Tento blog je určen pouze těm, kteří návrh programového prohlášení nastupující vlády berou alespoň trošku vážně. V předposlední kapitole na konci najdeme kapitolu 17. Věda, výzkum a inovace. Při jejím čtení jsem zaznamenal úvahy, které se mi při tom prohnaly hlavou. Vedle klasických floskulí, které neurazí ani nepomohou, program obsahuje řadu neuspořádaných záměrů. Mohou, ale také nemusí fungovat. Najdeme tam věci, které slíbila a nesplnila již řada předchozích vlád. Také tam najdeme několik slibů tajemných nebo různě interpretovatelných.
Celý návrh programového prohlášení (ANO + SPD + MOTO) najdete buď zde, nebo si klikem zvětšete mnou podtrhanou sekci k VaVaI na Obrázku 1 níže: modře o hodnocení, červeně o penězích, žlutě o spolupráci.
Kvalita na úkor kvantity
Návrh programového prohlášení hned v úvodu sekce VaV akcentuje preferenci kvality výzkumu před kvantitou. Dosud, bohužel nikoliv díky národnímu hodnocení VaV, ale asi hlavně díky této bibliometrické aplikaci IDEA zhruba víme, že úroveň českého základního výzkumu není velká sláva, ale ani tragédie. Zhruba se dá říci, že v rámci postkomunistických zemí patří český výzkum k těm nejlepším. A v pár oborech je srovnatelný s nejvyspělejšími zeměmi EU. Problematické zůstává nedostatečné zaměření skoro všech oborů na skutečně špičkovou vědu. Lze to vysledovat v příliš vysokém počtu článků publikovaných v méně významných a vědecky málo náročných vědeckých časopisech (viz Obrázek 2).
Bylo by tedy jistě velmi žádoucí, aby se podpora vědy více přesměrovala na pracoviště a týmy, které se na špičkovou kvalitu vědy skutečně soustředí. Otázkou ovšem zůstává, jak toho chce nová vláda dosáhnout. Podle mě by se nejdříve muselo výrazně zkvalitnit národní hodnocení vědy, hlavně srozumitelnost jeho výsledků na vysokých školách, a poté mnohem větší reflexe výsledků hodnocení ve financování všech výzkumných organizací. To se však doposud ukazovalo jako příliš tvrdý oříšek jak na vysokých školách v jurisdikci MŠMT (viz blog), tak na Akademii věd ČR (viz blog).
Nekonečný příběh daňových odečtů
Dlouhodobým problémem Česka zůstává velmi nízká míra uplatňování výsledků základního výzkumu v praxi. Příznakem je velmi nízký počet uplatňovaných patentů a hlavně licencí. Je to také vidět na stále velmi nízkém podílu smluvního výzkumu, který si soukromý sektor nakupuje od vysokých škol a naprosté většiny pracovišť AV ČR.
České vlády proto dlouhodobě, ale marně, hledají způsob, jak zprovoznit systém daňových úlev za výdaje na VaVaI (Obrázek 3). Vládní program na margo tohoto slibuje, že zatraktivní daňové odpočty na VaV, zvýší právní jistotu a dobu uznatelnosti odečtů. Recept v tomto ohledu nenašla řada dosavadních vlád, i když si to všechny jako cíl vytkly. V cestě stojí hlavně Ministerstvo financí, potažmo více či méně oprávněné obavy daňové správy z rozsáhlého zneužívání.
Zavrtí konečně ocas psem?
Fenoménu spolupráce se vládní program věnuje fragmentovaně hned na několika místech. Vláda chce vytvořit motivační nástroje na přilákání studentů, doktorandů, zkušených vědců ze zahraničí. Jinde se píše, že v rámci AV ČR posílí vznik mezinárodních vědeckých týmů ve spolupráci se špičkovými zahraničními pracovišti. Těmito sliby určitě neurazí žádná vláda. Otázka ovšem je, jakými nástroji k tomuto vláda hodlá vysoké školy a pracoviště AV ČR přinutit. Ideální by totiž bylo, aby potřeba mezinárodní spolupráce přicházela spontánně zevnitř ústavů AV ČR a VŠ pod tlakem náročnějšího externího hodnocení vědy a jejich reflexe ve financování. Jenže k tomu by vláda musela změnit pravidla interního řízení (internal governance) na VŠ i AV ČR, což je opět pěkně tvrdý oříšek. Pokud to vláda opět raději obejde a pouze vytvoří speciální programy na podporu zahraniční spolupráce, namnoze tím podpoří spíše výstavbu potěmkinovských vesnic, po kterých se slehne zem v okamžiku, kdy finanční podpora těchto programů skončí. Na toto téma jsem ostatně napsal podobenství už před asi deseti lety.
Podobně tomu je v případě slibu, že vláda vytvoří motivační programy pro společné programy ústavů AV ČR s univerzitami. Jsem velmi zvědav, zda na tuto podporu dosáhnou již zavedené projekty úspěšné spolupráce, jako je například naše CERGE-EI, vědecky jedno z oborově relativně nejlepších pracovišť Univerzity Karlovy a celé Akademie věd, kde ke spolupráci dochází zcela dobrovolně bez vnějších vládních podnětů, stimulací a podpory.
Hodnocení vědy
Hodnocení vědy se v programu objevuje několikrát. Slibuje se revize Metodiky 2017+ národního hodnocení vědy tak, aby zohlednila potřeby jak VŠ a AV ČR, tak potřeby výzkumu navázaného na průmyslový sektor. Kladu si otázku, zda někdo při psaní vládního programu nepřehlédl, že po letech velmi složitých dohadování už vznikla nová Metodika 25+. Znamená to, že vláda připraví metodiku jinou, nebo začne čerstvě dodělanou Metodiku 25+ opět předělávat s vědomím, že to je práce na rok či spíše dva?
Pokud ale na něco dlouhodobě marně čekáme, tak to je poctivé a kvalitní vyhodnocování programů mnohamiliardové podpory firemního výzkumu a vývoje (dotace na VaVaI ve firmách) ze strany Ministerstva průmyslu. Píši o tom již dlouhodobě. Před více než deseti lety k tomu dokonce vznikl podrobný návod (1, 2), ale doposud leží v šuplíku a dotace ziskovkám vesele jedou dál. Možná existují oprávněné obavy, co by takové hodnocení asi mohlo odhalit. Třeba, že většina dotací teče do stále stejných firem, místo do středních a malých, nebo, že řada výsledků VaVaI by stejně vznikla i bez státních dotací.
A program pak dost tajuplně slibuje vytvoření spravedlivého prostředí vyhodnocování projektů podpořených veřejnými prostředky a eliminaci netransparentních postupů v hodnocení výzkumných záměrů. Pojem spravedlnost v tomto kontextu zní dost podivně. Podobně je zde divný termín výzkumné záměry, protože jejich koncept byl opuštěn už kdysi dávno.
O peníze jde až v první řadě
Pokud jde o peníze, jsou v programu zmíněny také fragmentovaně na několika místech. Jednak se slibuje významné navýšení prostředků na VaVaI po 4 letech stagnace a snižování výdajů, takže se VaVaI opět stanou základem hospodářského růstu... Nejdříve musím opravit, že výdaje na VaVaI se v posledních letech nesnižovaly, ale klesala jejich intenzita, tedy podíl na HDP. Za druhé není ujasněno, zda jsou myšleny prostředky českého státního rozpočtu, nebo i prostředky z EU, a nebo to zahrnuje i prostředky soukromé. Za třetí není jasné, co znamená významné navýšení. Každý ať si asi dosadí sám. V době predikované inflace (cca 2,5 % ročně) a reálného ekonomického růstu (cca 2,5 % ročně) by jen udržení současné intenzity výdajů VaVaI vyžadovalo každoroční navyšování jejich objemu o 5 %. Pokud by to navýšení mělo být hodno přívlastku významné, muselo by každoroční navyšování ročně dělat výrazně více, řekněme cca 7 až 10 %. Na to jsem tedy hodně zvědav.
Ohledně peněz se dále slibuje motivační a předvídatelný poměr institucionálního a účelového financování. Opět to chce číst mezi řádky. Co to je předvídatelný poměr, je asi jasné, ale co to je poměr motivační, mi uniká. Spíše bych zde použil termín efektivní poměr, tedy poměr umožňující efektivnější plánování a řízení výzkumných organizací. Doufejme, že vláda chce tento poměr zvýšit a ne naopak. Já si totiž ještě dobře pamatuji vlády, které za efektivní (motivační) naopak považovaly poměr nižší...
A co oborové priority
Velký otazník nechává program viset nad oborovou strukturou českého výzkumu. Ta je totiž spíše než výsledkem poctivého optimalizačního úsilí o naplňování strategických a jiných potřeb země výsledkem dlouhodobého administrativního soupeření parciálních zájmů a rozpočtovým vítězstvím velkých oborů nad obory malými a u nás neexistujícími. Příkladem budiž dlouhodobé přehlížení významu a potřeby kvalitnějšího a rozsáhlejšího společensko-vědního výzkumu (1, 2, 3, 4). Nebo malý rozsah a nízká kvalita v oborech strategického významu, ať už jde o rizika budoucích pandemií (5) nebo rozvoje nejmodernějších technologií vojenské obrany. V tomto ohledu vládní program obsahuje pouze zmínku o podpoře inovativních studijních programů. Ale to se týká jen vysokých škol a studia, nikoliv nutně VaVaI.
A co ženy
Česko v mezinárodním srovnání vykazuje extrémně nízké zapojení žen v sektoru VaVaI (1). A to navzdory tomu, že co do úrovně dosahovaného vzdělání mladší české ženy už před více než deseti lety předehnaly mladé muže (2) – viz Obrázek 6. Ale ono to v konečném důsledku asi bude stejně jedno. Závazků na této nedobré skutečnosti něco změnit totiž padlo v minulosti už hodně, třeba v Národní politice VaVaI (2), ale do reálných výsledků se to stejně zatím promítlo jen minimálně.
A ještě něco pro pobavení
Pro pobavení si ještě můžete přečíst můj více než 10 let starý blog k tehdejší koaliční smlouvě (1) a k programovému prohlášení vlády Bohuslava Sobotky z roku 2014 (2). Podobně pak v květnu roku 2018 v případě vlády Andreje Babiše (3) a opět v listopadu 2021 (4) a lednu 2022 (5) v případě vlády Petra Fialy.
A koncem roku 2017 jsem si pro zábavu napsal vlastní vládní program pro oblast VaV (1).
Autor: Daniel Münich
Text vyšel na autorově blogu Metodikahodnoceni.blogspot.cz.
Příspěvky z rubriky Názory nevyjadřují názory a postoje redakce.
