Tři vynikající vědci, špičky svých oborů v mezinárodním srovnání, a šest expertů a expertek, kteří dosud neměli možnost založit svou vlastní výzkumnou skupinu, dostanou dnes prestižní ocenění Praemium Academiae 2026 a prémii Lumina quaeruntur. Desítky milionů korun pro každého podpoří mimo jiné rozvoj metody cold spray pro úpravy kovových materiálů bez zahřívání, výzkum nerovností v bydlení napříč Evropou, detailní studium mikroplastů v rostlinách, analýzy archeologických nálezů pomocí metod jaderné fyziky nebo bližší porozumění tomu, jak replikace DNA souvisí s růstem, obnovou tkání a stabilitou genomu.
Akademickou prémii neboli Praemium Academiae převezmou fyzik Jan Čížek, sociolog Martin Lux a evoluční ekolog Martin Reichard. Dotaci ve výši až 30 milionů korun mohou čerpat v následujících šesti letech a hradit z ní náklady spojené s výzkumem, mzdami či pořízením technického vybavení.
„Všichni tři patří ke světové špičce ve svých oborech. Akademická prémie jim umožní rozvinout potenciál jejich výzkumu s větší svobodou a přinášet výsledky, které posouvají českou i světovou vědu,“ říká předseda Akademie věd ČR Radomír Pánek.
Prémie Lumina quaeruntur cílí na vědce a vědkyně na prahu středního věku včetně těch, kteří se do aktivní kariéry vracejí po rodičovské dovolené. Je určena k založení vlastní výzkumné skupiny a podpora dosahuje až čtyř milionů korun za kalendářní rok na dobu maximálně pěti let. Alespoň 20 % rozpočtu přitom hradí akademické pracoviště, kde bude laureát či laureátka působit.
Prémii letos obdrží Veronika Brychová z Ústavu jaderné fyziky AV ČR, Václav Hrnčíř z pražského Archeologického ústavu AV ČR, Kieran O´Mahony z Etnologického ústavu AV ČR, Pavlína Modlitbová z Ústavu přístrojové techniky AV ČR, Ondřej Mrózek z Ústavu anorganické chemie AV ČR a Hana Polášek-Sedláčková z Biofyzikálního ústavu AV ČR.
Přehled oceněných za rok 2026:
Praemium Academiae
Jan Čížek
Co kdybychom mohli vytvářet kovové součásti, aniž bychom kov nejprve roztavili? Právě to nabízí metoda cold spray, které se Jan Čížek věnuje téměř dvě desetiletí. Drobné částice kovového prášku jsou v proudu stlačeného plynu akcelerovány na vysoce nadzvukové rychlosti a při nárazu na podložku se vlivem velice silné deformace spojují, ale neroztaví se.
Fyzik Jan Čížek se s technologií cold spray poprvé setkal během doktorského studia v Singapuru v roce 2005. Po návratu do Česka zde začal rozvíjet vlastní výzkum a dnes v Ústavu fyziky plazmatu AV ČR vede tým, kde v roce 2025 vznikla nová laboratoř zaměřená na tuto metodu.
Martin Lux
Martin Lux se v projektu HouStab (Housing Inequality Dynamics as a Threat to Social and Economic Stability) díky šestileté Akademické prémii zaměří na to, jak se nerovnosti v bydlení vytváří a vyvíjejí, jaké jsou jejich příčiny a jaké jsou jejich následky pro fungování trhů bydlení v různých evropských zemích. Jeho výzkum odpoví na otázku, proč roste majetková nerovnost spojená s bydlením v některých zemích rychleji než v jiných a proč se faktory v pozadí mechanismu vytváření těchto nerovností mezi různými zeměmi a bytovými systémy liší.
Martin Reichard
Patří k průkopníkům využití halančíků coby modelových organismů pro studium stárnutí a délky života. Drobné rybky s mimořádně krátkým životním cyklem začal jako model pro výzkum rozvíjet už v roce 2006. Dnes nacházejí široké uplatnění napříč biologickými a biomedicínskými obory.
Významně přispěl také k pochopení evoluce hnízdního parazitismu, při němž živočichové přenechávají péči o své potomstvo jinému druhu. Ryby využívá jako srovnávací model k hledání odpovědí na otázku, jak se tato strategie vyvinula. Zabývá se také skrytými invazemi, při nichž invazní linie postupně nahrazuje původní populaci uvnitř jednoho druhu. Výsledky svého výzkumu publikoval mimo jiné v prestižních časopisech Cell, PNAS, Nature Communications a Science Advances.
Lumina quaeruntur
Veronika Brychová
Veronika Brychová se specializuje na propojení radiouhlíkového datování s molekulární analýzou archeologických materiálů. Prémie Lumina quaeruntur jí otevře možnost vyvíjet metodiku k určování stáří konkrétních organických látek přímo v archeologických vzorcích.
V projektu Molekulárně-specifické radiouhlíkové datování organických látek z archeologických kontextů (MICRON) se zaměří především na tzv. lipofilní biomarkery, například mastné kyseliny, steroidy a terpenoidy, které se mohou v archeologických materiálech uchovat po tisíce let. Novou metodiku ověří na autentických vzorcích – od organických zbytků v pravěké keramice až po dehty a pryskyřice spojené s dávnými technologickými postupy.
Václav Hrnčíř
Projekt Václava Hrnčíře, který propojuje archeologické a etnografické poznatky, bude hledat příčiny mezikulturních rozdílů v rozmanitosti a složitosti materiální kultury. Jeho vědecký tým využije rozsáhlá etnografická data o současných tradičních společnostech, jako jsou lovci-sběrači, zemědělci a pastevci. Byť tyto společnosti nejsou „pozůstatkem doby kamenné“, ale moderními populacemi, jejich způsob života umožňuje studovat technologický vývoj v podmínkách malých a neindustrializovaných komunit, ve kterých lidé žili po většinu historie.
Kieran O’Mahony
Projekt Kierana O’Mahonyho přináší nový pohled na rewilding: nejde jen o to, kolik života do krajiny vrátíme, ale také o to, jakou míru smrti, nejistoty a přirozených procesů jsme ochotni v ní přijmout.
Jedním z klíčových aspektů výzkumu je, proč některé formy smrti považujeme za přirozené, zatímco jiným se snažíme zabránit. Vracející se vlky, kteří uloví jelena, vítáme jako součást ekologické obnovy krajiny, zároveň ale vzbuzují konflikty mezi lovci. Mršiny můžou živit mrchozřouty a biodiverzitu, ale stejně tak být odstraňovány jako biologické riziko. Projekt proto sleduje, jak naše uvažování o smrti ovlivňují zákony, vědecké poznatky, ekonomické zájmy, ochrana přírody i kulturní hodnoty.
Pavlína Modlitbová
Jak se do rostlin dostávají mikroplasty, kde přesně se v nich nacházejí a jak ovlivňují okolní tkáně? Ve své nové laboratoři bude Pavlína Modlitbová propojovat data získaná Ramanovou spektroskopií a analýzou LIBS. Propojení obou technik umožní sledovat, kde se kontaminanty v rostlině nacházejí, zda se přesouvají z kořenů do nadzemních částí a jak ovlivňují okolní tkáně.
Jedním z hlavních cílů bude rozlišit, zda částice zůstávají pouze na povrchu rostlin, nebo pronikají do dalších částí rostlin. Obě techniky se přitom uplatnily nejen v laboratorním výzkumu, ale i ve vesmíru, například při průzkumu povrchu Marsu nebo při analýze materiálů na mořském dně. Nová laboratoř zároveň vytvoří zázemí pro spolupráci s dalšími pracovišti Akademie věd ČR, univerzitami a zahraničními výzkumnými partnery.
Ondřej Mrózek
Ondřej Mrózek se ve svém výzkumu zaměřuje na stabilizaci sloučenin nízkovalentního uhlíku a jejich následné využití. Výsledné, snadno dostupné sloučeniny by se mohly uplatnit v řadě oborů, jako je katalýza, biologické aplikace, materiálová chemie, ale i ve fotonických technologiích, jako jsou OLED zařízení. Ty tvoří základ displejů v mobilních telefonech či televizích a jádrem jsou luminofory na bázi těžkých kovů, jako je iridium. Těžké kovy, které jsou vzácné, drahé a toxické, chce Ondřej Mrózek nahradit lehčími a levnějšími prvky.
To je ovšem problematické, protože sloučeniny lehkých prvků se zpravidla nedostávají do tzv. tripletových stavů se stejnou efektivitou jako komplexy těžkých kovů, což limituje jejich účinnost v mnoha fotonických aplikacích. Vědec už ale prokázal, že sloučeniny nízkovalentního uhlíku vykazují neobvyklý typ elektronového přechodu, díky kterému se dostávají do tripletových stavů efektivněji. Ve svém výzkumu tak propojuje nejen organickou a organokovovou chemii, ale také kvantově-chemické výpočty a spektroskopická měření.
Hana Polášek-Sedláčková
Už během studia v Kodani se podílela na objevu nových funkcí komplexů MCM a mechanismů, které chrání stabilitu genomu tím, že regulují rychlost kopírování DNA. Výsledky publikovala mimo jiné v časopisech Nature a Science. Ve svém dalším výzkumu se zaměřila na studie, které využívají zobrazování DNA v živých buňkách a sledují, kde a za jakých podmínek její kopírování začíná. Její tým publikoval své poznatky v Nature Communications a Journal of Cell Biology.
Na tento výzkum navazuje projekt podpořený prémií Lumina quaeruntur. Vědkyně v něm bude zkoumat, jak buňky za běžných i stresových podmínek volí místa, odkud kopírování DNA zahájí a jak se tento proces mění v buňkách s více kopiemi genomu. Zaměří se také na srdeční buňky a bude sledovat, jak zdvojení genomu ovlivňuje schopnost tkáně přizpůsobovat se změnám. Cílem je lépe porozumět tomu, jak replikace DNA souvisí s růstem, obnovou tkání a stabilitou genomu.
O prémiích
Akademická prémie byla od roku 2007 udělena čtyřem desítkám osobností. Přehled oceněných je uveden zde. Ocenění Lumina quaeruntur bylo poprvé uděleno v roce 2018, dosud jej obdrželo 48 vědců a vědkyň. Přehled oceněných je uveden zde.
Zdroj: Akademie věd ČR, redakčně upraveno
- Autor článku: ne
- Zdroj: Akademie věd ČR
