České univerzity sice podávají podobný počet patentových přihlášek jako jejich rakouské protějšky, v mezinárodním měřítku však výrazně zaostávají. Polovina jejich patentů končí pouze u domácího úřadu a spolupráce s průmyslem zůstává slabá. Pokud chce Česko naplnit ambici stát se do roku 2040 inovačním lídrem Evropy, bude muset změnit systém hodnocení výzkumu i přístup k transferu technologií.
Česká republika má ambici stát se do roku 2040 jednou z inovačně nejvýkonnějších zemí Evropy. Pohled na aktuální data o patentové aktivitě, publikovaná v časopisu Ergo, však ukazuje, že cesta k tomuto cíli bude vyžadovat zásadní systémové změny. Ačkoliv se v některých českých laboratořích provádí excelentní výzkum, přenos jeho výsledků do komerční sféry, a především jeho ochrana na mezinárodních trzích, pokulhává. Pokud se podíváme na našeho jižního souseda, Rakousko, rozdíl v přístupu a výsledcích je markantní.
Přečtěte si také
České univerzity se v oblasti inovací stále více prosazují v patentové ochraně a zakládání spin-off firem. Přestože počet udělených patentů v posledních letech klesá, patenty některých výzkumných institucí využívají i světové firmy. To dokazují výsledky ČVUT, která si v této oblasti mezi univerzitami vede nejlépe. Avšak další nejlepší instituce, jako VŠB-TUO a ZČU, nezahálí.
Domácí píseček nám stačí?
Největším problémem českého akademického sektoru není nedostatek nápadů, ale jejich geografická omezenost. Zatímco rakouské univerzity míří se svými vynálezy primárně na mezinárodní úroveň, ty české se často spokojí s ochranou u domácího Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV).
Z databáze Evropského patentového úřadu PATSTAT vyplývá, že v období 2018–2022 podaly české veřejné vysoké školy polovinu svých patentových přihlášek pouze u domácího úřadu. Pro srovnání: u rakouských univerzit tvořily domácí přihlášky u tamního patentového úřadu (ÖPA) pouhých 9 %. Rakouští vědci uvažují globálně – jejich prioritou je Evropský patentový úřad (EPO), jiné zahraniční patentové úřady nebo mezinárodní cesta přes smlouvu o patentové spolupráci Patent Cooperation Treaty (PCT). Tento mezinárodní systém, spravovaný Světovou organizací duševního vlastnictví, umožňuje chránit vynález v mnoha zemích světa najednou prostřednictvím jediné přihlášky.
Počet patentových přihlášek podaných českými veřejnými vysokými školami u ÚPV, EPO, zahraničního patentového úřadu a podle PCT v období 2018–2022. Popisek u sloupce ÚPV udává procentuální podíl přihlášek podaných u tohoto úřadu; pro ČVUT také počet přihlášek podaných u ÚPV. Vynechány školy s méně než 10 přihláškami.
Počet patentových přihlášek podaných rakouskými veřejnými univerzitami u ÖPA, EPO, zahraničního patentového úřadu a podle PCT v období 2018–2022. Popisek u sloupce ÖPA udává procentuální podíl přihlášek podaných u tohoto úřadu. Vynechány univerzity s méně než pěti přihláškami.
Oba grafy jasně ukazují, že zatímco počet přihlášek je u špičkových českých a rakouských škol v absolutních číslech v posledních letech srovnatelný, struktura je diametrálně odlišná. Český systém v minulosti motivoval ke „sbírání bodů" za domácí patenty, které jsou levnější a snazší na získání, ale v mezinárodním byznysu mají často jen minimální hodnotu.
Přečtěte si také
Počet přihlášených patentů ročně se od roku 2021 snížil o téměř 40 procent. Navzdory tomuto poklesu však ústavy Akademie věd ČR a některé rezortní ústavy i nadále úspěšně transformují výsledky základního výzkumu do komerčně využitelných inovací, a to i na mezinárodní úrovni. Jaký je klíč k úspěchu Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a Fyzikálního ústavu AV ČR, které si dlouhodobě udržují přední pozice v rámci Akademie věd? Kromě Akademie věd ČR jsme se zeptali i rezortního Výzkumného ústavu veterinárního lékařství v Brně, který spadá pod Ministerstvo zemědělství.
Skrytý potenciál: Nepřímé patentování
Klíčovým ukazatelem, ve kterém český vysokoškolský sektor zaostává, je takzvané nepřímé patentování. Jde o situaci, kdy jedním z původců je akademický pracovník, ale přihlašovatelem není univerzita, nýbrž soukromá firma. Tento model je jasným důkazem těsné spolupráce mezi vědou a průmyslem.
Na rakouských univerzitách tvoří nepřímé akademické patentové přihlášky u EPO 70 až 83 % všech akademických přihlášek. V Česku je to s výjimkou Univerzity Karlovy hluboko pod 50 %. To naznačuje, že český průmysl buď o výsledky univerzitního výzkumu nemá velký zájem, nebo univerzity nedokážou své znalosti efektivně nabídnout partnerům, kteří by je komerčně zhodnotili.
Podnikatelský sektor jako brzda?
Situace je ještě horší v podnikatelském sektoru, který v patentové aktivitě zaostává ještě výrazněji než sektor akademický a vládní. Zatímco u univerzit můžeme mluvit o postupném dotahování evropské špičky, v případě podniků je propast hluboká.
Málo překvapujícím zjištěním je, že v Česku podávají majoritní podíl mezinárodních patentových přihlášek firmy pod zahraniční kontrolou (např. v automotive či farmaceutickém průmyslu). Domácí české firmy se v mezinárodním měřítku prosazují mnohem méně.
Přečtěte si také
Technologická agentura ČR představuje studii Česko v technologických perspektivách, zaměřenou na hloubkovou analýzu českého patentového portfolia. Tato analýza, vypracovaná firmou UNICO, přináší zásadní vhled do dynamiky českého inovačního prostředí a ukazuje, v jakých oborech Česko drží krok se světem a v jakých zaostává.
Co nás čeká do roku 2040?
Data mluví jasně: pokud chceme splnit vládní strategii a stát se inovačním lídrem, musíme přestat hrát „národní ligu" a začít se poměřovat s globální konkurencí. To vyžaduje několik kroků:
- Hodnocení: Historické kvantitativní motivace byly odstraněny, otázkou však zůstává, zda je systém dostatečně nastaven tak, aby silněji podporoval mezinárodní ochranu a komerční využití patentů
- Podpora transferu: Univerzity potřebují silná a profesionální pracoviště transferu technologií, která budou aktivně vyhledávat původce patentů i průmyslové partnery doma i po celém světě.
- Změna myšlení: Úspěch vědce by neměl být měřen jen počtem publikací a patentů, ale i tím, jak jeho práce přispěla k rozvoji ekonomiky.
Rakousko nám slouží jako zrcadlo. Mají podobnou historii i velikost, ale jejich inovační systém je mnohem efektivněji propojený s průmyslem a orientovaný na svět. Máme-li je dohnat, musíme se naučit, že patent v šuplíku českého úřadu je sice hezký na papíře, ale bohatství národa se tvoří až úspěšnou expanzí na globální trh.
5. 3. 2025 Oprava: V článku byla pasáž „Reforma hodnocení: Je nezbytné dále upravovat metodiku hodnocení výzkumných organizací tak, aby nebyl odměňován patent jako takový, ale jeho reálné zhodnocení (licenční příjmy) a mezinárodní ochrana." nahrazena za „Hodnocení: Historické kvantitativní motivace byly odstraněny, otázkou však zůstává, zda je systém dostatečně nastaven tak, aby silněji podporoval mezinárodní ochranu a komerční využití patentů.“
Autorka: Petra Roštínská
Zdroj: Technologické centrum Praha
- Autor článku: ne
- Zdroj: TC Praha
