Klára Hulíková Tesárková: Ve zdravotních charakteristikách za Evropou zaostáváme

Nůžky se také rozevírají z hlediska sociální úrovně, lidé s vyšším příjmem, např. v důchodu, stráví až o tři roky déle. V rozhovoru na to upozorňuje demografka Klára Hulíková Tesárková z Národního institutu SYRI a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

V současné době se hodně mluví o klesající porodnosti. Jako stát v podstatě vymíráme, ale jak je to se situací na druhé straně spektra?

Nízká úroveň porodnosti, tedy klesající počet živě narozených dětí, je odrazem dvou faktorů – poklesu intenzity plodnosti a stárnutí populace, které zasahuje už i početně klesající generace potenciálních rodičů. Oba tyto faktory se projevují ve většině evropských států a dalších vyspělých populacích světa, někde dokonce i s mnohem větší intenzitou než u nás. Pokud jde o vývoj úmrtnosti a zdravotního stavu, tak to byl až do nástupu pandemie mnohem optimističtější obrázek – celková úroveň úmrtnosti dlouhodobě klesala, lidé se dožívali v průměru delšího věku, a i mnohé zdravotní ukazatele měly spíše pozitivní vývoj. Nicméně pandemické období přineslo značný zvrat – Česko i další státy střední a východní Evropy se úrovní úmrtnosti zbytku Evropy spíše vzdálily, navíc se potvrdil i nárůst nerovností uvnitř naší populace. To není právě obrázek, který bychom si přáli vidět.

Jak jsme na tom tedy s úmrtností ve srovnání s Evropou? 

Ačkoliv celková úroveň úmrtnosti je v současné době zpět na předpandemické úrovni a postupně se vrací na předchozí pozitivní trend vývoje, ukazuje se, že rozdíly mezi západní a severní Evropou a Evropou střední a východní zůstávají nadále větší, než tomu před nástupem pandemie bylo. Podepsal se na tom především druhý pandemický rok, 2021. Během roku 2020 zaznamenaly v podstatě všechny státy zhoršení úmrtnostních poměrů. Česko tento rok kromě podzimní vlny zvládlo dokonce velmi dobře. V dalším roce ale již řada států na západ od našich hranic obnovila růst tzv. naděje dožití, tedy průměrné délky života. Česko a další státy střední a východní Evropy na tom byly podobně, byl však propad tohoto ukazatele větší než v roce 2020.

Jsou na tom všechny české regiony podobně? 

Právě že se ukázalo, že zhoršení v úrovni úmrtnosti není v rámci republiky rovnoměrné, větší se ukázalo především v západních a severozápadních Čechách a v severní části Moravy. Částečně to odpovídá oblastem, které už před nástupem pandemie patřily k regionům zatíženým např. vyšší úrovní tzv. předčasné úmrtnosti.

Ta dlouhodobě zasahuje především Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský kraj. Příčinou jsou zejména nádorová onemocnění a nemoci oběhové soustavy, což vyplývá z dat, která jsme nedávno zveřejnili na mapovém portálu zaměřeném právě na téma předčasné úmrtnosti. Velký podíl mají na předčasné úmrtnosti také vnější příčiny, tedy nehody nebo sebevraždy. Jejich podíl však v čase klesá, přetrvává ale rozdíl mezi muži a ženami s výraznou mužskou nadúmrtností. 

Ačkoliv aktuálním tématem, a zcela oprávněně, je stárnutí populace a zvyšující se počet chronických onemocnění, která souvisejí s věkem, rozhodně to není z hlediska vývoje populace jediné zásadní téma. Musíme porozumět také tomu, proč lidé umírají předčasně, co jsou hlavní rizikové faktory životního stylu, nebo co by nám pomohlo dosáhnout nejen delšího, ale také zdravějšího života.

Předčasné úmrtí je případ smrti, kterému bylo teoreticky možné zabránit v případě vhodné prevence nebo včasné léčby. Můžete to rozvést?

Definic možného pojetí existuje více. Nejjednodušší je vymezení předčasného úmrtí jako takového, ke kterému dojde do určitého věku. Často se pracuje s věkovou hranicí 65 let života. Pozitivní je skutečnost, že podíl úmrtí do tohoto věku v čase viditelně klesá, přesto ale dosahuje v případě mužů v průměru okolo 21 % a u žen necelých 11 %, v některých lokalitách najdeme však hodnoty blížící se pro muže až 30 %. Tento ukazatel je sice jednoduchý a snadno představitelný, jeho nevýhodou je však omezená srovnatelnost mezi populacemi. Proto se stále častěji v rámci analýzy sahá po konstrukčně trochu složitějších ukazatelích. Mezi takové patří ukazatele založení na tzv. ztracených letech života. 

Co tato „ztracená léta života" znamenají? 

Tento přístup si jde zjednodušeně představit tak, že v podstatě každé úmrtí v jakémkoliv věku lze považovat za předčasné, pracuje se však s určitou mírou předčasnosti, která je výrazně větší v nižším věku než ve vysokém – odráží tedy potenciálně úmrtím ztracenou délku života, kterou by daná osoba mohla mít ještě před sebou. V praktickém pohledu tak vlastně každému úmrtí přiřazujeme váhy, které odrážejí věk, ve kterém k úmrtí došlo, resp. potenciální délku života, kterou daná osoba úmrtím ztratila. Pokud se takový ukazatel očistí od věkové struktury, vykazuje se tedy tzv. standardizovaná míra, jedná se o ukazatel dobře srovnatelný v čase a prostoru, který odráží intenzitu předčasné úmrtnosti. Pomocí tohoto relativně komplexního ukazatele, můžeme sledovat intenzitu předčasné úmrtnosti až do úrovně relativně malých územních celků. I tento poměrně detailní pohled, který je také součástí našeho mapového portálu, nám z hlediska regionů potvrzuje méně příznivou situaci na severozápadě Čech a v Moravskoslezském kraji, naopak nejlepší je situace v Praze a okolí, v části Vysočiny nebo jižní Moravy. 

Přečtěte si také

Covid-19 zvýšil regionální nerovnosti v úmrtnosti, nejvíce postihl nejzranitelnější regiony

Pandemie covid-19 nejvíce zasáhla nejzranitelnější české regiony, které měly problémy už před touto krizí. Regionální rozdíly v úrovni úmrtnosti se zvýšily, přičemž hlavní roli hrála struktura obyvatelstva a také akceptace, resp. neakceptace preventivních zdravotních opatření, konkrétně očkování.

Jaké jsou důvody předčasné úmrtnosti?

Obecně rozlišujeme dvě skupiny faktorů – individuální a vnější. Příkladem těch individuálních, které také můžeme označit jako behaviorální, a které může každý více či méně ovlivnit, je například životní styl, využívání preventivní péče nebo rizikové chování. Mezi vnější faktory patří dostupnost zdravotní péče nebo kvalita životního prostředí. 

Pokud se zaměříme na životní styl a rizikové chování, hodně se s ním pojí již zmíněná předčasná úmrtnost v důsledku vnějších příčin, a tedy poměrně velká nadúmrtnost mužů. I v případě obecně nejčastějších příčin smrti, tedy nádorových a kardiovaskulární onemocnění, může významnou roli sehrávat životní styl, ale také prevence – konkrétně mj. využívání dostupných screeningových programů a preventivních prohlídek. Muži na rakovinu nejčastěji předčasně umírají v severozápadních Čechách a v Moravskoslezském kraji, u žen je toto nelichotivé prvenství v severozápadních Čechách. Naopak minima najdeme pro obě pohlaví v krajích Královéhradeckém, Pardubickém a na Vysočině. V případě nemocí oběhové soustavy je předčasná úmrtnost žen zvýšená jak v severozápadních Čechách, tak v Moravskoslezském kraji, v případě mužů jde hlavně o severozápadní Čechy a vybrané regiony Moravskoslezského kraje (např. Orlová). Minima jsou dosahována především v jižní části republiky a v Praze a okolí.

Když se pokusíme o mezinárodní srovnání se zeměmi Evropské unie, jak jsme na tom?

Ani po jednadvaceti letech v Evropské unii jsme v řadě zdravotních charakteristik nedohnali vyspělé státy západní Evropy. Naděje dožití při narození se sice v Česku zvýšila od vstupu do EU o zhruba 4,6 roku v případě mužů (na 77,15 roku v roce 2024) a o necelé čtyři roky v případě žen (na hodnotu 83,14 roku v roce 2024). Odstup od evropského průměru ale zůstává prakticky stejný, jako byl před dvěma dekádami, přičemž naděje dožití v celé EU aktuálně činí 81,4 roku (nejnovější údaj v databázi evropského statistického úřadu Eurostat je nyní k dispozici za rok 2023). Za tímto nelichotivým srovnáním stojí zejména náš nezdravý životní styl, který charakterizuje zvýšená konzumace alkoholu, kouření, nezdravá strava nebo nedostatek fyzické aktivity. Nedostatečná míra prevence rovněž může přispívat ke zvýšenému výskytu chronických onemocnění a komplikací, kterým by šlo předejít prostřednictvím prevence a včasné léčby.

Vnímáte jako demografka také rozdíly mezi socioekonomickými skupinami obyvatel?

S tímto faktorem se obvykle v rámci demografické analýzy nepracuje, taková data nebývají často k dispozici. Aktuálně se v tomto ohledu výrazně daří datovou základnu obohacovat, a i díky projektu SYRI rozvíjet spolupráci mezi institucemi. Tím se daří potvrzovat, že se s naším statusem (např. úroveň příjmů) zároveň liší také věk, jakého se v průměru dožíváme. My jsme konkrétně sledovali počet let, které v průměru tráví populace v důchodu. Ukázalo se, že lidé s nejvyšším příjmem během svých let ekonomické aktivity stráví následně v důchodu v průměru až o tři roky více, a dožívají se tak vyššího věku než ti, jejichž starobní důchod vychází z nižšího vyměřovacího základu, a tedy nižších příjmů během aktivních let. 

Co se s tím dá dělat?

V rámci aktuálně probíhajícího výzkumu ve spolupráci s Ústavem zdravotnických informací a statistiky se do této tématiky pouštíme ještě hlouběji. Výzkum ještě není uzavřen, ale již nyní se ukazuje, že sub-populace s různou úrovní příjmu nebo dalšími socioekonomickými charakteristikami (např. nezaměstnanost nebo pobírání některých sociálních dávek) se liší i z hlediska přístupu ke zdraví. Potvrzuje se to např. ve využívání možnosti všeobecných preventivních prohlídek nebo také v rámci využití očkování během pandemie covid-19. Obojí ve větší míře využily nebo využívají osoby s vyšším socioekonomickým postavením. Z hlediska doporučení to mj. upozorňuje na nutnost efektivně cílit informace o vhodném životním stylu, nutnost zaměření pozornosti na ohroženější a z různých hledisek slabší jedince nebo i regiony. Jednou věcí je individuální přístup ke zdraví, který spolu se stárnutím populace doslova volá po motivaci ke zdravému životnímu stylu a péči o zdraví během celého života, hovoříme také o tzv. zdravotní gramotnosti. Druhým bodem, který ovšem nelze zanedbat, je systémová podpora této individuální snahy – tedy dostupnost nejen zdravotní péče, ale také možností zdravého životního stylu, prevence i relevantních informací. Právě v rámci stárnoucích populací může být zaměření na zdravé stárnutí zásadní pro individuální i společenskou udržitelnost takového vývoje.

Autor: Filip Vrána

Foto: Archiv SYRI

Zdroj: SYRI

Klára Hulíková Tesárková působí na Katedře demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Je členkou Národního institutu SYRI, kde působí ve výzkumné skupině zabývající se socioekonomickými nerovnostmi ve zdraví. Stojí také ve vedení mezinárodní pracovní skupiny na téma zdraví, nemocnosti a úmrtnosti, která působí v rámci Evropské asociace pro populační studia. Ve svém výzkumu se zaměřuje především na metodické otázky a analýzu a vývoj úrovně úmrtnosti, nemocnosti a délky života.