Soňa Krajčovičová: Menší tlak na vědce může přinést lepší výsledky

Na konci září jste převzala ocenění předsedy Grantové agentury České republiky (GA ČR) za přínos vědě v základním výzkumu. Co pro vás toto ocenění znamená?

Je to největší ocenění mé dosavadní kariéry a uznání práce, kterou jsem odvedla za poslední roky, takže si ho velmi vážím a hodně pro mě znamená. Obvykle ho dostávají seniornější vědci, kteří mají zavedené skupiny a dlouhou kariéru. Podle projevu předsedy Grantové agentury jsem první laureátkou z řad řešitelů programu Postdoc Individual Fellowship, který GA ČR uděluje. Mám radost, že se moje úsilí začíná vracet. Ocenění mi dává energii pokračovat a dávat vědě i nadále maximum.

Peptidy pod drobnohledem

Za jaký konkrétní výsledek projektu podpořeného GA ČR jste ocenění získala?

Ocenění jsem získala za projekt zaměřený na konformačně uzamčené neboli sponkované peptidy, které lze využít při cíleném doručování léčiv. Hledali jsme syntetické postupy, jak tyto peptidy připravovat, stabilizovat a zavádět do nich různé značky či jiné funkční skupiny, například léčivo nebo fluorescenční značku. Vlastně nevím, co nakonec převážilo pomyslné misky vah v můj prospěch, ale mám pocit, že určitou roli mohly sehrát i poměrně úspěšné publikační výsledky, které grant přinesl.

Co jsou peptidy a proč jste se rozhodla zaměřit právě na ně?

Peptidy jsou krátké řetězce aminokyselin, které jsou základními stavebními jednotkami bílkovin. Můžete si je představit jako náramek z korálků, přičemž každý korálek představuje jednu aminokyselinu. Z pohledu organického chemika je fascinující jejich variabilita a možnost je synteticky upravovat. Jejich výběr, pořadí a způsob propojení určují neuvěřitelné množství vlastností a funkcí v těle. Syntetická příprava peptidů je navíc výrazně přístupnější než příprava velkých proteinů.

Nevýhodou peptidů je jejich snadná rozložitelnost v těle. Proč by tedy měl být peptid ideálním nositelem cílených léčiv?

Peptidy jsou pro cílená léčiva atraktivní tím, že je lze poměrně snadno synteticky vyrábět a upravovat v laboratoři. Jsou tvořené aminokyselinami, které se přirozeně vyskytují v těle, a lze je navrhovat tak, aby napodobovaly místa, kde se setkávají dva proteiny, nebo se vázaly na konkrétní receptor na buňce. V porovnání s některými menšími molekulami tak mohou dosáhnout i na obtížně přístupná vazebná místa.

To, že jsou tělu blízké, má ale i nevýhodu: tělo má mechanismy, které je rozkládají. Pokud chceme, aby v těle vydržely řádově dny a dopravily léčivo tam, kam je potřeba, musíme je stabilizovat. Předčasné uvolnění léčiva by totiž mohlo vést k nežádoucím účinkům.

Bude nemístné, když se zeptám, jak s oceněním naložíte?

Zrovna se stěhuji z Británie zpět do Olomouce, kde zakládám vlastní výzkumnou skupinu, takže část padne na náklady spojené s přesunem. Nějaká část šla také jednoduše na spoření.

Před Cambridge jsem byla úplně jiný člověk

V roce 2021 jste díky stipendiu Nadace Experientia odjela na University of Cambridge a zůstala jste tam několik let. Co vás tam odborně nejvíc posunulo?

Pobyt v Cambridge mě posunul mílovými kroky a, abych byla upřímná, už si nevybavuji, jaká jsem byla před touto zkušeností. V první řadě mi otevřel spoustu dveří a přinesl přístup k novým vědeckým kontaktům, možnostem a pohledům. Lidsky mě tato zkušenost také hodně změnila. Především mě naučila klást mnohem větší důraz na slušnost a ohleduplnost v komunikaci, empatii a snahu vytvářet prostředí, ve kterém se každý cítí respektovaný a vítaný. Právě tento přístup je podle mě jednou z věcí, které jsou v britském prostředí hluboce zakořeněné a kterých si nesmírně vážím.

Radikálně se rozšířilo i moje odborné zaměření. Odjela jsem s tím, že se chci naučit pracovat s peptidy, ale nakonec jsem pronikla i do řady dalších oblastí chemické biologie, zejména do problematiky konjugátů protilátek s léčivy, které se využívají například při léčbě rakoviny. Původně jsem byla především syntetická a medicinální chemička, dnes se považuji spíše za chemickou bioložku, která využívá chemii víc jako nástroj k lepšímu pochopení biologie než jako jediný cíl svého výzkumu. Z Cambridge si navíc odnáším pocit, že biologii mnohem lépe rozumím, a především mě daleko víc zajímá i širší biologický přesah toho, co v laboratoři děláme.

V jednom rozhovoru jste řekla, že jste před Cambridge žila jiný vědecký život. V čem se změnil váš každodenní přístup k výzkumu, spolupráci nebo vedení lidí?

Z Británie si odnáším větší trpělivost a klidnější přístup k práci. Dříve jsem měla pocit, že musím pořád přidávat a že si nemohu dovolit odpočinek, jinak všechno zkolabuje. Hodně mi také záleželo na tom, abych svým školitelům vždy vyhověla. Během magistra i doktorátu jsem často pracovala i o víkendech a tento tlak jsem nevědomě přenášela i na mladší studenty, které jsem vedla. V Cambridge se ale kladl velký důraz na rovnováhu mezi pracovním a osobním životem, aniž by se přitom slevovalo z nároků na vědecké výsledky. Můj mentor Dave Spring měl navíc velmi pohodový přístup, často nás chválil a dokázal být nadšený i z drobných pokroků. To mi pomohlo se vnitřně uklidnit a uvědomit si, že nemusím být na sebe neustále tak přísná, abych byla dobrou vědkyní.

Naučila jsem se, že ne všechno musí být vyřešeno okamžitě a že odpověď na e-mail může počkat do dalšího dne, což je tam běžné. Tento větší vnitřní klid ale neznamenal nižší produktivitu, spíše naopak. Za přibližně pět let jsem publikovala dvanáct článků a další jsou v recenzním řízení. To je v mém oboru opravdu velká produktivita. Důležité bylo také přemýšlet o výzkumu jako celku, nejen trávit čas v laboratoři. To mi přijde, že se někdy v ČR málo akcentuje.

V čem se může česká akademická kultura inspirovat od té britské a naopak?

Česká věda by se podle mě mohla inspirovat menší administrativní zátěží a větší důvěrou ve vědce. Vnímám u nás velký důraz na kontrolu, vykazování výstupů a dokazování, že prostředky byly dobře využity. Přála bych si více podporovat projekty s potenciálem širšího přínosu pro společnost a méně se snažit o to, aby každý dostal podporu bez ohledu na dopad projektu. Zároveň je důležité říct, že se podle mě situace zlepšuje.

Britské prostředí by se naopak mohlo inspirovat pracovitostí a ambiciózností českých vědců, které jsem poznala. V Cambridge jsem také vnímala menší důraz na praktické laboratorní dovednosti než u studentů, se kterými jsem se setkala na českých univerzitách, což mě upřímně šokovalo. To, co u nás umí už magisterští studenti se v Cambridge často učí teprve na doktorátu. Vážím si také toho, že české prostředí umí vědeckou práci ocenit; i Dave říkal, že obdobná ocenění tam nemají.

Ve Velké Británii je běžné financování doktorátů ve spolupráci s firmami. Jak taková spolupráce funguje a co by z ní mohlo být užitečné v českém prostředí?

Byť se to mého doktorátu netýkalo, s tímto systémem mám zkušenosti díky doktorandům, které jsem spoluvedla. Farmaceutická společnost vyčleňuje prostředky na spolupráci s akademickou sférou a domlouvá se s vedoucím výzkumné skupiny na projektu a financování doktoranda. V britském systému se z těchto prostředků hradí také školné a stipendium, takže náklady nenese samotný vedoucí, ale firma. Spolupráce zahrnuje pravidelné konzultace s firmou a někdy i několikaměsíční stáž. Projekt má přinášet užitek oběma stranám a zároveň respektovat pravidla týkající se důvěrných informací a patentů.

V našem případě šlo například o spolupráci s firmami AstraZeneca a Novo Nordisk. Doktorand je v pravidelném kontaktu s firmou: přibližně jednou za dva měsíce představuje dosavadní výsledky a dostává doporučení pro další postup. Někteří studenti absolvovali ve firmě stáž. Podle mě by podobné průmyslové doktoráty, jak se jim tam říká, mohly fungovat i v Česku, pokud se nastaví potřebné podmínky a právní rámec. Některé firmy už ostatně s univerzitami spolupracují.

O návratu do Česka rozhodla institucionální podpora

Říkáte, že v Česku budete zakládat výzkumnou skupinu. Máte ambici zkusit tento přístup na vašich lidech?

Nejprve musím zjistit, jaké jsou pro průmyslové doktoráty možnosti a pravidla na Univerzitě Palackého. Už jsem ale kontaktovala firmu SigutLabs, která se věnuje konjugátům protilátek s léčivy, a mám kontakty i na další společnosti, které by taková spolupráce mohla zajímat.

Usilovala jste o založení výzkumné skupiny v Británii a jednala o svém působení s několika univerzitami. Nakonec budete ale skupinu zakládat v Olomouci. Co rozhodlo pro návrat do Česka, když jste měla možnosti i v Británii?

Založení vlastní výzkumné skupiny ve Velké Británii je často spojeno s individuálními stipendii, o která se uchazeči hlásí ve velmi konkurenčním a kompetitivním prostředí. Nakonec jsem měla to štěstí a dostala se až do závěrečného kola, kam postoupí asi jen deset procent žadatelů. Zní to prestižně, ale upřímně řečeno, bylo to pro mě jedno z nejtěžších kariérních i životních období a stálo mě to spoustu psychických sil. Zároveň mě ale celá tato zkušenost posunula mílovými kroky a pomohla mi položit základy, na kterých jsem následně stavěla při přípravě dalších grantových žádostí.

Nakonec jsem se nicméně rozhodla založit skupinu v Česku, protože jsem tu získala velmi dobrou institucionální podporu na Univerzitě Palackého v Olomouci. Získávám přístup k přístrojům a zázemí, které bych si v Británii musela zajišťovat mnohem nákladněji, s velkým úsilím a osobním nasazením. V Británii bych byla výrazně závislejší na získávání grantů, u kterých se úspěšnost mnohdy pohybuje hluboce pod 10 %, a jejich prostředky by nemusely pokrýt potřebné vybavení. V tomhle máme v Česku opravdu výjimečné prostředí, podobnou podporu chemických kateder pro mladé vědce neznám.

Co z britského prostředí byste ráda přenesla do své skupiny v Česku?

Ráda bych do své skupiny přenesla klidnější a udržitelnější přístup k vědecké práci, důraz na přemýšlení o výzkumu jako celku, a snahu nedělat všechno v režimu „včera bylo pozdě“. Stejně důležitá je pro mě i důvěra ve schopnost vědců samostatně rozhodovat o své práci a nést za ni odpovědnost. Zároveň je pro mě ale nesmírně důležitý důraz na vědeckou excelenci, protože bez ambice dělat opravdu kvalitní vědu by to celé vlastně nemělo smysl.

V jaké fázi zakládání vědecké skupiny teď jste?

O vytvoření vlastní vědecké skupiny sním od magisterského studia, takže vím poměrně přesně, na čem budeme pracovat, jaké potřebuji vybavení, finance, zázemí i lidi. Aktuálně mám domluvené dva magisterské studenty, sdílenou doktorandku a seniorní výzkumnici. Při plánování laboratoře je důležitý také dostatečný počet laboratorních digestoří, které mám do začátku zařízené a je tam i možnost expanze, což je skvělé.

Jakým směrem plánujete dlouhodobě napnout síly? Co je vaše vysněná meta?

Laboratoř se bude jmenovat Next Generation Therapeutics Lab. Chceme se věnovat konjugátům peptidů s léčivy, konjugátům protilátek s léčivy a proteinovým degradérům. Zaměříme se hlavně na rakovinu. Nejvíc miluju, když můžu propojovat různé koncepty, a to přesně chci dělat i ve svém dalším výzkumu. Cílem je využívat chemii k řešení biologicky zajímavých otázek. 

Soňa Krajčovičová vystudovala chemii na Masarykově univerzitě v Brně a doktorát v organické chemii získala na Univerzitě Palackého v Olomouci. Během výzkumného pobytu na University of Cambridge se věnovala sponkování peptidů a metodám jejich funkční úpravy. Její výzkum se zaměřuje na syntetickou chemii, chemickou biologii a vývoj přístupů k cílenému doručování léčiv. V roce 2026 získala Cenu předsedy Grantové agentury České republiky za výsledky základního výzkumu. Působí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde vede vlastní výzkumnou skupinu.