Michiel Scheffer při prosincové návštěvě TA ČR (vprostřed)
Jaké kvality přináší Evropa na globální trh s inovacemi?
V první řadě bych zmínil schopnost věnovat se mezioborovým tématům. Evropa je malý kontinent, s mnoha zeměmi blízko u sebe, v rámci kterých neustále hledáme společnou řeč, což se následně promítá i do odborného zaměření. Například inovace, které pochází z Číny či USA, jsou mnohem více monodisciplinární a zaměřují se například na rozvoj AI. V Evropě naopak vynikáme v oborech, které kombinují například AI a zdravotnictví. Druhým rozdílem je, že evropský výzkumný a inovační ekosystém je více zaměřený na člověka.
Co tím myslíte?
V Evropě se více soustředíme na problémy, kterým čelí konkrétní lidé nebo skupiny lidí. Primárním cílem není zbohatnout nebo industrializovat procesy, ale někomu pomoci. Proto také nejsme příliš dobří v generování jednorožců nebo ve vývoji vysoce standardizovaných, objemově orientovaných inovací.
V čem ještě vidíte rozdíl mezi inovačním trhem v Evropě a USA nebo Číně?
V objemu kapitálu, který je dostupný pro inovační ekosystém. V USA i v Číně jde do inovací násobně více kapitálu, ale na druhou stranu se ho tam také více promarní. Procento skutečně úspěšných firem je mnohem nižší než v Evropě, kde máme méně velkých úspěchů, ale také méně dramatických neúspěchů.
Zmínil jste ztracený kapitál. Pokud startup neuspěje, tak jsou to promarněné peníze?
Záleží, jak pro koho. Pro společnost jako takovou jistě ne. Startup po nějakou dobu zaměstnával mnoho lidí, kteří se jistě něco naučili, možná se seznámili s novými lidmi a navázali nové kontakty. Proto má z makroekonomického hlediska smysl stimulovat inovace.
Z pohledu soukromého investora to samozřejmě ztracené peníze jsou. Proto by měli mít dostatečně široké portfolio, aby úspěšné investice kompenzovaly ztráty.
Abychom uspěli na globálním trhu, může si každá evropská země naplňovat svoji vlastní inovační strategii, nebo bychom se měli sjednotit a vystupovat společně jako Evropa?
Je to tak napůl. Jednotlivé země mohou velmi dobře fungovat samostatně, ale musí spolu být propojeny a lidé musí neustále vyhledávat nové přeshraniční příležitosti a spolupráce. Ty ostatně vidíme čím dál tím častěji s příchodem mladé generace, pro kterou již státní hranice nehrají roli. Často mají zakladatelé společností různou národnost, protože se potkali při studiích na zahraničních univerzitách a pak spolu založili firmu. Státní hranice představují v inovačním světě stále menší a menší bariéru, a to i z pohledu klientů a dodavatelů. A právě přeshraniční spolupráce je něco, co chceme v rámci EIC významně podporovat.
Jaké konkrétní kroky v této oblasti děláte?
Důležitým nástrojem je podpora vzniku sítí, které pomáhají překlenout něco, čemu říkáme regionální inovační údolí. Rozvíjíme regionální organizace, huby, centra nebo agentury z celé Evropy, které se mohou podílet na společných projektech nebo sdílet své sítě.
Druhým pilířem je, že po celé Evropě zprostředkováváme setkání s našimi odborníky, které vysíláme na různá místa a podporujeme tak vznik lokálních týmů specialistů na různé technologie a administrativních pracovníků.
Také já sám a dalších 20 členů EIC panelu jezdíme po Evropě a nabízíme naše vlastní profesní sítě a snažíme se spojovat. To je třetí a z mého pohledu také důležitý pilíř.
Na základě jakých kritérií vybírá EIC projekty, které podpoříte?
Máme tři hlavní kritéria. Prvním je technologická excelence. Žadatel se musí zabývat hlubokým technologickým problémem a přijít s inovativním řešením. Druhým kritériem je, jak zásadní dopad bude mít řešení problému v evropském prostoru a tím třetím je kvalita podnikatelského záměru a týmu, který za projektem stojí.
Kdo jsou lidé, kteří nejčastěji přicházejí s originálními a životaschopnými inovacemi?
V EIC jsou nejúspěšnějšími žadateli třicátníci, kteří už mají nějaké životní zkušenosti. Lidé, kteří měli špičkovou výzkumnou kariéru a pak se vydali do soukromého sektoru. Časté také je, že se spojují se staršími manažery, kteří mají peníze, schopnosti a čas. Propojují se mezigeneračně i přes hranice.
Technologie, klimatická změna a voliči
Jaké inovační technologie nejvíce zajímají Vás osobně?
Oslovují mě materiály na biologické bázi, protože by v budoucnu kromě jiného mohly sloužit jako alternativa k fosilním palivům. Ty jsou také biologického původu, jen jsou miliardy let staré a dnes se snažíme vyrábět podobné látky z rostlin napřímo. Už existuje řada společností, které se tím zabývají ve velkém objemu a materiály na biologické bázi se využívají ve velkém například v zemědělství. Užití ale také nachází v řadě specializovaných odvětví, třeba při výrobě prsních implantátů pro ženy, které prodělaly rakovinu prsu.
Můžeme pomocí technologií zmírnit následky klimatické změny, nebo musíme také změnit naše návyky?
Důležité je obojí. K tomu, abychom jedli méně masa a více jezdili na kole, nepotřebujeme vyvíjet nové technologie. V některých oblastech nám samozřejmě mohou technologie pomoci. Nesmírně důležité je také správné nastavení priorit. V současné době je podíl finančních prostředků, které jdou na zelené technologie, nižší než to, co investujeme do medicinálního výzkumu. A my si musíme říci, zda nám to takto dává smysl a je to správné rozložení prostředků.
Proč pro nás není v tuto chvíli klimatická změna prioritou?
Myslím, že tím hlavním důvodem je generační perspektiva. Mám dvě dcery, kterým je 23 a 25 let, pro které je klimatická změna důležitým tématem, zatímco pro generaci mých rodičů je zásadním tématem podpora biomedicínského výzkumu, protože díky moderní lékařské péči se dožili 80 let. Většina voličů jsou lidé starší 50 let, takže se není čemu divit, že zdravotní péče a její dostupnosti jsou důležité politické priority.
V tomto kontextu to nezní, jako že bychom dokázali nastavení priorit v dohledné době změnit.
Máte pravdu. Navíc proces, v rámci kterého dostáváme nápad z laboratoře do praxe, běžně trvá vyšší jednotky let, někdy i více. Změna klimatu je ale velmi naléhavý problém a my zkrátka nemáme tolik času. Jak to ale urychlit, je velmi složitá otázka. Musíme díky financování z veřejných zdrojů přitáhnout soukromý kapitál. Jinou cestu nevidím.
Zdroj: Vědavýzkum.cz (TM)
Michiel Scheffer je nizozemský odborník s více než třicetiletou zkušeností v oblasti byznysu, akademie a veřejné politiky. V červnu 2023 se stal 2023 předsedu výboru Evropské rady pro inovace (EIC). Před tím se věnoval poradenství v oblasti inovačního managementu a veřejných záležitostí. Má také bohaté politické zkušenosti z regionální politiky, v roce 2018 byl nominován na nejlepšího regionálního politika v Nizozemsku.
