hlavní partner portálu
Při čtení článků a názorů k přípravě nového vysokoškolského zákona se mi vybavují vzpomínky na dobu, kdy jsem se aktivně pohyboval v české vysokoškolské politice. Po posledním sněmu Rady vysokých škol 18. září jsem si řekl, že možná nastala vhodná chvíle se o některé z nich podělit.
V červnu 2025 jsem dostala oficiální vyjádření z Fulbrightovy komise o svém podaném projektu. Nyní tedy mohu sdílet napínavý příběh o tom, jak rozpad demokracie a výzkumu v USA dopadá i na vědeckou komunitu z ostatních zemí.
Bára Cihlová, první Češka, která na studium v post-brexitové Británii sháněla finance pomocí crowdfundingu, se zamýšlí nad tím, proč je důležité podporovat studium nejen vědeckých a technických oborů, ale také studium práva.
Když mi přišel e-mail s potvrzením, že jsem dostala plné stipendium na doktorát na Oxfordské univerzitě, na chvíli jsem zůstala stát. Ne proto, že bych tomu nemohla uvěřit, ale naopak právě proto, že mi to přišlo jako přirozený krok v řadě rozhodnutí, která jsem udělala už před lety.
V březnu příštího roku skončí druhé funkční období Evě Zažímalové, předsedkyni Akademie věd ČR. Zájem o tento post svojí přihláškou projevili Pavel Baran, Libor Grubhoffer, David Honys, Radomír Pánek a Jiří Plešek. Jakými vlastnostmi a kompetencemi by měl být nový předseda vybaven? Na co by měl soustředit svou pozornost? Napište nám.
Téměř tři desetiletí jsem se věnoval politice EU v oblasti výzkumu a inovací. I když jsem tuto práci miloval, musím říct: systém nefunguje tak dobře, jak by měl. Pro posílení demokracie jsou zapotřebí změny ve způsobu, jakým jsou navrhovány a prováděny výzkumné a inovační programy EU.
Vztahy jsou všude kolem nás, v našich myšlenkách, slovech a vnějších realitách, mikroskopických i makroskopických. Vědci tráví většinu času tím, že se jimi podrobně a trpělivě zabývají. Jak známo, kauzální vysvětlení není ničím jiným než odhalením vztahu mezi účinnou příčinou a účinkem. Vztah k sobě nebo k druhým lidem tvoří ústřední zájem psychologie.
Vláda prezidenta Trumpa odstartovala řadu reforem v řízení a financování vědy a výzkumu. Rozpočtové škrty, které navrhuje zejména v základním výzkumu, jsou v poválečné historii USA v podstatě bezprecedentní. Momentálně probíhá první, omezená fáze Trumpových reforem; druhá, potenciálně radikálnější fáze již ale klepe na dveře.
Aristoteles, Da Vinci či Liebniz bývají v různých debatách označováni za poslední muže, kteří ovládli veškeré vědění své doby. Obsáhnout všechno vědění však dnes není v moci člověka a s rozvojem společnosti přirozeně ztrácíme komplexní expertizu v jednotlivých disciplínách.
Sleduji s rostoucími obavami debatu o reformě českých univerzit. Jako proděkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy i jako vědec, který se nedávno vrátil ze zahraničí. Přestože sdílím přesvědčení, že současný systém potřebuje změny, navrhovaná reforma podle mého názoru vychází z povrchní analýzy, nebezpečně omezuje akademickou samosprávu a míří směrem, který je v evropských zemích podrobován rostoucí kritice.
Rut Bízková
Luboš Brabenec
Vladislav Čadil
Martin Dlouhý
Pavel Doleček
Martin Duda
Otakar Fojt
Ivan Foletti
Lukáš Kačena
David Karabec
Martin Fusek
Ondřej Havelka
Radim Hladík
Václav Hořejší
Jozef Hvorecký
Pavla Hubálková
Jiří Chýla
Miroslav Janeček
Marcel Kraus
Ladislav Krištoufek
Ondřej Machek
Vladimír Majer
Daniel Münich
Jiří Nantl
Tomáš Opatrný
Eduard Petiška
Vlastimil Růžička
Martin Rychlík
Martin Srholec
Michael Šebek
Dalibor Štys
Jan Valenta
František Vácha
Martin Víta
Martin Vlach
Vladislava Vojtíšková
Jan Žižka
Jiří Zlatuška
Vojtěch Nosek
Jakub Čech
Tomáš Jakoubek
