Evropská komise zaměstnává více než 30 tisíc lidí z celé Evropské unie, dlouhodobě ale čelí problému nerovnoměrného zastoupení občanů jednotlivých členských států. Tento problém zároveň otevírá širší dilema: jak skloubit princip výběru kandidátů čistě podle kvality s požadavkem, aby evropská administrativa reprezentovala všechny členské země.
Celkem 15 států zůstává dlouhodobě podreprezentovaných. Nízké zastoupení mají například Německo, Nizozemsko, Dánsko, ale také Česko. Nová studie přitom ukazuje, že za tím nestojí pouze nízký zájem o práci v institucích EU.
Studie Eurocrats Wanted: Why Some Member States Lag in European Commission Recruitment byla publikována v prestižním časopise Journal of Common Market Studies. Jejími autory jsou Jarolím Antal, Kateřina Kočí a Nicole Grmelová z Fakulty mezinárodních vztahů VŠE.
Mýtus o „nezájmu o Brusel“
Dosavadní akademická debata často pracovala s tzv. „hypotézou odmítnutí“ – tedy představou, že občané některých států jednoduše o kariéru v EU nestojí. Studie ale tento pohled zpochybňuje. Podle autorů nejde primárně o nezájem, ale o strukturální problém. Geografickou nerovnováhu navíc prohlubuje i těžkopádný výběrový proces, který je často dlouhý, administrativně náročný a někdy také netransparentní.
Významnou roli hraje také ekonomická situace. Studie upozorňuje, že v zemích jako Česko nebo Polsko je relativně nízká nezaměstnanost a mladí lidé mají dostatek pracovních příležitostí doma. Motivace hledat práci v Evropské komisi je proto nižší než například v jižní Evropě.
Roli hraje také odlišná kultura veřejné služby.
„Země s tradicí silné státní služby, jako je Francie nebo Španělsko, mají přirozeně širší okruh lidí ochotných investovat čas a energii do náročných výběrových řízení EU.”
Další bariérou jsou praktické otázky spojené se životem v Bruselu – vysoké náklady na bydlení, jazykové požadavky nebo obavy o pracovní uplatnění partnerů a školní docházku dětí.
Některé státy, například Nizozemsko nebo Irsko, budují aktivní systémy podpory kandidátů – od specializovaných kanceláří přes mentoring až po spolupráci s univerzitami. Ani tyto systémy ale nemusí být samy o sobě dostatečně účinné.
Podle autorů je potřeba dlouhodobější, systematičtější a cílenější práce s kandidáty.
„Stejně důležité je, aby členské státy aktivně pracovaly s mladými lidmi a vysvětlovaly jim, proč má kariéra v evropských institucích smysl.”
Autoři studie zároveň zdůrazňují, že zastoupení jednotlivých států v Evropské komisi není jen technickou otázkou personalistiky. Jde také o důvěru členských států v evropské instituce. Pokud některé země získají pocit, že v Bruselu nemají dostatečné zastoupení, může to podle studie oslabovat legitimitu EU jako celku.
„Pokud se evropská administrativa rekrutuje jen z několika zemí, vzniká otázka, zda může být skutečně vnímána jako společná evropská služba.”
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vysoká škola ekonomická v Praze
