Petra Kinzlová: Skvělá věda k úspěchu nestačí. Potřebujete i odvahu, štěstí, finance a trpělivost

Poslední týdny jste strávila na cestách – od prezidentské mise v Pobaltí až po konferenci v Portugalsku. Jak dnes v oblasti biotechnologií vypadá Česko z pohledu Evropy?

Tyto cesty krásně ilustrují náš potenciál. Jsme ve středu Evropy a máme příležitost stát se středoevropským „hubem“, branou do celého regionu. Západní Evropa o nás v oblasti biotechu stále ví poměrně málo. Teď je správná chvíle prezentovat, co umíme, a pozvat sem investory a další velké hráče. Státy jako Litva či Lotyšsko vnímají příležitost, jak společně vytvořit větší a silnější region, který bude zajímavý z globálního pohledu. Jako celek jsme totiž mnohem viditelnější. Pobaltské státy jsou v biotechu velmi progresivní a mají silnou podporu státu, což je pro nás velká inspirace.

Co tedy můžeme světu nabídnout?

V první řadě je to špičková věda. Naši vědci a studenti mají bohaté zahraniční zkušenosti a naše výzkumné instituce jsou kvalitní. Čeští studenti a vědci vyjíždějí do zahraničí. Klíčové ovšem je vytvořit natolik příznivé podmínky, aby se rádi vraceli se svým know-how do Česka. Dále můžeme nabídnout rostoucí komunitu inovativních firem, stabilní a bezpečné prostředí – včetně toho právního – nebo dobrou životní úroveň.

Máme nějakou „success story“, na kterou slyší i investoři v zahraničí?

Nepochybně jde o příběh Antonína Holého z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (ÚOCHB). Jeho výzkum antivirotik proti hepatitidě B a HIV je výjimečný i v mezinárodním kontextu. Díky vizionářství a odvaze se kolem ÚOCHB podařilo vybudovat kompletní funkční ekosystém.

Tento příběh je dokonce k vidění i v Dejvickém divadle jako hra Elegance molekuly. Myslím, že je to světový unikát – neznám moc her, které by tak skvěle popisovaly přenos vědeckého bádání do praxe. Ukazuje to, že skvělá věda – jakkoliv je nezbytná – často k úspěchu nestačí. Potřebujete k ní ještě odvahu, štěstí, finance a obrovskou trpělivost, protože vývoj léku trvá desítky let. Naším cílem v Prague.bio je tento úspěšný model napodobit a vytvářet podmínky pro „nové profesory a profesorky Holé“ po celé republice.

V Praze se brzy uskuteční konference BioEquity Europe. Asociace Prague.bio ji spolupořádá coby lokální partner. Co to pro Česko znamená? Co by měli čeští účastníci bezprostředně po konferenci rozhodně dělat, aby ze setkání se světovými investory vytěžili co nejvíc?

Je to velký úspěch a příležitost. Tato akce se koná už 26 let a poprvé v historii se přesouvá do střední Evropy. Po městech jako Dublin, Stockholm nebo Milán je to Praha, která bude hostit přes tisíc klíčových lidí z oboru. Je to signál, že náš region už není jen „východ“, ale plnohodnotný hráč. Mimochodem, velký podíl na tom, že se takhle můžeme světu prezentovat, má SOTIO, IOCB Tech, i&i Biotech Fund i Hlavní město Praha.

Pro české firmy je to příležitost získat mezinárodní srovnání a zpětnou vazbu. Důležité ale je, aby konference nebyla konečnou stanicí. Pokud vám investor řekne „ozvěte se“, musíte udělat důsledný follow-up. O úspěchu rozhoduje právě mravenčí práce na kontaktech po skončení akce.

Pomáhá vám v tomto byznysu vaše diplomatická minulost?

Myslím, že ano – uvědomila jsem si, jak důležité jsou pro mě hodnoty, se kterými jsem se setkala už na začátku kariéry u prezidenta Václava Havla nebo Heleny Illnerové v Akademii věd. Biotechnologický sektor nabízí vysokou kvalitu a má obrovský společenský dopad.

Moje práce dnes také spočívá v propojování lidí, kteří mluví různými jazyky. Vědec mluví jinak než investor. Naším úkolem je tyto skupiny k sobě přibližovat, aby si porozuměly a aby investor byl připraven přijmout a podpořit myšlenku vědce. Jde o hledání přesahů, které mě nesmírně baví.

Čím si rozvoj biotechu v Česku nejvíce brzdíme?

Měli bychom vystupovat sebevědoměji. Pořád v nás přežívá pocit, že jsme „malá země“. My jsme ale země střední velikosti. Musíme se přestat podceňovat. Další věcí je náš postoj k chybám. V našem školství se chyba odjakživa považuje za selhání. V Izraeli nebo v USA se chyba bere jako příležitost udělat věci příště lépe. Musíme si dodat odvahu a nebát se. Také se občas setkávám s názorem, že věda by se neměla míchat s penězi, aby zůstala „čistá“. To je omyl. Přenos výsledků do praxe je legitimní způsob, jak společnosti vrátit to, co do vědy investovala.

Biotechnologie bývají pro část veřejnosti poněkud abstraktním pojmem. Jak byste srozumitelně popsala, co všechno pojem „biotech“ zahrnuje a proč je důležitý?

Biotechnologie jsou široký obor – sahají od zemědělství a potravin až po farmacii. Společné mají to, že v praxi využívají biologii. Asociace Prague.bio, kde působím, se primárně zaměřuje na oblast lidského zdraví – tedy vývoj nových léčiv, diagnostiku a léčebné technologie. Právě diagnostika je klíčová: čím dříve onemocnění odhalíme, tím větší máme šanci ho úspěšně léčit.

Má role v tomto oboru je trochu specifická. Nevystudovala jsem přírodní vědy, ale mezinárodní vztahy. K práci v Akademii věd a na Vysoké škole chemicko-technologické (VŠCHT) jsem se dostala řízením osudu na začátku století. Má to své výhody i nevýhody. Nevidím sice do detailu každé molekuly, ale snad dokážu téma přenést do veřejného prostoru a dívat se na ekosystém z nadhledu. V asociaci nám jde zejména o to, aby zde dobře fungovalo prostředí, které propojuje vědu, byznys, investory a další nezbytné prvky, třeba příznivé prostředí pro vznik a rozvoj biotechnologických startupů.

Na co v zahraničí nejvíc slyší, když mluvíte o Česku?

Slyší na značku „Praha“. I proto je v názvu naší asociace Prague.bio, ačkoliv dnes už sdružujeme téměř 50 subjektů z celé republiky. Začínali jsme v roce 2023 se šesti členy. Od té doby se rozrůstáme, propojujeme akademickou sféru, startupy i větší firmy, ale i právní kanceláře, které se věnují ochraně duševního vlastnictví a právním aspektům rozvoje biotechnologického byznysu.

Postupně se do povědomí v zahraničí dostává i naše Prague.bio Conference, jejíž čtvrtý ročník nyní připravujeme. Jedná se o každoroční mezinárodní akci, jejímž prostřednictvím přispíváme k navazování a prohlubování kontaktů v regionu a představujeme aktuální témata i zajímavé projekty.

V Česku máme špičkovou vědu a výzkum a dobře se rozvíjející systém technologického transferu. Teď jde o to, abychom je dokázali „prodat“ a dál rozvíjet. Byla bych ráda, aby do budoucna Prague.bio bylo institucí, která bude mít silné vazby do zahraničí a bude uznávaným hlasem českého biotechu.

Kdyby se nám podařilo rozvoj biotechu v Česku opravdu nastartovat, na čem by to za pět let bylo nejvíc patrné?

Léčivo, které je dnes v laboratoři, za pět let v lékárně ještě nebude – ten proces trvá mnohem déle. Za pět let ovšem můžeme mít skvěle nastavenou strukturu. Představuji si, že vědci budou mít v ideálním případě mnohem snazší cestu k zakládání spin-off firem a nebudou se bát vstupovat na trh.

Moc bych si přála, aby v Česku vznikalo víc příležitostí pro mladé lidi, mladé vědce a vědkyně. Velký problém například je, že tu nemáme dostupná science centra, a tím nemyslím výuková a zábavní centra pro děti, ale místa, kde by byly k dispozici dobře vybavené laboratoře a prostor pro setkávání a rozvíjení spolupráce. Mladá firma by si mohla pronajmout laboratoř, zkoumat a testovat, a přitom se potkávat s podobně nastavenými lidmi. Toto by podpořilo startupovou kulturu v Česku.

V Prague.bio jsme v loňském roce spustili projekt Executive Academy. Učíme mladé vědce a postdoktorandy manažerským dovednostem. Ukazujeme jim, že být vědcem neznamená jen zůstat v laboratoři, ale že mohou vést firmy a hýbat byznysem. Za pět let bych chtěla vidět fungující ekosystém, který je atraktivní pro investory a ve kterém věda a byznys tvoří jeden funkční celek.

Autorka: Lucie Kocurová

Foto: Prague.bio

Zdroj: IOCB Tech

Tento rozhovor vznikl v rámci série s názvem Ženy, které budují český biotech.