Jakub Trojan: Občanská věda zažívá zlatou éru, nová platforma ji v ČR pomůže institucionalizovat

Formální podpora občanské vědy je zřejmá až v posledních letech. Panevropská organizace European Citizen Science Association (ECSA) vzniká v roce 2013, občanská věda se stává součástí rámcového programu EU v roce 2015. Nepovažujete ale občanskou vědu, coby přístup k poznání, za něco mnohem prapůvodnějšího?     

Přesně tak – současná mediální prezentace často budí dojem, že jde o fenomén posledních let. Aktivity, které bychom dnes klasifikovali jako občanskou vědu, tu ovšem byly už dávno. Ještě předtím, než se věda profesionalizovala, se jí věnovali lidé, kteří na ni měli čas. Lovili motýly a podobně – a v podstatě to byli první „občanští vědci“. 

V naší zemi se první projekty občanské vědy datují do minulého století. Zejména do oblasti ornitologie, která má na našem území tradici. Dnes je ukázkovým příkladem třeba Ptačí hodinka, dlouhodobý program občanské vědy České společnosti ornitologické. Jedná se tak o modelový občanskovědní projekt, v rámci kterého vždy v lednu Česká společnost ornitologická s partnery organizuje pozorování ptáků na krmítkách a získává z toho skvělá data a výstupy. 

Dříve se tomu jen neříkalo „občanská věda“, v podstatě šlo o zapojení veřejnosti do výzkumu. Dnes pro to máme ustálený termín.

Pro rozvoj občanské vědy nastává ideální konstelace. Největší popularitě se těší přírodovědné projekty, ale nezaostávají ani ty humanitní

Myslíte si, že skutečně žijeme v době, která občanské vědě nejvíce přeje a nabízí prostor pro její rozvoj?

Jsem přesvědčený, že teď máme pro rozvoj občanské vědy naprosto optimální konstelaci. Máme výborné technologické předpoklady – internetem v mobilu dnes disponuje prakticky každý. Máme umělou inteligenci, která občanským vědcům pomáhá například s klasifikací toho, co zaznamenali. Jedná se tak skutečně o zlatou éru.

Mezi společenskými trendy se objevuje i dlouhověkost – lidé v pozdějším věku hledají smysluplné naplnění volného času a nacházejí ho právě v aktivitách, jako je občanská věda. Velmi populární jsou badatelské kroužky na základních a středních školách, což je v podstatě také součást občanské vědy. Skutečně si tedy myslím, že aktuálně jsou pro ni ideální podmínky, a proto je projektů tolik a jejich obliba ve společnosti roste.

Když se řekne občanská věda, většina lidí si představí právě monitoring biodiverzity – například zmíněné ornitologické projekty. Mohl byste zmínit další oblíbené projekty? 

Mezi velmi populární projekty, které mají globální charakter, patří například editace volně dostupných map OpenStreetMap – zapojují se do ní statisíce dobrovolníků po celém světě. Podobně bych sem zařadil i Wikipedii, o níž se někdy zapomíná, že je svým charakterem vlastně také občanskovědním projektem.

Z českých projektů jsou výrazně zastoupené přírodovědné – už zmiňovaný monitoring ptáků, nebo i City Nature Challenge. Jedná se o globální projekt, který původně vznikl jako přátelské soutěžení mezi San Franciskem a Los Angeles o to, ve kterém městě občanští vědci nafotí víc důkazů živé přírody. 

Dnes je z něj světová akce, které se účastní stovky měst na všech kontinentech – v roce 2024 jich bylo zhruba 690. V České republice se do ní pravidelně zapojuje několik měst.

Které projekty jsou pro veřejnost naopak překvapivé a méně známé?

Mezi ty méně známé, ale zajímavé projekty, které máme i v databázi českých občanskovědních projektů, patří například monitoring míst, kam udeřil blesk. A nejsou to jen přírodovědné projekty – máme i občanskovědní aktivity v humanitních vědách. 

Typickým příkladem je projekt Databáze dějin všedního dne, který shromažďuje a systematizuje různé prameny osobní povahy (deníky, paměti, rodinné kroniky) a vytváří specifický pohled na dějiny každodennosti.

Který konkrétní projekt je váš aktuálně nejoblíbenější?

Jsem trochu ovlivněný svým geografickým backgroundem, takže mám obrovskou vášeň pro editaci OpenStreetMap. Někdy je to až takové obsedantní chování – mám potřebu skoro každý den do této databáze něco přidat. Ať už je to zakreslení dosud nevyznačené cesty ve střední Africe, nebo doplnění otevírací doby kiosku, na který narazím na nádraží. To je taková moje velká občanskovědní vášeň (smích).

Linie mezi občanskou angažovaností a občanskou vědou je tenká

Zapojuje se veřejnost pouze za účelem sběru dat, nebo existují i projekty, v jejichž rámci se lidé podílejí i na jiných činnostech – například na interpretaci či vyhodnocování výsledků?

Ano, existuje celá škála zapojení. Velkým katalyzátorem je v tomto směru právě umělá inteligence. Ta pomáhá data sesbíraná dobrovolníky zanalyzovat a lidé pak rozhodují, zda má algoritmus pravdu, či nikoliv. Participanti tak provádějí základní interpretaci.

Velká role lidí je v projektech, které řadíme do takzvané komunitní občanské vědy – ta je založená na tom, že veřejnost sama stojí i za definováním výzkumného problému. Typicky reagují na nějakou potřebu komunity nebo dlouhodobě neřešený problém v regionu – třeba mají častější výskyt střevních potíží, nebo se jim v nějaké oblasti špatně dýchá. Začnou tedy systematicky sbírat data o tom, co se v lokalitě děje, a tím iniciují výzkumné projekty. Na evropské úrovni je příkladem projekt D-NOSES, který se zaměřuje na zápachové znečištění ovzduší a zapojuje veřejnost do monitoringu a vyhodnocování situace.

V Brně byl zase svého času velmi populární projekt „Brno voní, Brno smrdí“, tzv. čichová mapa Brna, kde lidé do mapy zaznamenávali místa, která jim buď příjemně voněla, nebo naopak „smrděla“. To už je na pomezí občanské angažovanosti a občanské vědy, ale pro regionální rozvoj, urbánní plánování či lokální politiky jsou to velmi cenná data.      

Dokázal byste definovat linii mezi občanskou angažovaností a občanskou vědou?

Existuje deset principů občanské vědy, které publikovala European Citizen Science Association. Aby se projekt dal označit jako občanská věda, měl by ideálně těchto deset principů naplňovat, ale v praxi se to nehodnotí úplně striktně.

Pro mě osobně je klíčové, zda v projektu existuje skutečná výzkumná otázka. Často se diskutuje o projektech typu „FixMyStreet“ (v české podobě reprezentované např. projektem Výmoly.cz) – různé aplikace, kde lidé fotí odpadky, výtluky nebo jiné problémy v ulicích a hlásí je úřadům. Někteří tvrdí, že jde „jen“ o občanskou angažovanost, jiní argumentují, že data pak využívají plánovači a výzkumníci v oblasti městského rozvoje. 

Je však obtížné stanovit jednoznačnou hranici, a ani v odborné komunitě nepanuje úplná shoda. Za mě je tím rozhodujícím kritériem zmíněný výzkumný aspekt – zda projekt generuje data pro zodpovězení vědecky formulované otázky.

Občanská věda je vnímána jako velmi dobrý a spolehlivý zdroj dat pro výzkum. „Typického“ účastníka je však těžké definovat

Lidský faktor je různorodý. Jak lze v občanské vědě zajistit důvěryhodnost a kvalitu dat ze strany veřejnosti?

V tomhle ohledu jsem velkým optimistou a zastáncem občanské vědy. Jednak proto, že máme rozsáhlé zkušenosti z konkrétních projektů, a jednak proto, že existuje řada studií srovnávajících kvalitu dat z občanské vědy s „klasickými“ výzkumnými daty – a rozdíly nejsou dramatické.

Mechanismů zajištění kvality je několik. První jsou samočisticí mechanismy komunity. Pokud máte velký projekt s mnoha účastníky, chyba se často rychle najde a opraví. Typickým příkladem je už zmíněná Wikipedie nebo OpenStreetMap – pokud něco špatně zaznačíte, komunita poměrně rychle zasáhne. 

Podobně to funguje u pozorování přírody: když něco vyfotíte a identifikujete špatně, data jsou veřejná a najdou se lidé, kteří se soustředí právě na kontrolu a opravy.

Druhým mechanismem je nasazení zmíněné AI, která dnes dokáže identifikovat podezřelá data, upozornit na ně a „nasměrovat“ občanského vědce k opravě. 

A třetím, často využívaným nástrojem zejména u menších projektů, je role validátora – člověka z výzkumného týmu, který odeslaná data verifikuje. 

Zkušenost ukazuje, že chybovost v občanskovědních projektech se nijak zásadně neliší od dat získaných běžnými výzkumnými metodami.      

Máte na základě dostupných šetření nebo zkušeností představu, kdo je typickým účastníkem z řad veřejnosti v české občanské vědě?

To je velmi obtížné říct, protože různé typy projektů přitahují různé typy participantů. V medicínsky orientovaných projektech, kde lidé například reportují symptomy nemocí, jsou to často starší osoby. U projektů závislých na pobytu venku vidíme častou účast rodin s dětmi – vnímají to jako způsob trávení volného času. 

U open-source mapovacích či humanitárních projektů (typicky mapování pro humanitární organizace) to mohou být zaměstnanci technologických firem nebo lidé se zájmem o IT. Je tedy těžké popsat „typického“ účastníka – prakticky kdokoliv se může stát občanským vědcem.

Přečtěte si také

Vědcem na skok: Projekty občanské vědy

Agroekoložka Lenka Bartošová, biochemik Jiří Danihlík a entomolog Jiří Skuhrovec. Každý se věnuje úplně jinému oboru, ale spojuje je odvaha svěřit část zodpovědnosti za svůj vědecký výzkum do rukou dobrovolníků. Jaké zkušenosti si z projektů tzv. občanské vědy odnáší?

Doposud nám chybělo institucionální zázemí pro občanskovědní oblast

V čem podle vás spočívají zásadní přínosy pro občanskou vědu v souvislosti se založením Platformy české a slovenské občanské vědy?

Založením Platformy české a slovenské občanské vědy reagujeme na dlouhodobě chybějící institucionální zázemí. Když se podíváme na západ i východ od nás, je zcela běžné, že státy mají své asociace občanské vědy. Ať už v Rakousku, Nizozemsku, Francii, Německu, nebo třeba v Litvě. Do těchto sítí se zapojují nejen výzkumníci, ale i knihovny, muzea, neziskové organizace a jednotlivci, které občanská věda baví.

U nás dosud chyběla zastřešující organizace či platforma, která by fungovala jako partner vůči nadnárodním asociacím, jako je právě ECSA, a zároveň systematicky řešila témata jako školení, vzdělávání, osvěta či komunikace s institucemi typu MŠMT. 

Tento stav se promítl třeba i do programu OP JAK, kde je využití principů občanské vědy jedním z bonifikačních kritérií – ale nikdo vědce systematicky needukoval. Například v tom, co to v praxi znamená, jak takový projekt realizovat a vykazovat. V neposlední řadě v tom byla i přátelská motivace – chtěli jsme se potkávat s lidmi, kteří se občanské vědě věnují, a sdílet příklady dobré i špatné praxe.

Jak byste zhodnotil současný stav a vývoj občanské vědy u nás a na Slovensku ve srovnání se zahraničím?

Co se týče množství i kvality občanskovědních projektů rozhodně na tom nejsme špatně. Na našem webu evidujeme vyšší desítky projektů a vzhledem k velikosti československého prostoru si stojíme velmi dobře. 

Rezervy spatřuji spíše v institucionální podpoře. Ta se ale postupně zlepšuje – mnoho univerzit i ústavů Akademie věd ČR  posiluje agendu open science, vznikají pozice open science metodiků, kteří k sobě agendu občanské vědy často přibírají. 

Občanská věda se tak pomalu institucionálně začleňuje mezi výzkumné organizace, což je v zahraničí běžná praxe. Po akademické stránce si vedeme dobře. Mezery vidím spíše v zapojení muzeí a knihoven – v Evropě patří právě tyto instituce k důležitým hráčům v občanské vědě, protože umí skvěle pracovat s veřejností.

Jakým způsobem se platforma napojí na European Citizen Science Association?

Platforma nemá právní subjektivitu, nejsme zapsaný spolek ani ústav. Udělali jsme si přehled občanskovědních sítí v evropských státech a vyšlo nám, že řada z nich formální právní subjektivitu také nemá. Velkou výhodou této volnosti je možnost flexibilně reagovat na nové výzvy a zapojit široké spektrum lidí a institucí.

ECSA nás bude evidovat jako kontaktní (styčné) osoby pro oblast občanské vědy v ČR a na Slovensku, nicméně právě kvůli absenci právní subjektivity budeme v projektech vystupovat jako jednotlivé instituce, tedy signatáři memoranda: univerzity, ústavy Akademie věd a další organizace. 

Jaké jsou první konkrétní kroky, které Platforma podnikne po podpisu memoranda?

Naše plány jsou v první fázi velmi praktické. V české občanské vědě existuje velké množství fragmentovaných, často špičkových projektů, které fungují samostatně, ale spolupráce mezi nimi je zatím slabší. V prvních měsících chceme proto sestavit koordinační výbor a zřídit pracovní skupiny k jednotlivým tématům – například přírodní vědy, vzdělávání, data management a etika v občanské vědě, knihovny a muzea apod. Tyto skupiny si pak samy nadefinují priority, které bychom měli společně řešit.

Zároveň chystáme redesign webu – na portálu vznikne samostatná sekce věnovaná platformě české a slovenské občanské vědy. Tyto změny bychom rádi provedli do března 2026, tedy před velkou konferencí ECSA 2026 ve finském Oulu, kde bychom už chtěli prezentovat funkční a institucionalizovanou českou a slovenskou občanskou vědu.     

Jakub Trojan je geograf působící na Ústavu geoniky Akademie věd jako výzkumník, koordinuje výzkumné projekty zabývající se občanskou vědou. Je také odborným asistentem na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, kde se věnuje občanské vědě, regionálnímu rozvoji a environmentálnímu managementu. Dlouhodobě pracuje na rozvoji občanské vědy v České republice, je iniciátorem českého portálu CitizenScience.cz a aktivně se zapojuje do Evropské asociace občanské vědy. V roce 2022–2023 realizoval výzkum proměn občanské vědy na University of California v Santa Barbaře v rámci Fulbrightova stipendia.