Věda kolem světa: Vědce trápí „AI FOMO“ a Čína disponuje nejvýkonnějším superpočítačem světa

Vědci před zemětřesením ve Venezuele varovali již před několika lety

Dvojice ničivých zemětřesení o magnitudě 7,2 a 7,5 zasáhla 24. června sever Venezuely a vyžádala si (podle informací ze dne 30. června) nejméně 1700 obětí a 5 tisíc zraněných. Zemětřesení zároveň udeřila v oblasti, kterou seismologové podle časopisu Science dlouhodobě označovali za kriticky rizikovou. Oba otřesy od sebe dělilo pouhých 39 sekund a přibližně pět kilometrů, což z události činí jeden z „nejneobvyklejších“ případů takzvaného „dvojitého“ zemětřesení za poslední desetiletí.

Geolog Franck Audemard z Central University of Venezuela upozorňoval ve své studii z roku 2017, že na zlomu Boconó se od ničivého zemětřesení z roku 1812 hromadí napětí, které by mohlo vyvolat otřes o magnitudě až 7,6, tedy v podobné hodnotě, které zemětřesení ve Venezuele reálně dosáhlo. Podobně tým geofyzika Machela Higginse z Florida International University v posledních letech podle informací Science varoval před sousedním zlomem San Sebastián, jenž byl podle jejich výpočtů schopný vyprodukovat zemětřesení o magnitudě kolem 7,1.

Ačkoli odborníci dokážou identifikovat oblasti s vysokým rizikem a odhadovat množství nahromaděného napětí na zlomech, přesný čas zemětřesení stále předpovědět neumějí.

„Oblast byla pro silné zemětřesení ‚po termínu‘, zároveň je však nutné zmínit, že zemětřesení je nemožné předpovědět,“ uvedl pro Science Higgins.

První analýzy radarových družic Evropské kosmické agentury naznačují, že k protržení skutečně došlo právě na zlomu San Sebastián, a to dokonce s vyšší intenzitou, než vědci očekávali.

Výzkumníci navíc upozorňují, že seismologický monitoring ve Venezuele v posledních letech výrazně oslabil. Zatímco země dříve disponovala jednou z nejkomplexnějších sítí měřicích stanic v regionu, dnes jsou vědci nuceni spoléhat především na data z Evropy a Spojených států. Případ tak ukazuje na riziko, kterému se vystavují státy, jež sníží finance do výzkumu a monitoringu přírodních jevů. 

Čína po osmi letech disponuje nejvýkonnějším superpočítačem světa

Čínský superpočítač LineShine se poprvé od roku 2017, kdy prvenství získal Sunway TaihuLight, stal jedničkou prestižního žebříčku TOP500. Ten dvakrát ročně hodnotí nejvýkonnější výpočetní systémy světa. Nový systém dosáhl výkonu 2,19 exaflopu, tedy více než dvou kvintilionů výpočtů za sekundu, a překonal tak dosavadního lídra El Capitan z americké Lawrence Livermore National Laboratory o 22 %.

Na rozdíl od většiny současných superpočítačů nevyužívá LineShine, umístěný v Národním superpočítačovém centru v čínském Šen-čenu, samostatné grafické procesory GPU, které dnes dominují výpočtům spojeným s umělou inteligencí. Místo toho kombinuje klasické výpočetní funkce a akceleraci AI přímo v jediném typu čipu.

Podle odborníků tento přístup naznačuje směr budoucí generace superpočítačů, které budou schopny současně provádět fyzikální simulace i úlohy založené na umělé inteligenci.

Spojené státy v posledních letech výrazně omezily export pokročilých čipů do Číny s odvoláním na bezpečnostní rizika. LineShine je proto z velké části postaven na domácích technologiích a podle některých analytiků představuje důkaz, že americké restrikce paradoxně urychlily rozvoj čínského polovodičového průmyslu.

Výzkumníci již systém využili například pro zpřesnění předpovědí srážek ve východní Asii nebo pro simulace magnetických materiálů na atomární úrovni. Současný úspěch zároveň podle Jacka Dongarry z University of Tennessee, jednoho z tvůrců žebříčku TOP500, dokládá „velmi významné schopnosti“ Číny v oblastech, jako je návrh počítačových procesorů, a zároveň naznačuje směr budoucího vývoje, kdy jediný systém bude schopen efektivně podporovat jak klasické vědecké simulace, tak výpočty využívající umělou inteligenci. „To může být obzvláště důležité v době, kdy se vědecké výpočty a umělá inteligence stále více propojují,“ uvedl pro Nature Dongarra.

Rakouské univerzity čelí rekordním škrtům: hrozí propouštění i omezení výuky

Největší omezení financování v novodobé historii země – před touto hrozbou varují rakouské univerzity. Spolková vláda totiž informovala Konferenci rakouských univerzit, že plánuje snížit rozpočet vysokých škol pro období 2028–2030 na 15,5 miliardy eur, přestože samotné pokrytí očekávaného růstu nákladů by podle univerzit na základě prognóz Rakouského institutu pro hospodářský výzkum (Österreichisches Institut für Wirtschaftsforschung – WiFo) vyžadovalo přibližně 18 miliard eur.

Podle Konference rakouských univerzit tak vznikne deficit 2,5 miliardy eur, což představuje téměř čtrnáctiprocentní rozdíl oproti skutečné potřebě financování. Univerzity přitom tvoří pouze čtyři procenta celkových veřejných výdajů.

Představitelé akademické obce upozorňují, že důsledkem mohou být rozsáhlé personální škrty. Odhady hovoří až o ztrátě pětiny pracovních míst, omezení náboru mladých vědců a zhoršení podmínek pro studenty. Počet studentů na jednoho akademického pracovníka by se podle propočtů zvýšil z aktuálních 34 na 42, což je výrazně nad cílem stanoveným rakouskou strategií vysokého školství do roku 2030.

Obavy panují také v oblasti zdravotnictví. Čtyři univerzitní nemocnice – ve Vídni, Grazu, Linci a Innsbrucku –, které zajišťují podstatnou část specializované péče a vzdělávání lékařů, varují před rizikem výrazného omezení své činnosti.

Kritika přichází i kvůli načasování rozhodnutí. Zatímco Evropská unie diskutuje o výrazném navýšení investic do vědy a výzkumu s cílem posílit konkurenceschopnost vůči Spojeným státům a Číně, Rakousko se podle představitelů univerzit vydává opačným směrem.

„Tato vláda se prezentovala jako bezpečný přístav pro vědce prchající před Trumpovou administrativou. Nyní však Rakousko není bezpečným přístavem ani pro své vlastní univerzity,“ uvedla prezidentka Konference rakouských univerzit Brigitte Hütterová.

V návaznosti na plánované škrty se v Rakousku zvedla vlna protestů akademické obce i veřejnosti. Proti navrhovanému omezení financování univerzit vyšlo do ulic více než 40 000 lidí. 

Vědci se obávají negativního dopadu AI na výzkum, ale bojí se zaostat bez ní 

Přestože značná část vědců pohlíží na AI skepticky, většina ji již při své práci využívá. Důvodem je často obava, že bez těchto nástrojů nebudou schopni držet krok s konkurencí. Ukázal to průzkum časopisu Nature mezi více než 1 900 výzkumníky ze 75 zemí, přičemž největší podíl odpovědí připadl na Spojené státy (38 %).

Čtvrtina respondentů v průzkumu uvedla, že s AI pracuje denně, dalších 26 % týdně a pouze třetina ji nevyužívá vůbec. Téměř polovina respondentů však v průzkumu uvedla, že má k umělé inteligenci převážně negativní vztah, a 63 % se domnívá, že rizika používání velkých jazykových modelů při analýze dat nebo vědecké literatury převyšují jejich přínosy. Přesto téměř 60 % dotázaných přiznalo, že by se bez AI obávali profesního zaostávání.

„Pokud chcete zůstat ve hře, v podstatě vám nezbývá nic jiného, než přijmout používání některých nástrojů – zejména velkých jazykových modelů – abyste drželi krok s ostatními, kteří je používají,“ uvedl pro Nature Alexander Gibson, doktorand zabývající se klinickými predikčními modely na Queensland University of Technology v australském Brisbane.

Gibson přiznává, že sám pociťuje „AI FOMO“, tedy tlak k využívání AI nástrojů, protože slibují vyšší efektivitu. Podle něj však skutečnost, že modely dokážou práci vykonat rychleji, neznamená, že ji odvedou lépe – někdy je jejich výstup horší než práce člověka.

Výzkumníci mají přitom podle průzkumu Nature největší obavy právě ze zmíněných nepřesností a takzvaných halucinací, tedy vytváření neexistujících zdrojů nebo chybných interpretací vědeckých výsledků. Skeptičtější jsou zejména vůči univerzálním generativním nástrojům, jako je ChatGPT, zatímco specializované systémy určené pro konkrétní vědecké úlohy, například analýzu genetických dat nebo predikci proteinových struktur, vnímají výrazně pozitivněji.

Za jednu z největších výhod AI vědci označují překonávání jazykových bariér. Nástroje pro kontrolu gramatiky či automatické přepisy rozhovorů podle nich významně usnadňují práci zejména výzkumníkům, jejichž mateřským jazykem není angličtina.

Průzkum tak naznačuje, že vztah akademické obce k umělé inteligenci zůstává ambivalentní – vědci si sice uvědomují její rizika, zároveň však nechtějí zůstat stranou technologické změny, která již zásadně proměňuje podobu výzkumu.

Metoda popsaná v nové studii dokáže určit, zda je váš pes pravák, či levák

Stejně jako lidé i psi často preferují jednu stranu těla před druhou. Nová studie vědců z italské University of Bari Aldo Moro nyní představila dosud nejkomplexnější metodu měření, podle které lze určit nejen preferovanou packu „nejlepšího přítele člověka“. Výzkum by navíc podle vyjádření jednoho z autorů studie Marcella Siniscalchiho pro časopis Science mohl pomoci lépe porozumět zdraví, chování i osobnosti domácích mazlíčků.

Výzkumníci vytvořili takzvaný „doginburgh inventory“, inspirovaný známým Edinburghským inventářem, který určuje preferovanou ruku u lidí. Test kombinuje čtyři různé úkoly – od získávání potravy z hračky či zpod nábytku až po sledování, kterou tlapu pes používá při chůzi ze schodů.

Zatímco dosavadní studie podle Science rozlišovaly pouze pravotlapé, levotlapé a oboustranné psy, nový systém pracuje s pěti kategoriemi a dokáže určit i sílu preference jedné strany.

Výsledky jsou důležité i z praktického hlediska. Předchozí výzkumy naznačují, že levotlapí psi bývají opatrnější a méně ochotní riskovat, zároveň však mohou vykazovat slabší imunitní odpověď po očkování proti vzteklině. Psi bez jasné preference jedné strany jsou podle některých studií náchylnější ke stresu a strachu z bouřek, zatímco pravotlapí ovčáčtí psi mohou vykazovat agresivnější chování vůči stádům.

Průběh výzkumu se však podle Marcella Siniscalchiho neobešel bez komplikací. „Jeden pes vykazoval v domácích testech abnormálně silnou preferenci levé tlapy. Když ale dorazil se svým majitelem do laboratoře, zjistili jsme, že pravou tlapu vůbec nemá, protože mu kvůli léčbě rakoviny musela být chirurgicky amputována,“ uvedl vědec v rozhovoru pro časopis Science.

Vědci nyní plánují zkoumat vliv věku a plemene na lateralitu psů a ověřit i hypotézu, podle níž může preference tlapy souviset s tím, zda je majitel pravák, nebo levák.