Evropa má špičkovou vědu, přesto se jí často nedaří proměnit výsledky výzkumu v úspěšné inovace a nové produkty. Jednou z cest, jak propojit výzkum s průmyslem, jsou výzkumné a technologické organizace. Jak fungují, proč je v nich klíčová práce s lidmi a jaké jsou zkušenosti laserového centra HiLASE? Odpovídá jeho manažerka pro strategický rozvoj Jana de Merlier.
V českém prostředí se pojem výzkumná a technologická organizace (Research and Technology Organisation, RTO) zatím příliš nepoužívá. Co si pod ním máme představit?
Primárně jde o organizaci, která propojuje špičkový výzkum s potřebami průmyslu a společnosti a pomáhá převádět znalosti do technologií, inovací a konkrétních řešení. Má za sebou špičkový výzkum, ale zároveň umí pochopit potřeby průmyslu a reagovat na ně. Cílem je vyřešit problém a najít dlouhodobého partnera, ne skončit pouze u vědeckého výsledku nebo publikace. V zahraničí tento model existuje desítky let a tyto organizace si vybudovaly dlouhodobá partnerství s průmyslem tak, aby oba světy mluvily stejnou řečí. K tomu jsou kromě špičkových vědců potřeba i lidé, kteří se pohybují na pomezí průmyslu a vědy a chápou oba světy.
Čím se tedy RTO liší například od univerzit nebo ústavů Akademie věd?
Rozdíl není v tom, že by RTO nedělala základní výzkum nebo univerzity aplikovaný. Rozdíl je především v poslání organizace: RTO systematicky buduje kapacity k tomu, aby výzkumné poznatky převáděla do aplikací a dlouhodobě spolupracovala s průmyslem a veřejným sektorem. Oba typy organizací jsou potřeba a není nutné stavět proti sobě základní a aplikovaný výzkum. Aplikovaný výzkum je u nás legislativně definovaný, ale podle mě stále stojí trochu na vodě institucionální ukotvení organizací, které se na něj chtějí systematicky zaměřovat.
Proč se téma RTO otevírá právě nyní?
Otevírá se postupně a opakovaně. Překvapilo nás například, že v Evropské asociaci výzkumných a technologických organizací (European Association of Research and Technology Organisations, EARTO) není žádná česká členská organizace. Myslím si, že důvod může být částečně v institucionálním a legislativním nastavení veřejných výzkumných institucí. Částečně ovšem může být mindsetový – v tom, jak tyto instituce fungují. Postupně ale vznikají instituce typu HiLASE, které chtějí být blíže průmyslu, být jeho dlouhodobými partnery a přinášet poznatky do praxe.
HiLASE už několik let usiluje o takzvaný RTO mindset. Co to znamená pro každodenní fungování centra?
Je to celá sestava strategických kroků. Pro RTO je typické, že musí mít jasnou strategii, jak bude financovaná a kam směřuje. Do toho se promítá práce s lidmi a vytváření celého týmu.
Potřebujeme schopný tým, který komunikuje s firmami a dokáže předvídat, co budou firmy potřebovat a kam směřují trendy. Potřebujeme silný business development, stejně jako komunikaci a marketing. A potřebujeme silný HR tým, který pomáhá rozvíjet zaměstnance tak, aby tento mindset dokázali následovat.
Důležité je také financování. Standardně mají tyto organizace tři složky – institucionální financování, projekty a komerční spolupráci. My jsme si nastavili vyšší podíl financování z komerční spolupráce, což nás více motivuje hledat příjmy z komerčních aktivit a přizpůsobit tomu fungování.
Stačí, aby se instituce rozhodla, že chce fungovat jako RTO, nebo by tento model měl být nějak ukotvený?
Když jsme před několika lety chtěli vstoupit do EARTO, narazili jsme na to, že naše tehdejší institucionální nastavení a vymezení poslání nebyla pro jejich kritéria dostatečná. Chybělo jim jasné zakotvení aplikovaného zaměření a spolupráce s praxí.
My už se nyní snažíme jako RTO chovat. Nic zásadního nám v tom nebrání, ale zároveň nás v tom systém příliš nepodporuje. Prvním krokem by mohlo být přiznání, že vedle sebe mohou fungovat různé typy institucí. Akademie věd by mohla zastřešit instituce základního výzkumu i ty aplikačně zaměřené. Ty aplikované by se také měly hodnotit výrazně více podle dopadu. Následné legislativní úpravy by tomu mohly jen pomoci. Do budoucna proto bude důležité vytvořit prostředí, ve kterém mohou mít aplikačně a technologicky orientované výzkumné organizace odpovídající míru autonomie, způsob řízení i hodnocení podle svého poslání.
Nejdůležitější jsou lidé a ambice
Zkušenosti s tímto modelem sbíráte v zahraničí řadu let. Co jste se od tamních organizací naučili?
Instituce, které jsme navštívili, mají za sebou dlouhou historii a uvědomujeme si, že je nemůžeme okopírovat. Naším cílem je, aby z institucí, které už tady máme a mají chuť být aplikovaně zaměřené, mohl vyrůst český model se správným mindsetem.
Jako jedna z hlavních věcí nám vyšlo strategické řízení instituce: vědět, kam směřuje, mít jasnou strategii a dlouhodobou stabilitu financování. My jsme si například stanovili jasný cílový podíl příjmů ze spolupráce s průmyslem na 33 %. Dnes jsme přibližně na 26 %, k cíli se tedy pomalu, ale jistě blížíme. Více než 28 % máme z institucionálního financování a zbytek tvoří projekty. Chceme dlouhodobě udržet vyvážený mix institucionálního, projektového a průmyslového financování.
Co pro vás bylo nejdůležitější zkušeností?
Uvědomili jsme si, že nejdůležitějším faktorem jsou lidé. Máme špičkové vědce a perfektní vybavení, ale potřebujeme, aby přemýšleli nad tím, kam technologii, kterou vyvíjejí, dostat, a ne jen nad tím, aby měli nějaké prvenství nebo publikaci.
Postupně jsme si také uvědomili, že úspěšné instituce velmi dobře definují své klíčové kompetence. Prošli jsme si proto procesem, kdy jsme si řekli, kde je naše specifická role a jak můžeme pomoci průmyslu. K tomu ale musíme průmysl znát a vědět, co bude potřebovat za deset let. Měli bychom být pro firmy partnerem, který dokáže říct, co bude technologicky reálné, a zároveň si u partnera ověřovat, zda je to správná cesta.
Změnil se způsob, jakým v HiLASE technologie vyvíjíte?
Ano. Před lety jsme něco vyvinuli a potom tomu hledali uplatnění. Teď se více zaměřujeme na strategické partnery, se kterými spolupracujeme dlouhodobě a technologie vyvíjíme společně. Firmy často zajímá konkrétní problém, který potřebují vyřešit nyní, a nevidí tolik do budoucnosti. My zase víme, co by technologie do budoucna mohla umět. Potřebujeme tedy najít společnou cestu.
Důležitá je také interdisciplinarita. Projekty skládáme napříč celým centrem, aby spolupracoval laserový tým s týmem aplikací nebo třeba s techniky. Díky tomu jsme schopni podívat se na problém z více pohledů a najít řešení.
Snažíte se zkušenosti, které jste za ty roky získali, předávat dál?
Stejně jako se jezdíme inspirovat jinam, snažíme se naše zkušenosti předávat dál. Založili jsme Leadership Academy pro vědce v regionu STAR. Společně se STAR Clusterem se snažíme předávat hlavně mindsetové věci – osobní rozvoj, fungování v týmu, vedení týmů nebo strategické řízení instituce. Sdílíme také naši cestu včetně toho, co nám napoprvé nefungovalo.
Co to bylo?
První strategie například vypadala krásně na papíře, ale nepodařilo se nám ji dostat do týmu. Postupně jsme proto začali mnohem více pracovat s lidmi. Další strategii jsme postavili jinak a měli už lídry jednotlivých týmů, kteří se stali jejími ambasadory. Napoprvé jsme do toho šli hurá stylem. Pak jsme zjistili, že se to musí odpracovat. Těch několik let, které jsme věnovali rozvoji lidí, se extrémně vyplatilo.
Evropa umí psát strategie, hůře je uskutečňuje
Po konferenci EARTO jste zmiňovala, že zaznívala poměrně otevřená kritika Evropy. Co vás nejvíce zaujalo?
Nejvíce mě zaujalo, že se tam řešily stejné problémy jako v České republice. Máme tendenci říkat, že je tu všechno špatně, ale tam se upozorňovalo na naprosto stejné problémy.
Píšeme dobré strategické dokumenty, ale neumíme je implementovat. Fragmentujeme zdroje a neumíme se soustředit na důležité věci. Dopad výzkumu stále neumíme dostatečně měřit a promítat do hodnocení. Příliš regulujeme. To všechno platí pro evropskou úroveň stejně jako pro naši.
Některé evropské země ale dokážou podporovat inovace výrazně lépe než jiné.
Některé země umí inovace podporovat lépe, jiné hůře. Česko patří mezi mírné inovátory, přičemž na špici z hlediska inovací se drží například Švédsko, Dánsko nebo Nizozemsko, tedy státy, jejichž inovační systémy mají mimo jiné dlouhou tradici silných RTO. Přesto, že tu máme země s výbornými výsledky, Evropa jako celek pokulhává za některými asijskými zeměmi nebo Spojenými státy.
Co by tedy měla Evropa změnit?
Na konferenci se hodně mluvilo o tom, že je potřeba jasně definovat oblasti, ve kterých můžeme být dobří, nasměrovat tam zdroje, přestat pouze psát dokumenty a začít je implementovat. A vědu opravdu stavět na jasném dopadu. Mluvilo se například o vesmíru, obraně a bezpečnosti, čistých technologiích, polovodičích nebo umělé inteligenci, tedy oblastech, které jsou důležité nejen ekonomicky, ale také pro technologickou suverenitu a odolnost Evropy.
Evropa také potřebuje zvýšit investice do výzkumu a zapojení firem do výzkumu a inovací. Potřebujeme, aby tu vznikaly nové firmy a aby ty existující neodcházely za americkým kapitálem. Potřebujeme jednotnější trh a více rizikového kapitálu. Myslím si, že nás v řadě věcí brzdí roztříštěnost a velká regulace.
Přečtěte si také
Česká republika sice v inovacích drží pozici regionálního lídra, na většinu zemí EU ale znovu ztrácí a meziročně se propadá. Na to upozorňují hodnoticí zprávy Evropské komise, které Česko řadí mezi „mírné inovátory“ a ukazují, že meziročně se nejvíce propadlo v oblasti zapojení firem do výzkumu a inovací. Kde má tuzemský inovační ekosystém největší trhliny a v jakých oblastech naopak drží krok s evropskou špičkou?
Za deset let chceme vidět české finální produkty
Když se podíváme deset let dopředu: podle čeho poznáte, že cesta, kterou jste v HiLASE zvolili, funguje?
Pro HiLASE je to o cílech a indikátorech, které jsme si nastavili. Chceme mít trvale zajištěné institucionální financování, projektové financování pro nové a ambiciózní projekty a příjmy ze spolupráce s průmyslem. Směřujeme zhruba ke třetinovému modelu.
Chceme mít silné strategické partnery a tento model dlouhodobě udržet. A chtěli bychom mít jméno na evropské i mezinárodní úrovni. Myslím si, že pokud něco v České republice chybí, je to ambice. My máme ambici nebýt jen českým centrem, ale mít renomé v Evropě a možná i mimo ni.
Jak by podle vás měla za deset let vypadat Česká republika, pokud se podaří RTO mindset více rozvinout?
Více firem bude spolupracovat s našimi výzkumnými institucemi a budou vidět jasné výstupy. Výzkumné instituce budou komplexně a strategicky podporovat rozvoj lidí, což se dnes v řadě institucí vůbec neděje. Stejně tak potřebujeme firemní ekosystém, který nám dnes chybí. Firmy musí více chtít vědu využívat a být tahouny. A věda musí být připravena jim v tom více pomáhat.
Za deset let bych chtěla vidět české firmy s globálně konkurenceschopnými finálními produkty, které vznikly díky dlouhodobé spolupráci s výzkumnými organizacemi. A také české RTO, které budou přirozenou součástí evropských strategických technologických řetězců.
Je podle vás RTO jedinou cestou, jak toho dosáhnout?
Určitě ne, je to jedna z možných cest a my jsme se rozhodli vydat právě po ní. Pokud má ale výzkumná instituce efektivně spolupracovat s průmyslem, nevyhne se tomu, že musí mít jasné cíle, jasně definované kompetence, model financování, který bude oceňovat spolupráci s průmyslem, a připravené lidi. Bez toho se instituce nehne.
Dokážete už dnes říct, že se investice do lidí a RTO mindsetu HiLASE vyplatila?
Myslím, že ano. Už jen podle toho, že naplňujeme cíle, například pokud jde o podíl komerční spolupráce, který se výrazně zvyšuje. U týmů, které se více zaměřily na svůj rozvoj, vidíme vyšší projektovou úspěšnost. To jsou věci, které lze ukázat čísly.
Pořád ale máme před sebou dlouhou cestu. U těchto institucí je to práce na desetiletí, možná nikdy nekončící práce. Říct, že RTO mindset už máme, by bylo předčasné. My ho stále rozvíjíme.
Jana de Merlier pracuje v HiLASE od roku 2014, nyní na pozici manažerky pro strategický rozvoj. V roce 2015 spoluzakládala neziskovou organizaci STAR Research & Innovation Cluster, jejímž posláním je podpora rozvoje regionu STAR. Má více než 20 let zkušeností s dotačním poradenstvím a strategickým řízením projektů. Je aktivní v komunální politice jako radní a místostarostka v Dolních Břežanech.
HiLASE (High average power pulsed LASErs) je výzkumné centrum zaměřené na vývoj pokročilých laserových technologií a jejich aplikací. Je součástí Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky se sídlem v Dolních Břežanech. Od svého založení v roce 2014 se primárně zaměřuje na aplikovaný výzkum laserových technologií a jejich využití mimo jiné v průmyslu, vesmíru a obranném sektoru.
- Autor článku: ano
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
