Tomáš Lintner z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity se s kolegy věnuje výzkumům v rámci projektu AI:dolescence. Zkoumají používání AI u dětí a mladých lidí.
Pomohou s domácími úkoly, učením jazyků a vysvětlí i složitější učivo. S nástroji AI denně pracuje většina českých středoškoláků. Přibližně polovina z nich je však používá způsobem, který odporuje školním pravidlům, a menší část dokonce i k tvorbě deepfake obsahu. Vyplývá to z výzkumu, který v rámci projektu AI:dolescence vede Tomáš Lintner z Ústavu pedagogických věd filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
Můžete představit projekt AI:dolescence, který v Ústavu pedagogických věd řídíte?
Jde o národní reprezentativní sběr dat zaměřený na to, jak středoškoláci i středoškolští učitelé využívají umělou inteligenci (AI). V průzkumu jsou zastoupeny všechny typy středních škol ze všech regionů a data u nich budeme sbírat ve třech vlnách tak, abychom zachytili vývoj v používání různých nástrojů AI. Sledovat budeme i to, jak studenti AI nástrojům důvěřují, jaká je jejich AI gramotnost a třeba i to, zda si k těmto nástrojům mladí lidé vytváří emoční vazby.
V jiném výzkumu jste se zaměřili také na žáky druhého stupně základních škol a jejich využívání AI. K jakým jste došli závěrům?
Stručně se dá říct, že třetina žáků základních škol používá umělou inteligenci pravidelně při přípravě do výuky a stejné množství dětí si myslí, že se ve škole nepotřebuje učit vědomosti nazpaměť. Nástroje umělé inteligence zároveň častěji používají žáci, kteří mají v porovnání s ostatními horší známky v matematice a v češtině a mají také nižší reálné znalosti v těchto předmětech. Doufám, že aktuálně probíhající poslední sběr dat nám ukáže, zda se na AI víc spoléhají ti, kterým nevyhovuje způsob výuky či mají horší prospěch, nebo naopak že ke špatným výsledkům v učení vede přílišné spoléhání na AI.
Lze podle vás nástup umělé inteligence srovnat s podobně zásadním historickým momentem?
Zhruba před rokem a půl byl kolem chatbotů největší hype a mnozí lidé generativní AI srovnávali se změnami vyvolanými industriální revolucí, případně s nástupem internetu. Vzestup podle mě ale není takový, že by skokově změnil společnost a ekonomiku. Spíš si čím dál častěji uvědomujeme, že i když máme AI nástroje, neznamená to, že nepotřebujeme lidi, kteří s nimi umí pracovat.
Rozvoj kritického myšlení může být alespoň částečnou reakcí na pronikání AI do všech možných oblastí života. Jaké dovednosti či schopnosti jsou ale podle vás u dospívajících vlivem AI nejvíce ohroženy?
Netroufám si úplně tvrdit, jaká konkrétní dovednost utrpí nejvíce. Myslím si, že generativní AI postupně pronikne do všech oblastí. Podílíme se na vývoji AI gramotnostních testů, které validním způsobem hodnotí schopnost lidí popsat, co umělá inteligence je, jak ji lze používat, jaké jsou její limity včetně etických aspektů s tím spjatých. Troufám si říct, že právě etická rovina AI gramotnosti je u dospívajících nejzranitelnější oblastí. Děti obvykle dokážou velmi dobře popsat, co to AI je a jak funguje, ale už nedokážou rozlišit, jaké jsou etické nástrahy jejího používání. Rád bych na tomto místě podotkl, že jde o výzvy, které se dotýkají i dospělých. AI postupně proniká do všech možných profesí a trh neustále tlačí na co nejefektivnější využívání kapitálu. AI tedy bude implementována všude tam, kde dokáže zrychlit a zefektivnit produkci čehokoliv.
Na co přesně tedy studující používají AI nástroje? K učení?
Jednoduše na vše, co si jen dokážeme představit. Z našeho výzkumu vyplývá, že asi tři čtvrtiny českých středoškoláků používají AI prakticky denně, na základních školách je to asi polovina žáků. AI je ve školách extrémně používaná technologie, se kterou děti dělají úkoly, učí se cizí jazyky a často si od ní nechávají vysvětlit i učivo. Přibližně polovina z nich však přiznala, že s AI nepracují zcela v souladu s pravidly, tedy že ji například používají při vypracování testu či jiných podobných úkolů. Přibližně 5–10 procent z nich užívá AI na věci, které jsou na hraně zákona i etiky. Tvoří například deepfake videa a další materiály, jimiž pak mohou šikanovat spolužáky a spolužačky. Myslím si, že ta čísla budou jenom růst, protože AI nástroje jsou čím dál dostupnější a dokonalejší. Když chcete vytvořit deepfakeové video s podobiznou nějakého člověka, stačí vám na to pár fotek. Vyrobíte dokonce i audiovizuální komplet s hlasem. Prostě cokoliv a stojí to jen pár korun.
Poslední dobou se objevují zprávy, že šikanované děti hledají útěchu u AI chatbotů. Potvrdilo se to i vám?
Přesně tak. Mnozí postižení šikanou využívají chatboty k řešení různých psychických potíží a vytvářejí si dokonce i jakési virtuální partnery, se kterými sdílejí osobní záležitosti. Získávají od nich pocit jisté podpory a emočně se na ně navazují. To je pravděpodobně způsobeno tím, že se jim nedostává emocionální a vztahové podpory.
Není to riziko?
Jestli to je, nebo není v pořádku, zůstává otázkou. Podle mě je to dvojsečná zbraň a určitě pozorujeme rozdíl v tom, jak AI vnímají děti, které se ve škole cítí dobře, a ty, které naopak ne. Máme zmapované případy, kdy adolescentům s psychickými potížemi AI pomohla naplánovat sebevraždu.
Občas mám pocit, že český vzdělávací systém na jakoukoliv snahu podchytit problematiku AI zcela rezignoval.
Jak na AI vlastně reagují vyučující? Volí spíš zákazy, nebo ji tolerují či sami aktivně používají?
Všeobecně lze říct, že studující AI používají mnohem víc než vyučující a často také mají mnohem větší míru AI gramotnosti. Samozřejmě lze sledovat obrovské rozdíly. Na českých školách najdete vyučující, kteří AI využívají denně při přípravě na výuku i přímo ve výuce samotné. Vnímají její nástroje jako asistenty, kteří jim pomáhají zvládnout specifika jednotlivých studujících. Pak ale máme i vyučující, kteří o AI nechtějí vůbec ani slyšet a k ničemu ji nevyužívají. Myslím, že je to tak padesát na padesát – polovina vyučujících s AI aktivně pracuje, polovina to odmítá. V čase se to samozřejmě bude měnit a i to se pokusíme v našem výzkumu zachytit, protože šetření v průběhu roku a půl třikrát zopakujeme.
Jak na to reaguje stát? Snaží se vyučující nějakým způsobem podporovat?
Občas mám pocit, že český vzdělávací systém na jakoukoliv snahu podchytit problematiku AI zcela rezignoval. Spíš to nechává na jednotlivých školách či studujících samotných, nicméně pravda je ale taková, že například Národní pedagogický institut nabízí vyučujícím kurzy, jejichž cílem je naučit je alespoň základy práce s AI. Šetření také ukázalo, že nacházíme vyučující, kteří se dobrovolně vzdělávají v kurzech organizovaných různými neziskovými organizacemi.
Zjišťovali jste, co vyučujícím nejvíce chybí? Je to například metodika nebo čas?
Potýkají se s tím, že o školeních, která mimochodem mají nedostatečnou kapacitu, často vůbec nevědí. Zcela chybí plošné vzdělávací aktivity a dosud se do českých kurikulárních dokumentů ani nepodařilo smysluplně zavést, jak se má o AI a s AI vyučovat. Máme sice neziskovky, jako je například AI dětem, které pracují na konceptualizaci AI kurikula, ale protože to nejsou celostátní aktivity, nedostávají se zatím do všech škol.
Autoři: Patrik Švec a Ema Marušáková
Zdroj: Masarykova univerzita v Brně
- Autor článku: ne
- Zdroj: Masarykova univerzita v Brně
