Například Nature Index, který sleduje výzkumné publikace v 82 vysoce kvalitních přírodovědných časopisech, naznačuje, že počet japonských článků klesl mezi roky 2015 a 2021 o téměř pětinu, konkrétně o 19,1 %. Pokles zaznamenala i jedna z největších japonských vysokých škol - Kobe University, jejíž produkce během posledních pěti let klesla o celých 37,9 %.
I přes značný pokles počtu publikovaných japonských článků je zřejmé, že jednou z oblastí, kde tamní výzkum stále funguje, jsou přírodní vědy. I přesto, že z Nature Index vyplývá, že i zde podíl článků klesá, děje se tak mnohem pomaleji, než v jiných oblastech. I Kobe University v přírodních vědách od roku 2019 neustále roste. Jeden z vědců, který se snaží o to, aby japonská věda zůstala konkurenceschopná, je i Keidži Nišida. Ten se, v roce 2013, po pěti letech studia editace genomu na Harvard Medical School v americkém Bostonu vrátil do Japonska, kde nyní působí jako syntetický biolog z BioProduction Engineering Lab na Kobe University.
V roce 2016, po třech letech výzkumu, Nišida s kolegy publikovali článek, ve kterém popsali novou techniku úpravy bází DNA bez štěpení. „Problémy s konvenční úpravou genomu CRISPR byly spojeny s procesem štěpení DNA, který způsobuje toxicitu pro buňky nebo může vést k nepředvídatelným výsledkům," vysvětluje Nišida.
Ten získal z US venture-capital funds přibližně 3,7 milionu dolarů a v roce 2017 založil filmu Bio Palette, která mu měla vytvořit cestu ke komercionalizaci výsledků výzkumu. Biotechnologická firma Target-AID momentálně pracuje na verzi editační techniky pro použití v terapiích zaměřených na mikrobiom. Výzkumníci z Bio Palette věří, že by jejich výzkum mohl pomoci při léčbě zánětlivých onemocnění střev, rakoviny a neurologických poruch, je totiž použitelný pro širokou škálu organismů. Společnost dosud získala od investorů asi 15 milionů dolarů a neustále roste.
Ojedinělý úspěch?
„Měl by existovat holistický přístup k oživení japonského výzkumu,“ myslí si Juko Aihara, ředitelka plánovací divize Národního institutu pro politiku vědy a technologie v Tokiu. Podle ní je třeba zlepšit zejména řízení univerzit, stejně tak je třeba podporovat i doktorandy. „Musíme jim zajistit čas na výzkum a oddělit jej od jiných povinností, jako je například vedení výuky,” říká Aihara.
Začátkem tohoto roku se japonská vláda rozhodla investovat do vybrané skupiny univerzit pomocí nadačního fondu 10 bilionů jenů (75 miliard dolarů). Investice jim má umožnit dělat výzkum na světové úrovni, stejně jako posílení globální konkurenceschopnosti. To je sice dobrá zpráva pro elitu japonského univerzitního výzkumu, ale sune na vedlejší kolej mnoho institucí a výzkumníků, kteří nejsou považováni za vědecké jedničky.
O změnu se snaží i nedávno založené agentury či nadace, například Life Science Foundation of Japan se sídlem v Tokiu. „Specializujeme se na mladé výzkumné pracovníky, zejména na ty, kteří se vrátili ze zahraničí a potřebují finanční prostředky na rozjezd byznysu,“ říká Jukihide Hajaši, ředitel nadace, jejímž cílem je každoročně podpořit 12 mladých výzkumníků. Každý z nich dostane jeden milion jenů.
Hajaši připisuje malé zlepšení japonského výzkumu v oblasti živé přírody i Japan Agency for Medical Research and Development (AMED), což je národní finanční orgán pod dohledem vlády. Agentura, založená v roce 2015 za bývalého premiéra Šinzó Abeho, si klade za cíl rychle implementovat výsledky lékařského výzkumu do léčebných postupů.
Jedním z pozitivních příkladů z oboru je i listopadové oznámení, že lék na Alzheimerovu chorobu zvaný lecanemab, který vyvinula tokijská farmaceutická společnost Eisai a americká biotechnologická firma Biogen, se osvědčil u pacientů, což se projevilo mírným kognitivním přínosem. Regulatorní orgány sice stále monitorují údaje o bezpečnosti lecanemabu poté, co tři úmrtí pacientů vyvolala obavy z potenciálně nebezpečných vedlejších účinků. Jde však zatím o první lék svého druhu, který v rozsáhlé klinické studii zastavil duševní úpadek.
O doktorské studium není zájem a v zastoupení na vyšších pozicích chybí ženy
Japonsko stále čelí i dalším přetrvávajícím problémům, které brzdí jeho pokrok. Jedním z nich je klesající počet výzkumných pracovníků, kteří studují doktorát, což je problém spojený s klesající populací. Ta dosáhla vrcholu v roce 2008 a od té doby se počet obyvatel Japonska stále zmenšuje. „Doktorandské studium a kariéra výzkumného pracovníka je pro mladé Japonce lákavá rok od roku méně,“ říká vědec Nišida.
Podle docentky na Tokyo Institute of Technology Ajuko Hošino je sice na univerzitách momentálně velké množství držitelů titulů PhD., ale málo vedoucích pozic, o které by mohli stát. „To je částečně způsobeno dobře míněnou, ale chybnou politikou na podporu japonského výzkumu, která se datuje téměř tři desetiletí,” komentuje Hošino s tím, že pro akademické pracovníky je poměrně náročné získat zaměstnání v průmyslu, protože – ačkoli bylo dosaženo pokroku – japonské podniky stále plně nedoceňují doktorát jako kvalifikaci. Pro porovnání: například ve Spojených státech je 40,2 % držitelů titulu PhD. zaměstnáno v soukromém průmyslu, v Japonsku pouze 14 %.
V japonském akademickém prostředí jsou navíc i genderové bariéry. Muži zde působí na více než 80 % pozic na různých fakultách. Vypadá to však, že pro výzkumnice v Japonsku jsou na obzoru důležité změny. Některé univerzity, jako je Tokyo Institute of Technology, totiž zavádějí povinné kvóty, aby se zvýšil počet studentek. Přibližně 14 % studentských míst v ústavu je tak nyní k dispozici výhradně ženám.
Důležitým bodem úspěšného japonského výzkumu zůstává i mezinárodní spolupráce. Stejně jako Nišida i biofyzik Kazuhiro Maešima těží během své vědecké kariéry v Japonsku ze zkušeností v zámoří, které nasbíral, než se připojil k Genome Dynamics Laboratory v National Institute of Genetics (NIG). „Na japonských univerzitách je zaručena akademická svoboda, ale profesoři jsou příliš zaneprázdněni vzdělávacími povinnostmi: vyučují, věnují se vysokoškolákům, což znamená, že často nestíhají pracovat na svém vlastním výzkumu,“ říká Maeshima. „Náš NIG je malý genetický ústav, ale vládne tu volnost. V podstatě si můžeme dělat, co chceme. To je v Japonsku poměrně vzácný, ale kritický faktor pro naplňující výzkum.“
Pro Meašimu je důležitá například spolupráce s kolegy v Austrálii. „Je tam relativně malá, ale vysoce kvalitní výzkumná komunita. Výhodou je i to, že se Austrálie nachází zhruba ve stejném časovém pásmu jako Japonsko,” komentuje. Hlavním výzkumným partnerem jsou pro Japonsko Spojené státy americké, následované Čínou, Německem, Spojeným královstvím a Francií.
I přes nelehké období vidí tamní vědci stále „světlo na konci tunelu“, které spatřují hlavně v mladých a perspektivních vědcích. Pomoci může i nově zřízený nadační fond. „Bude to naše poslední šance na transformaci vysokého školství v této zemi,” říká na závěr Fudžio Omori, odborník na vzdělávací politiku na Tohoku University.
Autor: Vědavýzkum.cz (BK)
Zdroj: Nature (1, 2, 3, 4), Sciencebusiness.net, Japantimes.co.jp
