V podstatě každý z nás využívá služeb některé z digitálních platforem. S Boltem nebo Uberem jezdíme po městě, když máme hlad nakupujeme přes Foodoru, Wolt nebo případně jiné firmy. Spotřebitelům jejich systém život usnadňuje, jak se ale žije zaměstnancům těchto platforem a mění jejich fenomén klasický trh práce?
Na to se snažila odpovědět studie Národního institutu SYRI. Některá zjištění jsou možná překvapivá, protože tento typ práce je zatížený řadou mýtů a narativů, které její fungování aktivně podporují. Příkladem z mnoha je představa, že tento typ zaměstnání lidem zajišťuje flexibilitu, vysoké výdělky a autonomii.
„Příjmy ale často neodpovídají očekáváním a lidé pracující jako kurýři nebo řidiči na objednávku pomocí aplikací podléhají neprůhlednému algoritmickému řízení, které zásadně omezuje jejich skutečnou kontrolu nad prací,“ vysvětluje v rozhovoru antropoložka Marie Heřmanová ze SYRI a Sociologického ústavu AV ČR.
Platformová práce je fenoménem posledních let. Jak rozšířená vlastně je?
Pokud to vezmeme z pohledu lidí, kteří jí prošli, tak jde o poměrně vysoké číslo. Podle některých studií totiž bezmála polovina dospělé populace (44,2 %) někdy vykonávala nárazovou či jednorázovou práci zprostředkovanou digitálním způsobem, tedy s pomocí internetových stránek či mobilních aplikací, souhrnně nazývaných „digitální platformy“. Tento typ práce se významně rozšířil během pandemie covidu-19. Jednak proto, že vzrostla poptávka po službách, jako je např. dovážka jídla nebo potravin, ale také proto, že se k této formě práce uchýlili lidé, kteří přišli o práci např. ve službách nebo gastronomii.
Jedním z tradovaných benefitů tohoto druhu zaměstnání je flexibilita. Platí to v reálu?
Při podrobnějším studiu vidíme, že ačkoliv se platformy tváří jako flexibilní, je naopak práce pro ně nejistá, a to nejen kvůli algoritmům zakázek, ale i kvůli vysoké konkurenci a tlaku na neustálé pracovní nasazení. Většina pracovníků pracuje stejně nebo více jako v běžném zaměstnání a nemůže si dovolit žádné výpadky, jinak hrozí, že nepokryjí životní náklady.
Můžete blíže fungování této sféry popsat?
Práce pro platformy v gastro nebo taxislužbách, které jsou pro tuto oblast nejtypičtější, organizují digitální platformy za využití AI. Tento algoritmický management je pro zaměstnance určujícím aspektem jejich každodenní práce. Zkušenosti s jeho chováním lidé ale často vnímají ambivalentně. V rozhovorech, které jsme v rámci studie pořizovali, například upozorňovali na skutečnost, že se algoritmus mění a bez logického důvodu preferuje jiné řidiče.
Jak na to lidé reagují?
Samozřejmě to vnímají negativně, protože jí nemohou nijak předejít ani ji nelze nijak rozklíčovat. V rozhovorech tyto poznámky zaznívaly poměrně často. Zaměstnanci si ve snaze na systém vyzrát píšou osobní poznámky ohledně toho, jak se aplikace chová, aby případně mohli změny vyhodnocovat dlouhodobě. Řidiči porovnávají tyto poznatky a poznámky ve svých uzavřených komunitách, jako jsou facebookové skupiny nebo společné chaty na WhatsAppu a společně se snaží algoritmus dané společnosti mapovat.
Co to znamená pro běžné fungování?
Ve výsledku tento druh zaměstnání narušuje rodinný život, péči o děti a domácnost, protože při psychicky vyčerpávajících směnách vytváří iluzi, že tato péče není potřeba nebo že si ji každý jednotlivě zvládne zajistit mimo pracovní dobu, která však často prakticky neexistuje. Pro skutečné zlepšení podmínek platformových pracujících je proto nezbytné otevřeně pojmenovat strukturální nerovnosti a skryté náklady spojené s platformovou ekonomikou.
Reaguje na to už legislativa?
Do jisté míry ano. Evropský parlament loni schválil směrnici, jejímž cílem jsou právě lepší pracovní podmínky pro pracovníky digitálních platforem. Cílem směrnice je větší ochrana a posílení postavení lidí, kteří pracují například jako kurýři nebo řidiči na objednávku pomocí aplikací, a obecně větší transparentnost zaměstnání v nových formách práce. Přijetí evropské směrnice a její důsledná transpozice do českého právního rámce může být podle odborníků prvním krokem, který umožní zlepšit pracovní podmínky v této oblasti. Její skutečný dopad však bude záviset na tom, jak bude transponována do české legislativy – a zda státní administrativa skutečně naplní její ambice, nebo je omezí na minimum.
Autor: Filip Vrána
Foto: Archiv SYRI
Zdroj: SYRI
Marie Heřmanová je antropoložka, věnuje se výzkumu sociálních sítí a internetové kultury. Mezi její výzkumná témata patří role influencerů v mediální a politické komunikaci, šíření dezinformačních a konspiračních narativů na sociálních sítích a reprodukce sociálních a genderových nerovností v online prostředí. V rámci projektu SYRI se ale mj. věnuje i trhu práce, a právě dopadům digitálních platforem na jeho fungování.
- Autor článku: ne
- Zdroj: SYRI
