Cesta do Oxfordu a zase zpět – dvakrát!

Proč jsem vyjela?

Všichni doktorandi a doktorandky na Fakultě podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické (VŠE) musí během druhého a třetího ročníku vyjet dohromady alespoň na jeden měsíc do zahraničí, a to buď na nějakou jinou vysokou školu nebo výzkumný ústav. Ve druháku je potřeba vycestovat alespoň na dva týdny, abychom byli připuštěni ke státní závěrečné zkoušce. Ovšem domlouvání takového výjezdu začíná už mnohem dřív!

Jako slepá k houslím

A jak se mi podařilo dostat se právě na University of Oxford? Vlastně šlo o šťastnou náhodu. Zabývám se ekonomickou a podnikovou historií, konkrétně 19. stoletím v Rakousko-Uhersku, takže úplně prapůvodně jsem myslela, že bych vycestovala buď do Vídně, kde mají spoustu archivního materiálu, nebo někam do Polska. Když můj kolega a náš skvělý proděkan Marek Hudík jel na konferenci, všimli jsme si na programu Karolíny Hutkové a její prezentace o cukrovarnictví v 19. století. Shodli jsme se, že by bylo skvělé s ní navázat spolupráci a slíbil mi, že ji zkusí na konferenci oslovit, říct jí o mně a propojit nás. 

To se stalo, a Karolína mi několik dní po konferenci napsala e-mail, párkrát jsme si zavolaly a slovo dalo slovo. Karolína působí částečně na London School of Economics and Political Science (LSE) a částečně na University of Oxford. Padly jsme si do noty a domluvily jsme se, že za ní do Velké Británie přijedu v rámci své stáže a dáme dohromady společný projekt. 

První návštěva

Protože na fakultě i učím, nemůžu vyjet během semestru, aniž by mě někdo nahradil, a o letních prázdninách by se zase na navštívené škole nic moc nedělo, a tak padla volba na leden. Moje první návštěva oxfordské univerzity proběhla 14. až 31. ledna 2024. Počasí mi úplně nepřálo, teploty byly kolem nuly, lezavo, mrholení a déšť téměř každý den. Navíc jsem neodhadla sílu britského mokrého mrazu a můj skromný apartmán se nacházel ve sklepních prostorách s maličkým okýnkem nad postelí. Zima mi byla v ubytování taková, že jsem musela na majiteli vyškemrat ještě druhé topení, protože mě v noci budily moje drkotající zuby. Venku mi bylo podstatně tepleji. 

První tři dny jsem byla jako Alenka v Říši divů. Nemůžu říct, že by budovy Vysoké školy ekonomické byly ošklivé, ale na historické budovy oxfordské univerzity prostě nemají. Zastavovala jsem se doslova na každém rohu a mlčky obdivovala každý domeček. A taky každé muzeum, zvenku i zevnitř!

Na univerzitě bylo čile, byl první týden semestru, takže všude pobíhali zmatení studenti a hledali ty správné místnosti. Zatím ještě neprobíhaly výzkumné semináře a přednášky, to jsem pak dohonila v týdnu druhém, kdy jsem jich navštívila rovnou pět, například „Economic Identities and The Historical Roots of Climate Change Denial in the U.S.“ od Edgarda Dewitta. Semináře probíhaly většinou v odlehčené atmosféře a po vypršení času se vesele diskutovalo dál. Bylo skvělé sledovat, jak se profesor dohaduje se studentem o zdánlivé titěrnosti, která se stala před tři sta lety. Vzhledem ke svému zaměření jsem navštěvovala jak ekonomické, tak historické semináře, a také jejich kombinace.

Když už máte po přednáškách a seminářích, tak si v Oxfordu můžete zaplatit velkou spoustu průvodců, ať už z řad studentů nebo průvodců z povolání, a výběr témat je také obrovský – duchařský Oxford, historická prohlídka, prohlídka školou s tipy, jak se na školu dostat. A protože jsem velká milovnice fantasy, nemohla jsem se neprojít po místech, kudy kráčel, žil a učil John Ronald Reuel Tolkien. Nakonec jsem si dala pivo v hospodě, kde si jej dával i sám Tolkien a celá tahle malá výprava po jeho stopách patří k mým nejkrásnějším vzpomínkám z Oxfordu vůbec. 

Celkově jsem byla při své první návštěvě asi trochu moc ambiciózní, oběhla jsem toho strašně moc, jak muzeí, tak seminářů, takže jsem práci na svém vědeckém článku dělala každý den po večerech do půlnoci a moc jsem si neodpočinula. A to jsem si na pár dnů ještě odskočila na LSE do Londýna, kde jsem také navštívila několik seminářů a prolezla velkou část londýnských památek. Zpátky jsem se vrátila unavená, uštvaná, nachlazená a měla jen pár dnů na to připravit si výuku na nový semestr. 

Druhá návštěva

Poučila jsem se z první návštěvy a tentokrát jsem vyrazila lehce později, na přelomu ledna a února 2025, aby byl semestr už v plném proudu. A z hrůzy, že mi bude opět zima, jsem si našla ubytování přímo nad kavárnou, u kterého jsem doufala, že mě bude podnik pode mnou alespoň trochu vyhřívat. Úleva a teplo bylo obrovské! Naplánovala jsem si tentokrát jen jeden, maximálně dva vědecké semináře na den a víc jsem se soustředila na to, že budu v tak krásném prostředí moct psát svou práci. Nejčastěji jste mě tak mohli najít v Nuffield College, kterou mám asi ze všech částí univerzity nejraději, jak sedím s notebookem a kávou, kochám se a chvílemi zuřivě hledám citace. 

Zvolila jsem celkově pohodovější tempo. Na dnešní seminář se mi nechce? Nevadí, zůstanu o to déle u výzkumu s kávou. Dneska mi to psaní nejde? Nevadí, projdu se k Tolkienově lavičce v parku a odpočinu si. Druhá návštěva skýtala obrovskou výhodu v tom, že už jsem zde některé lidi znala a taky jsem se nemusela rozkoukávat, kde co je a jak to na škole funguje. Nebláznila jsem a jen si stáž užívala. 

Ohlédnutí

I když je to už více než rok od mé první návštěvy a pár měsíců od té druhé, tak se při psaní tohoto blogu a vzpomínání na Oxford usmívám. Cítím hlubokou vděčnost za nedocenitelné zkušenosti, které jsem získala. Nejenže jsem rozšířila své akademické obzory a posunula svůj výzkum vpřed, ale také jsem našla nové přátele a profesní kontakty, které mi zůstanou na celý život. S Karolínou jsem stále v kontaktu a jsme v pokročilé fázi našeho výzkumu o textilním průmyslu v 19. století v českých zemích. V létě jej budeme prezentovat na konferenci. A návštěva mi také dodala „akademické“ sebevědomí, protože když jsem se neztratila na Oxfordu, tak mě jen tak něco nezastaví. 

Administrativní zápletka

Chtěla bych na začátek říct, že žádný problém nebyl tak velký, abych své návštěvy v Oxfordu litovala, i když teda ta zima při první návštěvě byla fakt hrozivá. Nicméně bylo nutné před výjezdem a po výjezdu vyplnit kvanta papírů. Protože šlo o výjezd do Velké Británie, tak jsem nevyjížděla v rámci projektu Erasmus+, ale získala jsem finanční podporu přímo od Vysoké školy ekonomické a Podnikohospodářské fakulty VŠE, které mají vyčleněné finance právě na výjezdy doktorandů a doktorandek na stáže a konference. Bylo potřeba obstarat si oficiální zvací dopis od University of Oxford, že tam doopravdy jedu a že o mně ví, poté jsem si musela nechat schválit žádost s odhadovanými náklady a vytvořit cestovní příkaz. A po návratu všechny výdaje doložit. Získané finance mi celý pobyt nepokryly, a něco jsem tedy musela doplácet z vlastních zdrojů. Co se týče první cesty, která byla delší, tak během té jsem měla uhrazené pouze ubytování, druhý výjezd byl kratší, takže kromě několika cest MHD a jídla se z výjezdového grantu pokrylo prakticky vše. 

Moje tři rady 

Mám tři doporučení nebo rady pro ty, kteří se chystají vyjet na stáž. Zaprvé, když budete hledat, kam vyjet, hledejte někoho, kdo má blízko k vašemu výzkumu. Bude rád/a, že najde podobně smýšlejícího kolegu či kolegyni a bude větší pravděpodobnost, že se s ním domluvíte. Také vám mnohem lépe pomůže a poradí s vaším výzkumem. Když budete mít štěstí a opravdu si vědecky „padnete do noty“, tak třeba i začnete psát společný vědecký článek.

Za druhé, když už tam budete, seznamujte se. To se mnohem snadněji říká, než realizuje, ale já se jak v Oxfordu, tak v Londýně seznámila se skvělými lidmi. Zůstali jsme ve spojení, sleduji jejich výzkum, potkávám je nadále na konferencích, a když potřebuji poradit, vím, na koho se obrátit. Je skvělé vědět, že támhle Paul je expert na těžbu uhlí ve středověku nebo že Linda se zaměřuje na podmínky práce v britských továrnách. Nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit! Mně hodně pomohlo mít vizitky, protože mám krásné české jméno se Ř. Na vizitce je napsané i s e-mailem a díky tomu jsem nemusela nikoho mučit a sledovat ho, jak se snaží vyslovit Mařanová. Je dost možné, že tu vizitku hned vyhodí do koše, ale možná si vás taky za pár dnů přidá na LinkedInu nebo vám napíše.

A taky jsem si hodně stručně připravila krátký úvod do toho, co momentálně zkoumám. Není totiž nic horšího, než když se vás někdo zeptá „A co zkoumáš ty?“ a vy máte okno a snažíte se si vzpomenout, jak se momentálně jmenuje vaše disertace, protože během posledního měsíce jste změnili pracovní název asi šestkrát. 

A moje poslední rada – udělejte si předem plán. Pobyt na novém místě vás může dost zahltit a než se rozkoukáte, týden uteče jako voda a vy jste jen seděli a koukali na krásné oxfordské domečky. Není třeba mít každý den naplánovaný na hodiny, ale stanovit si pro cestu nějaký cíl a plán, abyste si mohli říct, že vám to bylo užitečné. Mým cílem bylo navštěvovat výzkumné semináře, takže jsem si předem vybrala ty, co by mě mohly zajímat. Dále jsem chtěla probrat s kolegy svoji práci, získat jejich feedback a také okoukat, jak to chodí na jiné škole. Nakonec jsem při druhé návštěvě chtěla pracovat s Karolínou na našem společném článku, tak jsme si cíleně naplánovaly čas, kdy jsme si společně sedly a  promýšlely nápady a možnosti.

Autorka a foto: Lucie Mařanová

Zdroj: Czexpats in Science