Ministerstvo školství nedávno zveřejnilo rozpis veřejné institucionální podpory vědy na vysokých školách pro rok 2026. A tím i zafixovalo proporce, v jakých bude podporu rozdělovat až do roku 2030 včetně. Letos tak rozdělí téměř 10 mld. Kč, v letech dalších (snad) ještě o něco více.
Proporce na období 2026–2030 vychází z proporcí roku 2025, ale nově se do ní promítly kvalitativní známky A, B, C, D, vysokých škol z posledního národního hodnocení vědy. Ukazuje se, že známka z hodnocení má na výši veřejné podpory dopad zanedbatelně malý. Dělat v Česku na vysoké škole výzkum mezinárodně špičkový nebo jen lokálně podprůměrný má na výši veřejné podpory vliv směšně malý.
Ministerstvo školství (MŠMT) před pár měsíci vydalo nová Pravidla pro poskytování institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace (DKRVO) veřejným vysokým školám na období 2026–2030. A následně zveřejnilo i rozpis podpory DKRVO mezi vysoké školy na rok 2026 s tím, že proporce alokace roku 2026 zůstanou v platnosti až do roku 2030 včetně.
Balík DKRVO pro rok 2026 představuje téměř 10 miliard Kč a s nějakým navýšením (snad) se to tak bude každoročně opakovat další 4 roky. Rozhodlo se tak o rozdělení více než 50 mld. Kč. Peníze z DKRVO představují dominantní zdroj podpory vědy na školách a rozhodně si to zaslouží pozornost větší než malou, kterou tomu dosud věnovali nejen akademici na školách. Neštěkla o tom ani média a širší veřejnost toto téma míjí zcela. Dokonce jsem k tomu nezaznamenal ani tiskovou zprávu, natož debaty ve veřejnoprávní ČT či Rozhlase. Nepřímo to vypovídá o tom, jak vážně česká společnost věci kolem vědy vnímá (je jí to dost šumák, to raději dokola probírá témata jako Turek...).
Na celé věci je zajímavá řada věcí. Asi tou hlavní je to, že do alokace peněz mezi školy byly promítnuty výsledky nedávno dokončeného národního hodnocení vědy výzkumných organizací, včetně vysokých škol. Pozornost si zaslouží skutečnost, že výsledky hodnocení se do realokace finanční podpory promítly jen symbolicky. A stejně zajímavé je i to, že nic dalšího, tedy kromě posledního stavu roku 2025, se do nové alokace už nepromítlo.
Zde stojí za připomenutí, že před lety při předchozím rozdělování podpory DKRVO se výsledky hodnocení vědy na vysokých školách také téměř nepromítly, pokud tedy vůbec. Tehdy to až do roku 2025 zafixovalo proporce podpory vytvořené víceméně spontánně nechvalně známým kafemlejkem.
Přečtěte si také
Známka A až D. Tentokrát ji nedostali studenti u zkoušky, ale samotné vysoké školy za kvalitu výzkumu od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Ministerstvo právě zveřejnilo výsledky národního hodnocení vysokých škol. Podle něj máme osm „áčkových“, tedy vynikajících univerzit co se týče výzkumu. Na druhém konci máme šest institucí, které jsou podprůměrné s řadou slabých stránek a nedostatků, a čtyři, jež neprošly hodnocením. A někde mezitím je 17 zbylých vysokých škol, pro které budou mít výsledky hodnocení nepříjemné finanční dopady.
Kolik stojí známka
Pravidla alokace DKRVO z dílny MŠMT pracují s výsledkem hodnocení za celou školu, tedy známkami A, B, C, D od nejlepší k nejhorší. Krajní známky Metodika hodnocení (na str. 25) definuje takto:
„A" – Vynikající (excellent): Ve výzkumných parametrech globálních oborů mezinárodně kompetitivní instituce a/nebo instituce se silným inovačním potenciálem a vynikajícími výsledky aplikovaného výzkumu a/nebo instituce naplňující vynikajícím způsobem svěřenou misi.
„D" – Podprůměrná (below average): Instituce v převážné většině parametrů základního a/nebo aplikovaného výzkumu podprůměrná. Instituce s řadou slabých stránek a nedostatků a omezenou snahou je odstraňovat.
Čtyři modelové případy
Aby to bylo polopatičtější, vytvořil jsem jednoduchou on-line kalkulačku. Promítl jsem do ní jak zmíněná Pravidla alokace DKRVO z dílny MŠMT, tak některé další údaje laskavě poskytnuté MŠMT. Obsah kalkulačky je myslím jasný.
Už zmíněná kalkulačka ukazuje, že vysoká škola si v roce 2026 oproti roku 2025 díky známce „A" finančně polepší o 3,8 %, díky známce „B" o 1,55 %, známce „C" o 0,42 % a známka „D" znamená propad o -0,7 %. Rozdíl mezi školou zhodnocenou jako vědecky mezinárodně excelentní a školou vědecky podprůměrnou tedy bude pouhých 4,5 % (=3,8 + 0,7).
Vezměme si Univerzitu Karlovou (UK). Ta mimochodem dlouhodobě získává zhruba celou čtvrtinou balíku DKRVO, tedy kolem 2,5 miliard Kč ročně. Jde o suverénně největšího hráče v systému. Co by se bývalo hypoteticky stalo s její finanční podporou, pokud by nedostala nejlepší známku „A", ale tu nejhorší „D"? UK by v roce 2026 dostala o pouhých 82,8 milionu Kč méně. To sice může běžnému smrtelníkovi připadat jako dost peněz, ale celkový příjem UK z DKRVO byl v roce 2025 téměř 2.5 miliardy Kč. Takže pro UK by to byla ztráta pouhých 3,2 %. Pro celý rozpočet UK tedy něco jako zaokrouhlovací chyba.
A funguje to i obráceně. Vezměme si školu s nejmenším rozpočtem DKRVO a s nejhorší známkou „D" — Škoda Auto Vysoká škola. Přeskok z podprůměrné školy na mezinárodně špičkovou by jí v roce 2026 vynesl navíc pouze 75 000 Kč (slovy 75 tisíc Kč). Tedy peníze na celkové náklady práce poloviny akademika za jeden měsíc.
Stabilita ano. Ale kde jsou motivace a priority?
Nová Pravidla DKRVO otevírají legitimní otázku, zda se výsledky náročného hodnocení do financování nepromítají málo. Pokud má finanční rozdíl mezi špičkovým a průměrným výsledkem ve financování jen minimální odraz, jak silnou motivaci vlastně systém vytváří pro dlouhodobé zvyšování kvality výzkumu? To pak je lepší dělat levně slabý výzkum a peníze z DKRVO si více užívat na pěkné platy a více volného času. To není kritika samotné Metodiky hodnocení, ale naopak. Právě proto, že je hodnocení odborně náročné, komplexní a finančně nákladné, stojí za to ptát se, jak intenzivně stát jeho výsledky skutečně využívá.
Máte pocit, že naše vysoké školy budou mít v takto nastaveném systému nějakou motivaci a reálnou šanci usilovat o světovost ve výzkumu? Nejde o to, že bych své Univerzitě Karlově přál nižší podporu DKRVO, nebo té druhé vyšší. Jde o to, co takto nastavený systém vlastně odměňuje. Když „odměna" DKRVO za vědeckou excelenci představuje pouhé jednotky procent a postih za podprůměrnost nápodobně, co se asi tak stane? No že dělat nákladově lacinou, podprůměrnou a málo relevantní vědu bude ekonomicky tou nejlepší strategií.
Někdo možná namítne, že DKRVO je jen jeden z mnoha zdrojů a hlavní motivace pro kvalitu přece plynou i odjinud — z grantů, z mezinárodní spolupráce, z prestiže. Jenže DKRVO je pro vysoké školy naprosto zásadním zdrojem peněz na vědu, ne dílčí zdroj — mluvíme zde o skoro deseti miliardách korun ročně (9,87 mld. Kč pro rok 2026, meziročně o něco přes 3 % víc než v roce 2025), rozdělovaných napříč celým vysokoškolským výzkumem v zemi. To není almužna navrch, to je páteřní financování, na kterém řada pracovišť v podstatě stojí. Když páteřní zdroj odměňuje kvantitu místo kvality, je to problém pro celý systém, ne jen účetní kuriozita.
Netvrdím, že institucionální finanční podpora výzkumu (DKRVO) má mechanicky kopírovat výsledky vysokých škol v hodnocení. Výzkumné organizace potřebují rozumnou míru stability a předvídatelnosti financování na roky dopředu. Nikdo rozumný nechce, aby se jejich rozpočty po každém hodnocení dramaticky propadaly nebo naopak skokově rostly. Jenže mezi stabilitou a petrifikací historického rozdělení podpory existuje velmi široký prostor.
Zde musím připomenout, že institucionální podpora by vedle stability a předvídatelnosti měla akcentovat další dva cíle. Druhým cílem by měla být výrazně větší podpora vysokých škol, kde se dělá kvalitnější věda. Jednak je to pro veřejné rozpočty efektivnější a dále proto, že kvalitnější věda je mnohem nákladnější. A třetím cílem má být podpora vzniku či rozvoje pracovišť těch vědních oborů, které jsou z nějakých důvodů pro zemi strategicky důležité a za dané situace jsou malé, slabé nebo dokonce ani neexistují. Bez této podpory samy od sebe totiž nevzniknou. O nic takového ale dosavadní, ani nová realokace podpory DKRVO neusiluje. Že by snad už dnes byla oborová struktura výzkumu na českých vysokých školách optimálně nastavená? Právě že vůbec.
Ale rozpis DKRVO je už zřejmě až do roku 2030 dán, prostě hotová věc. Kvůli zlepšení známky v hodnocení za další 4 roky se teď nikdo asi moc nepřetrhne. A tam, kde doposud vědu mnohdy spíše jen předstírali, teď mají novými Pravidly DKRVO černé na bílem potvrzeno, že to dělali vlastně dobře. V dalších letech tak jen nezlomní idealisté budou nadále věřit, že by to mohlo být po roce 2030 výrazně jinak. Ono se totiž něco podobného stalo i minule a předminule a...
A mimochodem nám to odpovídá i na opakovanou zvídavou otázku: Kdy se konečně české vysoké školy začnou objevovat ve vyšších patrech mezinárodních univerzitních žebříčků (viz mé nedávné blogy 1, 2)?
Pár dílčích poznámek na konec
Hodnocení podle Metodiky 2017+, nově Metodiky VŠ 2025+, není formalitou. Trvá dlouhou řadu měsíců, podílejí se na něm zahraniční experti, oborové panely i samotné vysoké školy. Posuzuje se kvalita výzkumu, jeho strategie, mezinárodní postavení, společenská relevance i řada dalších aspektů. Jde o jeden z nejsložitějších a odborně nejnáročnějších hodnoticích procesů, které český akademický prostor zná. Dobře provedené hodnocení může vedení školy poskytnout velmi cennou zpětnou vazbu o tom, co dělá dobře a co špatně. Člověk by ale přesto očekával, že jeho výsledky budou mít také významné důsledky pro budoucí financování výzkumu.
Přidělení známky za celou vysokou školu samo o sobě představuje poměrně hrubé zjednodušení bohatých zjištění hodnocení, protože kvalita a rozsah vědy uvnitř našich univerzit napříč fakultami je opravdu velmi heterogenní.
O čem to bude příště?
V tomto blogu jsem se zaměřil pouze na český systém DKRVO, tedy jak se výsledky českého národního hodnocení promítají do rozdělení institucionální podpory mezi vysoké školy. V příštím pokračování se po delším čase podívám na britský systém Quality-Related (QR) funding. Na první pohled jde o obdobný typ institucionální podpory výzkumu. Při bližším pohledu se ale ukáže, že jeho filozofie je v několika zásadních ohledech odlišná. Pomůže nám to lépe pochopit, v čem má Česko problém.
Autor: Daniel Münich
Text vyšel na autorově blogu Metodikahodnoceni.blogspot.cz
Příspěvky z rubriky Názory nijak nevyjadřují názory a postoje redakce.
