Aleš Vlk: Nejvíc mě těší, že portál po deseti letech stále funguje a má smysl

Vzpomínáš si na chvíli, kdy tě poprvé napadlo, že česká vědecká komunita potřebuje vlastní informační a názorový web?

Úplně na začátku za tím nebyla myšlenka, že české vědecké komunitě chybí informační web a my ho musíme vytvořit. Důvod byl mnohem pragmatičtější.

Prostřednictvím společnosti alevia jsme tehdy pořádali semináře a workshopy a připravovali analýzy pro vědecké a vysokoškolské prostředí. Rozesílali jsme také newsletter, ve kterém jsme informovali o tom, co nabízíme. Hledal jsem proto nástroj, jehož prostřednictvím bychom mohli zveřejňovat informace a zároveň představovat naše služby.

Původně tedy mělo jít spíše o obchodní nástroj. Myšlenku jsem ale probíral s řadou lidí a postupně jsme dospěli k tomu, že by bylo užitečnější vytvořit celý portál určený odborné komunitě. Inspirovaly mě i jiné portály zaměřené na konkrétní profesní skupiny. Nakonec jsme si řekli, že něco podobného by mohlo fungovat také ve vědě, výzkumu a vysokém školství.

Jaké byly první reakce?

Velmi rozdílné. Někteří lidé říkali, že se projekt neuchytí, jiní ho naopak výrazně podporovali. Opakovaně jsme slýchali, že komunitě chybějí jak základní informace, tak prostor pro názory a odbornou debatu.

Běžná média neměla ani kapacitu ani potřebu věnovat se složitým otázkám vědní politiky pravidelně a do hloubky. Nebylo realistické očekávat, že se bude každý týden na předních stránkách deníků diskutovat o financování výzkumu, hodnocení institucí nebo změnách ve vysokém školství. Portál mohl takovou debatu umožnit.

Od začátku nám také bylo jasné, že se nemůžeme zaměřovat pouze na samotné vědce. Stejně důležitou cílovou skupinou byli pracovníci výzkumné administrativy. Právě na ně se tehdy velká část aktivit alevie soustředila a bylo zřejmé, že i oni potřebují spolehlivé informace a prostor pro výměnu zkušeností.

Inspiroval ses nějakým zahraničním médiem?

Dívali jsme se do zahraničí a na začátku jsme dokonce přemýšleli, zda by projekt nemohl mít mezinárodní přesah. Nakonec jsme ale dospěli k závěru, že české prostředí je natolik specifické, že bude lepší soustředit se přímo na něj.

Nechtěli jsme kopírovat jeden konkrétní zahraniční vzor. Snažili jsme se vytvořit něco, co bude odpovídat potřebám českého výzkumného a vysokoškolského systému. V zahraničí jsme mohli hledat inspiraci, ale samotný obsah musel vycházet z českých podmínek, institucí a problémů.

Jaká byla původní obsahová vize portálu?

Postupně jsme si řekli, že by měl obsahovat vlastně všechno podstatné: základní informace, zprávy, přehledy výzev, analýzy právního rámce i názorové texty.

Zjednodušeně řečeno jsme chtěli, aby platilo: když chcete vědět, co se děje v Česku, otevřete si velký zpravodajský server, a když chcete vědět, co se děje ve vědě, výzkumu a inovacích, podíváte se na VědaVýzkum.cz.

Měl to být všeobjímající oborový portál. Ne pouze popularizační web představující vědecké objevy, ale také médium, které se věnuje vědní politice, financování, legislativě, řízení institucí a každodennímu fungování výzkumného systému.

Jak nový projekt přijímaly zavedené instituce?

Musím otevřeně říct, že důležitou roli hrála moje osoba a vztahy, které jsem v prostředí české vědy a výzkumu měl. Nebylo to anonymní médium s nejasným vlastníkem. Bylo zřejmé, že za ním stojím já, a hodně proto záleželo na důvěře, kterou ke mně jednotliví lidé měli.

Kontakty a znalost prostředí nám pomohly při získávání prvních autorů i partnerů. Současně se podařilo portál od začátku připravit dostatečně kvalitně, aby si ho lidé všimli. Návštěvnost rychle rostla z prakticky nulových hodnot do stovek a následně tisíců přístupů.

Samozřejmě jsme sami nevěděli, jak projekt dopadne. O to víc nás těšilo, že si poměrně rychle našel čtenáře a že ho začali sledovat nejen jednotlivci, ale také vedení výzkumných institucí.

Kvalitní věci mají i svou finanční hodnotu

Kdo stál u samotných začátků?

Z dnešního pohledu je pro mě fascinující, že portál na začátku zvládali prakticky dva lidé. Se mnou na něm pracoval Jiří Štancel, tehdy na částečný úvazek. Připravovali jsme projekt společně a měli jsme také podporu firmy, která vytvořila web.

Díky zkušenostem z prostředí jsme mohli oslovit první autory. Postupně se přidávali další externí spolupracovníci a později také Jan Tesárek, který se následně stal šéfredaktorem. Vedle redakční práce začal organizovat i konferenci zaměřenou na komunikaci vědy.

Dnes je pro mě skoro nepochopitelné, že bylo možné takový projekt rozjet v tak malém počtu lidí. Zároveň je to důkaz, že některá řešení mohou být velmi efektivní, pokud máte jasný cíl, zkušenosti a lidi, kteří jsou ochotni udělat něco navíc.

Proč jste se pustili také do konference o komunikaci vědy?

Od začátku jsme úzce spolupracovali například s vědeckým novinářem Martinem Rychlíkem a hodně jsme přemýšleli o problematice science communication. V zahraničí už existovaly obory a pracoviště, které se komunikaci vědy systematicky věnovaly. V českém akademickém prostředí se jí tehdy téměř nikdo neujal.

Konference ale měla také ekonomický důvod. Potřebovali jsme diverzifikovat příjmy portálu, aby nestál pouze na podpoře partnerů, inzerci nebo zveřejňování pracovních pozic. Kvalitní konference byla cestou, jak nabídnout komunitě užitečnou službu a zároveň pokrýt část nákladů redakce.

Stejně jako samotný portál tedy ani konference nevznikla jako dobročinná aktivita. Vycházela z konkrétní poptávky a z poctivé ekonomické kalkulace. Vždy jsem zastával názor, že kvalitní konference nebo workshop mají svou hodnotu a lidé jsou ochotni si za ně zaplatit.

V té době se pořádalo mnoho akcí financovaných z projektů, které byly pro účastníky zdarma. Podle mě to do určité míry deformovalo prostředí. Chtěli jsme ukázat, že kvalitní odborný program může vznikat i bez toho, aby byl automaticky bezplatný.

Jak obtížné bylo vytvořit udržitelný model fungování?

Začátek byl finančně poměrně náročný. Do projektu jsme vložili peníze z jiné firmy a využívali jsme také práci lidí z alevie. Vedle našeho času tak do portálu šlo značné množství prostředků.

Později byl financován z podpory partnerů ze soukromého i výzkumného sektoru, z inzerce a také z konference. Důležité bylo, aby příjmy přicházely z více zdrojů a portál nebyl závislý pouze na jednom partnerovi.

Velmi jsem se bránil tomu, aby byl závislý na dotačních titulech. Chtěl jsem, aby fungoval na komerčním základě. Ne proto, že by komerční model automaticky vyřešil všechny problémy, ale protože podle mě vytváří zdravější tlak na kvalitu, efektivitu a dlouhodobou udržitelnost.

Kritika byla vedená snahou posunout prostředí dopředu

Podařilo se portálu významně zasáhnout do veřejné debaty?

Byli jsme poměrně opatrní. Ani jako majitel a člověk, který projekt vedl, jsem nechtěl psát vlastní názorové články. Spíše jsme nabízeli prostor lidem, kteří se chtěli kvalifikovaně vyjádřit k určitému problému.

Publikovali jsme řadu kritických textů o situaci ve vysokém školství nebo ve vědě, ale naším cílem nebylo vytvářet kauzy nebo něco investigativně odhalovat. Portál měl sloužit komunitě, ne proti ní bojovat.

Hledali jsme rovnováhu mezi pozitivním pohledem a kritickou debatou uvnitř komunity. Nechtěli jsme na ni házet špínu nebo ji očerňovat. Cílem bylo ukazovat dobré příklady a současně upozorňovat na věci, které by se daly zlepšit.

To neznamená, že by portál neměl být kritický. Kritika je důležitá, ale měla by být věcná, odborná a vedená snahou posunout prostředí dopředu.

Jak těžké bylo skloubit nezávislost, odbornost a čtivost?

To byla naprosto zásadní otázka a jednoduché to nebylo. Nezávislost souvisí především s tím, zda nejste závislí na jediném zdroji financování, který by vás mohl ovlivňovat nebo zavazovat k určitému chování.

Snažili jsme se proto získávat příjmy od různých institucí, z inzerce a z vlastních obchodních aktivit. Ani tento model ale není bez problémů. Každé médium, které má inzerenty, musí řešit otázku, jak psát o někom, kdo je zároveň zdrojem jeho příjmů. Právě proto pro nás byla důležitá diverzifikace.

Odbornost jsme stavěli na tom, že se nám podařilo získat skutečné špičky oboru. V první fázi pro nás byli někteří odborníci ochotni psát dokonce bez honoráře. To bylo nesmírně důležité.

Současně jsme sledovali, která témata čtenáře zajímají. Čtivost není v rozporu s odborností. Pokud ale odborně kvalitní text nikdo nepřečte, jeho dopad je omezený. Bylo proto nutné hledat způsob, jak složitá témata podávat srozumitelně, aniž by se příliš zjednodušovala.

Kdy a proč ses rozhodl portál předat?

V létě 2021 jsem dostal nabídku, že bych se mohl stát proděkanem Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Ve stejné době jsme přemýšleli, co s portálem dál – zda ho rozšířit, navázat mezinárodní spolupráci nebo se vydat jinou cestou.

Když se následně potvrdilo nové vedení fakulty a já nabídku přijal, měl jsem přibližně půl roku na uzavření svých dosavadních závazků. Portál byl jedním z nich. Už nebylo možné dělat obě věci současně a ani jsem to tak dělat nechtěl. Bylo by to příliš náročné.

Naskytla se příležitost portál předat, a já ji využil. Jsem rád, že se našel někdo, kdo se o něj dokázal dál starat. Druhou možností bylo projekt úplně ukončit, což by podle mě byla obrovská škoda.

Jaký byl pocit podívat se na web poprvé jen jako běžný čtenář?

V době předání už byla redakce širší a neměl jsem na starosti každodenní chod. Do poslední chvíle jsme ale zachovávali systém kontroly článků, při kterém každý text četlo několik lidí, abychom minimalizovali chyby.

Po předání jsem neměl příliš času na nostalgii. Spíše jsem cítil radost, že portál pokračuje. Bylo pro mě důležitější, že nezanikl a našel další směřování, než abych přemýšlel o tom, že už nemám kontrolu nad každým článkem.

Když později prošel redesignem, měl jsem velkou radost z toho, že vypadá moderně, posouvá se a zůstává relevantním médiem. To je podle mě nejlepší důkaz, že předání mělo smysl.

Co tě na portálu s odstupem času těší nejvíce?

Především to, že stále funguje, publikuje kvalitní články a lidé ho pořád čtou. Našel si své místo.

Jsem hrdý na to, že se mi podařilo začít projekt, který má smysl. Zpětně mě možná překvapuje už jen to, že jsme se do něčeho takového pustili. Byla v tom určitá mladická nerozvážnost, ale ukázalo se, že to bylo jedno z dobrých životních rozhodnutí.

Mnoho projektů je silně spojeno se svými zakladateli a po jejich odchodu nepokračuje. U VědaVýzkum.cz se podařilo, aby fungoval dál. To považuji za velmi důležité.

Jaké by mělo být poslání portálu v příštích deseti letech?

Bylo by fantastické, kdyby se podařilo portál dlouhodobě uchovat jako udržitelné médium s dostatečným počtem čtenářů a zajímavých článků. Kdyby vydržel dalších deset let, bylo by to skvělé.

Měl by zůstat nezávislou platformou pro výměnu odborných informací a názorů uvnitř vědecké komunity. A tou komunitou nemyslím jen vědce, ale také administrativní pracovníky. Všichni společně tvoří systém výzkumu, vývoje a inovací.

Je důležité, aby portál dál spojoval různé části tohoto prostředí. Měl by přinášet informace, které lidé potřebují ke své práci, ale také vytvářet prostor pro diskusi o tom, kam se česká věda a vysoké školství mají posouvat.

Jsme na dobré cestě

A jak se podle tebe  za uplynulých deset let změnila česká vědecká komunita?

V mnoha ohledech je stále podobná. Pořád jsme v prostředí české vědy a stále v něm existují typické nedostatky a bolavá místa.

Pozitivní je, že přicházejí mladší lidé, kteří mají zkušenosti ze zahraničí. V systému také působí více lidí z jiných zemí, takže je o něco mezinárodnější a jsou v něm vidět modernější tendence.

Nemyslím si ale, že by došlo k nějakému zásadnímu mentálnímu posunu nebo ke změně základních paradigmatických hodnot, jakou v minulosti prošly například některé země západní Evropy. Určité změny vidíme, ale systém jako celek zůstává poměrně konzervativní.

Zlepšila se komunikace vědy směrem k veřejnosti?

Určitě ano. Máme stále více zajímavých vědců a vědkyň, kteří umějí a chtějí komunikovat své výsledky. Vědecká komunikace se postupně stává přirozenou součástí jejich práce. Máme pro ni velmi schopné lidi a také média jí věnují větší prostor.

Celé prostředí na ni ale zatím není dostatečně připravené. Kariéry vědců i hodnocení institucí jsou stále silně svázány především s publikačními výsledky. Aktivity, které se do těchto výstupů nepromítají, proto zůstávají stranou.

To se týká osobního kariérního postupu, docentur a profesur i hodnocení vysokých škol a výzkumných organizací. Když vědec ví, že se mu komunikace s veřejností do kariérního hodnocení prakticky nezapočítá, je logické, že jí nemůže věnovat neomezené množství času.

Přesto se situace každý rok zlepšuje a podle mě je na dobré cestě.

Co dnes považuješ za největší výzvu české vědy?

Nemyslím si, že hlavním problémem je pouze nedostatek peněz. Instituce by se měly také zamyslet samy nad sebou a fungovat efektivněji.

Někdy by mohly omezit příliš široký záběr, více se specializovat, sdílet kapacity a hledat synergie. Nemusíme dělat všechno průměrně. Můžeme se rozhodnout, že některé věci dělat nebudeme a na jiné se naopak skutečně zaměříme.

Často se mluví hlavně o tom, kolik dalších prostředků systém potřebuje. Stejně důležitá je ale debata o tom, jak se současné prostředky využívají, kde se činnosti zbytečně překrývají a zda instituce dostatečně spolupracují.

Českou vědu nevidím tak špatně. Máme velmi schopné lidi a řadu kvalitních pracovišť. Potřebujeme ale vytvářet prostředí, které jim umožní jejich potenciál naplno využít.

Šel bys do založení portálu znovu? 

Určitě ano. Byl to smysluplný projekt a dal mi možnost vyzkoušet si vybudovat něco úplně od nuly. Od prvního nápadu až po fungující médium.

Také jsem si ověřil, že když se spojí nadšení s lidmi, kteří jsou ochotni do projektu naplno jít, je možné dosáhnout velkých věcí. Samotné nadšení ale nestačí. Potřebuješ také ekonomickou rozvahu, kvalitní spolupracovníky a schopnost pravidelně vyhodnocovat, zda projekt skutečně funguje.

Chtěl bych poděkovat všem, kteří se zejména během prvních pěti let na portálu podíleli. Nebylo jich málo a bez nich bychom ho do této podoby nikdy nedostali.

Foto: Hynek Glos

Aleš Vlk je absolventem oboru sociologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a doktorského programu v oblasti vysokoškolské vzdělávací politiky na Twente Universiteit v Nizozemsku. Pracoval kromě jiného jako poradce v Agentuře Czechinvest a na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Působil jako lektor, facilitátor a moderátor ve společnosti alevia. V roce 2016 založil portál Vědavýzkum.cz. V současnosti je proděkanem pro vnější vztahy a rozvoj na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze a externě vyučuje na Fakultě sociálních věd. Je členem International Advisory Board Biologického centra AV ČR a předsedou dozorčí rady České asociace manažerů a administrátorů ve výzkumu (CZARMA).