Jan Bouda: Česko mělo být centrem kvantové sítě. Teď hrozí, že zůstane prázdným bodem uprostřed Evropy

Kvantová síť v Česku běží už měsíc a půl. Jak zatím hodnotíte její fungování?

Dosud se žádné problémy nevyskytly a pokud by se objevily, byly by srovnatelné s fungováním jakékoli jiné komunikační sítě v České republice. Pokud by došlo k technickým potížím, tak jsme schopni techniku okamžitě nahradit.  Neočekáváme tedy žádný zásadní problém, který by celou síť vyřadil z provozu, což je velký úspěch. I v ostatních evropských státech běžely stejné projekty souběžně, takže jsme stavěli něco, na co jsme neměli žádný návod. Spuštění páteřní linky je ale jen dílčí milník v rámci celého projektu, na kterém pracujeme více než rok. 

Problémy vznikly v otázce zapojení české kvantové sítě do evropské struktury. Jak velký problém je nedostatek financí na zapojení Česka do mezinárodní sítě?

Největším problémem je, že pokud nebudeme mít národní kofinancování k již schváleným EU projektům, pak nebude z čeho financovat odborné týmy, které nyní zajišťují provoz sítě. Týmy, které jsme vybudovali a know-how, které jsme získali, zaniknou, a přitom je to to nejcennější, co máme a co po nás Evropská komise chtěla. Tito lidé se už nyní logicky poohlížejí po práci jinde a pokud odejdou, budou se jen těžko vracet.

Dalším problémem je, že znalosti odborníků, kteří by nebyli zapojeni do druhé (mezinárodní) fáze EuroQCI, začnou velmi rychle zastarávat. Pokud nám ujede vlak, tak už si nebudeme schopni tuto technologii osvojit, protože nám ji nikdo nebude zpětně vysvětlovat.

Mohou přijít odborníci ze zahraničí, kteří nás to naučí.

Už teď je problém s odbornými kapacitami a s tím, jak se bude projekt kvantové sítě rozšiřovat, bude se problém jen prohlubovat. 

V okamžiku, kdy se přiblíží komerční nasazení, bude potřeba dramaticky více odborníků. Zkuste si to představit následovně. Dnes máme šest propojovacích bodů. Při komerčním nasazení jich budou minimálně stovky v celé Evropě. To nám orientačně říká, kolik lidí bude potřeba navíc a jak budou žádaní. Německo, Francie, Rakousko a další státy už teď velice intenzivně shánějí odborníky v této oblasti. My bychom se měli připravit i na tohle a mít jich už teď mnohem více, protože někteří prostě odejdou za lepšími platy do zahraničí. Místo toho jim doma nabízíme jen nejasnou budoucnost. 

Nenalezli jsme podporu ve vládě, přesto doufáme

Další problém je, že pokud se nezapojíme do mezinárodní sítě, tak se z ní vyčleníme a možná budeme i blokovat ostatní státy.

Situace je ve skutečnosti mnohem vážnější. My se nejen vyčleníme a omezíme celkové fungování evropské sítě, ale pokud z toho vlaku jednou vystoupíme, bude velice obtížné do něj znovu nastoupit, protože celá Evropa bude už výrazně dál.  

Prvním stupněm – který jsme teď dokončili – je příprava národních projektů. Na to naváže projekt propojení národních projektů do celoevropské sítě a souběžně bude pokračovat rozvoj know-how a technologie. Pak bude následovat implementace do komerční sítě. 

Jak mělo propojení Evropy vypadat a jak bude vypadat, když my vypadneme? 

Na webu Evropské výkonné agentury pro zdraví a digitální oblast je mapa přeshraničních spojení, ze které se dá vyčíst, jak velký problém vznikne, pokud se nezapojíme. Pokud se podíváte na mapu, uvidíte, že jedno propojení vede z Prahy do Německa a dále pokračuje do Francie, Beneluxu a Dánska. Druhé vychází z Brna na jih do Bratislavy, Vídně, Itálie a na Balkán. Na sever by propojení vycházelo z Ostravy, do Polska a poté dvěma větvemi do Švédska a do pobaltských států.  

Spojení mezi jednotlivými body je možné dvěma způsoby – v podzemí vedenými optickými vlákny a přes kvantové satelity. Teď se začne testovat, jak spolu komunikují jednotlivé národní pozemní stanice, které byly postavené každá jinou technologií. Pak se začne zjišťovat, jestli funguje satelitní segment. Snažíme se nyní zajistit propojení i v případě, že by Česká republika vypadla, ale je to obtížné.

Česká republika je tedy klíčový hub.

Ano, jsme propojovací hub a pokud naši část projektu neufinancujeme, tak se staneme blokovacím hubem. Česká republika se dá v nejhorším obejít, ale všechny alternativní spojnice jsou součástí našich projektů. Jsou sice ohroženy méně, ale jsou ohrožené. Hrozí, že kvůli nám bude od evropské pozemní sítě úplně odpojeno mimo jiné Polsko, Pobaltí a Skandinávie.

Jak vám vláda vysvětlila, že na takový projekt nejsou peníze?

Mezi jednotlivými resorty nepanuje shoda ani na tom, kdo by měl peníze zajistit. Hlavním problémem je najít finance ve správné kapitole státního rozpočtu. (Pozn. red.: V Národní kvantové strategii je kodifikované, že kofinancování evropských a mimoevropských výzkumných projektů jako např. HE, Digital Europe, EuroQCI, Euro HPC JU, QuantERA apod. a projektů Evropské vesmírné agentury má jít mezi lety 2026 a 2031 z rozpočtu MŠMT, každoročně se jedná zhruba o 250 milionů Kč.)

Sice jsme nenalezli podporu ve vládě, přesto stále doufáme, že nám bude kofinancování co nejdříve poskytnuto.

O jaké částce se bavíme? 

Celkově by se do projektu mělo vložit ještě kolem 207 milionů korun rozložených do čtyř let. Doposud se na národní část projektu použilo 125 milionů korun z Národního plánu obnovy. Potřebnou druhou polovinu doplatila Evropská komise, která kofinancuje všechny části celého projektu. Dohromady se tedy vynaložilo 250 milionů na něco, na čem by se teď nemělo dál pokračovat? 

Mluvčí vlády Karla Mráčková pro Seznam Zprávy uvedla, že uvolněním finančních prostředků na zapojení do evropské sítě se bude vláda zabývat, až když bude jasné, jak síť funguje v ČR. Kdy to bude jasné?

Tuto informaci slyším poprvé. Národní síť funguje a byla otestována. Tento projekt je navíc podrobně dozorován speciálním panelem expertů Evropské komise, který průběžně vyhodnocuje celkový postup.

Evropa pokračuje v plánu s jasně danými časovými milníky. Pokud chceme být součástí této celoevropské aktivity, musíme se zapojit nyní. Zbytek Evropy na nás čekat nebude. 

Může pomoci tlak na vládu ze strany EU?

Podle mých informací problém s vládou již řešila Evropská komise (DG Connect), ale také vlády sousedních zemí, například Slovenska či Německa. 

Jak dlouho lze ještě čekat, než nám ujede vlak? 

Máme jednotky týdnů, během nichž si Česká republika bude muset upřímně říct, zda projekt podpoří. Pokud ho nepodpoří, tak to budeme muset oznámit Evropské komisi a dalším partnerům a začít podnikat kroky, které nás z celého projektu vyvážou. S tím by souvisel postupný rozpad odborných týmů a mezinárodní izolace. 

Evropská komise počítá s tím, že se kvantová síť propojí v roce 2030. Není předčasné investovat do mezinárodní sítě, když máme národní část hotovou?

To je trochu něco jiného. Do roku 2030 se bude síť testovat a budou ji provozovat především výzkumné instituce ve spolupráci se státními a soukromými institucemi. Na těchto subjektech se otestuje propojení a technologie, které se pak začnou zavádět plošněji, budou doménou zejména velkých telekomunikačních operátorů. 

Reakce na hrozbu kvantových počítačů

Jsme jediný stát EU, ve kterém hrozí, že se nezapojí do evropské kvantové sítě?

Nejsme. Malta se do celého projektu nezapojila od samého začátku, protože jsou technologicky ve velmi obtížné situaci. Buď by si museli pořídit optickou pozemní stanici, která je velice nákladná, nebo by museli táhnout optické kabely pod mořem, a navíc přesvědčit Itálii, že má svoji síť dovést až na jih země. 

Druhý stát, který se nezapojil, je Slovinsko, které mělo o zapojení do této aktivity zájem, ale jeho projekty zůstaly na konci pořadníku a nezbyly na ně finance. Jen pro srovnání, Slovinsko nedostalo peníze ani na jeden projekt, většina států dostala peníze na jeden projekt a my jsme dostali hned na tři, protože jsme podali velmi kvalitní projekty. 

Kdy a proč se EU rozhodla kvantovou síť budovat?

Kvantová síť je součást reakce kryptografického světa na tzv. hrozbu kvantových počítačů, které mohou prolomit šifrování, jež dosud udržuje internetovou komunikaci bezpečnou a bez úniků citlivých dat. Počátek evropské iniciativy Euro QCI spadá do roku 2019, kdy se začalo prozkoumávat, jestli má smysl vybudovat kvantovou síť a jakou na to použít technologii. V roce 2022 byly Evropskou komisí vypsány první výzvy pro budování národních infrastruktur a od roku 2023 začaly tyto sítě postupně fungovat. 

Jak je na tom EU ve srovnání s dalšími velmocemi? Mají i ostatní státy své kvantové sítě? 

Čína je výrazně napřed, protože už v roce 2016 vystřelili první kvantový satelit a v roce 2020 tam byla otevřena páteřní síť v délce 2000 kilometrů. Už tehdy tedy měli to, na čem teď pracuje EU. Od té doby Čína žádné informace o své kvantové síti nezveřejnila a můžeme jen odhadovat, jak jsou daleko. 

Spojené státy zatím formálně vyčkávají. Dle dostupných dokumentů je kvantová síť bude zajímat až ve chvíli, kdy budou k dispozici sítě druhé generace s tzv. kvantovými opakovači. Co se tam děje v zákulisí, není úplně jasné. Jejich oficiální stanovisko nedává moc smysl, protože vytvoření technologie kvantové sítě trvá pět až deset let a pokud by chtěli začít používat síť druhé generace, musí začít s přípravami už nyní.  Nemám informace o to, že by se tato technologie masově zaváděla v Rusku. Velkým hráčem je naopak Jižní Korea, kde už mají k dispozici celostátní kvantově zabezpečenou síť, propojující mimo jiné 48 vládních úřadů.

Autorka: Eliška Černá 

Jan Bouda je ředitel pro kvantové technologie v CyberSecurity Hub, z. ú. Podílel se na sestavení první evropské kvantové sítě SECOQC a od roku 2023 je koordinátorem projektu CZQCI – budování evropské kvantové komunikační infrastruktury v České republice. Výzkumu v oblastech klasické a kvantové kryptografie a kvantových počítačů se systematicky věnuje od roku 2000, včetně vědecké koordinace několika celoevropských projektů.