Anna Bartošková: Zdraví by měla být ta nejjednodušší volba

Jste součástí týmu projektu Kardiovize. Proč projekt vznikl?

Jde o dlouhodobou studii, která v Mezinárodním centru klinického výzkumu (ICRC) běží od roku 2013 a zaměřuje se na kardiometabolické zdraví obyvatel Brna ve středním věku. Ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami jsme oslovili reprezentativní skupinu obyvatel Brna a pozvali jsme je na důkladné vyšetření kardiovaskulárního zdraví. Kromě lékařské prohlídky nám respondenti také vyplnili několik detailních dotazníků, které se týkaly zdravotní anamnézy, životního stylu nebo rodinného a socioekonomického zázemí. V úvodním roce jsme tak vyšetřili 2159 lidí.

Chtěli jste ale mimo jiné také studovat vývoj v čase, měření jste tedy opakovali. Kdy proběhlo a kolik lidí se vám vrátilo?

Druhé vyšetření probíhalo mezi lety 2019–2022 a přišlo na něj 865 lidí. Tento počet ale hodnotíme pozitivně, protože byla pandemie covidu a lidé měli jiné starosti, nebo se báli chodit do zdravotnických zařízení. Přeměření už jsem se osobně účastnila, vedla jsem rozhovory s některými respondenty. Řada z nich byla ráda za důkladnou kontrolu zdravotního stavu. Těšilo je, že měli možnost o sobě říct víc, než na co je prostor při běžné kontrole u praktického lékaře.

Pokud správně počítám, tak se pomalu dostáváme do období, kdy by mohl být další sběr. Plánujete ho?

Začínáme nad tím pozvolna přemýšlet, ale konkrétní datum zatím naplánované nemáme. Je to poměrně velká akce, protože převyšetření je časově, finančně i personálně velmi nákladné. Kromě tazatelů potřebujeme také kvalifikovaný zdravotnický personál v podobě lékařů a sester.

S pacienty ale udržujeme kontakt a pokud je to potřeba, pozveme je k měření pro jiné projekty. Respondenti, o kterých máme hodně dat, totiž mají velkou hodnotu. Zapojili jsme je například do projektů, které se zabývají rozvojem neurologických onemocnění, mozkových funkcí nebo rizika rozvoje aterosklerotických onemocnění.

Dnes má skoro každý chytré hodinky, které zaznamenávají mnoho dat – spánek, pohybovou a srdeční aktivitu. Dala by se tato data ve výzkumu využít? 

Rozhodně ano, v některých studiích se již s využitím tohoto typu dat setkáváme. Jejich velkou výhodou je kontinuální a objektivní měření, které poté není zatížené individuálním vnímáním. V samotné praxi je pak ale nutné, aby byla v rámci jedné studie využita stejná zařízení, aby nedocházelo k systematickému zkreslení například z důvodu rozdílů v preciznosti měření.  

Bez komunikace s politiky a veřejností zůstane věda v šuplíku 

K jakým hlavním výsledkům jste díky projektu Kardiovize dospěli?

Na základě našich dat už vzniklo mnoho publikací z různých oblastí. Máme řadu klinických výstupů, například v podobě redefinice rizikových hodnot některých parametrů hodnocení tuhosti cév. Máme také výstupy epidemiologického charakteru z oblastí kardiovaskulární, sociální, nutriční i environmentální epidemiologie. 

Na co konkrétně se zaměřujete vy? 

Studuji, jak socioekonomické nebo environmentální faktory ovlivňují riziko vzniku obezity. Z našich dat například vidíme, že lidé, kteří mají vyšší vzdělání, mají nižší riziko obezity. Zároveň nám data umožňují porozumět tomuto jevu více do hloubky a odhalit mechanismy, které za sociálními nerovnostmi ve zdraví stojí. V další analýze jsem se například věnovala tomu, jak riziko obezity ovlivňuje expozice environmentálnímu hluku. Ministerstvo zdravotnictví pravidelně vydává online dostupné hlukové mapy, které ukazují míru hluku na různých místech v Česku. 

Na základě toho, že známe místa, kde naši respondenti žijí, pak můžeme vytvářet různé modely a analyzovat dopad dlouhodobé hlukové expozice. Tento přístup má samozřejmě své limitace – většina lidí není celý den doma a také je například rozdíl, jestli máme otevřené nebo zavřené okno. V globálním pohledu ale umíme i s takovými daty pracovat a jsou v epidemiologických studiích běžně využívána pro hodnocení vlivu hluku na naše duševní zdraví, spánek nebo kardiovaskulární zdraví.

Předpokládám, že mezi mírou hluku a rizikem vzniku obezity není přímá souvislost, ale jde spíše o širší kontext?

Přesně tak. V případě dlouhodobé expozice hluku z životního prostředí nejde o přímé ovlivnění, ale zvýšená expozice například vyvolá stresovou odezvu, která může ovlivnit metabolické procesy v těle i to, jak například vnímáme vlastní sytost. Nebo hluk přispěje k tomu, že máme nekvalitní spánek a riziko obezity obezity pak roste kvůli tomu, že jsme nevyspalí, chováme se jinak a chybějící energii doplňujeme jídlem.

Máte tedy data, která by našemu zdravotnímu systému mohla ušetřit vysoké částky. Daří se vám je komunikovat na správných místech?

Zapojujeme se do různých projektů a snažíme se naše závěry dostat do médií. Ze zkušenosti víme, že jde o atraktivní témata, což je naše velká výhoda. I když musím říct, že pro mě, i mnoho kolegů, je těžké vystoupit z bubliny a vydat se do světa médií. Řada kolegů se toho bojí. Slabinu vidím v tom, že nemáme vybudované pevné a dlouhodobé vztahy se stakeholdery a lidmi, kteří stojí za tvorbou politik v různých oblastech. Postupně na tom ale pracujeme a zlepšuje se to.

V zahraničí je běžné, že se část epidemiologického týmu věnuje práci s daty a vědecké činnosti, a jiní mají na starost oblast veřejného zdraví. Tito lidé nedělají přímo výzkum, ale věnují se komunikaci s tvůrci politik a komunikaci vědy k veřejnosti, což mimochodem také stojí spoustu času. V tomto ohledu se máme stále co učit. Bez komunikace s politiky a veřejností zůstanou naše epidemiologické studie jen v šuplíku. 

Co bychom získali, kdyby se tato data více využila? 

Díky epidemiologii můžeme lépe porozumět rizikovým jevům v populaci a identifikovat ty nejzranitelnějí skupiny obyvatel. To nám umožňuje vytvářet podklady pro následnou tvorbu opatření tak, aby mohla co nejefektivněji přispívat k prevenci a podporovat zdraví obyvatel. Na základě epidemiologických dat například víme, že v místech, kde je lepší cyklistická infrastruktura nebo konektivita chodníků ve veřejném prostoru (odborně tomu říkáme walkability), tak je nižší riziko rozvoje obezity. To stejné platí i pro dostupnost zdravých potravin. Tato zjištění by se pak měla promítnout do územního plánování a městské architektury. Obecně bychom měli víc tlačit na to, aby nejzdravější varianty byly nejjednodušší a nejdostupnější. Prospělo by to nám všem.

Data ze střední a východní Evropy jsou nedostatkovým zbožím

Hodně se dnes mluví o open science a o tom, že by data měla být veřejně dostupná. Mohou tedy vaše poznatky využívat i jiní výzkumníci?

Open science je samozřejmě v epidemiologii velké téma. Naše zjištění publikujeme v odborných časopisech, výhradně ve formě open access, kdy jsou dostupná zdarma a všem. Většina projektů pak samotná data nezveřejňuje kompletně, ale hledá kompromisní řešení. O data z Kardiovize se v opodstatněných případech po vyplnění žádosti rádi podělíme. Někdy je poskytujeme zdarma, někdy jsou zpoplatněná. A obecně jsme vždy velmi rádi, když se naše data stanou součástí větší epidemiologické studie, což se děje. Kohortová data, tedy dlouhodobá data o skupině jedinců, ze střední a východní Evropy, jsou na rozdíl od západních zemí spíše nedostatkovým zbožím, a proto jsou hodně vzácná. 

Jaké další podobné studie v Česku máme?

Působím také ve výzkumném centru RECETOX, kde máme k dispozici hned několik dalších dlouhodobých studií. Je to například studie ELSPAC, která od roku 1991 monitorovala život a zdravotní stav více než 5000 matek a jejich dětí z Brna a Znojma. Rodiny byly sledovány od prenatálního období až do 19 let věku dítěte. Na tuto studii pak navazuje celá rodina studií CELSPAC, koordinovaná právě centrem RECETOX. Navazuje jednak na vyšetřování původních účastníků, dnešních třicátníků, ale zároveň dala příležitost zapojit se do výzkumu nové vlně maminek a jejich dětí. Na tomto typu dat jsem například sledovala, jak různé faktory, kterým jsou děti vystaveny v průběhu dětství, ovlivňují riziko, že budou v dětství či v dospělosti obézní. Dále v Česku probíhá například mezinárodní studie HAPIEE, která už více než 20 let sleduje zdravotní stav a životní styl naopak stárnoucí populace. Díky kombinaci těchto kohort máme docela dobrý přehled o zdravotním stavu české populace.   

Kdybychom to závěrem shrnuli, co vnímáte jako hlavní problém v České republice, který stojí za tím, že tloustneme?

Je to rozhodně nezdravé stravování, sedavý způsob života a významná konzumace alkoholu. Chyba ale není jen na straně jednotlivců. Začínala jsem jako nutriční terapeutka. Při praxi jsem pracovala v poradnách, kam často přicházeli pacienti s civilizačními chorobami nebo řešili hubnutí, a já jsem jim doporučovala optimální jídelníček nebo pohybový režim. Realita je ale bohužel taková, že když klienti vyjdou z ordinace, tak se často vrátí do prostředí, kde se jim zformovaly špatné návyky, takže je těžké cokoliv měnit. Měli bychom tedy apelovat na to, aby byla prevence nadváhy a obezity komplexní, od vzdělávání v otázkách zdraví až po formování prostředí, kde je zdraví ta nejjednodušší volba.

Anna Bartošková je sociální epidemioložka působící ve výzkumném centru RECETOX a Mezinárodním centru klinického výzkumu v Brně. Vystudovala nutriční terapii na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity, odkud se přesunula ke studiu Sociální epidemiologie na Karlově univerzitě v Praze. Doktorské studium absolvovala v oboru Životní prostředí a zdraví ve výzkumném centru RECETOX Masarykovy univerzity. Své interdisciplinární vzdělání nyní uplatňuje ve výzkumu sociálních nerovností v obezitě a kardiometabolickém zdraví.