Martin Vaculík: Třetina Čechů pracuje i ve volném čase

Důležitým článkem je podpora zaměstnavatele. Pokud lidé od něj podporu v oddělování práce od ostatních oblastí života nemají, ohrožuje to jejich regeneraci, říká v rozhovoru Martin Vaculík z výzkumného týmu IRTIS Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Každý máme k dispozici mobil, kde nám nabíhají do večera pracovní maily a je obtížné na ně nereagovat. Stává se to pravidlem?

Do jisté míry ano. Digitální technologie umožňují pracovat odkudkoliv – a také kdykoliv a není zdaleka jen na nás, jestli máme možnost na pracovní požadavky reagovat až druhý den. Pokud práci nemůžeme odložit, hrozí nám pracovní přetížení. To je situace, kdy má člověk příliš mnoho práce, současně plní několik různých úkolů, musí pracovat rychle nebo svou činnost často přerušovat. Nejvíce lidí uvádí, že přetížení zažívají občas. Výjimkou je oblast plnění různých úkolů současně, kde nejvíce respondentů odpovědělo, že tento typ přetížení zažívá často.

Co si pod pojmem „práce mimo práci“ můžeme nejčastěji představit?

Je to typ činností, které považujeme za samozřejmé a za jejichž plnění nečekáme finanční odměnu. Práce mimo pracovní dobu prostřednictvím digitálních technologií může mít různé podoby. Nejčastějšími činnostmi jsou pracovní komunikace, příprava nebo kontrola pracovních úkolů a dokončování rozdělané práce. Nejvíce se do volného času promítá komunikace – tedy telefonáty, e-maily či zprávy. Naopak nejméně běžná je kontrola aktuálního stavu pracovních projektů, kterou téměř polovina respondentů (47 %) nikdy neprovádí. Lidé k ní obvykle využívají mobilní telefony, tablety, stolní počítače nebo notebooky. Podle našich dat pracuje mimo pracovní dobu velmi často 30 % respondentů, občas 28 % a 18 % lidí digitální technologie k práci mimo pracovní dobu vůbec nevyužívá. 

Soustředíme se doma na jeden úkol, který jsme nestihli v práci dodělat nebo na více činností?

Lidé mimo pracovní dobu často vykonávají více pracovních činností najednou. To je docela důležité zjištění. Zjednodušeně řečeno, pokud například někdo dokončuje úkol na počítači, je pravděpodobné, že zároveň zkontroluje pracovní e-maily nebo vyřídí pracovní zprávy na některé ze sociálních sítí. Jakmile se lidé pustí do práce doma, málokdy se omezí pouze na jednu činnost, a to může být problém zejména pro ty, kteří mají zařízení s přístupem k práci stále po ruce. Snadno se pak zapojí do většího objemu práce, než původně plánovali.

Pokud pracujeme doma, je dost obtížné regenerovat… 

Ano, může se to dít. Digitální technologie mají pro práci nesporné výhody: flexibilita, rychlá komunikace a možnost řešit práci kdekoliv a kdykoliv. Náš výzkum si všímá i opačné strany stejné mince. Pro mnoho lidí může obtížné se od práce odpojit – nedělat ji, ani na ni nemyslet a to brání regeneraci. Technologie nám dávají volnost, ale berou nám hranice. Chceme-li podávat výkony, musíme také regenerovat. Kvalitní výkon vyžaduje kvalitní odpočinek. Nelze pracovat neustále, a přitom být dlouhodobě efektivní a výkonný. Čím více se práce přesouvá do večerů a víkendů, tím hůře lidé regenerují, což v dlouhodobém horizontu zvyšuje riziko stresu, únavy a vyhoření a vede k poškození fyzického i duševního zdraví. Také fakt, že tři čtvrtiny lidí myslí na práci i ve volném čase, regeneraci ohrožuje. Tu naopak podporuje nastavení firemních pravidel pro práci mimo pracovní dobu, osobní preference oddělovat práci a volno, nebo víra ve vlastní schopnost se zregenerovat. Ohrožuje ji pracovní přetížení, silná identifikace s prací, nebo očekávání dostupnosti ze strany nadřízeného.

Jak se tedy správně nastavit, abychom dokázali obnovovat síly?

Je to věc individuálního nastavení i organizační kultury zaměstnavatele. Přestože většina Čechů uvádí, že často zažívá relaxaci či psychické odpoutání od práce, vysoký podíl pracovních myšlenek ve volném čase ukazuje, že českým pracujícím se často nedaří opravdu „vypnout“. Náš výzkum mimo jiné ukazuje, že lidé, kteří mají jasně oddělený pracovní a osobní život, regenerují výrazně lépe. Nejde ale jen o individuální disciplínu, ale i o kulturu organizace. Organizace, které podporují regeneraci a oddělování pracovního a osobního času, přispívají k vyšší spokojenosti i dlouhodobé výkonnosti svých zaměstnanců. Celkově se jim to tedy vyplatí.

O výzkumu

Studie byla realizována na reprezentativním vzorku 2000 českých pracujících ve věku 18–59 let, kteří používají digitální technologie. Data byla sbírána metodou CAWI v říjnu 2024. Výzkum vznikl v rámci projektu DigiWELL.

Kompletní výzkumná zpráva Když práce nekončí: digitální technologie, regenerace a volný čas pracujících

Co tedy mohou dělat zaměstnavatelé a samotní pracující?

Odpovědnost neleží pouze na jednotlivcích. Pomoci mohou i jednoduché kroky na úrovni organizací, jako například nastavení jasných pravidel komunikace mimo pracovní dobu, vyjasnění si očekávání v této věci mezi nadřízenými a jejich lidmi, aktivní podpora odpočinku a vymezování hranic, nebo vzdělávání zaměstnanců v oblasti regenerace a digitální hygieny. Zaměstnanci si zase mohou vymezit hranice mezi prací a volným časem, aktivně trénovat schopnost „vypnout“, regenerovat podle vlastních potřeb a preference či budovat důvěru ve vlastní schopnost zotavit se.

Některé firmy fungují jen čtyři dny v týdnu. Jiné mají klouzavou pracovní dobu odcházet například v pátek dříve domů. Pomáhají tato opatření?

Má-li člověk autonomii v tom, kdy a kde bude pracovat, může to zvyšovat jeho efektivitu i výkon. Zároveň však musí umět dobře nastavovat hranice mezi prací a mimopracovními aktivitami. Kratší pracovní doba sice vytváří prostor pro regeneraci, ale pokud ji člověk nedokáže využít k odpočinku – například proto, že práci za čtyři dny nestihl – pak zkrácení pracovní doby žádný přínos pro obnovu sil nemá. Pro skutečnou regeneraci tedy nestačí jen zkrátit pracovní dobu; je potřeba také upravit pracovní cíle a vzdělávat lidi v tom, jak správně regenerovat.

Jak vy sám oddělujete pracovní život od soukromého, jak se vám daří regenerovat?

Snažím se dobře plánovat, k vyřizování pracovních záležitostí používám tlačítkový telefon z roku 2004. Šplhám na vysoké hory, pořádám polární expedice a běhám horské ultramaratóny. Při těchto aktivitách dokážu během několika minut na práci zapomenout. V oblasti regenerace však mám stále velké rezervy. Práce má v mém životě důležité místo, věnuji jí více času a energie, než bych měl. Neustále se učím správně nastavovat hranice a stále se mi to nedaří tak, jak by potřebovalo mé tělo i duše.

Autor: Filip Vrána

Foto: Archiv FSS MU

Zdroj: Masarykova univerzita 

Martin Vaculík působí na Katedře psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Je také členem výzkumného týmu IRTIS. Předmětem jeho odborného zájmu je vliv ICT na pracovní výkon a regeneraci. Dále se věnuje tématům, jako je pracovní spokojenost, well-being.