Počet českých vědců v zahraničí se odhaduje na tisíce. Za jejich diasporou stojí jak finance, tak netransparentnost vědeckých institucí. Překážky v návratu pro mnohé na miskách vah převažují, a tak se ze zahraničí zpět nechystají. Podmínky se ale i u nás postupně zlepšují.
Tomáš Fiala se po deseti letech strávených na Columbia University v New Yorku a švýcarské ETH v Curychu vrátil zpět na Masarykovu univerzitu v Brně. Domů ho dostala nejen touha po vědecké nezávislosti, ale i proměna českého prostředí.
„Musím přiznat, že jsem se původně vůbec nechtěl do Česka vracet. Když jsem v roce 2015 odcházel, podmínky se zde nezdály příliš příznivé. Ale za těch deset let se toho hodně změnilo k lepšímu. Podpora mladých vědců v ČR šla výrazně nahoru,“ vysvětluje Fiala, který si pro svůj návrat vybojoval prestižní ERC Starting Grant. Ve Švýcarsku mu sice nabízeli prodloužení smlouvy, ale bez trvalé perspektivy. Podobně dopadla i jednání v Německu. „Měl jsem i nabídku z německé Kostnice. Přestože bych přinesl granty za více než 50 milionů korun, nabídli mi jen dočasnou pozici na 6 let, a pak nazdar. Z tohoto pohledu byl návrat do Česka výrazně lepší možnost. Kvalita života u nás je velmi vysoká a já jsem rád, že jsem Čech, a ne třeba Němec nebo Američan,“ dodává Fiala.
Zatímco Fiala vnímá český posun, genetička Alžběta Ressnerová, která působí v Innovative Genomics Institute na univerzitě v kalifornském Berkeley, dlouhodobě poukazuje na zásadní problémy českého akademického prostředí. Přestože Česko miluje, návrat domů vnímá jako vědecký krok do zpátky. „V Česku jsem během doktorátu musela řešit, jestli vůbec zaplatím nájem, což si vzalo daň také na mém zdraví. Je hrozné, že jsem musela odejít, abych mohla dělat vědu na špičce s důstojným platem. Chtěla bych zdůraznit, že jsem se nestala boháčem. I ten americký ‚podhodnocený‘ plat mi ale dává mnohem vyšší standard bez existenčních problémů,“ popisuje Ressnerová, s níž jsme přinesli rozhovor.
Přečtěte si také
Proč české vědě chybí odvaha riskovat a v čem jsou americké laboratoře o desetiletí napřed? V rozhovoru Alžběta Ressnerová popisuje, jak vypadá střet konzervativního evropského systému s dravým prostředím v USA. Molekulární bioložka, která působí v Innovative Genomics Institute na Kalifornské univerzitě v Berkeley, pracuje na metodách, které mají v budoucnu umožnit bezpečnou opravu genů přímo v lidském těle díky technologii CRISPR.
Zároveň vědkyně upozorňuje na hluboký rozdíl v mentalitě. Zatímco Amerika podporuje odvážné projekty s vidinou velkých objevů (high risk, high reward) , Evropa je podle Ressnerové konzervativní a pěstuje strach ze selhání. „V USA se na neúspěch nedívají jako na osobní selhání. U nás, když zkusíte založit startup z akademického výzkumu a nevyjde to, je to společenský trapas. Tento systém nás svazuje. Granty vyžadují, aby se publikovalo často, a tím pádem předčasně. Vede to k tomu, že se v nadsázce publikují dílčí výsledky v Mateřídoušce namísto toho, aby se řádný výstup publikoval v Nature.“ Na otázku, zda se věda dá dělat v Česku na stejné úrovni jako v zahraničí, má Ressnerová jasnou odpověď – poslední Nobelovu cenu jsme obdrželi před víc jak 60 lety, přestože v Česku máme mnoho výborných vědců.
Kromě financí a odvahy chybí Ressnerové v českém prostředí i propojení s průmyslem. Zatímco americké univerzity fungují jako inkubátory, které objevy rychle tlačí do klinické praxe, v ČR a EU obecně komercializace drhne. „Modlím se, aby se situace v EU změnila, ale momentálně by pro mě byl návrat profesní krok zpátky. Nechci se vracet k věcem, které jsme v USA před deseti lety opustili. Vědci musí mít možnost dělat odvážné věci a neřešit nájem, jinak budeme pořád na chvostu,“ uzavírá s nadějí, že se Česko probudí dříve, než její pole genové medicíny v Evropě zcela ztratí konkurenceschopnost.
Všude dobře, doma nejlíp. Nebo ne?
Lze vysledovat důvody, které vědce, jako je Alžběta Ressnerová, nejčastěji podnítí k odchodu do zahraničí? Brain drain, fenomén, kdy ze země odcházejí vědci v produktivním věku, zasahuje hlavně země východní a jižní Evropy. V případě České republiky se odhadem jedná o 3 až 5 tisíc, říká ředitel spolu Czexpats in Science Matouš Glanc. Zdůrazňuje však, že v České republice neexistuje instituce, která by systematicky sbírala data o migraci vědeckých pracovníků a míra skutečného odlivu mozků se proto určuje jen stěží.
Spolek Czexpats in Science tak přišel s vlastní analýzou české vědecké diaspory. Na základě dat získaných online dotazníky a hloubkovými rozhovory se autoři snažili navrhnout systémová opatření, která by pomohla návratu českých vědců ze zahraničí. Data sbírali v letech 2021 a 2023 mezi vědci ze 30 zemí napříč vědními obory.
Nejčastějším důvodem odchodu do zahraničí jsou jednoznačně finance, jak zaznělo v anonymních odpovědích analýzy. Nízké mzdy jako překážku návratu do Česka uvedlo 69 % respondentů. „Strašně moc lidí mi říká, jak v humanitních vědách třou bídu s nouzí, mají tři úvazky a jsou naprosto zničení. Mají příliš mnoho učení, strašně málo času na výzkum, vlastně nemají vůbec podmínky,” zaznělo v jedné z anonymních citací v analýze.
Dalšími důvody jsou například netransparentnost, špatné zkušenosti z českého prostředí, nižší kvalita akademického prostředí nebo diskriminace, a to zejména u žen. „Pro většinu žen je nepřijatelné pracovat v prostředí, kde se k vám chovají starší muži nepatřičným způsobem. To se netýká jen genderu, ale i toho, jak pracovat s diverzitou,“ zaznělo v jednom dotazníku. Jiná respondentka se vyjádřila k otázce mateřství: „Mně přijde absurdní, jak se v Čechách řeší, že ženy si mají vybírat mezi akademií a rodinou. To v Německu neřeší vůbec nikdo. Prostě lidi mají děti a mají je tak nějak téměř všichni, takže tohle není téma toho, jak ženy mají něco slaďovat.”
Také podle top vědkyň vybraných časopisem Forbes v roce 2024 jsou jedním z klíčových témat odchodu do zahraničí peníze. Zásadní je podle oslovených vědkyň zlepšení a strategické nastavení těchto investic. „Velmi by pomohlo navýšit institucionální financování výzkumu tak, aby vědci a vědkyně nemuseli trávit neúměrné množství času žádáním o granty a byrokracií kolem projektového managementu,“ říká psycholožka Kateřina Zábrodská.
České vědě by podle vědkyň pomohl také menší časový tlak a byrokratická zátěž, spolupráce se zahraničními vědci a byznysem nebo její lepší komunikace, díky níž by česká věda získala vyšší prestiž. Neurovědkyně Pavla Jendelová pro Forbes řekla, že vědci v Česku jsou stejně kvalitní jako v Cambridgi a mají i podobné materiálové vybavení. „Hlavní rozdíl je v tom, kolik mají času na dotažení výsledků do finální publikace. Oni si můžou dovolit doladit úplné detaily, recenzní řízení v prestižním časopise trvá i přes rok,“ vyjádřila se v článku Jendelová a potvrzuje tak slova Alžběty Ressnerové.
Motivace k návratu
Důvody pro návrat do Česka jsou na druhou stranu nesystémové a často velice individuální. Nejčastěji udávanými důvody jsou osobní a rodinné, které se vztahují například k rodičům a výchově dětí. „Nám se zdálo, že pro rodinu je lepší české prostředí, i blízkost prarodičů samozřejmě, takže myšlenky se ubíraly podobným směrem, bohužel to nevyšlo z hlediska mého zaměstnání,“ uvedl jeden z anonymních respondentů. Tato motivace tedy nevyplývá ze systémových podmínek, ale ze soukromých motivací jedinců.
Stejně tak druhá nejčastější motivace podpořit svůj vědní obor v Česku zůstává jakousi osobní motivací: „Původně jsem si říkal, že bych zde (v cizině) docela rád zůstal, ale časem jsem si uvědomil, že bych vlastně chtěl pomoct a zůstat v univerzitním prostředí částečně v Česku a chtěl bych pomoci studentům s tím, co jsem se tady naučil, pomoci k dalšímu rozvoji, studiu.”
S přibývajícími lety v zahraničí se motivace k návratu podle analýzy snižuje.
Recept na lepší vědu
Autoři analýzy navrhli následující opatření, která by podle nich mohla zvýšit kvalitu a mezinárodní konkurenceschopnost české vědy:
- Zvýšit transparentnost v obsazování pracovních pozic, odměňování a kariérním postupu zavedením přehledných kariérních řádů či veřejného monitorování míry inbreedingu (tj. zaměstnávání vlastních absolventů).
- Zlepšit podmínky pro zakládání nových nezávislých týmů vědci a vědkyněmi zvenčí vypisováním otevřených pozic s atraktivním startovacím balíčkem (zahrnujícím konkurenceschopnou mzdu, vědeckou nezávislost, provozní finance a pracovní prostory) a širokou mezinárodní inzercí výběrových řízení na tyto pozice s dostatečným předstihem.
- Posilovat bezpečné prostředí a rovné příležitosti ve vědě implementací jasných a efektivních mechanismů pro řešení problematického a nevhodného chování, jako je sexuální obtěžování, diskriminace a jiné formy porušování vědecké a profesní etiky.
Zároveň doporučují změnu v řízení univerzit a výzkumných institucí ze samosprávného na manažerské.
Přečtěte si také
Molekulární biolog Peter Fabian zasvětil svou vědeckou dráhu studiu vzácného genetického onemocnění: alkaptonurie. Ve svém výzkumu využívá modelový organismus, rybu dánio pruhované, a propojuje laboratoř s pacientskou komunitou. Proč při alkaptonurii zčernají chrupavky a kosti, jak se mu podařilo vybudovat vlastní vědeckou skupinu v Brně a jaké výzvy přináší návrat do Česka po letech strávených v zahraničí?
Zahraniční praxe: kde se naráží na limity
S problémem nedostatečného financování se však potýkají i v zahraničí. Poměrně neobvyklou cestu, jak se vypořádat s nedostatkem financí ve vědě a výzkumu, zvolilo Irsko. Namísto plošné podpory všech vědních oborů vybralo pouze několik strategických domén, jako jsou biotechnologie, nanotechnologie a informační technologie, do kterých začalo intenzivně investovat. Tato taktika se ukázala jako výhodná, protože přilákala obří investice nadnárodních korporací a rychle tak spojila vědu s komerční výrobou. Výsledkem je sice na jedné straně poměrně rychlý hospodářský růst, na druhé straně však i vysoká závislost na zahraničních firmách a podfinancování v jiných vědních oborech.
Pokud bychom chtěli hledat příklad u některého z našich sousedů, můžeme se inspirovat například Polskem. Zde agentura NAWA (Polská národní agentura pro akademickou výměnu) přišla s programem Polish Returns. „Program Polish Returns nabízí vědcům šanci na vědeckou nezávislost. Mohou několik let pracovat na svém vlastním výzkumném projektu s týmem, který si sami sestaví. Dalším lákadlem jsou jistě finanční podmínky, které nabízí NAWA. Odměna pro vracející se vědce je srovnatelná s odměnou, kterou dostávají v zahraničních institucích,“ říká Grażyna Żebrowska, generální ředitelka NAWA. Od začátku svého fungování v roce 2018 podpořil již 93 vědců (údaj agentury z 15.7.2025).
Každá mince ale má dvě strany a i tento postup vyvolal některé negativní důsledky. Dnes tak v Polsku vedle sebe mohou sedět stejně kvalitní vědci, ale ten, který se ze zahraničí vrátil, pobírá mzdu, o které si vědec celoživotně pracující v Polsku může nechat jen zdát. V důsledku pak vysoká mzda sice může být motivací k návratu, ale nikoli k trvalému setrvání.
V Česku slouží k podpoře návratů několik různých programů. Jednak jsou to granty na podporu mladých vědců na univerzitách a v rámci grantových schémat, o kterých jsme napsali celou sérii článků, například analýzu grantů pro začínající vědce, o grantových podmínkách nebo o grantech pro mladé vědce.
Dále jde o prestižní evropské postdoktorské granty MSCA nebo o program Dioscuri, který zprostředkovává česko-německou spolupráci. Tato iniciativa Společnosti Maxe Plancka umožňuje špičkovým badatelům založit v ČR nezávislé výzkumné skupiny, které jsou po dobu pěti let dotovány částkou 300 000 eur ročně s možností prodloužení o dalších 5 let, v Česku vedou Discuri centra fyzičky Helena Reichlová a Barbora Špačková, s nimiž jsme přinesli dvojrozhovor, a biolog Peter Fabian, se kterým jsme také přinesli rozhovor.
Stejně jako v Polsku, i zde je cílem vytvořit ostrovy excelence, které přitáhnou talenty se zkušenostmi z prestižních světových pracovišť. Program sází na model mentorství, kdy každé české centrum úzce spolupracuje s partnerem v Německu.
Výzvou však zůstává udržitelnost těchto center po skončení zpravidla pětiletého financování a riziko vzniku dvourychlostní vědy v rámci jedné instituce, kdy elitní týmy operují s rozpočty, které jsou pro zbytek fakulty či ústavu nedosažitelné.
Tento článek vznikl v rámci série textů o silných a slabých stránkách české vědy, kterou podpořil Nadační fond IOCB Tech.
Přečtěte si také
Portál Vědavýzkum.cz vám přináší první část srovnání přehledu podmínek u grantů pro začínající vědce. Úspěšní uchazeči se s námi dále podělili o bližší informace při samotném procesu hodnocení a výběru jejich projektů.
- Autor článku: ano
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
