Je 364 milionů za publikace moc? MŠMT vyšlo vědcům vstříc, upravilo pravidla Open Access v OP JAK

V návaznosti na náš článek, výzvu řešitelů projektů Špičkový výzkum a Společenské a humanitní vědy a jednání Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), které proběhlo 24. 10. 2025 a na kterém vystoupil také vrchní ředitel evropských fondů na MŠMT Václav Velčovský, přišla změna pravidel v otázce otevřeného přístupu k výsledkům z projektů Operačního programu Jan Amos Komenský (OP JAK).

MŠMT jako řídicí orgán programu OP JAK vydalo Metodický dopis č. 1, který mohou příjemci dotací z výzev Špičkový výzkum, Společenské a humanitní vědy: Člověk a lidstvo v globálních výzvách současnosti (SHUV), Mezisektorová spolupráce a Mezisektorová spolupráce pro ITI přijmout, a tím se stane součástí pro ně platných pravidel přiložených ke smlouvě o podpoře (tzv. právnímu aktu).

Co tento Metodický dopis č. 1 ve zkratce říká?  

• „Povinné postupy“ otevřené vědy se budou nově vztahovat pouze na publikace typu J (dle Metodiky hodnocení výzkumných organizací 2025+). U ostatních publikací budou tyto postupy doporučeny.
• Výjimka bude umožněna také v případě takových publikací, jejichž korespondenční autor (ale pouze ten; nikoliv spoluautor) je afiliován k zahraniční výzkumné organizaci. Tím dojde ke zohlednění potenciálně nekompatibilní publikační praxe zahraniční domovské instituce hlavního autora.
• Pokud implementace takto upravených pravidel přinese úsporu naplánovaných finančních zdrojů, převod takto vzniklé úspory do jiné rozpočtové kapitoly nebude umožněn. Důvodem je především důsledné naplňování principů rovného přístupu, 3E, veřejných zdrojů a zabránění možnému účelovému jednání.

Tím podle MŠMT došlo k naplnění slibu Václava Velčovského z jednání RVVI, na kterém deklaroval, že přibližně do měsíce upraví pravidla projektů.

Jsou tedy vědci spokojení?

Zeptali jsme se hlavního řešitele projektu Roboprox z CIIRC ČVUT Zdeňka Hanzálka, který byl jedním z nejviditelnějších kritiků pravidel: „S ohledem na náš projekt Roboprox se úpravou ze strany MŠMT situace velmi zpřehlednila. Konference, které nešlo pod CC-BY vyřešit, jsou mimo hru, a to nám velmi pomohlo. U časopiseckých článků budeme platit poplatky, což vede k navýšení našeho rozpočtu na APC na 30 milionů Kč, a to jsou dle mého názoru zbytečně vyhozené peníze.“

Podobně to vidí i iniciátor výše zmíněné výzvy hlavních řešitelů projektů Špičkového výzkumu, mikrobiolog Roman Sobotka: „Pocity jsou smíšené. Pokud již ministerstvo ke změně přistoupilo, tak mělo rozhodně zajít dále, možností byla celá řada. Současná změna pomůže v konkrétních případech, ale nesmyslné poplatky za gold OA budeme platit dále.“

A co říkají na změnu pravidel odborníci na otevřenou vědu?

Dagmar Hanzlíková, vedoucí Centra pro podporu open science při Univerzitě Karlově, úpravu komentuje následovně: „Myslím, že úprava pravidel v tuhle chvíli řeší nešťastnou situaci, která tu vznikla kombinací různých faktorů jako např. tlak (existující či domnělý) na vysoký počet publikací v projektech, špatně komunikované a pochopené podmínky týkající se otevřené vědy, vysoká konkurence projektů apod. Zároveň si myslím, že bychom si neměli říct, že tímto jsme vyřešili problém open access, ale měli bychom pokračovat v diskuzi, která v tomto kontextu začala, a to: Co tedy jako ČR opravdu chceme? A následně diskutovat, jak k tomu cíli chceme dojít. Je nutné, aby součástí této diskuze byli výzkumníci, MŠMT/RVVI, lidé z knihoven či podpory open science a poskytovatelé financí na výzkum, protože každý má se systémem publikování jinou zkušenost a nahlíží na něj z jiné perspektivy, vidí jiné souvislosti a dopady a my potřebujeme dát tyto zkušenosti a perspektivy dohromady a najít nějakou cestu společně. Myslím totiž, že v základu máme stejný zájem – chceme mít přístup k výsledkům výzkumu a nechceme krmit chamtivé vydavatele z veřejných peněz."

Přečtěte si také

220 milionů má jít vydavatelům za Open Access poplatky. Vědci se bouří a vyzývají MŠMT ke změně pravidel

Řešitelé půlmiliardových projektů z výzvy OP JAK Špičkový výzkum, která měla celkovou alokaci 12,2 miliardy, vyzývají Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, aby změnilo přísně nastavená pravidla ohledně Open Access publikací, které jsou podle nich příliš drahé a financují zisky vědeckých vydavatelství. Poplatky za tyto publikace budou stát 220 milionů korun, které by dle vědců mohly být využity účelněji. K předání výzvy dojde 19. 9. 2025 na zasedání Rady pro výzkum, vývoj a inovace a o týden později přímo na ministerstvu.

Dílčí shoda, koncepční neshoda

Spor o uznání některých výstupů v projektech OP JAK se pro tuto chvíli snad vyřešil, ale otazníky nad přístupem k otevřené vědě tedy zůstávají. Zdeněk Hanzálek se domnívá, že představa, že se systém poplatků za předplatné („pay to read“) nahradí systémem poplatků za publikace („pay to publish“), je lichá a odkazuje se nejen na české, ale i zahraniční kritiky tohoto systému, například na text výpočetního neurovědce Daniela Roelfse.  

Hanzálek upozorňuje, že zavedený systém nelze jen tak snadno vyměnit: „Pokud publikuji, tak občas potřebuji i články 20 let staré, které nejsou Open Access, a já musím čtenářský přístup stejně platit. Ne všichni vědci na Zemi budou takto uvědomělí a za Open Access přístup k jejich článkům také budu sami platit. Proti této ideologické myšlence stojí komerční subjekty, vydavatelé, a ti se budou chovat komerčně – lobbovat v EU, aby přijímala regulace, které například nemají žádný strop za placení APC a budou pružně upravovat svoji obchodní politiku podle toho, jak se bude situace vyvíjet. Čím větší APC budeme platit, tím více vydavatelé vydělají a tím více lobbistů a právníků si najmou. Neboli původní myšlenka, jak zahnat vydavatele do kouta a neplatit jim čtenářské poplatky, se jaksi míjí účinkem,“ říká Hanzálek a dodává, že „vzhledem k publikačnímu vzestupu Číny si myslím, že to nebude EU, podle které se někdo bude řídit, je to smutné, ale čím dříve to pochopíme, tím lépe pro nás.“

Stejně to vidí i Roman Sobotka. „Z mého hlediska se vize otevřeného publikování z mnoha důvodů míjí s realitou. Stačí se podívat do Nature Indexu, a je zjevné, které země budou určovat budoucí pravidla publikování.“

Za pravdu jim nakonec dávají i odborníci na otevřenou vědu. Dagmar Hanzlíková říká: „Obecně nám vadí současný systém financování vědeckého publikování, kdy z veřejných peněz hradíme vysoké zisky soukromých komerčních subjektů působících na monopolizovaném trhu. Pro představu: Národní konsorcium CzechELib zaplatilo za přístup ke kolekcím vydavatele Elsevier v letech 2023–2025 celkem 17 918 671,7 eur bez DPH, tedy takřka 436 milionů Kč. Vydavatelství Elsevier dosáhlo v roce 2022 zisku 37,3 %, což konkuruje gigantům, jako je např. Apple či Google." 

A jaké je tedy podle Hanzlíkové řešení? „Měli bychom hledat jiné cesty, jak dosáhnout finančně udržitelného modelu vědeckého publikování (předplatné to totiž taky není), otevřeného přístupu k výsledkům výzkumu financovaného z veřejných peněz a zachování práv autorů ke svým dílům (tedy neposkytování výhradní licence vydavatelům). Jak se již ukázalo, cesta transformačních smluv a modelu platby za publikaci (APC) k tomuto cíli zatím moc nevede, ale existují i jiné možnosti, které mohou pomoci, pokud se správně implementují. Může to být např. podpora tzv. diamantového publikování nebo implementace Secondary Publishing Rights do českého zákona nebo model Subscribe to Open, do kterého se mohou zapojit i tradiční vydavatelé." 

Bývalý ředitel Národní technické knihovny Martin Svoboda ve svém textu pro portál VědaVýzkum.cz napsal: „České vědecké instituce jsou v sevření protichůdných pravidel: někteří poskytovatelé po nich chtějí zpřístupnění článku v režimu Open Access s licencí CC-BY bez embarga, ovšem zákon jim na rozdíl od jiných evropských zemí oporu nepřináší. Instituce se tak vystavují riziku případných soudních sporů s vydavateli vědecké literatury.“

Svoboda ve svém textu upozorňuje, že povinnost (a právo) zachování sekundárních práv k publikacím není dobré vymáhat po vědcích a výzkumných institucích, pokud to v českém prostředí není legislativně ukotveno: Uložení do repozitáře i přesto, že majetkové právo bylo postoupeno vydavateli, zákon jako součást tohoto sekundárního práva, nekodifikuje.

Přečtěte si také

Česká pravidla k otevřenému přístupu k publikacím jsou polovičatá a vystavují instituce riziku

České vědecké instituce jsou v sevření protichůdných pravidel: někteří poskytovatelé po nich chtějí zpřístupnění článku v režimu Open Access s licencí CC-BY bez embarga, ovšem zákon jim na rozdíl od jiných evropských zemí oporu nepřináší. Instituce se tak vystavují riziku případných soudních sporů s vydavateli vědecké literatury. 

364 milionů za publikace. Je to přijatelné?

Václav Velčovský na jednání RVVI z 24. 10. 2025 zdůraznil, že OP JAK v žádné z výzev nikdy počet publikací ani výši financí na jejich otevřené publikování nereguloval (ani formálně, ani neformálně, ani indikativně, ani pro žadatele, ani pro hodnotitele) a že pravidla jsou totožná s pravidly v programu Horizont Evropa. Ve čtyřech výše zmíněných výzvách OP JAK se projekty zavázaly vytvořit celkem 9 747 publikačních výstupů a pro uhrazení publikačních poplatků získaly 364 milionů Kč, ve většině případů v jimi navrhované výši.

Podle Hanzlíkové však u nás tlak – možná v současnosti už domnělý – z historických důvodů přetrvává. „Např. v projektech Horizont nebo ERC takto vysoké počty publikací nevznikají, tudíž problém financování APC poplatků není tak markantní jako u nás," říká Hanzlíková. 

Vzhledem k tomu, že Metodický dopis č. 1 neumožňuje převod případných úspor za publikační poplatky do jiných kapitol rozpočtu, tak těchto 364 milionů nadále půjde vydavatelstvím a s tímto faktem nejsou vědci nadále spokojení. „Tyto prostředky by bylo mnohem efektivnější investovat do lidských zdrojů, zejména k přilákání výzkumníků a výzkumnic mezinárodního kalibru. Vzhledem k aktuálně příznivým podmínkám na trhu práce tak přicházíme o další příležitost podpořit rozvoj vědy v ČR v oblasti, kde je to nejvíce potřeba, a která je dlouhodobě velmi podinvestována,“ říká Josef Montag, výzkumník z Centra pro otázky nerovnosti a otevřené společnosti na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Ten spolu s dalšími vědci z humanitních věd, řešiteli projektů z výzvy SHUV, mezi kterými je třeba i Klára Šeďová, Štěpán Jurajda nebo Jakub Hlávka, také v říjnu předali Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy dopis kritizující přístup státu k otevřené vědě. Přidali se tak k výzvě řešitelů projektů z výzvy Špičkový výzkum. „Open Access je prostředek, nikoli cíl sám o sobě. Dává smysl tehdy, když usnadňuje šíření poznání, umožňuje replikovatelnost a zvyšuje společenský dopad vědy. Těchto cílů však lze dosáhnout různými cestami,“ uvedli ve své výzvě.

A Josef Montag dodává: „V našem memorandu, ke kterému se připojily dvě třetiny řešitelů projektů výzvy OP JAK SHUV, jsme ukazovali na možnosti naplňování cílů Otevřené vědy nákladově i administrativně racionálnějším a udržitelnějším způsobem. Metodický dopis MŠMT, tak, jak mu rozumíme, nepřinesl žádnou výraznou změnu. Konkrétně, výzkumníci a výzkumnice, kteří své výsledky publikují v mezinárodních recenzovaných časopisech, budou dále vynakládat veřejné zdroje na nákup Open Access licencí i v případech, kdy lze studie zdarma zveřejnit ve formě preprintu.“

Náměstek Václav Velčovský však ve svém vyjádření k Open Access politice v projektech MŠMT uvádí: „Cílem koheze je nejen vyrovnávání disparit, ale i pilotování systémových změn veřejných politik. Díky podpoře z OP JAK se diskuse nad principy i dopady publikační praxe otevřely na různých platformách, za což chci aktérům poděkovat. Musíme v principu odmítnout exkluzivní monetizaci veřejných zdrojů soukromoprávními subjekty, ale také kafemlejnek v nás.“ 

Velčovský tím odkázal na přetrvávající kvantifikaci výzkumu v Česku, kdy se každoročně publikuje na 45.000 výstupů kategorie J, tj. odborných recenzovaných článků. „Domnívám se, že jakékoliv změně pravidel musí předcházet diskuse o hodnotách, postojích a úzu vědců, výzkumných organizací a státu. Jde o daleko širší téma kvality, prestiže, spravedlnosti i veřejné kontroly veřejných zdrojů,“ říká Velčovský.

A možná, že právě taková diskuze se díky rozporům mezi vědci a úředníky právě nastartovala. V rámci Akademie věd vznikla komunikační platforma mezi řešiteli a manažery OP JAK projektů a MŠMT nazvaná JAKNAJAK. Zdeněk Hanzálek její vznik vítá a říká: „Myslím, že už to není boj typu Sparta proti Slávii, ale dohadování/hádání mezi obránci Sparty a útočníky Sparty o tom, proč prohráli. Ti totiž mají společný cíl – vyhrát. Stejně tak mají MŠMT a vědci společný cíl – posunout českou vědu k excelenci.“