Spojené státy představily plán, který podle vládních představitelů znamená nejradikálnější přestavbu systému veřejného výzkumu a vývoje za poslední generaci. Pokud bude opravdu uskutečněn, může výrazně ovlivnit také transatlantickou vědeckou spolupráci.
Dokument nazvaný Science: A New Golden Age označuje univerzity za „instituce minulosti“. Místo jejich tradičního financování chce vláda upřednostnit konkrétní technologické výzvy, nové typy výzkumných laboratoří a granty, které budou spojeny přímo s jednotlivými vědci, nikoli s jejich domovskými institucemi.
„Příliš velká část našeho výzkumného systému dnes slouží sama sobě, a nikoli vědcům, kteří v něm pracují,“ píše Michael Kratsios, ředitel Úřadu Bílého domu pro vědeckou a technologickou politiku (OSTP) a jediný jmenovitě uvedený autor zprávy. Podle něj by „federální grantové agentury měly podporovat širší okruh příjemců.“
Podle kritiků však strategie pouze využívá skutečných problémů akademického prostředí jako záminky k dalšímu oslabování amerických univerzit. Viceprezident USA J. D. Vance je ostatně v minulosti označil za „nepřítele“.
Zatímco Bílý dům hovoří o „zlatém věku“ vědy, současně navrhuje snížit rozpočet americké Národní vědecké nadace (NSF) pro rok 2027 na polovinu. Dvouciferné škrty mají postihnout i další instituce, například Národní ústavy zdraví (NIH). Podobně razantní úspory administrativa požadovala již pro rok 2026, Kongres jim však zabránil.
Úspěch nové strategie se má měřit podle toho, nakolik budou vědci „svobodní“ při hledání odpovědí na „nejzásadnější otázky“. Současné akademické prostředí zpráva vykresluje jako systém svázaný byrokracií, pomalým rozhodováním a konformním hledáním konsenzu. Trumpova administrativa však zároveň připravuje nová pravidla, která by politickým nominantům dala bezprecedentní pravomoci kontrolovat schvalování grantů a již přidělené financování rušit.
Autoři zprávy mají zjevnou ambici navázat na přelomový dokument Science: The Endless Frontier z roku 1945. V něm tehdejší prezidentský vědecký poradce Vannevar Bush zdůvodnil potřebu poválečného státního financování základního výzkumu a pomohl připravit půdu pro vznik institucí, jako je NSF. Nová strategie dokonce používá na titulní straně stejné písmo. Zda však zanechá alespoň přibližně srovnatelný odkaz, zůstává nejasné.
Science|Business shrnuje nejvýznamnější navrhované změny a pohled evropských expertů na to, jak by mohly proměnit vztahy s nejdůležitějším vědeckým partnerem Evropy.
Univerzity pod palbou
Jedním z hlavních terčů zprávy jsou americké univerzity, které dokument opakovaně představuje jako zastaralé výzkumné instituce. NSF podle něj směřuje prostředky „v drtivé většině k jedinému typu příjemce – univerzitní výzkumné skupině vedené hlavním řešitelem“. Univerzity navíc údajně z grantů vědců „odčerpávají“ peníze na financování „bobtnající administrativy“, vedle oprávněných provozních nákladů.
Trumpova administrativa se již delší dobu snaží omezit nepřímé náklady federálních výzkumných grantů, které univerzity využívají například na provoz laboratoří, infrastrukturu a administrativní zajištění projektů.
Současně vznikají nové instituce. V květnu NSF oznámila, že investuje 1,5 miliardy dolarů do dvou takzvaných X-Labs, zaměřených na vědecké přístroje a kvantové systémy. Mají zaplnit mezeru mezi univerzitním a soukromým sektorem: řešit problémy, které jsou příliš rozsáhlé pro běžnou univerzitní laboratoř, ale zároveň příliš rané a rizikové pro financování technologickými start-upy.
Evropská paralela?
Přesun pozornosti k novým typům výzkumných organizací připomíná vývoj v Evropě. Také zde vznikají nové inovační agentury, například německá Sprind, britská Agentura pro pokročilý výzkum a vynálezy (ARIA) nebo Evropská rada pro inovace (EIC). Vlastní instituce podobného typu zvažují rovněž vlády Nizozemska a Francie.
Podle Charlese McIvora, ekonoma Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), se v řadě nových strategií rodí shoda, že systém veřejného výzkumu a vývoje potřebuje zásadní změnu. „Ve strategiích Spojených států, Německa, Jižní Koreje a Japonska mě zaujalo především to, že si vlády začínají uvědomovat, že dosavadní způsob realizace programů v oblasti vědy, technologií a inovací už nefunguje,“ uvedl na síti LinkedIn.
Vítězství metavědy?
Přinejmenším na první pohled představuje dokument také významný úspěch pro část amerických odborníků na vědní politiku, kteří dlouhodobě volají po větším experimentování s novými formami grantů a výzkumných institucí.
Strategie zmiňuje celou řadu nových nástrojů veřejného výzkumu a vývoje – od specializovaných výzkumných organizací a závazků budoucího odbytu až po takzvané „zlaté vstupenky“. Ty by jednotlivým hodnotitelům umožnily udělit žadateli financování i bez souhlasu ostatních členů hodnoticího panelu.
Každá federální agentura financující výzkum by navíc podle dokumentu měla zřídit vlastní oddělení metavědy, které by mělo „pravomoc provádět kontrolované experimenty s mechanismy hodnocení a financování“. Strategie připomíná, že podobnou jednotku již založila Velká Británie.
Podobná doporučení již zazněla také na adresu Evropské komise. Zpráva z roku 2024, kterou vedl bývalý portugalský ministr pro vědu Manuel Heitor, doporučila Evropské unii vytvořit „experimentální jednotku“ pro testování nových metod financování výzkumu. Brusel však dosud žádné konkrétní plány nepředložil.
Přečtěte si také
Můžeme zpochybnit grantový systém založený na hodnocení projektových návrhů a formálně do něj vložit i prvek náhody? Co kdybychom granty losovali? Tato provokativní otázka možná napadne nejednoho vědce, když si otevře výsledky grantových výzev a nevidí své jméno mezi pár procenty šťastných, kteří získali peníze.
Obejít univerzity
Právě zde se však objevují obavy, že Trumpova administrativa využívá myšlenky metavědy jako ospravedlnění přestavby systému veřejného výzkumu, která má potrestat univerzity vnímané jako centra politického odporu.
V minulém roce vláda pohrozila Harvard University odebráním federálního financování, pokud nepřijme „kritické množství“ nových vyučujících a studentů, kteří by na škole zajistili větší „názorovou rozmanitost“. Administrativa se rovněž pokoušela odebrat financování akademikům, kteří se zabývali politicky nežádoucími tématy, například zdravím lidí z komunity LGBTIQ.
Nová strategie podle Jeana-Clauda Burgelmana, bývalého vysokého představitele generálního ředitelství Evropské komise pro výzkum, představuje „snahu zcela obejít moc univerzit a umožnit grantovým agenturám a politické byrokracii, aby si samy vybíraly projekty i lidi, kteří je budou realizovat“.
Vědecký poradce Evropské unie ve Washingtonu Florent Bernard varoval, že plán může veřejné financování výzkumu nasměrovat tak, aby „sloužilo výhradně soukromým zájmům“. „Kdo jiný než nezávislé univerzity bude provádět výzkum, který prokáže souvislost mezi tabákem a rakovinou plic nebo roli lidské činnosti v současné klimatické krizi?“ napsal.
Je třeba brát strategii vážně?
„Celý dokument vnímám jako argumentaci vedenou ve zlé víře,“ uvedl Cole Donovan, ředitel vědní politiky v iniciativě Stand Up for Science a bývalý pracovník OSTP. „Tento projekt podle mě nelze oddělit od širšího útoku na celý systém.“
Tvrzení, že akademické prostředí přestalo fungovat a potřebuje radikální reformu, je podle něj součástí „public relations kampaně“, která má legitimizovat kroky namířené proti americkým vědcům.
Strategie navíc prezentuje například oddělení metavědy jako novinku, ačkoli kroky k jejich vytvoření podnikala NSF již za předchozí administrativy prezidenta Joea Bidena, upozornil Donovan.
Další výhradou je omezená schopnost OSTP navrhovaná opatření skutečně prosadit. Kratsios sice rozeslal výzkumným agenturám memorandum, které je vyzývá k uskutečnění doporučení obsažených ve zprávě, nemá však přímou kontrolu nad jejich rozpočty.
„Jako člověku, který v OSTP dříve pracoval, mi tento dokument nepřipadá realistický,“ uzavřel Donovan.
Autor: David Matthews
Zdroj: Science Business
Text je překladem článku z evropského portálu Science Business, se kterým má portál VědaVýzkum.cz dohodu o obsahovém a inzertním partnerství.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Science Business
