Karel Havlíček: Vědě chceme příští rok přidat 4 miliardy. Lepší musí dostávat více, slabší méně

Soustřeďujete agendu výzkumu na Ministerstvo průmyslu a obchodu, které se má přejmenovat na Ministerstvo hospodářství. Je cílem, aby z něj bylo i jakési ministerstvo výzkumu? Samostatné ministerstvo pro vědu jste vytvořit nechtěl?

Nechceme vytvářet samostatné ministerstvo pro vědu, je to nereálné a takové malé ministerstvo by nemělo výtlak. Jsem přesvědčen, že výzkum je nedílnou součástí hospodářství, protože díky němu můžeme v čase dosáhnout vyšší prosperity, vyšší přidané hodnoty a mezinárodního renomé.

Ministerstvo hospodářství má spojovat energetiku, průmysl, podnikatele, zahraniční obchod, nové technologie, umělou inteligenci, telekomunikace a nyní tedy také výzkum. Dává to logiku a je to tak často i ve světě. I ve Velké Británii teď přesunuli výzkum ze samostatného ministerstva na ministerstvo hospodářství.

Chceme, aby zde existoval velmi silný útvar, který bude mít řízení výzkumu v České republice na starosti. Dnes je to tým zhruba šedesáti lidí, který se zabývá metodikou, financováním, hodnocením, kosmickým výzkumem a dalšími oblastmi.

Chcete to ukotvit i legislativní změnou? Bez ní může příští vláda agendu zase přesunout zpět na Úřad vlády a další ministerstva.

Tak velký tým už jen tak nepřesunete. Mít agendu výzkumu na Úřadu vlády nedávalo smysl, nebyl tam ani dostatečný aparát a někdo, koho by to zajímalo. Nebylo to řízené, kontrolované, někteří pracovali neustále na home-office apod.

Dodnes jsem nepochopil, proč si výzkum nevzal do své gesce premiér Fiala, když z tohoto sektoru vzešel a mohla to být jediná věc, ve které mohl mít nějaký úspěch. Já jsem si vzal výzkum pod sebe, protože ho dobře znám, mám v něm zkušenosti a myslím si, že jsem garantem nestrannosti.

Změnil jste také složení Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) a dosadil do ní ministra školství a vrcholné manažery některých organizací. Chcete ji posunout od poradní role vědců spíš ke koordinační roli manažerů?

Chtěli jsme především posílit její skutečnou roli.

Za minulé vlády docházelo k tomu, že kolem ministra pro vědu, což byla taková pseudopozice, vznikla malá skupina lidí, která se začala chovat téměř jako ministerstvo, zatímco samotná RVVI byla trochu do počtu. To nepovažuji za správné.

Současně jsme upravili strukturu RVVI. Chceme, aby v ní byly přibližně rovnoměrně zastoupeny tři sféry – vysoké školy, Akademie věd a podnikatelský výzkum. Nemusí tam nutně sedět jen špičkoví vědci. Za zásadní považuji, že ve vedení RVVI nyní sedí lidé s reálným vlivem na český výzkum – ministr školství, předseda Akademie věd, předseda Asociace výzkumných organizací a já jako předseda RVVI. Chci, aby se tito lidé stali součástí řízení systému a nedívali se na něj pouze z pohledu vlastních institucí.

Proč tam nejsou také předsedové grantových agentur?

Protože jsou především příjemci peněz.

To i ti ostatní.

Ale předsednictvo grantových agentur přímo vybírá RVVI. Předsedové agentur mají možnost chodit na všechna jednání, formální i neformální, mohou se účastnit diskuze, ale nemohou hlasovat.

O čtyři miliardy vyšší rozpočet

Jak vypadá návrh rozpočtu na vědu a výzkum pro rok 2027?

Návrh máme hotový a je na úrovni 46,9 miliardy korun. Je to přibližně o čtyři miliardy více proti roku 2026.

Je ale třeba vysvětlit, že rozpočet na výzkum je do určité míry virtuální pojem. Ve státním rozpočtu nejsou jednoduše jedny „peníze na výzkum“. Z rozpočtů Akademie věd, GA ČR, TA ČR, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva průmyslu a obchodu a dalších resortů se určitá část vyčleňuje na výzkum.

Naším úkolem je říct, kolik by jednotlivé kapitoly měly na výzkum dát. Ministerstvo financí ale následně řeší celkový rozpočet daného resortu. Zvýšení prostředků na výzkum proto nemusí automaticky znamenat stejné zvýšení celkového rozpočtu ministerstva.

Kde by tedy mělo dojít k největšímu navýšení?

U Ministerstva školství navrhujeme přibližně dvě miliardy korun navíc, Akademie věd by měla dostat necelou miliardu navíc a u GA ČR jde zhruba o 400 milionů korun.

U agentur se ale nedá mechanicky porovnávat jen meziroční absolutní částka, protože záleží také na tom, jak jsou rozloženy jednotlivé projekty a kdy dochází k jejich čerpání.

Může se díky navýšení rozpočtu Česko dostat na výdaje na výzkum a vývoj ve výši dvou procent HDP, jak jste si stanovili v Hospodářské strategii?

Pokud HDP poroste podle očekávání, mohli bychom se v roce 2027 dvěma procentům přiblížit. Za minulé vlády šel tento takzvaný GERD ukazatel dolů na 1,82 % a dostat se zpět na 2 % rozhodně nebude jednoduché. Záleží to také na soukromém sektoru, protože ten má dvoutřetinový podíl na výdajích na vědu a výzkum.

Co se stane po skončení současného programového období evropských fondů, z nichž do české vědy proudí zhruba dalších devět miliard korun ročně?

Evropské fondy si hlídáme, peníze na výzkum se tam najít musí.

Podle mě je ale důležitější něco jiného než to, jestli budeme na 1,93 nebo 2,01 %. Zásadní je, na co peníze jdou a jak kvalitní výzkum za ně vznikne. Ať už mluvíme o 44 nebo 47 miliardách korun ze státního rozpočtu, rozhodně to není málo peněz.

Problém podle mě spočívá v tom, že jsme za posledních dvacet let vytvořili poměrně komplikovanou strukturu financování, která umožňuje některým částem systému relativně pohodlně přežívat. Chybí přirozená soutěživost a motivace být lepší než v předchozím období. Všichni se uklidňují tím, že nějak se to vždycky ukroutí a podpoří se i průměr či dokonce podprůměr. Musíme si zvyknout na to, že není možné udržet systém, v němž všichni dostanou to, co očekávají, ale že ti lepší budou dostávat více a ti slabší méně.

Hodnocení musí mít větší vliv na peníze

Jak toho chcete dosáhnout?

Musíme se vrátit k systému hodnocení a jeho vazbě na financování.

Neříkám, že současný systém Metodiky 25+ je špatný, ale potřebuje úpravy. Metodika 2017+, z níž současná metodika vychází, byla zásadním posunem proti někdejšímu kafemlejnku. Na její přípravě jsem se podílel už v době, kdy měl výzkum na starosti Pavel Bělobrádek, a pokračovali jsme v tom později v RVVI. Ale pokud máme robustní systém hodnocení, který stojí mnoho práce a peněz, musí se jeho výsledky skutečně používat.

Dnes se to podle mě děje u jednotlivých poskytovatelů velmi rozdílně. Akademie věd má vlastní hodnocení a Metodiku používá jen jako jakési polovodítko. To není dlouhodobě ideální.

U každého poskytovatele má také hodnocení jiný dopad na financování. Na Ministerstvu zemědělství je to třeba až z 80 %, na MŠMT asi z 50 %, na MPO jen z 20 %. To se musí změnit. Tahle vláda má poprvé šanci do toho říznout, udělat zásadní změny a já jsem k tomu připraven.

Nechci ale dělat revoluci jen proto, abychom mohli říct, že jsme systém změnili. Směr hodnocení je podle mě v zásadě správný. Máme pětipilířový systém, tak ho skutečně využívejme a odstraňme některé nedostatky. Neměli bychom se oklikou vracet ke kafemlejnku, byť v sofistikovanější podobě.

Co chcete v metodice změnit?

Máme řadu návrhů a dostatek dat, mezinárodních zkušeností i názorů z českého prostředí. Ještě ale nemáme shodu ani v předsednictvu, ani celé RVVI, takže by nebylo fér jednotlivé změny předem zveřejňovat. Nejdříve se na nich chceme dohodnout uvnitř RVVI. Potom je představíme veřejně.

Posílení Technologické agentury ČR

Mluvíte také o změnách ve struktuře financování. Chcete nějak omezit poskytovatele účelové a institucionální podpory?

U účelové podpory chceme větší koncentraci. Zejména v aplikovaném výzkumu podle mě není důvod, aby vedle Technologické agentury ČR měla řada ministerstev vlastní systémy, v nichž sama vypisují programy, hodnotí projekty a následně je financují. V roce 2020 jsem přes odpor prosadil ukončení rezortního programu na Ministerstvu dopravy a Ministerstvu životního prostředí. Je třeba tento přesun postupně dokončit i z dalších ministerstev. Nemůže se to udělat ze dne na den, protože u běžících programů existují závazky.

Nové programy ale budeme spouštět přes TA ČR. Resorty jí dají zadání a TA ČR musí profesionálně a nezávisle zajistit proces, hodnocení a financování. Pohlídám si, aby TA ČR měla nezávislý systém hodnocení a nehrála si na malé ministerstvo. Současně budeme muset výrazně posílit její personální a hodnoticí kapacity. Pokud má převzít větší díl systému, musí z ní být prvotřídní agentura.

Mluvíte dokonce o možnosti, že by TA ČR byla v budoucnu podřízena Ministerstvu hospodářství.

Je to otevřená otázka, o které diskutujeme na úrovni vedení vlády a na podzim ji chceme definitivně rozhodnout, protože souvisí s novelizací Zákona o vědě, výzkumu, inovacích a transferu. Pokud skutečně dojde k výraznému posílení TA ČR a během dvou nebo tří let pod ni postupně převedeme podstatnou část resortních programů, stane se z ní velmi významná instituce s velkým rozpočtem, která by měla mimo jiné sloužit také jako arbitr firemního výzkumu a vývoje pro účely daňových odpočtů. Měla by tedy mít jasnou kontrolu silného člena vlády. Jednou z variant je, že by nadřízeným orgánem bylo Ministerstvo hospodářství.

Pod GA ČR chcete také přesunout nějaké programy, třeba z MŠMT?

Tam bych byl opatrnější, MŠMT má v rámci infrastruktury významné postavení. Nechceme z GA ČR dělat nějakou superagenturu. Tímto směrem šel nový zákon, který z ní udělal ústřední orgán pro poskytování podpory, postavil ji v tomto směru na úroveň ministerstev a chtěl ji převést pod zákon o státní službě. My chceme zákon novelizovat a vrátit postavení agentury co nejblíže současnému režimu.

K novelizaci zákona se ještě dostaneme. Co institucionální podpora výzkumných organizací? Chcete škrtat počet poskytovatelů?

U institucionální podpory musíme být mnohem opatrnější, nemůžeme ji rozhodně ze dne na den zrušit nebo dramaticky omezit. To by způsobilo kolaps části výzkumného sektoru. V seznamu výzkumných organizací máme asi 180 organizací a zhruba třetina z nich má nárok na institucionální podporu. V rozpočtu na příští rok navrhuji zvýšení institucionální podpory u rezortů o 6 % a u MŠMT a Akademie věd o 8 %.  V souhrnu to bude asi 20 miliard institucionální podpory, tedy takřka polovina na výzkum. Radost z toho úplně nemám, protože jsem spíš příznivcem soutěže. Ne vynucené, ale přirozené, a ta mi tu chybí. Chybí mi tu tah na branku, chtivost se zlepšit. Takže ani institucionální podpora podle mě nemůže být automatickou zárukou stejného financování bez ohledu na výsledky.

Musí postupně narůstat tlak na kvalitu. Pokud organizace dlouhodobě nedosahuje odpovídajících výsledků, měla by to pocítit v poklesu podpory. Naopak kvalitní pracoviště mají mít prostor získávat více prostředků.

Na MPO chceme jít příkladem. Už jsme počet podporovaných organizací snížili ze 14 na 11 a další dvě možná vypadnou, protože jejich výsledky neodpovídají podpoře, kterou dostávají. Přesně tímto postupným způsobem se podle mě musí jít a platí to pro všechny, i pro Akademii věd a univerzity. Věřím, že tomu pomůže i nový vysokoškolský zákon, který připravuje Robert Plaga, a že bude revoluční změnou i pro vědu a výzkum.

Rychlé změny

Už jsme nakousli, že pracujete na novelizaci nového Zákona o vědě, výzkumu, inovacích a transferu z pera minulé vlády, který zatím ani nenabyl účinnosti. Co v něm chcete ještě před 1. 1. 2027 změnit?

Je tam pět nebo šest větších věcí, na které jsme upozorňovali už při projednávání zákona a které podle nás nebyly nastavené dobře. Vedle toho jde o několik drobnějších technických úprav.

Hlavní změnou je výše zmíněné postavení Grantové agentury ČR. Pak diskutujeme postavení Technologické agentury ČR, ale to je ještě otevřené, jak jsem zmínil.

Další oblast se týká hodnocení výzkumných organizací. Současné znění zákona poměrně striktně stanovuje roli poskytovatelů a RVVI. Chceme, aby odpovědnost za hodnocení měl poskytovatel s přihlédnutím k hodnocení RVVI. Metodika pak může přesněji stanovit, jakou váhu má mít hodnocení RVVI. Poskytovatel ale nebude při hodnocení svých výzkumných organizací fakticky závislý na jejím souhlasu.

Upravujeme také některá ustanovení týkající se institucionální, systémové a účelové podpory. Tam nejde o velké systémové změny, spíš o odstranění formulací, které například Ministerstvu školství komplikovaly poskytování peněz.

A pak navrhujeme ze zákona vypustit ten mediální pojem transfer znalostí. Transfer znalostí je integrální součástí výzkumu, nedává smysl ho zvlášť uvádět v celé řadě ustanovení a měnit kvůli němu i název RVVI.

Novelizaci chcete provést poslaneckým návrhem, který nemusí projít připomínkovým řízením. Nemůže takový postup působit nelegitimně a nedemokraticky?

To, že se něco změní za pochodu ve Sněmovně, přece není nic nedemokratického. Nedemokratické by bylo, kdyby přišel nějaký autokrat – třeba to, co tady předvádí pan prezident, který chce být jak nějaký monarcha. Ale tohle je běžný systém ve Sněmovně. Nebo si snad myslíte, že když někdo přijde s pozměňovacím návrhem, že je to nedemokratické?

To asi ne, ale nemusí to být tak kvalitní, neprošlo to oponenturou. Podobně jako jste sám rozhodl o přesunu agendy výzkumu pod vaše ministerstvo.

Musíte mít nějakou vizi, jít za ní a nesmíte se bát rychlých rozhodnutí. Samozřejmě nesmíte vybočit z parlamentní demokracie.

Někdy je lepší udělat něco, co možná není stoprocentní a v čase to změnit, než tři roky laborovat nad tím, jak to udělat geniálně. Když se to udělá rychle, alespoň si tam různé lobbistické skupiny neprolobbují své zájmy.

Řízení vědy je o managementu

Zmínil jste, že transfer se stal za minulé vlády mediálním slovem. Je tedy u nás přenos výsledků do praxe dostatečný nebo nedostatečný?

Vždycky může být lepší. Není to jen o penězích, ale o institucích, jak se k tomu postaví. Podle mého názoru se transfer dneska dobře dělá třeba na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Můžete namítnout, že je to proto, že má hodně peněz, je to bohatá instituce. To je pravda, ale není to jen o tom. ÚOCHB má dlouhodobě parametry organizace, která snese světové měřítko srovnání. Má dobré vedení, i když se s ním na všem neshodnu.

Česko jako celek ale v inovacích pořád zaostává. V posledním vydání European Innovation Scoreboard dokonce trochu zhoršilo své postavení, i když mu zůstává označení mírný inovátor.

Podle mě je zakopaný pes hlavně v tom, že to tady vlastně nikomu nevadí. Podobně jako univerzitám nevadí, že jsou na třístém, čtyřstém místě vysokoškolských žebříčků. Chybí tu vnitřní chtíč se posunout.

Inovační strategii a sledování European Innovation Scoreboard jsem zavedl já někdy v roce 2017–18. A co udělala minulá vláda? Strčila ji do šuplíku, protože všechno, co dělal Havlíček, muselo pryč. I loga, i inovační strategie. Chovali se jako desperáti.

Dneska opět každý parametr tvrdě hlídá nový útvar pro výzkum na MPO, a já chci vědět, kde jsou slabá místa, kdo to má na starosti a co musíme zlepšit. Nebojím se říct, že když se posuneme nahoru, dostanou za to slušné peníze, a když dolů, tak o peníze přijdou nebo odejdou. Řízení rezortu i celého státu je o managementu, stejně jako řízení vysokých škol a vědy.

V umělé inteligenci se můžeme posunout do první ligy

V minulém volebním období byla stanovena tři strategická odvětví, a to umělá inteligence, polovodiče a kvantové technologie. Souhlasíte s tímto výběrem, nebo byste mezi priority zařadil i další oblasti, například biotechnologie?

Obecně proti těmto oblastem nic nemám, ale když se podíváte do naší hospodářské strategie, zjistíte, že tam žádná konkrétní odvětví vyjmenovaná nejsou. A je to záměr. Nemyslím si, že stát má být sociálním inženýrem a určovat, že budoucnost bude právě v čipech, umělé inteligenci nebo nějakém jiném oboru. Nikdo dnes neví, co bude nejperspektivnější za pět, sedm nebo deset let. Podívejte se například na nanotechnologie. Ty se staly velmi dobrou vizitkou České republiky, aniž by tehdy stát rozhodl, že právě nanotechnologie jsou oborem, který bude cíleně podporovat. Když se ukáže, že se některá oblast skutečně velmi dobře rozvíjí a má potenciál, dává smysl do ní veřejné prostředky vložit.

Chceme se také inspirovat v zahraničí v tom, že budeme mít agenturu, která bude ve světě vyčuchávat zajímavé vědecké projekty, nabídky, investice a propojovat je s lokálními výzkumnými institucemi. Nebude to nová agentura, ale bude to součást agentury CzechBusiness, která vznikla sloučením agentur CzechInvest a CzechTrade.

Jedním z projektů ve strategické oblasti umělé inteligence, který vláda podpořila, je česká AI Gigafactory. Má Česko šanci uspět? Na čem má celý projekt ekonomicky stát?

Šanci máme, jinak bychom přihlášku nepodávali. Máme podle mě velmi dobře připravený projekt a silné soukromé investory v čele s Českými Radiokomunikacemi a jejich zahraničními partnery. Zásadní je ale i role státu: počítáme, jakou kapacitu pro AI budou do roku 2030 potřebovat jednotlivé resorty, a chceme, aby ji v případě vzniku projektu využívaly právě tady, místo aby služby nakupovaly v zahraničí. Tím se podpoří ekonomická návratnost projektu. K tomu se přidají evropské prostředky a kapacity pro český výzkum, firmy a startupy. Pokud uspějeme, může nás AI Gigafactory posunout do první evropské ligy v oblasti umělé inteligence. 

17. 8. 2026 Oprava: V titulku byla opravena formulace „Vědě příští rok přidáme 4 miliardy" na „Vědě chceme příští rok přidat 4 miliardy", neboť rozpočet je zatím ve fázi neschváleného návrhu, přidání ve výši 4 miliard tak ještě není definitivní. 

Karel Havlíček je 1. místopředsedou vlády a ministrem průmyslu a obchodu, působí také ve funkci předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). Členem RVVI byl i v letech 2014–2022. V období 2018–2022 byl jejím místopředsedou. Vystudoval Stavební fakultu ČVUT, doktorské studium dokončil na Podnikohospodářské fakultě VŠE v Praze, kde se rovněž na Fakultě financí a účetnictví habilitoval na docenta.