Vyhledat

iocb tech

hlavní partner portálu

Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Mezinárodní vědecký tým, jehož součástí jsou Michaela Rumlová a Tomáš Ruml z VŠCHT Praha, objasnil nový mechanismus, kterým některé retroviry stabilizují svou ochrannou schránku – kapsidu. Studie publikovaná v časopise Nature Communications ukazuje, že různé skupiny retrovirů využívají stejný buněčný metabolit odlišným způsobem, což může být užitečné – kromě rozšíření našeho poznání o evoluční rozmanitosti těchto virů – při návrhu stabilních virových nanočástic pro cílené doručování molekul do buněk.

„Za VŠCHT jsme se podíleli především na odborném spoluvedení projektu, tedy na formulaci výzkumných otázek, návrhu experimentů, průběžné interpretaci výsledků a rozhodování o dalších krocích projektu. Významná byla také naše předchozí zkušenost s retrovirovými kapsidami, HIV-1, M-PMV, MLV a účinkem IP6, na kterou nová studie plynule navazuje,“ říká Tomáš Ruml.

Dosud bylo známo, že HIV-1 využívá buněčný metabolit inositol hexakisfosfát (IP6) k sestavení a stabilizaci kapsidy tím, že ho váže do pórů jejích stavebních bloků. Nová studie s využitím kryo-elektronové mikroskopie ukázala, že u jiných skupin retrovirů funguje odlišný mechanismus. Konkrétně jde o beta-retrovirus Mason-Pfizer Monkey Virus (MPMV) a gamma-retrovirus Murine Leukaemia Virus (MLV), u nichž se IP6 neváže do pórů stavebních bloků kapsidy, ale na jejich rozhraní, v místě tzv. trojčetné osy kapsidové mřížky.

Tento rozdíl má významné důsledky pro chování kapsidy během životního cyklu viru. Zatímco HIV-1 je na IP6 silně závislý již při vzniku virových částic v produkující buňce, u MPMV a MLV se význam inositolových fosfátů výrazněji projevuje po vstupu viru do cílové buňky. Zde pomáhají udržovat kapsidu stabilní a brání jejímu předčasnému rozpadu.

Studie tak ukazuje, že různé retroviry si během evoluce vytvořily odlišné způsoby využití stejného buněčného metabolitu ke kontrole sestavení a stability své kapsidy.

„Publikace je završením několik let trvající vědecké detektivky, kdy naše cesta vedla od kvantifikace účinku IP6 u HIV-1 přes srovnání různých retrovirů až k objevu zcela nového způsobu, jakým M-PMV a MLV využívají stejný buněčný metabolit,“ vysvětluje Michaela Rumlová. „Na této výzkumné linii přitom v průběhu let pracovala i řada našich studentů a mladších kolegů, mimo jiné Alžběta Dostálková, Filip Kaufman, Ivana Křížová a Barbora Vokatá. I jejich práce vytvořila základ, na který současná studie navazuje,“ dodává Rumlová s tím, že na současné studii spolupracovali také vědci z předních zahraničních pracovišť v Cambridge či Institutu Maxe Plancka.

Česká část výzkumu byla podpořena Národním institutem virologie a bakteriologie v rámci programu EXCELES.

 

Autor: Jan Kříž

Zdroj: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

  • Autor článku: ne
  • Zdroj: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
Kategorie: Věda