Měli by uchazeči o zaměstnání hned z inzerátu vědět, jakou mohou v případném novém zaměstnání očekávat mzdu? Sníží to případné nerovné zacházení u netarifních složek mzdy, kdy méně ambiciózní kandidáti či kandidátky si při pohovoru řeknou o menší mzdu, než by mohli se stejnými zkušenostmi, ale větším sebevědomím získat?
Možná je to trochu generační. Ale myslím si, že slušný zaměstnavatel v nabídce práce informuje uchazeče o výši mzdy (platu, odměny z dohody), a to alespoň určitým rozpětím, na základě kterého uchazeč získá představu o výši výdělku. Je to výhodné pro obě strany, protože to eliminuje případné ztrácení času obou aktérů (to platí tím spíš u několikakolových náborových procesů).
Studenti pražské právnické fakulty už dávno tohle pravidlo zavedli ve svých facebookových skupinách: pokud zaměstnavatel, typicky advokátní kancelář, chtěl inzerovat pracovní nabídku na studentských FB skupinách, nabídka musela obsahovat alespoň mzdové rozpětí; jinak byla správci smazána.
Nyní s tímto pravidlem pracuje evropská směrnice o transparentnosti v odměňování, která bude snad brzy transponována do právního řádu ČR.
Univerzita Karlova (UK) mzdová rozpětí ve svých inzerátech dlouho nezveřejňovala.
Když už se mi před půl rokem podařilo o tom přesvědčit rektorát, nečinily tak fakulty a další organizační součásti univerzity.
Během diskusí jsem slyšel spoustu různých výmluv. Že prý když uchazeči uvidí, jak nízké mzdy na UK jsou, tak je to odradí na inzerát vůbec odpovědět. Nebo že se to dávalo do jobs.cz, a filtr tohoto webu to zobrazoval uchazečům, kteří si sami výši mzdy nastavili, a že to je prý dostačující. S úplným pochopením jsem se nesetkal ani na své domovské fakultě.
Prosadil jsem proto nejprve usnesení komise Akademického senátu UK, která řeší agendu HR, tj. komise pro třetí roli AS UK, kde jsme požádali rektorku a vedení všech fakult a součástí, aby inzeráty na pracovní pozice vždy obsahovaly údaje o mzdě ve všech inzerátech, a to minimálně v rozsahu mzdového rozpětí.
Protože se to nesetkalo s pochopením na fakultách, o dva měsíce později jsme přijali usnesení, kde jsme rektorku UK požádali, aby předložila návrh, který takovou povinnost výslovně zakotví do předpisu.
Obecně si nemyslím, že je potřeba psát vše do předpisů. U tohoto by bohatě stačilo, kdyby se s tím všichni aktéři ztotožnili. To se však bohužel nestalo.
A tak to nyní máme stanoveno v opatření rektora, účinném od 15. 10. 2025.
Děkuji vedení UK, že si tento návrh osvojilo. Je to drobnost, ale trvalo to více než půl roku různých diskusí, e-mailů, nepochopení. Věřím, že Univerzita Karlova díky tomu bude pro uchazeče transparentnějším a důvěryhodnějším zaměstnavatelem; a že ukážeme i dalším veřejným vysokým školám, že to jde. Ostatně, časem je k tomu všechny donutí legislativa.
Autor: Jakub Čech
Jakub Čech je právník, doktorand Právnické fakulty UK a člen Akademického senátu Univerzity Karlovy. Kromě Právnické fakulty UK vystudoval také veřejnou správu na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Od útlého věku se věnuje občanskému aktivismu a novinařině. Zabývá se správním a pracovním právem, zaměřuje se na veřejnou správu, školství a vzdělávání. Je také hodnotitelem Národního akreditačního úřadu pro terciární vzdělávání. V Akademickém senátu UK se zabývá problematikou odměňování zaměstnanců, dostupností univerzitní infrastruktury pro všechny studenty, účelným využíváním majetku, nastavením přijímacích zkoušek i vztahem univerzity a orgánů církví v kontextu problémů na Katolické teologické fakultě UK.
