Pavel Martásek: BIOCEV jsme postavili na zelené louce, nyní má evropský rozměr

Biotechnologický ekosystém za Prahou

BIOCEV nedávno oslavil desáté výročí od svého otevření. Jak tato oslava probíhala a v jaké atmosféře se nesla?

Oslavili jsme to přesně na den deset let poté, co bylo centrum 16. června 2016 oficiálně otevřeno. V našem hlavním sále se sešlo 200 lidí. Chtěli jsme, aby událost měla důstojný odborný i společenský rozměr. Pozvali jsme současné představitele klíčových institucí – Univerzity Karlovy (UK), Akademie věd (AV ČR), Ministerstva školství, předsedu Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace, hejtmanku Středočeského kraje i starostu Vestce. V odborné části vystoupili vedoucí našich pěti výzkumných programů a shrnuli největší úspěchy uplynulé dekády. V části společenské jsme ocenili osobnosti, které stály přímo u zrodu myšlenky vybudování centra BIOCEV, předsedy Akademie věd i bývalé rektory, mezi oceněnými byl Václav Pačes, který projevil odvahu, když za Akademii věd inicioval zakoupení pozemků ve Vestci. Mezi oceněnými byl i Peter Šebo, který byl u samého zrodu projektu a Václav Hořejší, který svým zaujetím tlačil výstavbu dopředu.

Proč právě tady?

BIOCEV byl jedním z velkých výzkumných center financovaných ze strukturálních fondů Evropské unie. Podmínkou dotací bylo, že investice nesmí směřovat přímo do Prahy pro vysoké HDP per capita. Proto se hledaly pozemky za hranicí metropole. Mnozí nám zpočátku říkali: „Tam nikdo nebude chtít jezdit, studenti ani vědci se z Albertova či Krče nepřesunou.“ Ukázal se však opak. Vytvořili jsme špičkově vybavené prostředí s klidnou atmosférou, kde vám pod okny necinkají tramvaje. Vědci si lokalitu oblíbili, řada z nich využívá cyklostezky a soutěží, kdo víc najezdí. Navíc se nám díky spolupráci se Středočeským krajem podařilo protáhnout přímé autobusové linky z Opatova a Kačerova a řeší se navázání na vznikající metro D. S oblibou říkáváme, Praha sem postupně dojde a BIOCEV se stane přirozenou součástí inovačního ekosystému Středočeský kraj/Praha.

Vznikl tím v této oblasti nový ekosystém?

Přesně tak. Od počátku jsme koncipovali BIOCEV jako biotechnologický hub. Nedaleko v Dolních Břežanech vyrostla laserová centra ELI a HiLASE, v Krči sídlí ústavy AV ČR, IKEM a Thomayerova nemocnice. Vznikla tak unikátní koncentrace inovačních hráčů, která by mohla tvořit zárodek něčeho, co známe ze Švýcarska (například kolem Basileje), ze Singapuru nebo Izraele. Tento koncept rozvíjíme v rámci regionu STAR (Science and Technology Advanced Region). Spojuje znalosti, špičkové přístroje, veřejný sektor i finance. Propojujeme základní výzkum s aplikovanou sférou, z níž vznikají úspěšné startupy a spin-off firmy.

Jak se staví BIOCEV

BIOCEV spojuje Akademii věd a Univerzitu Karlovu. Jak tato spolupráce funguje?

Mnozí si mysleli, že ústav koncipovaný bez vlastní samostatné právní subjektivity nemůže přežít. „Kdo staví u cesty, ten mnoho kritiků mívá,“ prohlásil Komenský. BIOCEV je vidět od cesty a kritiky měl. Za těch 10 let dokázal však svou existenci plně obhájit. Nemá vlastní IČO a já jsem byl a jsem v roli jakéhosi „ministra bez portfeje“. Vycházel jsem i ze své čtyřleté zkušenosti z Institutu Jacques Monod v Paříži, který funguje na stejném principu více zřizovatelů. Jak říkali latiníci: Clara pacta, boni amici – jasné smlouvy dělají dobré přátele. Jednotliví partneři mezi sebou uzavřeli smlouvy odvozené od velikosti využívané plochy. Největším partnerem je Biotechnologický ústav AV ČR, který zde sídlí jako celek. Společně hradíme energie a provoz ze smíšených zdrojů mateřských institucí a z grantů. Vytvořili jsme funkční prostředí, kde vědci z různých oborů pracují pod jednou střechou. I když nebudu zastírat, že drobné problémy musíme řešit i nadále, ale tak tomu je i u institucí s jedním IČO, jako jsou třeba univerzity ve vztahu k jejich jednotlivým fakultám i velké ústavy AV ČR.

S jakým rozpočtem BIOCEV začínal a jak vypadá jeho financování dnes?

Počáteční investice činila 2,9 miliardy korun, z toho 2,3 miliardy byly způsobilé výdaje, z nichž 85 % pokryly evropské fondy. Následovalo pětileté období udržitelnosti, během něhož jsme museli prokázat, že jsme schopni samostatného života bez provozních dotací EU. Roční provoz celého centra činí zhruba 800 milionů korun včetně mezd, z toho 100 milionů činí energie, IT, opravy a údržba. Toto období jsme úspěšně zvládli a dnes fungujeme na bázi grantových prostředků, hospodářské činnosti a příspěvků mateřských ústavů a fakult.

Měla stavba tak velkého centra nějaká specifika?

Z hlediska architektonického návrhu jsme se snažili vycházet vstříc vědcům, kteří vyžadovali propojené laboratoře s navazujícími kancelářemi místo méně osobního open-space. Také servisní laboratoř zobrazovacích metod, mikroskopická facilita, vyžaduje velmi specifické podmínky – stabilní teplotu, minimální prašnost a eliminaci otřesů. Jistá specifika vyžaduje i Centrum molekulární struktury, které je v gesci Biotechnologického ústavu. České centrum fenogenomiky potřebuje zesílené stěny a specifické světelné režimy. Zesílenou podlahu vyžaduje i sekvenační facilita. Proto je při designování podobných center klíčové přizvat včas samotné badatele.

Kdybyste měl možnost stavět dnes centrum znovu, co byste udělal jinak?

Kladli bychom větší akcent na kritéria výběrových řízení na zhotovitele stavby a přístrojového vybavení, abychom pak nemuseli řešit reklamace a problémy. Přestože jsme si mysleli, že skladovací a technické prostory jsou dostačující, realita provozu zde ukázala nedostatek. I když je v BIOCEV 240 parkovacích míst, dalších 60 by se hodilo. Rovněž prostor, který by šel modifikovat pro jesle nebo školku, by byl žádoucí.

Vědecké úspěchy

Která přístrojová vybavení BIOCEV patří ke světové špičce?

Vlastníme dva nejmodernější sekvenátory pro určování lidského genomu a analýzu DNA (Aviti, Illumina), máme excelentně vybavenou laboratoř organické syntézy se zařízením pro nanoformulace, na vysoké úrovni je vybaveno pracoviště proteomiky i metabolomiky. Facilita optické a fluorescenční mikroskopie poskytuje kompletní servis pro akademické i komerční klienty, podobně je na výborné úrovni svým vybavením Centrum molekulární struktury. České centrum pro fenogenomiku, které je v gesci Ústavu molekulární genetiky, patří mezi osm největších zařízení svého druhu na světě a věnuje se genetickému inženýrství a přípravě modifikovaných myších modelů. Novinkou jsou dvě špičkové BSL-3 laboratoře (jedna pro práci se zvířaty) umožňující bezpečný výzkum infekčních patogenů, jako je Ebola či SARS-CoV-2.

Jak se centrum osvědčilo během pandemie covidu-19?

Pandemie ukázala obrovskou sílu a flexibilitu centra. Během krátké doby jsme přetransformovali naše kapacity pro potřeby zdravotnictví. Zapojilo se přes sto našich zaměstnanců a studentů jako dobrovolníci. Naše virologické laboratoře a sekvenační kapacity analyzovaly tisíce infekčních vzorků. Vytvořili jsme hladce fungující řetězec od příjmu vzorků po vyhodnocování. Byla to vzorová ukázka toho, jak centrum základního výzkumu dokáže v krizi okamžitě pomoci zdravotnickému systému.

Na jaké objevy, které se vám v BIOCEV za jeho desetiletou existenci podařily, jste hrdý? Mohl byste uvést konkrétní příklady objevů z vašich pěti výzkumných programů?

Každý z našich pěti výzkumných programů přinesl zásadní výsledky. V genetice kolegové popsali genetickou podstatu Nethertonova syndromu – vzácného onemocnění, kdy se dítě narodí s výrazným defektem kůže celého těla – a navrhli způsob jeho léčebného ovlivnění, řada projektů s jasným klinickým dopadem je v závěrečných fázích řešení, mnohé ve spolupráci s jinými programy. Ve virologii a bakteriologii byla identifikována velmi nebezpečná bakterie množící se v bazénech a nalezena byla proti ní i léčba. V oblasti vývoje léčiv stál Jiří Neužil u zrodu látky Mitotam, zaměřené na mitochondrie nádorových buněk, jež prošla prvním klinickým zkoušením. Jeho skupina odkrývá zcela nové trendy v horizontálním transferu mitochondrií in vivo. Kateřina Komrsková vyvinula a patentovala metodu separace a diagnostiky nepoškozených spermií pro umělé oplodnění, a založila úspěšný spin-off Molecule46. Tým Tomáše Etrycha prezentoval pozoruhodné výsledky v oblasti nanoterapeutik, inovativní diagnostiky a regenerativní medicíny. Skupina Milana Jakubka vyvinula nanoformulace léčiv s okamžitým patentovým odkupem americkou firmou. Jako vedlejší produkt vyvinula tatáž skupina speciální hasební deky fungující jako protipožární ochrana pro citlivé provozy. S týmem Stanislava Kmocha je propojena řada skupin a byly popsány příčiny několika vzácných onemocnění a navrženy originální způsoby jejich léčby.

Jak je to v tak komplexním projektu jako je BIOCEV s transferem technologií?

Práva k duševnímu vlastnictví se řídí jasně stanovenými pravidly podle toho, kde vynález vznikl. Pokud objev vznikl na fakultě, řeší komercializaci transferové oddělení univerzity, pokud v ústavu Akademie věd, přebírá to transfer Akademie. V případě mezioborových týmů máme smluvně definované podíly. Získané finanční prostředky se pak vracejí zpět do infrastruktury a výzkumu. Přesnou částkou za transfer technologií nedisponujeme, vykazují ji jednotliví partneři BIOCEV samostatně. Přestože byl BIOCEV koncipován jako centrum výzkumu základního, nelze dále rozlišovat výzkum základní a aplikovaný, rozdíly jsou setřeny. 

A co bude dál?

Jak si BIOCEV stojí v mezinárodním srovnání a jak se vám daří lákat zahraniční vědce?

Jsme respektovaným vědeckým centrem evropského rozměru. Zhruba třetina našich zaměstnanců pochází ze zahraničí – z Evropy, Indie, Turecka či USA. Lákáme je na špičkovou infrastrukturu, fungující core facilities i vysokou bezpečnost a kvalitu života v České republice. BIOCEV funguje jako skvělá odrazová stanice pro mladé postdoktorandy i navrátilce ze zahraničí. Naši vědci jsou zapojeni do velkých evropských konsorcií (Instruct, Elixir, Euro-BioImaging, Infranfrontier) a získali jsme již pět prestižních ERC a ERC CZ grantů – držiteli jsou Kateřina Rohlenová, Daniel Rozbeský, Andrea Gálisová, Zdeněk Lánský a v minulosti také Vladimír Hampl. Čtyři pracovníci v BIOCEV jsou členy Učené společnosti ČR.

Významnou úlohu u vás hraje i výuka a popularizace vědy. Jak vychováváte nové vědecké talenty?

BIOCEV je silná vzdělávací instituce. Máme 53 výzkumných skupin a ze 600 pracovníků tvoří téměř třetinu doktorandi, v malé míře bakaláři. Biotechnologický ústav, který sídlí v BIOCEV jako celek, velmi dobře pracuje jak se studenty, tak i doktorandy, podobně je tomu i v rámci skupin jiných ústavů v BIOCEV zastoupených. Obě fakulty Univerzity Karlovy věnují nemalou péči a pozornost doktorandům a postdoktorským výzkumníkům. V BIOCEV jsou ročně pořádány desítky přednášek a prezentací, řada z nich studenty a mladými vědci a je opravdu možnost si vybírat. V rámci projektu BIOCEV pořádáme každý rok soutěž o nejlepší vědeckou práci PhD studentů ve třech kategoriích a ti nejlepší přednesou ústní sdělení v rámci každoročního mezinárodního sympozia Dny BIOCEV. V rámci tohoto významného, dnes již zavedeného sympozia, prezentují plakátová sdělení PhD studenti, kteří pracují v BIOCEV.  Naše studenty musíme učit dravosti, flexibilitě, odkrývat svět patentů a transferu technologií i zakládání spin-offů, ale zároveň pevným etickým zásadám. Vědu propojujeme i s veřejností a mikroregionem. Pořádáme Dny otevřených dveří, hostili jsme program Univerzity třetího věku, naši chemici učili chemii na základní škole v Dolních Břežanech a pravidelně hostujeme zahraniční studenty z univerzity v Leidenu. Úzce spolupracujeme také s ekonomickými a vědeckými diplomaty Ministerstva zahraničních věcí ČR, kteří před odjezdem na ambasády stráví půl dne v BIOCEV, aby naši vědu propagovali v zemích svého působení.

Na chodbách BIOCEV panuje velmi přátelská atmosféra, máte na to recept?

Mám z toho velkou radost, protože špičková věda se nedá dělat v izolaci nebo v upjatém prostředí. Dnes je na začínající vědce i doktorandy vyvíjen obrovský tlak. Grantové úspěšnosti jsou neobyčejně nízké a míra nejistoty vysoká. Pokud má člověk ve vědě vydržet a růst, musíme ho všemožně „opečovávat“ a vytvářet přátelské prostředí. Ústavy i fakulty postupují i individuálně v rámci svých specifik, řada akcí je nabízena všem studentům. Pořádáme Team Spirit Days v rámci regionu STAR, díky kterým se mají lidé příležitost setkat se také mimo laboratoře. Vytvoří se fotbalový, volejbalový nebo pingpongový tým, pořádají se pub kvízy, celodenní sportovní akce nebo letní grilování. Když se vědci z různých ústavů a oborů potkají u sportu nebo neformálně po práci, opadnou bariéry a právě u takových setkání pak často vznikají ty nejlepší nápady na mezioborovou spolupráci. Věda je totiž především o lidech.

Jaké jsou vaše hlavní vize pro nadcházející dekádu?

Snem, který nejspíše nedojde při současné ekonomické situaci svého naplnění, je dostavba ještě jednoho křídla budovy, které bylo původně plánováno. Stávajících 25 000 čtverečních metrů je plně vytíženo. Naším cílem je samozřejmě trvalá podpora samostatné vědecké práce začínajících kolegů a těch, kteří se na ni připravují. Věnovat se vědecké práci je sice úžasné dobrodružství, ale není to cesta snadná. Věřím, že úsilí, které dnes vkládáme do přípravy doktorandů a do špičkového výzkumu, se vrátí v mnoha ohledech a také v rozmnožení obecné lidské vzdělanosti a kultivaci společnosti.

Pavel Martásek je přední český lékař, vědec a pedagog v oblasti molekulární medicíny. Během své kariéry dlouhodobě působil na prestižních pracovištích ve Francii (Institut Jacques Monod v Paříži), USA i v Japonsku. Je členem Učené společnosti ČR, zakládajícím členem České lékařské akademie a držitelem Zlaté medaile Univerzity Karlovy. Od počátku stál u zrodu Biotechnologického a biomedicínského centra AV ČR a UK ve Vestci (BIOCEV), které z pozice ředitele dlouhodobě vedl a nyní působí jako vědecký ředitel.