Udělal jsem něco, co v současném Česku dělá jen pár excentriků – přečetl jsem si Programové prohlášení nové vlády a její novou Hospodářskou strategii. A navíc jsem si obsah obou dokumentů srovnal co do jejich plánů, vizí a slibů. A navíc jsem to ještě sepsal. Text měl původně 5000 znaků. To ale dnes v komerčním médiu neudáte, to lidé neučtou. Tak jsem to ostrou tužkou krátil na 3500 znaků. Ale i to se ukázalo jako příliš dlouhé. Nakonec můj komentář vyšel v Hospodářských novinách, ale redakcí byl dále zredukován na dřeň 1800 znaků. A navíc vyšel s poněkud zavádějícím titulkem. A tak se s pokorou vracím z vandru k mému soukromému blogu. Zde mohu psát texty jakkoliv dlouhé, byť je asi ne každý učte až do konce. Zde nabízím původní originál v plném znění.
Dvě dekády čekání
Před necelými dvaceti lety se uskutečnil poslední vážnější pokus o reformu českého vysokého školství. Reformní agenda podrobně narýsovala tzv. Bílou knihu terciárního vzdělávání. V reakci na to tehdejší vláda premiéra Topolánka usnesením zavázala ministry školství a práce předložením věcného záměru nového zákona o terciárním vzdělávání a zákona o finanční pomoci studentům. Poté se ale nad vším postupně zavřela voda. Větší reformní ambice deklaruje až teď vláda nová. Dočteme se o nich ve dvou klíčových dokumentech, ve vládní Hospodářské strategii a Programovém prohlášení. Oba dokumenty používají podobný jazyk, liší se ale hodně v identifikaci hlavních problémů, v cílech i záměrech.
Měřitelné vs. mlhavé cíle
Napětí obou dokumentů lze vysledovat v ambicích. Hospodářská strategie deklaruje jasně měřitelné cíle v mezinárodních žebříčcích škol a otevřeně staví české univerzity do globální soutěže o prestiž, talenty a zdroje. Slibuje dostat čtyři české univerzity mezi top 500 ve světě, alespoň jednu v top 200 v žebříčku QS World University Rankings, zvýšení podílu vysokoškolsky vzdělaných lidí v produktivním věku na 30 %, oboje do roku 2035 a zvýšení počtu zahraničních studentů o 40 000 do roku 2035. V Programovém prohlášení žádné měřitelné cíle nenajdeme, vyjma veřejného financování.
Rozdíl v obou dokumentech je také v přístupu k vnitřnímu řízení vysokých škol. Tedy k tomu, kdo má na vysokých školách pravomoci, zodpovědnosti, kdo je řídí a kdo vybírá řidiče. Hospodářská strategie to uvádí jako slabé místo českých vysokých škol. Navrhuje proto posílení role rektorů při současném oslabení rozhodovací dominance akademických senátů, které mají fungovat spíše jako orgány kontrolní. Programové prohlášení vlády v tomto pouze obecně slibuje zjednodušení a zefektivnění řízení vysokých škol, vyváženější kompetence a odpovědnosti jednotlivých orgánů při zachování akademické autonomie.
Programové prohlášení zdůrazňuje kvalitu výuky a institucionální stabilitu. Slibuje připravit zákon o zajištění kvality veřejných vysokých škol. Co však považuje za „kvalitu“, se z něj ale nedozvíme. Má jít o velký posun českého vysokého školství kupředu nebo jen o jeho pouhou konsolidaci?
Internacionalismus?
Hospodářská strategie hodně akcentuje internacionalizaci. Plánuje rozšíření anglicky vyučovaných programů v klíčových technologických oborech, zavedení stipendií pro špičkové zahraniční studenty v oborech s vysokou přidanou hodnotou a zjednodušení vízového procesu. Programové prohlášení o zahraničních studentech a internacionalizaci v podstatě mlčí.
Hospodářská strategie o doktorských programech mlčí. Zato Programové prohlášení slibuje podporu excelentních uchazečů o doktorské studium a jejich projekty v mezinárodní soutěži přitahující nejlepší uchazeče, kteří budou realizovat doktorské projekty na výzkumně nejúspěšnějších pracovištích českých vysokých škol.
Programové prohlášení slibuje zajistit dostatek míst na vysokých školách, aby každý talentovaný (český) student měl možnost studovat, i když si to nemůže finančně dovolit, včetně zvýšené podpory stáží na zahraničních školách studentů ze sociálně slabších rodin, aby program nebyl pouze pro vyvolené, ale pro každého, kdo chce získat zahraniční zkušenosti. Avšak Hospodářská strategie o zpřístupnění vysokoškolského vzdělání sociálně znevýhodněným mladým českým talentům neztrácí ani slovo.
Budoucnost ve hvězdách
Odlišně oba dokumenty nahlížejí na vztah univerzit, výzkumu a ekonomiky. Hospodářská strategie chápe vysoké školy jako klíčový nástroj hospodářské transformace, technologického rozvoje a posilování konkurenceschopnosti země. Hovoří o společensky potřebných oborech s uplatněním v hospodářství, hlavně ty technické a zdůrazňuje těsné propojení s inovacemi a studenty ze zahraniční jako nositeli přidané hodnoty. Programové prohlášení oborové priority vidí v cílené podpoře oborů budoucnosti a celospolečensky potřebných, jako je zdravotnictví, moderní technologie nebo psychologie, technické vzdělávání a profesní studijní programy pro praxi. Financování škol slibuje změnit tak, aby kapacity předjímaly budoucí potřeby trhu práce a celospolečensky potřebné profese.
Peníze na posledním místě
Shoda obou dokumentů panuje ohledně výrazného zvýšení finanční podpory vysokého školství. Programové prohlášení slibuje postupné navýšení výdajů na vzdělávání až k průměru zemí OECD. Hospodářská strategie ještě konkrétněji slibuje navýšit výdaje do roku 2030 alespoň na 1,5 % HDP. Ponechme stranou, že mandát této vlády skončí dříve, nejpozději na podzim roku 2029. Mnohem důležitější je, že současný návrh státního rozpočtu pro vysoké školy na rok 2026 této vlády směřuje směrem přesně opačným než oba dokumenty slibují.
Suma sumárum
Celkově lze říci, že Hospodářská strategie představuje vizi vysokého školství, která je mnohem konkrétnější, ambicióznější, ekonomicky orientovanější a reformní. Vedle toho Programové prohlášení nabízí pojetí sociálně a institucionálně opatrnější, zaměřené více na stabilitu s mlhavě definovanými cíli. V řadě obecných cílů a záměrů se ale oba dokumenty doplňují. Otázkou je, zda se dvě různé vize a záměry a hlavně skutky podaří propojit do smysluplné a funkční agendy. Pokud ne, české vysoké školství čekají po dvou dekádách další roky přešlapování na místě.
PS: Zajímavý rozhovor na téma připravované reformy řízení vysokých škol s Tomášem Flieglem a Šimonem Stibůrkem vyšel v Deníku N – odemčeno zde. Good luck!
Autor: Daniel Münich
Obrázky: ChatGPT*
Text vyšel na autorově blogu Metodikahodnoceni.blogspot.cz
Příspěvky z rubriky Názory nijak nevyjadřují názory a postoje redakce.
* Mé původní promptové zadání pro ChatGPT: Napsal jsem další blog. Přečti si ho a slovně mi k němu navrhni pět různě koncipovaných kreslených a lehce žertovných až provokativních obrázků. Na tom základě si jeden koncept obrázku vyberu a požádám tě o jeho vytvoření. Obrázkem chci text blogu doplnit a zvýšit tak zájem čtenářů o něj.
