Současná situace kolem zákona o evidenci zahraničních vazeb či zahraniční finanční podpory mi připomíná covidové déjà vu či otočky amerického prezidenta Donalda Trumpa. Návrhy legislativy se každou chvíli mění. Článek, který jsme měli připravený k vydání na úterý 24. března 2026, jsme museli v pondělí večer po jednání vlády stahovat ze systému, abychom se k němu ve středu mohli zase vrátit, neboť návrh – zatím v nejasné podobě – je opět na stole. Proč je to špatně?
Za ohrožení demokratických hodnot, svobody bádání a potenciální nástroj pro nátlak na nepohodlné jednotlivce a instituce označují vědci návrh zákona z pera koaličních poslanců, kterým by se měl zřídit registr subjektů se zahraničními vazbami. Vláda sice v pondělí 23. 3. 2026 přípravu takového zákona dementovala, nicméně poslanec Jindřich Rajchl (SPD) na svých sítích píše, že zákon předloží klidně jako poslanecký návrh.
V úterý 24. 3. 2026 pak premiér Andrej Babiš řekl, že vláda chce mít přehled o zahraničních penězích proudících do neziskových organizací. V jaké podobě tedy zákon nakonec bude či nebude předložen, je stále otázkou, a proto se vracíme k našemu plánovanému úternímu článku. Vydávám ho však jako svůj komentář varující před neuváženými legislativními kroky. Tento komentář vychází z původního článku Elišky Černé, který měl vyjít 24. 3. 2026.
Za původním návrhem zákona, který vzbudil mezi vědci vlnu nevole, stojí koaliční poslanci Jindřich Rajchl (SPD), Libor Vondráček, Markéta Šichtařová (oba za SPD), Radek Vondráček (ANO). Dle zjištění serveru Seznam zprávy, který zveřejnil i samotný návrh zákona, za ním stojí také poradkyně premiéra pro svobodu slova Natálie Vachatová, která se v minulosti opakovaně stavěla za zájmy Ruska.
Pokud Rajchl navrhne zákon v podobě zahrnující evidenci zahraničních vazeb a financování i u vědců, mělo by to podle akademiků a výzkumných institucí neblahé důsledky pro českou vědu.
„Bezprostředním efektem by byla extrémní administrativní zátěž a především to, že by se běžné formy mezinárodní spolupráce, které jsou nedílnou součástí naší pedagogické činnosti a vědecké práce, staly najednou rizikovými aktivitami, za které by hrozil postih,“ začíná výčet prorektora Masarykovy univerzity (MU) Radima Polčáka, jak by dopadl na vysoké školy připravovaný zákon o registru subjektů se zahraničními vazbami.
Zákon v Rajchlově verzi navrhoval povinnost shromažďovat informace o všech subjektech, které mají jakékoliv vazby na zahraničí a zároveň se aktivně zapojují do veřejného, politického, mediálního nebo vzdělávacího prostoru Česka. Dotýkal se téměř všech subjektů od vědeckých institucí, přes neziskové organizace menšího i většího rozsahu, spolky, církve, nadace až po právnické i fyzické osoby. Z působnosti zákona mají být vyjmuty pouze „nahodilé projevy fyzických osob“ a česká média, což vylučuje dezinformační weby.
Dotčené subjekty by musely předávat do státem zřízené databáze seznamy zaměstnanců, kteří mají vazbu na zahraničí, a definovat jejich pracovní náplň nebo uvádět veškeré své vztahy se zahraničím včetně finančních toků. Za nesplnění této povinnosti by jim hrozila pokuta ve výši až 15 milionů nebo hrozba zákazu zahraničních vazeb až na pět let.
Tvrdý střet s konkurencí
Proti Rajchlovu návrhu zákona se jako první postavila Rada Učené společnosti ČR, která vyzvala vládu a parlament, aby zastavili přípravu podobného zákona. „Svobodomyslné akademické prostředí patří k základním pilířům liberální demokracie, je zdrojem vědeckého pokroku i kritického poznávání světa,“ poukazují odborníci podepsaní pod touto výzvou a doplňují, že právě proto jsou akademické svobody v autoritářských režimech systematicky omezovány a podrobovány politické a mocenské kontrole.
Proti návrhu zákona se ohradila i Masarykova univerzita, České vysoké učení technické a postupně se přidávaly další akademické a vědecké instituce, jako je například Univerzita Karlova a její Filozofická fakulta a Přírodovědecká fakulta, Vysoká škola chemicko-technologická, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava nebo Ústav organické chemie a biochemie AV ČR. Všechny shodně považují zákon za ohrožení akademických svobod a omezení vědeckého rozvoje českých univerzit a výzkumných institucí, což by mělo ekonomické a mezinárodní dopady na celou republiku.
Na to, že by zákon o evidenci zahraničních vazeb mohl přispět k izolaci českých vysokých škol, upozornila také Česká konference rektorů a Rada vysokých škol (ČKR a RVŠ), které se ve společném prohlášení stejně jako Učená společnost ČR obrátily na vládu a parlament s výzvou k zastavení přípravy podobné legislativy, která navíc ani nezohledňovala spojenecké vztahy České republiky k Evropské unii a dalším zemím, se kterými nás váže hodnotové a politické spojenectví.
„K tomu, abychom uspěli v tvrdé mezinárodní konkurenci, je potřeba mít motivované špičkové akademiky. Nejde tady totiž o peníze, které by nám někdo jen tak nabízel,“ přibližuje ekonomickou stránku celého problému Polčák. Podle něj by snížení motivace akademiků jít do mezinárodních soutěží a hledat prostředky na výzkum v zahraničí mělo bezprostřední negativní vliv na kvalitu české vědy ve všech oborech. „Pokud bych to měl říct expresivně, tak by to ve výsledku znamenalo, že se česká akademická zaprděnost, proti které se na výzkumných univerzitách snažíme bojovat, stane národním zlatým standardem a mezinárodní aktivity budou naopak ve vztahu k vrchnosti a priori podezřelé, a proto budou předmětem sledování, vykazování a sankcí,“ shrnul dopady podobných návrhů Polčák.
S tím souhlasí i Polčákova kolegyně z Masarykovy univerzity, Monika Brusenbauch Meislová z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií, která se právě stala první českou členkou Britské akademie sociálních věd. „Lze se obávat, že kvůli velmi široké definici zahraniční vazby by mohly začít být stigmatizovány a administrativně zatěžovány zcela legitimní akademické a odborné vazby se zahraničím. Takový krok by neřešil žádné reálné hrozby, ale sám by se jednou z nich stal – pro otevřenost české vědy i její mezinárodní ukotvení,“ myslí si Meislová.
Všechny tyto kritické ohlasy zaznívající z různých institucí i politické opozice spolu s demonstrací občanů na Letné v neděli 22. 3. 2026 přispěly k tomu, že vláda po svém zasedání 23. 3. 2026 oznámila, že žádný takový zákon nechystá. O den později se však situace zase změnila, když se zákon vrátil do hry premiérovým prohlášením a také prohlášením poslance Jindřicha Rajchla.
Přečtěte si také
Politoložka Monika Brusenbauch Meislová z Masarykovy univerzity se stala první zástupkyní České republiky v britské Akademii sociálních věd. V rozhovoru vysvětluje, proč je členství v této instituci považováno za mimořádně prestižní, a mluví také o svém výzkumu britské politiky, digitální diplomacie i o tom, jak se po brexitu proměňují vztahy mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím.
My versus oni
Na ideologickou stránku návrhu zákona o registru subjektů se zahraničními vazbami upozorňuje filozof z Filosofického ústavu Akademie věd České republiky Tomáš Koblížek. Kromě toho, že za přípravou zákona může stát snaha získat nástroj pro nátlak na nepohodlné jednotlivce a instituce, za pozornost podle něj stojí i myšlenkový rámec celého zákona.
„Text pracuje s představou, že je zde jakési podezřelé ,zahraničí´, které nás může ohrožovat a před nímž je třeba se mít na pozoru,“ vysvětlil pro portál VědaVýzkum.cz Koblížek. Stát se přitom staví do role ochránce před těmito vnějšími vlivy, což může řadě lidí konvenovat. I když zákon neprojde posuzováním ústavního soudu, bude následná diskuze prohlubovat rozdělení společnosti na „my versus oni“.
A právě tato ideologická stránka zákona je podle mého názoru nebezpečná, i kdyby se měl vztahovat „jen" na financování neziskových organizací. V občanech vyvolává pocit, že je třeba se mít na pozoru před „cizáky", a to i před našimi spojenci – ba právě možná dokonce před našimi spojenci.
Na druhou stranu, pokud takový záměr bude na stole, měli by se legislativci zároveň zamyslet spíš nad tím, jak evidovat zahraniční financování různých anonymních webových stránek či profilů na sociálních sítích, které ovlivňují nálady ve společnosti a nabourávají důvěru v systém, včetně důvěry ve vědecky podložená fakta, jako je například očkování. Zákon zaměřený jen na neziskové organizace je k ničemu.
Transparentností k cenzuře
Podobné snahy o mapování zahraničních vlivů ve veřejném prostoru má za sebou Slovensko, Gruzie nebo Maďarsko. Zákon o transparentnosti zahraničních vazeb vyvolal před třemi lety v Gruzii masivní protesty a násilné střety v hlavním městě Tbilisi. Poslanci zákon, který připomínal ruskou legislativu pro potlačení občanské společnosti, po protestech formálně stáhli, aby ho o rok později předložili znovu a schválili.
Potlačování občanské společnosti a vládních oponentů prostřednictvím evidence zahraničního vlivu a následného pronásledování má v zákoně zakotvené i Maďarsko, kde v roce 2023 vznikl Úřad na ochranu suverenity, který má za úkol vyšetřovat organizace a média, jež podle něj uplatňují zahraniční vliv.
Na Ústavní soud loni narazil podobný zákon na Slovensku. Ten sice chvíli platil, ale podle Ústavního soudu byla předloha v rozporu s tamní ústavou, a především s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Soudci navíc upozornili na to, že zákon vyžaduje evidenci příliš velkého množství dat a může odrazovat zahraniční sponzory od finanční podpory. Zákon tak Ústavní soud zrušil.
Přečtěte si také
Počet českých vědců v zahraničí se odhaduje na tisíce. Za jejich diasporou stojí jak finance, tak netransparentnost vědeckých institucí. Překážky v návratu pro mnohé na miskách vah převažují, a tak se ze zahraničí zpět nechystají. Podmínky se ale i u nás postupně zlepšují.
Zákon o zahraničních agentech
Autoři českého návrhu zákon při veřejné obhajobě přirovnali k modelu z USA a Izraele. Srovnání ale není přesné. Americký zákon FARA (Foreign Agents Registration Act) vznikl v roce 1938 v reakci na nacistickou propagandu. Jeho princip je ale užší, než je aktuální české znění. Registrovat se musí ten, kdo v USA jedná jménem zahraniční vlády, politické strany nebo organizace a snaží se ovlivňovat americkou politiku nebo veřejné rozhodování. Typicky jde o lobbistické firmy, PR agentury nebo právní kanceláře pracující pro cizí vlády či státní firmy. Zároveň existuje celá řada výjimek a zákon se běžně nevztahuje například na akademický výzkum, humanitární organizace a další oblasti. Smyslem je transparentnost lobbingu pro cizí státy, nikoli kontrola mezinárodní spolupráce v celé společnosti.
V Izraeli existuje zákon NGO Transparency Law z roku 2016, který se zaměřuje na neziskové organizace financované zahraničními vládami. Pokud organizace dostává významnou část peněz od cizích států nebo mezinárodních institucí, musí tuto skutečnost transparentně uvádět například ve výročních zprávách nebo při jednání s parlamentem. Izraelský zákon neřeší běžné granty od soukromých nadací, univerzit nebo jednotlivých donorů.
Zatímco první uniklý návrh zákona byl přirovnáván k ruskému zákonu z roku 2012, nyní se zdá, že další verze zákona bude blízká spíš izraelskému zákonu. Určitě to není „obdoba zákona FARA", kterým argumentuje Jindřich Rajchl. Je to zákon, který selektivně nabourává důvěru ve společnosti.
Autorky: Vladislava Vojtíšková a Eliška H. Černá, která napsala původní článek, který měl vyjít v úterý 24. 3. 2026.
