jsou v Česku i poměrně nízké veřejné výdaje na vysoké školství a absence příjmů veřejných škol ze školného. 

Návrh státního rozpočtu na rok 2026 výdaje na školství ještě snižuje o 14,4 miliardy oproti roku 2025, resort by tak měl hospodařit s 276,5 miliardy korun. Zkrátka by mělo přijít právě vysoké školství. Návrh počítá s nárůstem o pouhých 119 milionů Kč, tedy de facto po zohlednění inflace s poklesem. Vysoké školy mají získat celkově 35 miliard korun na vzdělávací činnost. Rada vysokých škol přitom žádala navýšení o šest miliard a Bek dříve mluvil o nárůstu o 3,5 miliardy Kč. Co se týče výdajů na vědu, tak návrh státního rozpočtu navrhuje výdaje o 1,5 mld. Kč vyšší než v roce 2025, celkově 53,1 mld. Kč, což představuje 0,6 % HDP. Z národních zdrojů by mělo jít 43,5 mld. Kč, ze zahraničních zdrojů (evropské dotace) by mělo jít 9,6 mld. Kč. 

Žádné půjčky, malá stipendia 

Systém univerzálních studentských stipendií (angl. universal grants), který mají např. ve Švédsku, Dánsku či Nizozemí, v Česku dosud neexistuje. Pouhé 1 % zdejších studentů pobírá stipendium sociální, což je zdaleka nejmenší podíl v rámci zemí EU27 (Graf 3).

Výše českých stipendií v ekvivalentu 1648 euro ročně (3940 Kč měsíčně) navíc patří k nižším v EU (o málo vyšší podporu má i Slovensko, Německo poskytuje přes 5000 eur). Na této skutečnosti nic zásadně nemění ani zohlednění parity kupní síly. V řadě zemí je podpora výrazně větší, a to i tam, kde existují univerzální stipendia dostupná i studentům se silným ekonomickým zázemím rodičů. Českým studentům tak často nezbývá, než hradit náklady s výraznou pomocí rodičů a případně výdělečnou prací při studiu. 

„Navzdory tomu, že je český systém finanční podpory vysokoškoláků slabý a zastaralý, společenské, odborné i politické vnímání potřeby jeho systémové reformy je dlouhodobě nízké. Politické strany a hnutí tomuto tématu ve svých volebních programech věnují pozornost okrajovou nebo žádnou,“ upozorňuje spoluautor studie Daniel Münich na dlouhodobou neochotu k reformě.

Dosud nebyla zavedena ani žádná forma vratné podpory, jakou představují regulované studentské půjčky či vratné granty, které má většina zemí EU. Přitom takový systém může být z dlouhodobějšího pohledu do velké míry či zcela samofinancovatelný (tedy rozpočtově neutrální).  Slabý a špatně zacílený český systém finanční podpory studentů ve svém důsledku přispívá k velmi vysoké podmíněnosti vysokoškolského studia a získání vysokoškolského vzdělání rodinným zázemím vysokoškolsky vzdělanými rodiči studenta. V ČR jsou šance na VŠ studium dětí s vysokoškolsky vzdělaným rodičem 2,5 krát vyšší než u dětí středoškolsky vzdělaných rodičů. V Irsku je tato šance pouze 1,3 krát vyšší. Hůře než my je na tom pouze 5 zemí EU: Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Itálie a Portugalsko. 

Jaké u nás máme nástroje přímé podpory vysokoškoláků? 

Jde o pět nástrojů: 

1. Sociální stipendium, na které dosahuje méně než 1 % vysokoškoláků a nárok mají jen studenti před dosažením 26. roku věku.
2. Ubytovací stipendium, které pobírá sice téměř polovina vysokoškoláků, ale průměrná výše stipendia cca 600 Kč měsíčně je s ohledem na současné ubytovací náklady až zanedbatelná. 
3. Příspěvek na zdravotní pojištění ve výši 2 127 Kč měsíčně, které za studenty před dosažením 26. roku věku hradí stát, doktorským studentům je hradí po dobu standardní doby prezenčního studia i po dosažení 26. roku věku. 
4. Sleva na jízdném ve výši 50 % pro studenty před dosažením 26. roku věku. 
5. Dotované stravování ve vysokoškolských menzách. 

Jaké u nás máme nástroje nepřímé podpory vysokoškoláků? 

Jde o dva nástroje: 

1. Daňový odečet rodičů z daně z příjmu fyzických osob ve výši 1267 Kč, 1860 Kč a 2320 Kč měsíčně podle pořadí dítěte představuje hlavní formu nepřímé podpory. Odečet může uplatnit rodič vydělávající alespoň 25 600 Kč hrubého měsíčně, což představuje 70 % mediánové mzdy. Rodič s ještě nižší mzdou pak získává nárok na tzv. daňový bonus, ale pouze pokud jeho příjem z práce v měsíčním ekvivalentu dosahuje alespoň 10 400 Kč hrubého. Odpočet končí, jakmile dítě dosáhne 26 let. 
2. Přídavek na dítě – nárok mají rodiny s příjmy pod 3,4násobkem životního minima. V případě domácnosti dvou dospělých s jedním, resp. dvěma studenty, tato hranice čistých příjmů představuje 40 800 Kč, resp. 52 666 Kč měsíčně. Takto definovaná rodina pak má nárok na 1080 Kč měsíčně za studenta. V lednu 2024 byl přídavek na děti vyplácen 366 tisícům domácnostem. Kolik studentů žije v domácnostech s nárokem, se nesleduje.

Potřebná reforma je v nedohlednu  

Modernizace českého systému finanční podpory je velmi žádoucí. Měla by spočívat ve zvýšení podílu přímé podpory studentům a jejím lepším zacílení na ty se sociálně-ekonomicky slabším rodinným zázemím. Podpora by měla být pravidelně valorizována v návaznosti na růst mezd a životních nákladů a doplněna o lepší dostupnost studentského bydlení. V případě omezení na straně financí se nabízí zavést samofinancovatelný systém vratné finanční podpory ve formě regulovaných vratných grantů nebo půjček.

Společenské, odborné i politické vnímání potřeby systémové reformy je však slabé. Je to zřejmě dáno řadou faktorů, jako je poměrně nízká příjmová nerovnost (ovšem tato nízká příjmová nerovnost neznamená, že je v Česku málo chudých lidí, naopak. V Česku je chudý každý pátý, jak ukázala nová studie organizace PAQ research, pozn. red.), dlouhodobě nízká nezaměstnanost a neexistence školného na veřejných vysokých školách. Navíc neexistuje silnější a hlasitější zájmová skupina, která by toto téma prosazovala. Studentské senáty nebo studentští členové senátů totiž zastupují dle think-tanku IDEA studenty, a ne ty, kteří se na vysokou školu z finančně-materiálních důvodů nehlásí. Relevantní šetření mezi středoškoláky se nerealizují. Roli hraje i velmi sociálně-ekonomicky selektivní regionální školství. Míru veřejné pozornosti podle studie snižuje i nedostatečnost dostupných statistik.

Zdroj: IDEA, CERGE-EI