Jiří Chýla: Budou i na Plagovu reformu vysokých škol studenti házet melouny?

Portál VědaVýzkum.cz informoval v článku Přichází další pokus o reformu vysokých škol o návrhu nového vysokoškolského zákona, jehož ústřední změnou má být vznik takzvané univerzitní rady, která by nahradila dosavadní správní rady a stala se klíčovým orgánem každé vysoké školy. 

Tato rada by měla mít strategické, konstitutivní i rozpočtové pravomoci – schvalovala by statut školy, její strategii, rozpočet i zřizování nebo rušení součástí univerzity. Především by ale řídila výběr rektora a mohla by ho i odvolat. Rada by byla složena z devíti členů a obsazování rady by probíhalo ve třech třetinách: akademický senát by volil tři interní členy, komise jmenovaná ministrem školství by vybírala tři externí odborníky, a tři členy by si volila sama rada ve výběrovém řízení. Formálně by všechny členy potvrzoval ministr školství.

Zásadně se má změnit také způsob výběru rektora. Dnes rektory volí akademické senáty, nově by je měla vybírat právě univerzitní rada v otevřeném výběrovém řízení, které má být inzerováno i mezinárodně. Cílem je podle ministerstva odklonit se od „politické volby kandidátů“ uspokojujících dílčí zájmy akademické politiky a přejít k profesionálnímu výběru na základě zkušeností, schopností a vize. Akademický senát by si zachoval právo navrženého kandidáta odmítnout kvalifikovanou většinou, ale pouze v případě, že by představoval ohrožení pro misi školy nebo nesplňoval požadavky na morální a akademickou integritu. Rektor by měl pracovat na plný úvazek.

Akademický senát zůstane zachován jako vrcholný orgán vnitřní samosprávy, jeho role se ovšem přesunem klíčových pravomocí na radu zúží. Senát by měl zejména dbát na dodržování akademických hodnot, být platformou pro participaci akademické obce a sloužit jako pojistka proti zneužití moci ze strany rektora nebo rady. Schvalovací pravomoci by senátu zůstaly například u pravidel pro průběh studia, stipendií nebo disciplinárního řádu.

Promyšlený návrh reformy tu již byl

Návrh přirozeně vyvolal řadu reakcí, spíše kladných (Česká konference rektorů) či spíše záporných, formulovaných předsedou Rady vysokých škol Tomášem Kašparovským v rozhovoru pro Český rozhlas Reforma vysokých škol rozděluje akademiky. Spory se vedou o řízení univerzit. 

Velmi kladně návrh hodnotí Josef Veselka v Úhlu pohledu v LN, ale také Lenka Zdeborová či Matthew Rampley na VědaVýzkum.cz. 

Opačný úhel pohledu má Petr Kolman či Jan Komárek. Mně je blízký pohled Josefa Veselky, i když se podle mě mýlí, když na konci textu tvrdí: „Už dnes je ale zřejmé, že Plaga 2.0 právě představil nejvážnější pokus o reformu českého vysokého školství za poslední dekády.“ V roce 2011, tedy před 15 lety v době, kdy byl ministrem „véčkař“ Josef Dobeš, vznikl na MŠMT Pracovní návrh věcného záměru zákona o vysokých školách, (dále PN), který přinesl řadu mírných, ale důležitých změn při řízení a fungování vysokých škol. Tyto změny se oproti zákonu 111/1998 Sb. týkaly čtyřech hlavních oblastí:

•  jmenování a kompetence správní rady veřejné vysoké školy,

•  jmenování rektora veřejné vysoké školy,

•  poslání a složení akademického senátu veřejné vysoké školy,

•  zavedení pracovních míst profesorů a docentů.

Tento PN, jenž byl dílem týmu vedeného tehdejším ředitelem odboru vysokých škol Jiřím Nantlem, obsahoval všechny důležité změny potřebné k tomu, aby se naše vysoké školy způsobem řízení a fungování začaly přibližovat špičkovým zahraničním univerzitám. Narazil ovšem na ostrou odmítavou reakci pedagogů i studentů veřejných vysokých škol, jejíž součástí bylo i metání melounů studenty z balkónu Právnické fakulty. V reakci na ostrou kritiku PN ze strany Univerzity Karlovy Jiří Nantl v lednu 2012 na funkci ředitele odboru vysokých škol rezignoval. 

Doporučuji každému, koho zajímají změny zvažované v připravované Plagově reformě vysokých škol, aby si PN pečlivě přečetl a zamyslel se nad argumentací, jíž je zdůvodněn. Podle mého názoru obsahuje dobře promyšlené a provázané změny kompetencí tří hlavních orgánů univerzit: správní rady, v Plagově návrhu univerzitní rady, akademického senátu vysoké školy a jejího rektora. Tyto změny směřují k posílení role správní rady a rektora a vybalancování jejich kompetencí s akademickým senátem. Ten není z klíčových kompetencí nikterak vyřazen, jen by je podle PN sdílel se správní radou. Důležitým rysem PN je, že upustil od detailní regulace vnitřních poměrů veřejných vysokých škol zákonem; posílil význam statutu vysoké školy jako základního vnitřního předpisu (schváleného akademickým senátem a správní radou na návrh rektora), který vymezí vnitřní strukturu a organizační vztahy uvnitř vysoké školy. Stručně nyní připomenu změny v uvedených čtyřech oblastech. 

Veřejnost má právo podílet se na řízení vysokých škol

Podle stávajícího zákona 111/1998 Sb. správní rada plní de facto funkci dozorčí rady a její hlavní pravomoci spočívají v tom, že vydává předchozí písemný souhlas k právním jednáním týkajícím se majetkových záležitostí. Dále společně s akademickým senátem:

• schvaluje rozpočet a střednědobý výhled veřejné vysoké školy, předložený rektorem,
• schvaluje strategický záměr veřejné vysoké školy a každoroční plán jeho realizace,
• projednává výroční zprávu o činnosti a výroční zprávu o hospodaření veřejné vysoké školy, předložené rektorem.

Členy správní rady veřejné vysoké školy jmenuje a odvolává po projednání s rektorem ministr tak, aby v ní byli přiměřeně zastoupeni představitelé různých oblastí veřejného života. Jmenování členů správní rady je tedy plně v rukou ministra.

V PN je role a postavení správní rady formulováno jinak: 

Správní rada bude zákonem vymezena jako orgán vysoké školy, jehož prostřednictvím se na řízení vysoké školy v zásadních věcech vysoké školy podílí veřejnost. Správní rada vysoké školy bude mít v případě univerzity 9 členů a v případě jiné vysoké školy 5 členů, kteří nemohou být zaměstnanci nebo studenty vysoké školy. Členy správní rady bude jmenovat prezident republiky (v případě odborných vysokých škol a specializovaných vysokých škol univerzitního typu: ministr), z toho nejméně polovina členů správní rady bude jmenována na návrh akademického senátu vysoké školy.

Tato formulace jasně říká, že veřejnost má právo se na řízení veřejné vysoké školy financované z veřejných prostředků v zásadních věcech přiměřeně podílet. Zároveň jmenování členů správní rady odebírá vládě a přenáší na prezidenta se značným vlivem akademického senátu. To považuji za správnou změnu. Správní radě bylo mimo jiné dále svěřeno: 

• schvalovat statut vysoké školy na základě jeho předchozího schválení akademickým senátem vysoké školy, 
• schvalovat dlouhodobý záměr vysoké školy na základě jeho předchozího schválení akademickým senátem vysoké školy, 
• podílet se na ustavení rektora do funkce v souladu se zákonem a statutem vysoké školy. 

Jak vybírat rektora?

Pro veřejné vysoké školy PN upravil dva postupy výběru rektora, z nichž měl statut vysoké školy určit jeden: 

1. Rektora vysoké školy jmenuje správní rada vysoké školy na návrh akademického senátu. 
2. Rektora vysoké školy jmenuje správní rada vysoké školy na základě výběrového řízení a po vyjádření akademického senátu. 

Z procedury ustanovení rektora PN úplně vypustil prezidenta, což bylo dle mého názoru správné. 

Zatímco současný vysokoškolský zákon svěřuje výběr rektora výhradně akademickému senátu a samotné jmenování prezidentovi:

Rektora jmenuje a odvolává na návrh akademického senátu veřejné vysoké školy prezident republiky. 

Pojďme se podívat na to, jak probíhá výběr rektora na nejstarší a největší Univerzitě Karlově (UK). Dle jejího statutu může univerzitnímu akademickému senátu navrhnout kandidáta na rektora akademický senát fakulty, skupina nejméně 100 členů akademické obce nebo člen senátu, přičemž členy akademické obce jsou akademičtí pracovníci a studenti (a podobně u jiných univerzit. O funkci rektora UK se tedy může ucházet jen ten, koho navrhne někdo z akademické obce nebo nějaký orgán UK a žádné výběrové řízení se nekoná. Více si můžete přečíst v článku na VědaVýzkum.cz Hledá se rektor/ka.  

Možnost vybrat rektora na základě výběrového řízení by měla být dávno součást zákona o VŠ. 

Vidíme, že jak v případě kompetencí správní rady, tak při jmenování rektora PN předpokládá součinnost správní rady a akademického senátu. Tato součinnost je podle mého názoru velmi užitečná a v návrhu je i dobře promyšlený článek upravující dohadovací řízení v případě neshody těchto dvou těles. 

19. Dohodovací řízení mezi správní radou a akademickým senátem: Dojde-li v otázkách, kde zákon předpokládá schválení určitého rozhodnutí akademickým senátem a správní radou vysoké školy k nesouladu mezi oběma orgány, zakotví zákon povinnost rektora zprostředkovat dohodovací řízení komisí (společným výborem) složenou z členů obou orgánů zastoupených paritně. Návrh dohodovací komise, který byl přijat nejméně dvěma třetinami všech členů komise, bude rektorem sdělen správní radě a akademickému senátu a bude přijat, neodmítne-li jej některý z orgánů ve lhůtě jednoho měsíce většinou nejméně dvou třetin všech členů příslušného orgánu. Dohodovací řízení nebude přípustné použít v případě postupu při jmenování nebo odvolání rektora.

Složení Akademických senátů by se mělo upravit

Poslání i způsob volby akademického sněmu v PN zůstal v podstatě stejný, jako podle současného znění zákona, tj. šlo o jeho samosprávný zastupitelský akademický orgán volený přímým a tajným hlasováním. Co se v PN od současného zákona výrazně lišilo, bylo jeho složení. Podle platného znění zákona o VŠ akademický senát:

Má nejméně jedenáct členů, z toho nejméně jednu třetinu a nejvýše jednu polovinu tvoří studenti. Členy akademického senátu veřejné vysoké školy volí ze svých řad členové akademické obce veřejné vysoké školy. Volby jsou přímé, s tajným hlasováním. Vnitřní předpis veřejné vysoké školy stanoví zejména počet členů akademického senátu, způsob jejich volby a způsob volby předsedy akademického senátu, orgány akademického senátu a jejich ustavování,

zatímco podle PN: 

Zákon upraví pravidla pro složení akademického senátu, který bude mít podle statutu vysoké školy nejméně 15 a nejvýše 51 členů; počet členů akademického senátu musí být vždy dělitelný třemi. Dvě třetiny členů akademického senátu budou tvořit zástupci zaměstnanců, kteří jsou členy akademické obce, z toho většinu zaměstnaneckých členů akademického senátu budou muset tvořit docenti a profesoři; třetinu členů akademického senátu budou tvořit zástupci studentů. 

Snížení zastoupení studentů na jednu třetinu je minimální potřebná úprava, neboť podle mého názoru do volby rektora, rozpočtu vysoké školy a jejího strategického záměru nemají studenti mluvit vůbec a sami by měli tuto pravomoc odmítat. Ještě důležitější a zcela přirozená změna je však v ustanovení, že většinu zaměstnaneckých členů akademického senátu mají tvořit docenti a profesoři. To mělo být v zákonu o VŠ dávno. Tato zásada je provázána s poslední důležitou změnou, kterou PN přinášel, jíž je zavedení pracovních míst profesorů a docentů.

Zavedení pracovních míst profesorů a docentů

Důsledné chápání pozic akademických pracovníků jako funkčních míst v rámci struktury vysoké školy (návrat k prvorepublikové tradici) se zákonem nastaveným standardem postupu při prvním ustanovení na místo plnoprávného vysokoškolského učitele (docenta); vyhrazení funkčních míst profesorů (jako osobností určujících vědecký profil oboru) jen pro univerzity. 

Důležitá a naprosto správná změna se týká nahrazení jmenování profesorů prezidentem republiky jejich ustanovením rektorem univerzity, na níž profesor působí. Takže místo titulu na doživotí bez vazby na vysokou školu, kde řízení pro jmenování profesorem podle stávajícího znění zákona o VŠ proběhlo, PN zaváděl standardní způsob ustanovení profesorů jako pracovních pozic na dané vysoké škole. Současná procedura jmenování prezidentem, kdy uchazeči nemusí na vysoké škole, kde řízení proběhlo, působit, je přežitek z doby Rakouska-Uherska a první republiky. Tehdy ovšem bylo profesorů málo a profesoři byli zaměstnanci státu. V tom případě jmenování panovníkem mělo oprávnění jako zdůraznění prestižnosti pozice profesora. V případě dnešních veřejných vysokých škol k tomu není žádný racionální důvod. Navíc, jak jsme viděli v případech Jiřího Fajta, Ivana Ošťádala a Jana Eichlera, když si panovník zamane a navržený kandidát se mu nelíbí, tak ho prostě nejmenuje. Nezanedbatelná je i skutečnost, že od okamžiku, kdy jmenování profesorem navrhne vědecká rada vysoké školy a jmenování je předáno prezidentovi prostřednictvím ministra školství, do samotného jmenování, které probíhá dvakrát ročně, uplyne zcela zbytečně typicky 9 měsíců. Tato změna se samozřejmě mnohým státním profesorům nelíbila, protože pokud by na dané vysoké škole přestali působit, přestali by být profesory.

Není třeba vymýšlet nic nového

V návaznosti na návrh reformy v roce 2011 vypukly akademické nepokoje nazvané Týden neklidu, padaly melouny a vše vedlo k rezignaci Josefa Dobeše. Po něm se v květnu 2012 stal ministrem školství Petr Fiala a ten velmi rychle ustupoval tlaku reprezentace vysokých škol, až místo původního věcného záměru nového zákona nakonec vznikla jen novela zákona 111/1998 Sb. 

V ní z výše popsaných změn nezbylo nic. Nově upravené je jen akreditační řízení. V části o systému zajišťování kvality ve vysokém školství PN místo Akreditační komise zřídil Agenturu pro kvalitu vysokého školství jako autonomní právnickou osobu veřejného práva, která měla za úkol provádět hodnocení vnitřního systému zajišťování kvality univerzit, na jehož základě mělo ministerstvo udělovat akreditace. Její roli v novele zákona 111/1998 Sb. převzal Akreditační úřad, jenž byl zákonem 137/2016 s platností od 1. 9. 2016 zřízen jako právnická osoba veřejného práva, která přímo rozhoduje o akreditacích. V letech 2022–2025 byl předsedou rady Akreditačního úřadu Robert Plaga.

Domnívám se, že Robert Plaga nemusí nic vymýšlet, stačí vzít původní návrh svého brněnského kolegy a začít přesvědčovat akademickou obec, že v něm obsažené změny jsou nezbytné, mají-li být naše vysoké školy mezinárodně konkurenceschopné a přitažlivé. A ať už vezme za základ PN nebo svůj návrh, přeji mu, aby nedopadl jako Josef Dobeš. 

Autor: Jiří Chýla

Foto: Wikimedia, ChatGPT

Příspěvky z rubriky Názory nijak nevyjadřují názory a postoje redakce.