Vítejte v Nobelovském týdnu! Oslovili jsme české vědce a vědkyně s prosbou o tip, kdo by se mohl v letošním roce stát laureátem Nobelovy ceny. Odpovědi našich respondentů zároveň slouží jako zajímavý výčet přelomových objevů z různých disciplín.
V třetím díle série se zaměřujeme na Nobelovu cenu za chemii a ekonomii, jejíž laureáti budou oznámeni ve středu 8. října v 11.45 a v pondělí 13. října v 11.45. V prvním dílu série jsme se zaměřili na možné laureáty Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu, ve druhém za oblast fyziky.
Nobelova cena za chemii
Ivo Starý
vedoucí výzkumné skupiny Chemie funkčních molekul, Ústav organické chemie a biochemie AV ČR
Od udělení první Nobelovy ceny za chemii v roce 1901 zůstávají podmínky stejné, avšak počet vážných kandidátů narůstá téměř geometrickou řadou. Je tedy mimořádně obtížné předpovědět jména laureátů pro rok 2025 v oblasti, která je navíc výrazně interdisciplinární.
Věčnými čekateli na Nobelovu cenu za chemii zřejmě zůstanou Yoshio Okamoto (84 let, Japonsko) za objev asymetrické polymerace a vývoj chirálních kolon pro efektivní dělení enantiomerů chirálních látek pomocí kapalinové chromatografie, Kenkichi Sonogashira (93 let, Japonsko) za objev synteticky cenné cross-couplingové reakce mezi alkyny a aromatickými halogenidy či Barry M. Trost (84 let, USA) za vývoj reakcí katalyzovaných tranzitními kovy.
Naopak vážnými kandidáty v oblasti syntézy a katalýzy mohou být John F. Hartwig (61 let, USA) a Stephen L. Buchwald (70 let, USA) za objev a rozpracování aminace aromatických a heteroaromatických látek pomocí palladiové katalýzy, což má velký praktický dopad.
V oblasti materiálové chemie je horkým kandidátem Omar M. Yaghi (60 let, Jordánsko-USA), který rozvinul koncept porézních organických či metaloorganických materiálů s periodickou strukturou či Avelino Corma Canós (73 let, Španělsko) v oblasti mikroporézních zeolitů a heterogenní katalýzy.
Na rozhraní chemie a biologie si nobelovské ocenění zaslouží řada horkých kandidátů, ke kterým patří Carol V. Robinson (69 let, UK), Matthias Mann (65 let, Německo) a Ruedi Aebersold (70 let, Švýcarsko) jako zakladatelé strukturní a kvantitativní proteomiky založené na hmotnostní spektrometrii.
K nobelovským kandidátům se dříve či později zařadí průkopníci katalytické aktivace C-H vazeb či fotoredoxní katalýzy. Tajným tipem v budoucnosti může být Ron Naaman (76 let, Izrael) za objev spinové filtrace v prostředí chirálních molekul či Kenso Soai (75 let, Japonsko) a Donna Blackmond (67 let, USA) za objev a mechanistické řešení asymetrické autokatalytické amplifikace související s možným původem homochirality na Zemi.
Nobelovský výbor bude mít opravdu těžké rozhodování.
Michal Hocek
vedoucí výzkumné skupiny Bioorganická a medicinální chemie nukleových kyselin, Ústav organické chemie a biochemie AV ČR
Marvin H. Caruthers (University of Colorado at Boulder USA) je objevitelem fosforamiditové metody a automatické syntézy oligonukleotidů. Jeho metody a automatické syntetizátory umožnily velmi efektivní syntézy oligonukleotidů (DNA nebo RNA) s řetězci obsahujícími desítky až nižší stovky nukleotidů, což bylo do té doby nedosažitelné. Levná a rychlá syntéza vedla k dostupnosti těchto oligonukleotidů a způsobila revoluci v biologii, protože bylo možné syntetizovat např. primery pro PCR, klonování, sekvenace a další metody, bez kterých si dnešní molekulární biologii neumíme představit. Většina objevů v biochemii nebo molekulární biologii v posledních třech dekádách, včetně těch, za které byly uděleny Nobelovy ceny za chemii nebo fyziologii, by nikdy nebyla možná bez využití dostupných oligonukleotidů syntetizovaných metodami vyvinutými M. Caruthersem. Proto by Nobelova cena pro M. Carutherse byla mimořádně zasloužená.
Tomáš Slanina
vedoucí výzkumné skupiny Redoxní fotochemie, Ústav organické chemie a biochemie AV ČR
Pro letošní Nobelovu cenu za chemii mám dva favority, kteří podle mého názoru významně ovlivnili obor a zaslouží si výrazné mezinárodní uznání.
Prvním je Michael Grätzel z EPFL v Lausanne. Jeho práce na barvivem senzitizovaných solárních článcích (tzv. Grätzelových článcích) zásadně proměnila naše vnímání fotovoltaiky. Tyto nízkonákladové články zaujaly svou jednoduchostí výroby, příznivými mechanickými vlastnostmi a schopností podávat dobré výkony i při slabém osvětlení. Osobně považuji Grätzelův přínos za hluboce inspirativní a myslím, že jeho dlouhodobá a systematická práce si zaslouží vážné zvážení Nobelovy komise.
Druhým tipem je profesor Omar M. Yaghi z Univerzity Kalifornie, Berkeley. Jeho objevy v oblasti metaloorganických sítí (MOF) a kovalentních organických sítí (COF) spolu s rozvojem retikulární chemie otevřely zcela nové možnosti v návrhu vysoce uspořádaných a porézních 3D materiálů. Tyto struktury mají obrovský potenciál pro katalýzu, separaci a ukládání malých molekul – například vodíku – a jejich dopad na materiálovou chemii považuji za revoluční.
Oba vědci představují klíčové a komplementární přístupy, které mají obrovský dopad na vědu a technologii: zatímco Grätzel posouvá aplikace solární energie, Yaghi rozvíjí materiály schopné řešit otázky skladování a manipulace s molekulami.
Jakub Švenda
odborník v oblasti organické chemie, Masarykova univerzita
Nevím, zda v roce 2025, ale Proteolysis Targeting Chimeras (PROTACs) jsou dobrým kandidátem.
Jiří Pinkas
odborník v oblasti anorganické chemie, Masarykova univerzita
Mým kandidátem je Omar M. Yaghi, který působí na University of California, Berkeley, USA.
Je to světově uznávaný vědec v oblasti syntetické anorganické chemie a materiálové vědy a je považován za průkopníka v oblasti tzv. retikulární chemie, kterou sám definoval a rozvinul. Tato disciplína umožňuje racionální návrh a tvorbu porézních krystalických materiálů s přesně definovanou strukturou, známých jako Metal-organic frameworks (MOF) a Covalent organic frameworks. Jeho práce přinesla revoluci v přístupu k navrhování pevných látek – od náhodného objevování ke strukturálně řízené syntéze, což zásadně posunulo hranice chemie pevných látek.
Michaela Vojníková
vedoucí laboratoře Nanomedicíny ÚCB MENDELU, CEITEC VUT
Z pohľadu chemičky by som za veľmi perspektívneho kandidáta považovala roky spomínaného Daniela G. Noceru. Jeho výskum v oblasti umelej fotosyntézy, tzv. „umelý list“, dokáže premieňať slnečnú energiu a vodu na palivá. Tento objav by mohol mať v budúcnosti obrovský dopad na produkciu čistej energie a zníženie emisií CO₂, čím priamo prispieva k riešeniu klimatickej krízy.
A kdo nakonec cenu za chemii získal? Susumi Katagawa, Richard Robson a Omar M. Yaghi za vývoj metaloorganických sítí
Nobelovu cenu za chemii pro rok 2025 získala trojice vědců: Susumu Kitagawa, Richard Robson a Omar M. Yaghi „za vývoj metaloorganických sítí“ (metal-organic frameworks, MOF). Tyto vědce tipovali i mnozí čeští vědci, které jsme oslovili (viz text výše).
Laureáti vyvinuli nový typ molekulární architektury. Konstrukce, které vytvořili – kovově-organické sítě – obsahují velké dutiny, jimiž mohou molekuly volně proudit dovnitř a ven. Vědci tyto struktury využili například k získávání vody z pouštního vzduchu, odstraňování znečišťujících látek z vody, zachycování oxidu uhličitého a ukládání vodíku.
Nobelova cena za ekonomii
Marek Hudík
Vysoká škola ekonomická v Praze
Je čím dál těžší předpovídat, kdo Nobelovu cenu za ekonomii získá. Existuje spousta skvělého výzkumu, který s velkou pravděpodobností bude Nobelovou cenou někdy oceněn, jen nevíme kdy. Za nejpravděpodobnější kandidáty letos považuji dva: Susan Athey za její příspěvky na pomezí ekonomie a strojového učení a John List za rozvoj a aplikaci terénních experimentů. O něco větší šanci letos dávám Susan Athey.
Cena za ekonomii nakonec putuje ekonomům za vysvětlení hospodářského růstu poháněného inovacemi
Královská švédská akademie věd se rozhodla udělit Cenu Švédské národní banky za ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela za rok 2025 Joelu Mokyrovi (z jedné poloviny) a z druhé poloviny Philippu Aghionovi a Peteru Howittovi „za vysvětlení hospodářského růstu poháněného inovacemi“.
Joel Mokyr se podílel na určení předpokladů pro trvalý růst prostřednictvím technologického pokroku. Philippu Aghion a Peter Howitt přišli s teorií trvalého růstu prostřednictvím tvůrčí destrukce.
V uplynulých dvou stoletích svět poprvé v dějinách zaznamenal trvalý hospodářský růst. Ten pomohl vyvést obrovské množství lidí z chudoby a položil základy naší prosperity.
Joel Mokyr využil historické prameny jako jeden z prostředků k odhalení příčin, proč se trvalý růst stal novou normou. Ukázal, že aby se inovace mohly navzájem následovat v samopoháněném procesu, nestačí pouze vědět, že něco funguje – musíme také mít vědecké vysvětlení, proč to funguje. To druhé často před průmyslovou revolucí chybělo, což ztěžovalo navazování na nové objevy a vynálezy. Mokyr rovněž zdůraznil význam otevřené společnosti, která je nakloněná novým myšlenkám a umožňuje změny.
Philippe Aghion a Peter Howitt se také zabývali mechanismy, které stojí za trvalým růstem. Ve článku z roku 1992 vytvořili matematický model pro takzvanou tvůrčí destrukci: když se na trh dostane nový a lepší produkt, společnosti prodávající starší výrobky ztrácejí. Inovace tedy představuje něco nového – a tím je tvůrčí. Zároveň je však destruktivní, protože společnost, jejíž technologie zastará, je vytlačena konkurencí.
Laureáti ukazují, že tvůrčí destrukce vytváří konflikty, které je nutné zvládat konstruktivním způsobem. Jinak hrozí, že inovace budou blokovány zavedenými firmami a zájmovými skupinami, které by mohly být novými změnami poškozeny.
8. 10. 2025 Doplnění: Do textu byla doplněna jména laurátů Nobelovy ceny za chemii 2025.
13. 10. 2025 Doplnění: Do textu byla doplněna jména laureátů Nobelovy ceny za ekonomii 2025.
Autorky: Tereza Mašínová s přispěním Martiny Kurfirstové
- Autor článku: ano
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
