hlavní partner portálu
„Je dobré mít nobelistu na univerzitě, ale ne na katedře“, zmínil se nedávno jeden můj německý kolega při náhodné diskusi. Říjnové oznámení laureátů je jedním z mála okamžiků, kdy věda dostane na pár hodin titulní stránky zpravodajských serverů – z pohledu PR jde o mimořádně účinně vynaložených několik milionů dolarů. Ptát se na škodlivost této ceny může znít nepatřičně.
Honba za body, které plynuly z recenzovaných článků, přičemž si nikdo příliš nelámal hlavu s jejich kvalitou. A za body peníze. Kafemlejnek generující kvantitu na úkor kvality. Tak ještě nedávno vypadalo hodnocení a financování výzkumných organizací. Proto se vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) rozhodla tento neutěšený stav ukončit a připravit systém nový, založený jak na nezávislém posouzení výsledků v nejlepších časopisech, tak na užitečnosti pro společnost či na kvalitě samotné organizace, která výzkum provádí a která by měla prokázat jeho účinné řízení.
V nové sérii letních příspěvků přivítal Daniel Münich na svém blogu hostujícího autora, Alberta Kšiňana z Virginia Commonwealth University. Ten ve třech příspěvcích postupně analyzuje problematické aspekty české vědy. Výzkum nemají dělat všude, píše v tom třetím a posledním.
Kolem otázky, "zda si na sebe věda může vydělat", se točila debata, kterou organizovaly na konci května Lidové noviny. Správné nastavení systému hodnocení kvality a přerozdělování financí je klíčové, shodli se účastníci. Veřejnost se totiž stále více zajímá, kam a pro jaký účel jsou veřejné prostředky vynakládány. Portál Vědavýzkum.cz byl partnerem této akce - moderování se ujal Aleš Vlk.
V nové sérii letních příspěvků přivítal Daniel Münich na svém blogu hostujícího autora, Alberta Kšiňana z Virginia Commonwealth University. Ten bude ve třech příspěvcích postupně analyzovat problematické aspekty české vědy. Tentokrát se zabývá úrovní vědecké práce.
V nové sérii letních příspěvků přivítal Daniel Münich na svém blogu hostujícího autora, Alberta Kšiňana z Virginia Commonwealth University. Ten bude ve třech příspěvcích postupně analyzovat problematické aspekty české vědy a to zejména s důrazem na společenské vědy.
U příležitosti slavnostní ceremonie Dies academicus na Masarykově univerzitě v Brně přednesl její rektor Mikuláš Bek projev, v němž zdůraznil zásadní roli univerzit v současné společnosti. Se svolením zde projev v plném znění uveřejňujeme.
Časopis Times Higher Education zveřejnil 19. dubna 2018 statistiku citací vědních disciplín. Klade si především otázku, kolik z publikací není nikdy nikým citováno. Závěry mohou být zásadní jak pro hodnocení vědy na úrovni státu či poskytovatelů, tak uvnitř výzkumných organizací.
Je namístě uvítat některé z návrhů, které představil Andrej Babiš ve své reflexi (Zavádíme férová pravidla podpory výzkumu, Lidové noviny, 5. 3.), především pak jeho postoj k velkým vědeckým infrastrukturám a podpoře juniorních vědců/vědkyň. Rád bych se vyjádřil k něčemu, co z textu vyplývá, i když to v něm explicitně nezazní. A to ke složité otázce, která tvoří netematizované normativní východisko celé stati: jaká má být věda?
Co je v českém systému doktorského studia špatně? Školitelé mají moc studentů a nemají pak na ně čas. Doktorandi moc učí a málo bádají – i proto, že suplují práci svého školitele. Školitel, který není schopný získat dost peněz z grantů, by prostě neměl mít PhD studenty. A student, který se vlastně nechce vědě věnovat a jen neví, co dál, by neměl o PhD vůbec usilovat.
Rut Bízková
Luboš Brabenec
Vladislav Čadil
Martin Dlouhý
Pavel Doleček
Martin Duda
Otakar Fojt
Ivan Foletti
Lukáš Kačena
David Karabec
Martin Fusek
Ondřej Havelka
Radim Hladík
Václav Hořejší
Jozef Hvorecký
Pavla Hubálková
Jiří Chýla
Miroslav Janeček
Marcel Kraus
Ladislav Krištoufek
Ondřej Machek
Vladimír Majer
Daniel Münich
Jiří Nantl
Eduard Petiška
Vlastimil Růžička
Martin Rychlík
Martin Srholec
Michael Šebek
Dalibor Štys
Jan Valenta
František Vácha
Martin Víta
Martin Vlach
Vladislava Vojtíšková
Jan Žižka
Jiří Zlatuška
Vojtěch Nosek
Jakub Čech
