Jakub Kronovetr: S každou změnou vlastníka začínáte v mnohém od začátku

Firma Novo Nordisk nedávno otevřela výrobu v Bohumili. Co to pro český farmaceutický průmysl znamená? 

V České republice působí řada farmaceutických firem. Významná část české farmaceutické výroby je historicky zaměřena na generická léčiva, a tak je v České republice spíše tradice výroby generik. V Bohumili se za posledních pětadvacet let vždycky vyráběla inovativní léčiva, tento trend pokračuje i po akvizici závodu společností Novo Nordisk a já jsem za to velmi vděčný. Posilujeme tedy schopnost vyrábět kromě generik i inovativní léčiva. Pro Českou republiku to znamená, že nezůstáváme pozadu ve využívání nejnovějších vědeckých poznatků přímo v průmyslu, že jsme schopni využít znalostí a potenciálu našich lidí – od studentů až po zkušené matadory – a zároveň jsme schopni odpovídat na výzvy, které výroba inovativních léčiv přináší.  Samozřejmě to znamená velikánský příliv kapitálu, protože samotná investice do nákupu fabriky a renovace zařízení byla přes 8 miliard korun. A v neposlední řadě je to příležitost pro více než 300 zaměstnanců a celý dodavatelský řetězec, ať už materiálů nebo klíčových služeb.

Bude to jen výrobní továrna, nebo plánuje Novo Nordisk v Česku rozvíjet i nějaký výzkum a vývoj? 

Závod Bohumil je v korporátní hierarchii zařazen na místě, kde je jeho úkolem vyrábět jak léčiva pro klinické testování, tak i pro prodej. Komerční výroba je povětšinou již zafixovaná a opravdu se jedná o velkoobjemovou dodávku požadovaného léčiva. Výroba klinického materiálu však v sobě skýtá potřebu dovyvinout samotný výrobní proces, popřípadě analytické metody. V Bohumili tedy nebude probíhat výzkum, ale určitě bude probíhat vývoj. 

Má tedy český tým možnost navrhovat nějaká vlastní technologická zlepšení, optimalizace nebo i nějaké inovace?

Do jisté míry ano. Jednou oblastí je tzv. scale-up. Tedy jak myšlenku vědce, který postup vymyslel v mililitrovém nebo decilitrovém měřítku, převést do procesů schopných manipulovat s tisícelitrovými objemy a zároveň udržet účinnost a čistotu finálního produktu. A pak to jsou samozřejmě klasické zlepšováky, které dělají výrobu efektivnější a levnější.

Nacházíte v Česku dostatek kvalifikovaných lidí pro biologickou výrobu ve farmaceutické kvalitě?

V Česku je omezený počet zařízení či firem, které vyrábí biologická léčiva v tzv. GMP prostředí, tedy v souladu se správnou výrobní praxí pod dohledem Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Většinu lidí si tak vychováváme sami. I když samozřejmě část zaměstnanců již má zkušenosti i z jiných provozů. Velký prostor tak dostávají absolventi jak středních, tak vysokých škol se zaměřením na biotechnologii nebo farmacii. Bohužel obory, které by nám dodaly zaměstnance na míru, stále v Česku chybí.

S každou změnou vlastníka začínáte od začátku 

V závodě jste působil jako ředitel už za předchozích vlastníků, pod společností Praha Vaccines a následně i Novavax CZ. Jak moc se pro vás práce změnila po vstupu nového vlastníka? 

S každou změnou vlastníka začínáte v mnohém od samého začátku. Nový vlastník obvykle s sebou přináší nové postupy, nové technologie, nové systémy managementu, novou firemní kulturu. Vždy ale stavíte na zkušenostech a schopnostech svého týmu. A s úžasnými lidmi, které v Bohumili máme, jsme doposud zvládli všechny dosavadní výzvy. Za svou praxi jsem měl možnost pracovat pro renomovaný americký korporát, malou americkou nezkušenou privátní firmu, indického největšího výrobce vakcín na světě, i americký startup, který se snažil za dva roky proměnit v korporát. Nyní pracuji pro dánskou megakorporaci se stoletou zkušeností, leadera v léčbě cukrovky a obezity. 

Být součástí zkušené korporace má své výhody i nevýhody. Na jednu stranu již existují odpovědi na všechny vaše dotazy a vždy je nablízku nějaký expert, který vám s čímkoli pomůže. Na druhou stranu jsou procesy v korporátech složité, pomalé a jen velmi těžko jdou změnit. Novo Nordisk nám ale narozdíl od indických a amerických vlastníků přineslo velmi blízkou skandinávskou firemní kulturu, a tím se naše začlenění do velké společnosti značně usnadnilo. 

Jak těžké bylo přejít z výroby vakcín na výrobu proteinů pro léčbu obezity? 

Není to tak složité, jak by se zdálo. Důležité jsou zásady a principy, které při výrobě léčiv musíte dodržovat. A jestli používáte expresní systém A nebo B a izolujete a čistíte protein C nebo D už zas takový rozdíl není. Je ale pravda, že v průmyslovém měřítku, a navíc v regulovaném prostředí změny z A do B a z C do D mohou trvat roky, v závislosti na komplexnosti změny. Zaměstnance jsme přeškolovali na nové postupy, ale zásady a principy zůstávají stejné.

Od výroby k řízení 

Čemu jste se věnoval před vstupem do manažerských pozic ve farmaceutickém průmyslu?

Získával jsem zkušenosti jako směnový vedoucí na jednom z výrobních oddělení. Učil jsem se rukama dělat všechno to, co se dnes snažím řídit.

Jestli se nepletu, byl jste před tím sám výzkumníkem? 

To je v mém případě asi silné slovo. Vystudoval jsem přírodovědu na Univerzitě Karlově a již v rámci studií jsem začal částečně pracovat na Ústavu organické chemie AV ČR. Doktorát jsem pak kompiloval z témat, kterým jsem se věnoval jak v Dejvicích, tak asi rok a půl na Vídeňské univerzitě. Mé první opravdové zaměstnání však již bylo mimo akademický sektor.

Jak jste se pak dostal k managementu? 

Asi to byla přirozená cesta. Začínal jsem na pozici, kde si člověk musel všechno udělat sám. Postupem času práce přibývalo a už na to člověk potřeboval schopné lidi kolem sebe. A čím více práce a odpovědnosti máte, tím větší tým potřebujete. Já měl vždycky štěstí, že jsem mohl pracovat s úžasnými lidmi, oddanými své profesi.

Jak moc ještě sám rozumíte výzkumu? Čtete si třeba nějaké nové publikace, sledujete vývoj v oboru? 

Já jsem mu pořádně vlastně asi nikdy porozumět nestihnul. Do publikací dnes chodím jen velmi sporadicky, ale stále se snažím odhadovat, co bude ve farmaceutickém průmyslu trendy, a zda bychom to jako fabrika uměli nebo ne. Jak dlouho ještě budeme jako průmysl vyrábět rekombinantní proteiny (vakcíny, protilátky, aktivní peptidy)? Fascinuje mě, jak rychle se rozvíjí možnosti využití RNA. Ať už pro syntézu kýženého proteinu přímo v těle, tak jako mRNA v covidových vakcínách, nebo jako krátké RNA molekuly řídící genovou expresi, nebo dokonce jako naváděcí RNA v systémech CRISPR pro cílenou editaci genomu a potenciální léčbu genetických onemocnění. Budoucnost v tomto ohledu skýtá netušené možnosti. Adaptace průmyslu a regulatorního prostředí na tyto přístupy a technologie ale bude značně náročná. 

Vytvořme českým nápadům cestu na světový trh 

Jaká je pozice Česka v oblasti biotechnologií a farmacie? Má Česko šanci se v této oblasti profilovat a stát se významným hráčem? Nebo jsou karty již historicky rozdané a je těžké soupeřit s farmaceutickými velmocemi, jako je Dánsko, USA ale i třeba Slovinsko či Maďarsko? Co by měla Česká republika dělat, pokud by se chtěla stát lídrem v této oblasti? 

Česko má geniální mozky s geniálními nápady. Česko má superpracovité lidi. V Česku umíme improvizovat a vyřešit extrémně složité problémy. Česko ani české firmy ale nemají miliardy dolarů, které jsou zapotřebí pro vyvinutí a dotažení nového léčiva na trh. V Česku chybí prostředí, které by usnadňovalo přenos objevu do praxe, založení startupu a pomoc s financováním třeba do první nebo ideálně druhé fáze klinického testování. Nemám iluze o podpoře třetí fáze, která spolkne až stovky milionů dolarů. Nemyslím jenom státní pomoc, ale třeba i prostředí, kde by mohli pomáhat jak soukromí, tak firemní investoři. Těžko byste hledali schéma a aparát, které by ambiciózní nadaný student s nápadem mohl využít k rozjetí firmy, a který by mu během prvních 3 až 5 let pomohl dosáhnout cíle, což je úspěšná druhá fáze klinického testování. Takový projekt se pak může prodat farmaceutickým gigantům za cenu desítek miliónů až jednotek miliard dolarů, dle atraktivnosti a businessových příslibů. To nalije peníze a odvahu do dalších projektů a postupně se pak můžeme přiblížit stavu, který známe ze zahraničí. 

A jak sem tedy přitáhnout nejen výrobu, ale i výzkum a vývoj? 

Myslím, že výzkum máme konkurenceschopný. Řekl bych, že převládá výzkum základní, do aplikovaného se nikdo moc nehrne, nebo k tomu nemá příležitosti. Nerad bych někomu křivdil, ale kolik současných vědců má ambice proměnit svůj objev v businessovou příležitost? A má k tomu v Česku vůbec prostředí? 

Kultivujme prostředí, kde se vědec bude moci se svým objevem, bude-li o to stát, trhnout od mateřského ústavu a založit startup. Kultivujme prostředí, kde pomůžeme startupům napojit se na různé druhy financování, státem, firmami, privátními investory.  Kultivujme prostředí, kde startupům pomůžeme překonat první právní a businessové nástrahy, umožníme jim existovat bez složitých regulací a dovolíme jim soustředit se jen na to zásadní.

Jakub Kronovetr, generální ředitel společnosti Novo Nordisk Production Czech. Vystudoval Univerzitu Karlovu, v rámci doktorátu působil v Ústavu organické chemie a biochemie a na Vídeňské univerzitě. Prošel několika farmaceutickými společnostmi.