Expedice vědců a studentů z Vysokého učení technického dorazila na deštivý Island, kde je čeká lov na neopakovatelné zatmění Slunce. Místo odpočinku po cestě na ně však čekalo drama se ztracenou technikou, improvizované opravy i proměna rodinného domku v astronomickou observatoř. Svou reportáží přibližuje atmosféru i strasti expedice Jana Hoderová.
Cesta za sluneční korónou nezačíná až v momentě, kdy Měsíc zakryje Slunce, ale měsíce a roky předem – precizním plánováním, testováním techniky a balením stovek kilogramů vybavení. Sedmičlenný tým z Fakulty strojního inženýrství VUT ve složení Jana Hoderová, Pavel Štarha, Aneta Zatočilová, Pavel Mikuláček, Jindřich Nový a studentky Amálie a Natálie Štarhovy vyměnil letní tropy v Česku za devět stupňů, vytrvalý vítr a náročnou cestu na odlehlý islandský fjord. Hned první dny v terénu prověřily nejen připravenost jejich přístrojů, ale i schopnost improvizovat v situacích, na které žádný návod neexistuje.
Po roce příprav konečně na fjordu
Zatmění Slunce – pro jednoho zážitek na celý život, kterému podřídí termín a místo dovolené, pro druhého úplně podružná věc, kvůli které rozhodně hlavu k nebi nezvedne. A pak je tu ještě jedna kategorie lidí – vědci a nadšenci, kteří v tomto úkazu vidí hlubší smysl a s promyšlenou strategií a technikou na lov obrázků sluneční koróny a následně věnují mnoho času zkoumání a diskusím nad strukturami, které se jim podařilo detekovat.
Expedice nezačíná na letišti, ale plánuje se roky předem, inovuje se technika a testuje se. Poslední tři dny před odletem jsou věnovány pečlivému balení a vážení kufrů. Přeskládává a přebaluje se materiál kvůli hmotnosti, zvažuje se, co můžeme risknout v odbaveném a co v příručním zavazadle. Každá montáž je v samostatném kufru, kamery se balí k sobě tak, jak patří do páru. Je to snaha o minimalizaci ztrát, kdyby některé zavazadlo nedorazilo. Plavky, zimní bundu, čepici jsme schopní oželet, ale technika je nenahraditelná. 14 kufrů mizí ve čtvrtek 6. 8. v útrobách letiště v Praze a směřuje přes Helsinky do Keflavíku.
Do Keflavíku dorazilo kufrů 13. Času do zatmění je zdánlivě dost, ale expedice je založená na technice připravované rok a více předem. A jeden kufr je tisíce kilometrů daleko.
Úplné zatmění Slunce je vzácný astronomický úkaz, ke kterému dochází v momentě, kdy se Měsíc dostane přesně mezi Zemi a Slunce. Na část zemského povrchu tak dopadne měsíční stín, kterému se říká pás totality. Na několik minut se denní obloha ztmaví do šera, výrazně poklesne teplota a objeví se sluneční koróna, což je dynamická zářící atmosféra Slunce, jinak lidskému oku zcela neviditelná. Poslední úplné zatmění Slunce v Evropě bylo naposledy pozorovatelné 11. srpna 1999. Nejbližší nadcházející úplné zatmění v Evropě proběhne 2. srpna 2027.
Keflavík není cíl, je to teprve začátek
Po letu nepřichází odpočinek, ale auty vyrážíme na sever do 450 km vzdáleného fjordu. 450 km na západním pobřeží Islandu znamená 6 hodin jízdy. Ve srovnání s tropy v ČR je na Islandu devět stupňů, usilovně prší a fouká, je to zajímavý teplotní skok. Dokonce nám v autě jednou pípne upozornění na 4 stupně. Je tu dlouhý den a ještě o půlnoci je pěkně šero, což je na jízdu autem příjemnější, než totální tma v serpentinách. Zarazilo nás, že asfaltová silnice na cca 30 km přestala být asfaltová. Probíhá tu rekonstrukce, vidíme těžkou techniku kolem, jedeme po hlíně a kamenech. Hlavně jsme rádi, že zde není uzávěra a objížďka. Ony zde moc nejsou silnice, kudy by se to dalo snadno objet. Objížďka znamená stovky kilometrů a mnoho hodin navíc. Únava je obrovská, ale všichni jsme v pořádku dorazili ve 2:00 do malé vesničky Flateyri k Helen a Siggimu.
Dům Helen a Siggiho je oáza a jde o lidský rozměr letošní expedice. Byli ochotní nás ubytovat ve svém domě, uskromnit se a sdílet prostor s námi, našimi kufry a technikou.
Jeden kufr stále cestuje
Sedm lidí je ve Flateyri, 13 kufrů je ve Flateyri, 7 batohů je ve Flateyri. Čtrnáctý kufr s jednou montáží AZ-EQ5 a jednou „gilotinou“ je v Helsinkách. Doufáme, že dorazí. Budeme ji potřebovat.
Sobota přišla a informace o kufru nikoli
Bezmoc. Aplikace, která do pátku poskytovala jasné informace i s polohou ztraceného kufru, se v sobotu odmlčela. E-maily ani telefonáty o víkendu nevedly nikam. Během soboty plánujeme scénář, kdybychom byli bez jedné montáže, děsí nás myšlenky, že by kufr vrátili do ČR. Venku je naprosto příšerné počasí, poryvy větru se opírají do domu, keře venku se ohýbají a pořád prší.
V neděli ráno vyrážím s Pavlem Mikuláčkem, doktorandem ÚM FSI VUT, bez jakýchkoli informací do 22 km vzdáleného města Ísafjörður Airport na jejich maličké letiště, chceme se doptat, jaká je situace. Jedna malá budova, jedna přepážka, jeden zaměstnanec a za ním stojí u zdi náš kufr. Mé nadšení pánovi za přepážkou úplně stačilo k tomu, aby mi kufr vydal, aniž bych se musela legitimovat nebo aspoň ukázat formulář o ztraceném zavazadle.
Po dvou dnech vyšlo Slunce
Po dvou dnech větru, deště a hledání té nejoptimističtější předpovědi počasí se objevilo Slunce. Poprvé od příjezdu je možné skutečně začít dělat to, kvůli čemu jsme přijeli. Nestačí jen nastavovat v obýváku software a menu ve fotoaparátech, ale je potřeba také stavět montáže, na které naše přístroje uchytíme.
V České republice bude zatmění 12. srpna 2026 viditelné jako výrazné částečné zatmění, při kterém Měsíc zakryje téměř 90 % slunečního kotouče. Úkaz proběhne v podvečerních hodinách – začne kolem 18:30, vrcholu dosáhne v 19:30 a skončí při západu Slunce po 20. hodině. Vzhledem k nízké poloze Slunce nad obzorem je nutné zvolit místo s čistým výhledem na západ a k pozorování bezpodmínečně použít speciální brýle s astronomickou fólií nebo svářečský filtr.
Zahrada Helen a Siggiho se mění v observatoř
Obyčejný rodinný domek v islandské vesnici Flateyri se sto obyvateli, kde máme zázemí, se mění v improvizovanou observatoř se špičkovou technikou.
Je docela důležité si uvědomit jeden paradox. Hlavním cílem expedice je pozorování sluneční koróny, která se na nebi objeví ve středu 12. srpna ve chvíli, kdy bude Slunce úplně dokonale zakryto Měsícem. Ale než přijde úplné zatmění, tak potřebujeme naopak dny, kdy je Slunce na obloze vidět zřetelně, abychom mohli nastavit naši techniku – ustavit paralaktické montáže tak, aby dokonale trasovaly sluníč
ko na obloze, nastavit objektivy tak, aby směřovaly všechny rovnoběžně na Slunce, pokud možno udělat i některá z kalibračních dat předem.
Zmínila jsem, že montáž je potřeba správně orientovat. Vzhledem k umístění pozorovacího stanoviště není možné využít Polárku. V takovém případě je velmi důležitá orientace vzhledem k severu, ale ani to není tak jednoduché. V blízkosti kovových konstrukcí domů je určování severu magnetickým kompasem problematické.
A potom je tu jeden šroub. Většinu problémů se daří postupně řešit. Jeden důležitý šroub si ale vyžádá ještě trochu času a improvizace. Zde je vidět, že úspěch experimentů někdy závisí nejen na drahé kameře, ale také na úplně banální mechanické součástce.
Zprávy ze Španělska: každý tým má své problémy
Máme kusé WhatsAppové zprávy od týmů ze Španělska. Tam se řeší zase jiné problémy – invaze mušek, silný vítr lámající tyčky stanů, požáry na obzoru a k tomu kouřový opar. Nikde není situace ideální.
Strategie více stanovišť
Vzhledem k závislosti výsledku experimentů na počasí se dosud kompletní sedmičlenná skupina na Islandu připravuje na rozdělení. Pavel Štarha, Aneta Zatočilová a dvě studentky VUT vyrazí brzy na své pozorovací místo ve městě Stykkishólmur. Kdybychom všichni stáli na jednom místě, může jediný pás mraků zmařit práci celé expedice. Rozdělením lidí a techniky mezi více lokalit se zvyšuje pravděpodobnost, že alespoň některý tým bude mít během totality jasno.
Jindřich Nový už provedl průzkum míst, kam by bylo možné případně vyrazit i z Flateyri v samotný den zatmění. To znamená, že ani Flateyri pro něj není definitivní a rozhodnutí nebude jednoduché.
Island je Island. Nabízí rozmanité počasí a neděle ve Flateyri byla zakončena idylickým západem Slunce.
VědaVýzkum.cz vám ve spolupráci s Vysokým učením technickým v Brně přináší seriál o průběhu letošní výpravy.
Seriál z náročné Expedice za zatměním 2024 z USA a Mexika a čtyři díly zápisků Expedice za zatměním z roku 2023 z Austrálie si zobrazíte kliknutím na štítek Solar Wind Sherpas pod titulkem tohoto článku.
Autorka: Jana Hoderová
Foto: Jana Hoderová, Václav Široký, Martin Šebek
Zdroj: Vysoké učení technické v Brně s redakční úpravou
The Solar Wind Sherpas je mezinárodní tým vědců, kteří cestují po světě, aby pozorovali a sbírali data o úplných zatměních Slunce. Tým, který se jmenuje příhodně vzhledem k obrovskému množství vybavení, které si s sebou vozí na každé (obvykle vzdálené) pozorovací místo, vede Shadia Habbal z Astronomického institutu v Honolulu na Havaji. Doposud Solar Wind Sherpas uskutečnili 15 expedic za zatměním, mimo jiné do Indie (1995), Sýrie (1999), Libye (2006), Číny (2008), Arktidy (2015), Indonésie (2016) či Austrálie (2023).
Tým je jedním z mála na světě, který využil diagnostický potenciál pozorování koronálních emisních čar na více vlnových délkách, což vedlo k řadě objevů a úspěšných vědeckých publikací. Výzkumníci se věnují i zkoumání neviditelných „barev” sluneční koróny. Se svými kamerami dovybavenými speciálními filtry a vlastní konstrukcí spektrometru pozorují chování prvků, které ztratily většinu svých elektronů a vyzařují světlo ve velmi specifických barvách. Mezi nejdominantnější prvky patří například vodík, helium, železo, nikl, kyslík, uhlík a vápník. Každý z nich v sobě skrývá tajemství horké koróny, která uniká ze Slunce a utváří sluneční vítr.
Získáním dat začíná další náročná etapa, a to zpracování. Zde leží veškerá tíha na Miloslavu Druckmüllerovi. Za pomoci softwarů, které vyvíjí od roku 1999, dokáže matematicky přesnými metodami ze získaných dat vytěžit maximum. Díky detailům, které jsou po sesazení desítek až stovek obrazů vidět, mohou astrofyzikové z Havajské univerzity získat nové informace o sluneční koróně.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vysoké učení technické v Brně
